BACHDENKEL

Bachdenkel patří mezi natolik svojské rockové kapely přelomu 60´/70´let, že si na jejich rámcovém stylovém zařazení a připodobnění každý spolehlivě vyláme zuby. Už jen pouhý výčet – co koho napadne – je impozantní, namátkově: Beatles, Hendrix, Byrds, Pink Floyd, Soft Machine, Procol Harum, Joni Mitchell, Who … psychedelie, hardrock, punk guitar, hippie, sixties, progressive seventies …S trochou nadsázky se dá říci, že všichni mají pravdu, ať napíšou cokoliv, ale nejvíc jí má zřejmě sám člen skupiny, Pete Kimberley, když dnes píše, že tehdy v té kvasné době se každý snažil být originál a přitom všichni poslouchali a znali všechny, Bachdenkel žádné přímé vzory neměli, chtěli být takříkajíc mimo všechny proudy …

---

Bachdenkel vznikli v roce 1968 v King's Heath (Birmingham) ze souboru "U No Who" v sestavě: Peter Kimberley(baskytara, zpěv), Colin Swinburne (kytara, zpěv), Brian Smith (bicí) a textař, klávesák, manažér Karel Beer.
Název Bachdenkel vygeneroval spolu s x dalšími počítač a byl prý vybrán jako originální, nicneznamenající, nevyslovitelný …
Kapela si brzy získala lokální renomé, magazin Rolling Stone ji dokonce v jedné toulavé reportáži označil za nejlepší britskou neznámou skupinu.
Bachdenkel však záhy přenesli své aktivity na kontinent, nejdříve do Holandska, posléze do Francie, která se stala jejich zemí zaslíbenou natolik, že některé encyklopedie je uvádějí coby francouzskou skupinu.
Mládenci se protloukali jak se dalo, jednu dobu se dokonce ocitli na pár týdnů na nějaké půdě, ve spacích pytlech. Příznačné je, že právě tam vznikly zárodky skladeb pro první album.
První nahrávkou se ale stala A Thousand Pages Before, ta vyšla jako E.P., nedlouho poté skupina dostala nabídku od argentinského tanečníka a choreografa Graziella Martineze, jenž spolupracoval i se Soft Machine, aby pro jeho baletní představení složili hudbu, tak vznikla například úvodní skladba debutu Translation a fragmenty několika dalších.
Zajímavé existenční peripetie pokračovaly, muzikanti jednu dobu přenocovávali zamčeni v obchodním středisku, kde jak vzpomínají, měli k dispozici plné regály jídla a všeho co hrdlo ráčí … taky dobré prý bylo přebývání v pařížském Americkém centru, kde si při nočních toulkách mohli užít mj. plaveckého bazénu. V té době potkali nejen spoustu různých existencí, amerických vojenských zběhů, pacifistů odmítajících Vietnam, ale i jazzových muzikantů, například Anthonyho Braxtona a členy Ensemble of Chicago, jejichž volnomyšlenkářský avantgardní přístup k hudbě je prý velmi ovlivnil.
V létě 1969 se Bachdenkel vypravili na pár štací zpět do Anglie, ale zanedlouho byli zpět v jižní Francii, kde se docela etablovali na hudebních festivalech, uvádí se i pódiové setkání s kapelou Earth, alias Black Sabbath.

Vše směřovalo k nahrávání prvního alba. To vznikalo v červnu až srpnu 1970. Bachdenkel poté pravidelně koncertovali, v letech 1971-75 odehráli desítky a desítky koncertů ve Francii a čas od času i několik na ostrovech. Mezitím teprve v lednu 1973 dokončují práce na Lemmings, které konečně vychází v březnu téhož roku!
Zakrátko, na podzim 1975 vzniká v pařížských studiích druhé album Stalingrad. Vydáno bylo, jak jinak, o dva roky později.
Skupina ještě pokračuje cca. rok v pravidelném koncertování, další aktivity byli již jen sporadické, Karel Beer zmiňuje jednorázovou obnovu Bachdenkel v listopadu 1982 a plány na léto 1990.
Škoda, že neexistují ucelené záznamy koncertů, Pete tvrdí, že Bachdenkel byli nejsilnější na pódiu, že velice rádi improvizovali, dotvářeli přebudovávali skladby přímo na place …

---

Členové Bachdenkel o sobě vědí dodnes, Pete Kimberley sděluje v jedné netové fanouškovské diskuzi, do které se připojil, nejen podrobnosti, kdo kterou skladbu na Lemmings zpíval a jak probíhal kolektivní tvůrčí proces v kapele, či jak to doopravdy bylo s produkcí, ale sděluje, že
Colin dává dohromady další staré záznamy Bachdenkel pro vydání na CD,
Karel funguje jako produkční pařížského hudebního stánku a má i kapelu La Java
Brian pokračuje v muzikantské kariéře jako bubeník a zpěvák
a on sám se věnuje akustické hudbě a komponování.

---

Bachdenkel vzkřísil z hlubin zapomnění až sběratelský boom vydávání i těch nejzahrabanějších záznamů rockových kapel působících v šedesátých a sedmdesátých létech.
Bachdenkel se dají doporučit jen zkušenějším „badatelům“, kteří už vědí o starých kapelách a té době své a umí ocenit i zakuklenou krásu.

Jaromír Merhaut 6/2007