SPRING

Spring byla krátce – v letech 1970-72 – působící skupina ze středoanglického Leicesteru. Jako jedna z prvních, byť takřka nepovšimnuta, učinila „smyčcový“ mellotron – objevený širší veřejností na Jahodových polích Beatles – kmenovou součástí svého soundu. Dá se říci, že z části po vzoru King Crimson a Moody Blues, jejichž klávesák Mike Pinder byl již počátkem šedesátých let zapáleným propagátorem tohoto (ná)stroje.

 

Pat Moran, básnivý zpěvák s irským rodokmenem, založil svou první školní skupinu Sissy někdy v druhé polovině šedesátých let. Od počátku v ní s ním držel basu kamarád z dětství, Adrian „Bone“ Maloney. Chlapci to zřejmě neměli jednoduché, vesměs žili v okolí Conduit Street, což byla nechvalně proslulá část města. Středobodem mládežnického leicersterského hudebního dění byl v té době klub El Rondo, kde se na koncertech i jiných akcích scházeli bigbíti, rockeři. Sissy se koncem šedesátých let proměnili v Spring a konsolidovali v sestavě: Pat Moran, Adrian „Bone“ Maloney, klávesák Kips Brown a kytarista Ray Martinez. Nakonec se připojil již zcestovalý Pique Withers, jenž zareagoval na inzerát v Melody Makeru. Spring mimo jiné předskakovali Velvet Underground, kteří tehdy vystupovali bez Lou Reeda.

Své štace obráželi – tak jako všichni začínající muzikanti – ve staré dodávce. Když se jim jednou při cestě z koncertu ve velšském Cardiffu kára porouchala, našli pomoc u Kingleye Warda, majitele nahrávacího studia Rockfield v Monmouthu (www.rockfieldstudios.com), jenž shodou okolností hledal nové talenty! Slovo dalo slovo, a Spring dostali šanci.

Aby šťastných náhod nebylo málo, studio navštívil v zimě roku 1970, během jedné ze zkoušek, známý londýnský producent Gus Dudgeon (zemřel před deseti lety při automobilové nehodě), a okamžitě nabídnul novicům své služby. Skupina pak pod Dudgeonovým vedením většinu alba nahrála v londýnském Trident studiu. Pokud můžeme věřit Gusovým slovům v doprovodném slově k LP, nahrávalo se naživo, vcelku, pouze akustické kytary prý byly dotáčeny (a já dodávám, že nejspíš i část mellotronů). Album Spring vyšlo u labelu Neon v roce 1971. Skoro nikdo si toho nevšimnul.

Studivý mellotron, obsluhovaný hned třemi nadšenými členy Spring, dotvářel zvláštní kolorit k přemýšlivým i fantaskním textům, nevyhýbajících se bilančním tématům o životě a smrti, vězení, věrolomnosti politiků, či válečných hrůzách: „Whilst Armies plunder through the night, To rape all they can lay“ vykřičí Pat Moran v Shipwrecked Soldier. Nevím o jiném albu, kde by unifikovaný chvějivý zvuk houslí „nasamplovaných“ do mellotronu, působil tak naléhavě. Podobnou roli mají v uvedené písni i stylizované pochodové bicí, a jinde na albu nepoužitá zdrsnělá kytara.

Velkolepé klasicizující prvky, oblíbené u artrockových progresivistů oné doby, na Spring samozřejmě najdete, album má ovšem mimoto překvapivě často kontrastní niternější polohy, nejenom melancholické, ale místy až art-folkové a najazzlé. Proto mi pocitově nesedí obvyklé povrchní přirovnávání Spring k Moody Blues a Barclay James Harvest.

Rozhodně to není muzika na letmý poslech. Její poselství, vnitřní dynamika i košatost vyžadují od posluchače pozornost a vnímavost. Původní LP vydání s trojdílným přebalem patří mezi sběratelské unikáty, vyplácené částkami i nad 1000 euro. Designér a fotograf Marcus Keef proslul především debutem Black Sabbath, na svědomí má ale desítky slavných elpé desek.

 

Spring (s novým baskytaristou Peterem DeCindisem) ještě rozpracovali druhé album. Nikdy je ale nedokončili. Polotovary vyšly kompletně až na neoficiálním Spring2, vydaném poprvé v Japonsku v roce 2007. Diplomaticky řečeno, polovina záznamů má dokumentační hodnotu, jsou to spíše skici než hotová plátna. Prozrazují však tehdejší směrování souboru, je znát posun k umírněnému jazzrocku, či jak stylový posun nazvat, do popředí se namísto mellotronu dostávají hammondy, piáno a kytara, skladby jsou zčásti rytmicky členitější. Kotvou zůstává osobitý patetický projev Pata Morana.

Dva skvělé kousky (Hendre Mews a A World Full Of Whisper)se objevily po boku „out-take“ z jedničky Fool’s Gold coby bonusy například na zvukově (v rámci možností) dokonalé reedici Repertoire z roku 2007. Jsou sladké i razantní současně, namísto medových mellotronů hřmí hammondy, Ray Martinez chvílemi vaří jak urvaný z řetězu. Velká škoda, že Spring toto své dílo nedokončili…

Po rozpadu v roce 1972 se Pat Moran věnoval kariéře producenta a zvukaře. Iggy Pop, Robert Plant, Lou Gramm, Big Country, Rush, Hawkwind, Queen – s těmi všemi i dalšími, a převážně v již zmíněném studiu Rockfield, spolupracoval. Od roku 1998 se bohužel potýkal s degenerativním onemocněním mozku, zemřel v lednu 2011. Jeho památku uctil Robert Plant charitativním koncertem v Monmouthu. Kytaristu Raye Martineze můžeme vystopovat jako spolupracovníka v bandech Michaela Chapmana, Roberta Planta, Tima Rosea, souborech Country Joe And The Fish, Gypsy, Airwaves, Showaddywaddy a nakonec The Teddys, od kterých odchází v roce 2000. Klávesák Kips Brown pokračoval v lokálních skupinách. Baskytarista Adrian Maloney se zapojil do leicesterské hudební komunity v nové roli promotéra koncertů, rádce mladým muzikantům a opatrovatele těch vysloužilých. Zakládá minilabel Round The Bend Records. Zemřel koncem září 2010, pár měsíců před svým kamarádem a spoluhráčem, Patem Moranem.

Jediný Pique (Pick) Withers se muzikantsky prosadil ve velkém světě. Po několika session štacích (mj. Chris Jagger Band, Dave Edmunds Band, Magna Carta) se v roce 1978 stává zakládajícím členem Dire Straits, s nimiž nahrává první čtyři alba. Spolupracoval s celou řadou interpretů, mimo jiné i Bobem Dylanem (Slow Train Coming), v současnosti se svým bandem Pick ‘n Mix hraje převážně blues, více na www.pickwithers.co.uk.

 

Spring nikdy nedosáhli vysněných met. Jsou jen drobným, snadno přehlédnutelným kamínkem v bohaté mozaice britské progressive music z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Snad si jich po přečtení story všimne pár dalších zvídavých…

Jaromír Merhaut pro Rock+ 2012

 

Sestavy:

Kips Brown – piano, varhany, mellotron      A B

Adrian Maloney – baskytara, kytara            A

Ray Martinez – kytara, mellotron                A B

Pat Moran – zpěv, mellotron                       A B

Pique Withers – bicí                                   A B

Peter DeCindis – baskytara                            B

 

Albová diskografie:

LP

1. Spring (1971, Neon NE6) A

 

CD reedice:

Repertoire REP 4472-WP, 1994, 3x bonus

Akarma AK 213, 2002, 3x bonus (pirátské vydání s trojdílnou mini replikou)

Repertoire REP 5067, 2007, 3x bonus (papersleeve provedení)

 

2. Spring 2 (CD, Vinyl Japan, JASKCD189, 2007)  B

– jde o neoficiální vydání (papersleeve provedení výňatkem původního přebalu)

– existuje ještě pirátské vydání Akarma (AD536CD) pod názvem Second Harvest

P.S. 2020

Profil Spring na Tidal je infikován stejnojmennými interprety, nicméně obě alba jsou k poslechu ve verzi Bucks Records Limited (2018)