LED ZEPPELIN: DRTIVÁ EXPLOZE DEBUTU

Zatímco první koncerty LED ZEPPELIN zažilo jen pár stovek šťastlivců, exploze debutového alba zasáhla miliony fanoušků po celém světě.
Album se nahrávalo v podstatě naživo, dvanáct dní po návratu ze čtrnáctidenního skandinávského turné, kde se členové čerstvě založené kapely poznávali a sehrávali. Hotovo bylo pod technickým dohledem Glyna Johnse, Jimmyho kamaráda z let dospívání, za plus minus třicet šest hodin práce, rozprostřených do necelých dvou týdnů na přelomu září a října 1968. Zvláštností bylo, že se vznikla jen stereo verze, namísto dobových zvyklostí, kdy se ve finále mixovalo stereo plus mono. Účet za studio (Olympic v jižním Londýně, kde krátce předtím točili ROLLING STONES „Beggars Banquet“) činil přesně 1782 liber. Zaplatil jej Page s Grantem, kapela totiž ještě neměla smlouvu s žádným vydavatelem. Nejrychlejší a nejštědřejší byl nakonec Atlantic, záloha činila 200.000 USD, což byla na začínající kapelu neuvěřitelná částka, tatáž, jakou firma v téže době vydala za kontrakt se slavnými BEE GEES!

–

Ještě před vydáním změnil grafik George Hardie koncept přebalu. Původní čelní strana s portrétní fotografií (autor Chris Dreja z YARDBIRDS) LED ZEPPELIN uvolnila své místo historické momentce, zachycující ohnivou zkázu vzducholodě Zeppelin 129 Hindenburg v New Jersey 6. května 1937. Album vyšlo nejdříve v USA, 12. ledna 1969, a teprve posledního března v domovské Anglii. 50 let tomu!

Good Times, Bad Times
(Page/Jones/Bonham) 2:46
Nelze si představit kultovnější zásek debutující kapely – která chtěla být hlasitá, expresivní, bláznivá a největší – než čtyřnásobně výbušnou „Good Times, Bad Times“ uvedenou kytarovým staccato a dynamickými rázy bicích. Základní riff dodal John Paul Jones, později jím samým označený za nejtěžší k zahrání. Jimmy Page se jej dokonale zmocnil a povýšil na ikonický, přidal své typické stoptimy a přechody, pomocí Leslie boxu pak víření v sólu, střihnutém na Telecasterovi 1959 s namalovaným drakem, darovaném ještě v dobách YARDBIRDS Jeffem Beckem, jenž jej používal od jedenašedesátého, kdy byl u DELTONES. John Bonham poprvé nasadil do akce svůj proslulý triplet, odkoukaný od Carmina Appiceho z VANILLA FUDGE, od něhož si Bonzo „vypůjčil“ i monstrózní šestadvacetipalcový kopák Ludwig. A všichni bubeníci světa (až na dva) se mohli pominout, v čemže ten „švindl“ spočívá. Já jsem měl v mládí za to, že John kope do dvou Vašků. Aspoň tak se tradovalo. Poklonu Bonhamově pravé noze složil mimo jiné i sám Jimi Hendrix, přirovnal její práci ke kastanětám. Robert Plant přetavil svou nervozitu ze zkušených ostřílených studiových matadorů velkého hudebního světa, Jimmyho Page a Johna Paula Jonese, v exhibiční výkon, jímž se okamžitě stal rovným mezi rovnými. Jeho zdvojený hlas sebejistě létal v melodických obloucích i bez klasické opory rytmické kytary. Text je klasickou bluesovou metaforou o dobru a zlu.
Dvojice „Good Times, Bad Times / Communication Breakdown“ vyšla v USA jako první zeppelinovský singl a stala se úhelným kamenem pro tvrzení, že LED ZEPPELIN vynalezli heavy metal. A my víme, že ano i neJ
 
Babe I’m Gonna Leave You
(Anne Brendon/Page/Plant) 6:42
Expresivním provedením „Baby I’m Gonna Leave You“ hned zkraje vyvázal Page LED ZEPPELIN z cejchu „další britské bluesové modroočko“.
Autorkou folkové písničky z konce padesátých let, která byla léta součástí Jimmyho zásobního „zpěvníku“, je Anne Brendon. Do povědomí se skladba dostala až díky Joan Baez, jež ji nevědomky zprvu zařadila do svého repertoáru coby tradicionál. Z alba „In Concert“ se pak skladba přesunula k Jimmymu, který ji podle svých slov poprvé nahrál pro Marianne Faithfull, a nakonec v přelomové úpravě na jedničku LED ZEPPELIN. Dlužno dodat, že od roku 1990 vystřídalo prvotní označení „tradicional, arranged Page“ přesnější „Anne Brendon/Page/Plant“. Jak Page později uvedl, objevil ve skladbě flamengo a skrytý kontrast světla a stínu. Rovněž připomněl, že jde o krásný příklad souznění mezi jím a Plantem, „Když jsem při našem prvním setkání zahrál na akustickou kytaru základní motiv, Robert jej svým neuvěřitelným vokálem doslova objal.“
Aranžmá bylo podle některých publicistů inspirováno BIG BROTHER & HOLDING COMPANY s Janis Joplin v čele, popřípadě Ericem Burdonem či Joe Cockerem, kdy je v souvislosti připomínána kytara Jimmyho Page ve slavné Cockerově verzi „With A Little Help From My friends“.
Page v „Baby I’m Gonna Leave You“ použil gibsonku J-200, vypůjčenou od Big Jima Sullivana, věhlasného studiového muzikanta, s nímž se Page znal léta. „Byla to krásná kytara, opravdu skvělá, s masivními strunami. Nikdy jsem neměl v ruce jinou s podobnou kvalitou, kdy bych mohl tak snadno získat opravdu silný hutný zvuk,“ zavzpomínal pro magazín Guitar Player. Skladba si vyžádala více dotáček než jiné na prvotině. Jimmy experimentoval při snímání kytar s mikrofony, reverby, slajdy. Ve finální nahrávce zůstala i „duchařská“ stopa Robertova zvolání „I Can Hear It Calling Me“, zachycená nástrojovými mikrofony. Svými kontrasty překonává „Baby I’m Gonna Leave You“ podle mnohých i „Schody do nebe“. LED ZEPPELIN ji naživo bohužel hráli naposledy v roce 1969.
 
You Shock Me
(Willie Dixon/ JB Lenoir) 6:28
Verze, jež se stala předmětem mnoha spekulací, co kdo od koho kdy a jo a ne… Podstatné je, že jde spolu s plynule navazující „Dazed And Confused“ o jeden z nejsilnějších momentů jedničky.
Původní verzi „You Shock Me“ nahrál roku 1962 Muddy Waters. Vznikla z iniciativy Leonarda Chesse na základech „Blue Guitar“ Earla Hookera, text o šuk-sem-šuk-tam dodal baskytarista Willie Dixon za údajného přispění JB Lenoira.
Parťáci i kohouti Jimmy Page a Jeff Beck zřejmě skladbu objevili na singlu vydaném v Británii labelem Pye Records (1963).
V květnu 1968 nahrává „You Shock Me“ JEFF BECK GROUP. Najdeme ji na albu „Truth“. Stala se v prodlouženém provedení středobodem Beckových koncertů. Jedna z verzí příběhu vypráví, že Jimmy Page navštívil v osmašedesátém spolu s Grantem několik koncertů JBG. On sám ale tvrdí, že Beckovu verzi slyšel až po nahrání zeppelinovské. Těžko soudit, jisté je, že kauza nadlouho poznamenala vztah Page – Beck, viz samostatný box.
Nicméně, LED ZEPPELIN dotyčnou bluesovku pozměnili v textu, zpomalili, zatížili vibratem hammondek a roztáhli na celých šest a půl minuty. Page použil namísto Telecastera vypůjčený Gibson Flying V a pracoval novátorsky s pre-echem. Plant vyzkoušel harmoniku, hlasem se drží povětšinou ve spodních rejstřících, kdy si ale vyjede na výlet nahoru, stojí to pokaždé za to. V závěru si střihne nezapomenutelný duet s Pageovou kytarou. Už jen pro něj stojí za to žít. Gillan s Blackmorem se jej museli něco naposlouchat.
 
Dazed And Confused
(Page / inspirace Jake Holmes) 6:28
Jake Holmes napsal „Dazed And Confused“ pro své debutové album „The Above Ground Sound“, vydaném v červnu 1967. O něco později předskakoval YARDBIRDS na jejich newyorském koncertu v Greenwich Village, kde zazněla i „Dazed And Confused“. Bubeník Jim McCarty okamžitě běžel zakoupit zmíněné album, zpěvák Keith Relf upravil text, Jimmy Page upravil aranžmá i kytarové party, a skladba se stala součástí kmenového repertoáru YARDBIRDS. Najdeme ji na později vydaných živácích, například „Cumular Limit“. Provedením se nijak zásadně neliší od pojetí LED ZEPPELIN, včetně Jimmyho hry smyčcem, inspirované Eddiem Phillipsem z MARK FOUR/THE CREATION. V každém případě ale Page podle sebe pozměnil text i melodii natolik, že si jaksi „omylem“ připsal autorství. Holmes se odhodlal k žalobě až po dlouhých letech. Mimosoudní dohoda zahrnovala neznámé finanční vyrovnání a změnu v zápisu autorství skladby, viz výše.
Skladba přesahuje bluesový rámec natolik, že se občas hovoří a píše o proto-doomu, předcházejícímu vydání debutu BLACK SABBATH, potažmo díky kanonádě uprostřed o proto-thrash metalu. A pak prý LED ZEPPELIN nevynalezli metalJ Plant později označil svůj raný projev za poněkud hysterický, „Dost jsem to přeháněl s falzetem. Kéž bych mohl na každé kopii prvního alba vymazat všechno to – mm, mm, baby, baby… Moc mě chytla síla a vzrušení z toho, co jsme dělali, ale teď myslím, že jsem měl raději sklapnout, než dělat takový ptákoviny.“ No, ještěže nejde nic dodatečně mazatJ
Na koncertech LED ZEPPELIN „Dazed And Confused“ zbytněla až někam k třičtvrtěhodinové hranici, zahráli ji více jak čtyřistakrát a vede tak před „Whola Lotta Love“ pomyslný žebříček živých provedení.

Your Time Is Gonna Come
(Page/Jones) 4:41
Lehkonohá skladba v náladě sanfranciské psychedelie loňského léta. Page preluduje na desetistrunné pedálové steel kytaře Fender, Jones nadvakrát vrství Hammond M-100, s vibratem i bez, Bonham se drží razanci nikoliv však nápaditostí zpět, Plant čaruje napříč hlasovými polohami. Okamžitě se vyrojila řada srovnání s PROCOL HARUM a MOODY BLUES. Dnes „You Time Is Gonna Come“ vnímáme spíše jako předzvěst trojky.
Tématem je nevěrnice, čas od času proto někdo Jimmymu předhodí v této souvislosti jeho tehdejší názory na ženy coby podřadné nádoby na bičíky.
Kapela skladbu až na malou citaci nehrála nikdy naživo. Přesto drží jeden primát. Je první někým jiným převzatou skladbou LED ZEPPELIN. Zasloužila se o to bosonohá štangle Sandie Shaw, když písničku zařadila na svou desku „Reviewing The Situation (1969). Jen tak pro zajímavost, na bicí ji doprovázel Ian Wallace, pozdější drummer KING CRIMSON. Ten se musel utlouct.
 
Black Mountain Side
(Page) 2:06
Variace na irskou lidovku „Down By Blackwaterside“ se díky ladění kytary, simulujícímu sitar, a doprovodné hře Virama Jasaniho na tabla, proměnila takříkajíc v indickou lidovou.
Jimmy po letech sebekriticky uznal: „V té době jsem nebyl příliš originální, základní riff jsem objevil u folkařky Anne Briggs. Samozřejmě jsem znal i verzi Berta Janscha, který byl pro mé akustické hraní zcela zásadní.“
Page rovněž dává k dobru související příhodu, kdy se počátkem sedmdesátých let setkal v debatě s beatnikem Williamem Burroughsem a jedním z témat byla i hypnotická síla rocku v souvztažnosti s arabskou kulturou. „Po poslechu ,Black Mountain Side’ mně doporučil, ať navštívím Maroko, a poznal tamější hudbu z první ruky. Což jsem nakonec společně s Robertem učinil.“ Jak vidno, cesty ke Kashmiru byly klikaté.
Na koncertech Jimmy často „Black Mountain Side“ spojoval s „White Summer“ z repertoáru YARDBIRDS, kdy svou 1961 Danelectro 3021 ladil „kashmirovsky“ na D-A-D-G-A-D.
 
Communication Breakdown
(Page/Jones/Bonham/Plant) 2:30
Zeppelinovský „Paranoid“. Akorát že o rok starší. Návod na zkreslení à la „Communication Breakdown“: připojte svůj Telecaster k pedálu Vox wah a malému kombu Supro. Ohulte a snímejte z přesně určené dálky. Trefné umístění mikrofonů zvládá podle Jimmyho málokdo ze současných zvukařů, staří mistři dokázali na raných rockových nahrávkách divy s jedním, dvěma.
Jimmyho kytarový riff má předobraz v „Nervous Breakdown“ Eddieho Cohrana. Šlo o jednu z prvních společných prací Jimma s Robertem, byť Plant nebyl kvůli tehdejším závazkům v kreditech uveden.
Na koncertech kapela nastavovala krátkou stopáž roztaženou instrumentální částí. V USA vydaný singl v žebříčcích neuspěl.
 
I Can't Quit You Baby
(Willie Dixon) 4:42
Bluesovka napsaná v šestapadesátém Willie Dixonem pro Otise Rushe zaznamenala celkem slušný úspech, šesté místo v rhythm & bluesové sekci žebříčku Billboardu nebylo dosažitelné zdaleka pro každého. Page se vyznal, že mu bylo potešením a ctí si od Otise Rushe něco vypůjčit.
Verze LED ZEPPELIN znovu ukazuje krásu jejich pojetí kontrastu světla a stínu. Temný spodní proud basové linky a zpomaleného riffu opět předznamenávají postupy doom metalu, nutno ale podotknout, že podobně pracovali s převzatým materiálem již jmenovaní VANILLA FUDGE. Plantův vokál se pne kolem masivního želeného sloupu vzhůru jako břečtan.
 
How Many More Times
(Page/Jones/Bonham/Plant) 8:28
Kráčející basa ve stopě komisaře Clousea, tak mi připadá slovutný úvodní riff závěrečného masivního bezmála devítiminutového monumentu, složeného ale z několika původně samostatných částí, rozpracovaných Jimmym ještě v éře jeho působení v YARDBIRDS: „Měl jsem vždy rozdělaných několik věcí s mými riffy, samozřejmě jsem je nechtěl vyhazovat, a protože nebyly nikde nahrány, mohl jsem je s klidem použít u LED ZEPPELIN.“
A protože se Page rozhlížel kde se co šustlo, postupně v „How Many More Times“ slyšíme pasáž ne nepodobnou Beckovu „Boleru“, opodál odkaz Plantových BAND OF JOY, mezitím ozvěny Howlina Wolfa a v samém začátku kladivo Alberta Kinga ze skladby „The Hunter“, Clouseau promine.
Skladba sloužila na koncertech jako rozlučková, kdy Plant v prostřední instrumentální části představoval členy kapely.

–

Výbuchem Hindenburgu skončila éra vzducholodí. Vinylová exploze „Led Zeppelin“ naproti tomu odstartovala velký hardrockový třesk, jehož dozvuky i rezonance posloucháme dodnes v tisícerých podobách rocku i metalu.
 

ŘEKLI O DEBUTU LED ZEPPELIN
První album LED ZEPPELIN vykolejilo nejenom fanoušky, ale také kolegy muzikanty, od okresních přeborníků až po mistry světa…
 
EDDIE KRAMER (producent, zvukař LZ II-V)
Pamatuju si, že mně John Paul Jones pustil první nahrávku od Led Zeppelin v roce 1968 těsně před tím, než opustili Ameriku a já jsem řekl: "Ježiši, co to je? To je pěkně drsné.“ Zajímalo mě, o jakou kapelu jde a on řekl: „Led Zeppelin“ a já se zasmál a řekl: „Fakt hodně kruté jméno.“ Jenže se ukázalo, že tahle značka dobije svět.
 
LESLIE WEST (MOUNTAIN)
Když jsem poprvé slyšel LED ZEPPELIN, bydlel jsem ve Forest Hills. Hodil jsem desku na gramofon a pak už jen obdivně vzdychal. Znal jsem Jimmyho Page, ale kapelu jsem nedokázal indentifikovat. MOUNTAIN tehdy ještě neexistovali a já akorát dokončoval svoje první sólo album. A v duchu jsem si říkal, sakra, tihle budou pro mě těžká konkurence. Ale ta muzika byla tak kouzelná. John Bonham bušil do bicích, jako kdyby za něj hráli tři další. Všichni v kapele zněli hrozně dobře. Hlavně Jimmy. Nebyl jako Clapton, šel rovnou na komoru. LED ZEPPELIN měli prostě vše.
 
STEVE LUKATHER (TOTO)
Zvuk Jimmyho kytary i celé kapely mě ohromil. Nikdy předtím jsem nic takového neslyšel. Moje vzpomínka je navíc umocněná tím, že při svém prvním sexu s dívkou zněli z repráků právě LED ZEPPELIN. A jejich hudba je hodně nabitá sexuální energií. Samotné blues je hodně sexy. Nahrávky ZEPPELINŮ jsem protáčel na gramofonu donekonečna a pořád se snažil trefit Jimmyho riffy a sóla. Když se mě pak někdo zeptal: „Dokážeš zahrát sólo v „Communication Breakdown“ a já řekl, že jo, byl jsem největší masér v sousedství.
 
CARMINE APPICE (VANILLA FUFGE)
Poprvé jsem o ZEPPELIN slyšel, když nám náš manažer dal jejich album, abychom si je poslechli, protože plánoval, že nám budou předskakovat. Zíral jsem. John Bonham a jeho práce nohou v „Good Times Bad Times“, to bylo něco naprosto jedinečného. Když jsem se pak s ním potkal, tak jsem mu vysekl poklonu, ale on mě překvapil tím, že se učil ode mě. Dokonce mi přesně ukázal místo v „Ticket to Ride“, kde jsem udělal něco podobného. Já mu poděkoval, ale dodal, že on dotáhl hru do extrému a naprosto mě dostal.
 
PAUL STANLEY (KISS)
Jednoho odpoledne FM rádio v New Yorku hrálo úvodní skladbu z alba, tedy „Good Times Bad Times“. Fííha, byl jsem z ní hotový. Úplně mi naplnila srdce adrenalinem. Myslel jsem, že reprák takový nápor energie nevydrží. Tak mocně na mě LED ZEPPELIN působili.
 
IAN ANDERSON (JETHRO TULL)
Pravděpodobně největší vliv na mě měl song „Dazed and Confused“, který jsem měl v hlavě, když jsem psal „My God“ pro naše album „Aqualung“. Dynamika a kytarové riffy hodně připomínali Zeppeliny.
 

JIMMY PAGE VS JEFF BECK
Zopakujme, že za dva covery byli LED ZEPPELIN osočeni z plagiátorství. Šlo o „I Can’t Quit You Baby“ a „You Shook Me“. Přestože obě skladby, které pocházely z pera Willieho Dixona, byly řádně uvedeny jako převzaté. V případě druhé jmenované ovšem šlo o podobnost s jiným coverem od Jeffa Becka na jeho albu „Thruth“. Page i Beck byli oba inspirováni verzí podanou Muddy Watersem, kterou oba poslouchali v dětství. Jimmy vždy tvrdil, že v jeho případě nešlo o záměr. Kritici však připomínali, že John Paul Jones měl nahrát do Beckovy dříve vydané verze Hammondky.
Jeff Beck byl zdrcen a nedokázal pochopit, proč Page zpracoval stejnou píseň jen pár měsíců po něm. Cloumal s ním vztek, který doprovázely slzy. Čas ovšem trochu otupil ostří hněvu. „Page se opravdu snažil píseň pojmout částečně jinak,“ uvedl po čtyřiceti letech smířlivě Beck. Zatímco on chtěl působit efektivně a jednoduše, LED ZEPPELIN udělali song třikrát tak dlouhý. Jeff Beck svou verzi opředl jistou trpkostí, Zeppelini zase záhadností.
Přestože je dnes jasné, že obě verze nejdou dost dobře srovnávat, pachuť z kroku Jimmyho Page zůstává v hudebních kruzích patrná. Dost možná proto, že stále není jasný motiv, který geniálního kytaristu vedl k cíli. Zda šlo o nevyřčenou mladickou challenge, nebo skutečně jen o náhodu, jak stojí v jeho oficiálním komuniké.

Jaromír Merhaut pro Spark 2019 (konec druhé, nezkrácené části)