PAVLOV’S DOG

Pavlov’s Dog ze St. Louis jsou pro sběratele starožitných rockových originálů nenahraditelnou kapelou. V jejich raném stylu a zvuku se uhrančivý celek spojil klasický seventies hardrock s wagnerovsky bombastickým classical orchestral soundem.

Jako třpytný drahokam pak nad scenérií zářil kastrátový „řezavě melancholický tenor“ (Jiří Černý, EJPH L-Ž, str.191) astmatika Davida Surkampa, přirovnaný encyklopedikem Colinem Larkinem ke kombinaci Jona Andersona z Yes a bláznivého Tinyho Tima. Publicistou Joem Viglionem pak k vyděšenému ptačímu mláděti, jinými ke Geddymu Leeovi z Rush, zubní vrtačce, cirkulárce, týrané myši… Můžete si vybrat.

 

Prvopočátky Pavlov’s Dog lze vysledovat do roku 1971, kdy devatenáctiletý bubeník Chucka Berryho (předtím u Alberta Kinga, Bo Diddleye) Mike Safron začal (zprvu s Berryho basákem Dougem Rayburnem) naplňovat svou vlastní vizi rockové kapely s houslovou melodikou. Mísení rocku s klasikou nebylo až tak něčím novým, zamýšlená zvuková kombinace ano. Démonický houslista Richard Nadler byl přesně ten, koho Safron hledal. Měl zkušenosti s tzv. vážnou hudbou i jazzem a byl ochoten jít ještě dál. Pod uměleckým jménem Siegfried Carver se stal středobodem soundu vznikající skupiny. Do doby, než při jednom z konkursů na kytaristy požádal nepřijatý adept o možnost zazpívat The Wizard z prvního alba Bolanových T. Rex. Šok, a hotovo! Safronův cestovní pas s evropskými vízy pro turné s Chuckem Berrym putoval do šuplíku; Mike okamžitě rozpoznal, že tohohle hubeňoura se nesmí vzdát. A to ještě nevěděl, jaké uhrančivé melancholické písně onen mladík, David Surkamp, píše.

Jen malá poznámka na okraj: a zároveň Safron nemohl tušit, že přišel o účast na londýnském nahrávání My Ding-a-Ling.

 

David Surkamp absolvoval první muzikantské krůčky ve školní kapele High On A Small Hill, vážnější štací už byli bluesoví Touch, kde zpíval a hrál na kytaru. Surkamp měl vyšší ambice než hrát převážně převzatý repertoár bez větší možnosti uplatnit vlastní tvorbu, takže se cesty mládenců brzy rozešly. Surkamp v rozhovorech uvádí jako své tehdejší oblíbence Family, Fairport Convention a Roberta Wyatta, zároveň však zdůrazňuje, že chtěl vždycky být svůj (což ostatně při jeho hlasových dispozicích šlo snadno).

 

Dalšími členy Pavlov’s Dog se stali: baskytarista Rick Stockton, spoluhráč Davida z teenagerských High On A Small Hill, kytarista Steve Levin a zpěvačka Lexa Engle. Poté, co Levin za pár měsíců odešel (některé zdroje hovoří ještě o kytaristovi Marku Gahrovi), získal Safron pro Pavlov’s Dog Stevea Scorfinu, člena REO Speedwagon z dob, kdy nápodobou čelili britské invazi.

 

Po menším kolotoči doprovodných zpěvaček v sestavě se Safron rozhodl pro další výraznou změnu. Namísto zpěvulí doplnil sound o zdvojené klávesy. David Hamilton (ex Syro Flashcat), doporučený Scorfinou, měl za sebou jazzovou i klasickou průpravu, zatímco navrátivší se Doug Rayburn byl u kláves novicem. Přesto si jej Mike prosadil, jakkoliv se ostatním zdálo v kapele „přeplněno“. Klasická sestava Pavlov’s Dog byla na světě.

 

Ještě před Hamiltonem byl ve hře klávesák Michael McDonald (Doobie Brothers, Steely Dan), ten ale po poslechu zaslaných pásků vycouval; usoudil, že Surkampův zpěv je ve světě „neprodejný“.

Zlom v kariéře skupiny přišel ve čtyřiasedmdesátém poté, co místní rozhlasový DJ ze stanice KSHE95, Ron Stevens, pouštěl na Safronovo přání Surkampovu Theme from Subway Sue v nehotové demoverzi (nedochovala se), což vyvolalo uvnitř kapely značnou nevoli. Ovšem jen do doby, než vzedmutá vlna místní popularity přivedla k Pavlov’s Dog Rona Powella, největšího rockového promotéra v Missouri. Namísto Mikeova bratra Boba převzal management a zrealizoval majstrštyk: vyloudil u ABC pro naprosto neznámou kapelu – bydlící i s nástroji v zákulisí divadla Ambassador – kontrakt na 650.000 USD. Zřejmě navždy nepřekonatelný husarský kousek…

V téže době (1974) Pavlov’s Dog předskakovali anglickým Nektar. Celý hodinový set z The Ambassador odvysílala KSHE95 ve výtečné kvalitě.

Kapela odjela do New Yorku, studia CBS, kde pod produkčním vedením Murraye Krugmana a Sandyho Pearlmana (Blue Öyster Cult) začaly práce na Pampered Menial.

Erbovní (co si budeme namlouvat, pro masy i jediná známá skladba PD) Julia byla napsána krátce po podpisu smlouvy, během čekání na vystoupení v TV. Než dozpíval Eric Carmen, byla prý takřka hotová, vzpomíná Surkamp. První předvedení Marku Spectorovi z Columbia Records kupodivu nezabralo. Perličkou je, že sólo na flétnu nahrál slovutný Hubert Laws (Crusaders, Ron Carter). Přestože všichni ve studiu byli nadšeni, on sám ne, hrozil prý dokonce žalobou, pokud bude na přebalu jmenován… a není. Nemenší zajímavostí je, že klavír z úvodu skladby si zahrál i na LP Ram Lindy a Paula McCartneyových. Škoda jen, že původní desetiminutová verze Carverovy instrumentálky Preludin byla pro album zkrácena, a je ve full verzi ke slyšení pouze na živém záznamu KSHE z Ambassador Theatre 1974. Ve snu zjevený riff Natchez Trace nosil podle vlastních slov Scorfina s sebou několik let. Autor většiny skladeb na LP je David Surkamp. V dětství, kdy jej trápily a na lůžko často připoutávaly astmatické záchvaty, byly jeho jediným potěšením pohádky a fantasy příběhy, zde je třeba hledat prameny Episode i Of Once and Future Kings.

První mix Pampered Menial byl prý hrozný, Safron si vybavuje, že to znělo jako moře reverbů. Osobně odletěl do New Yorku napravit, co se dalo, přesto se na desce jeho jméno coby spoluproducenta neobjevuje. Tehdy také zřejmě vznikla averze mezi ním a produkčním týmem.

Technická poznámka. Ve stejném studiu, avšak v jednom zátahu a před padesátkou posluchačů, Pavlov’s Dog nahráli živé vystoupení pro FM vysílání. Škoda, že záznam není (doufám, že zatím) k dispozici, většinou se v takových případech jedná o po všech stránkách výtečné dokumenty doby.

Těsně před vydáním debutu došlo k velkému zádrhelu. Firma ABC se po odchodu Jaye Laskera, velkého fandy kapely, náhle rozhodla hodit Pavlov’s Dog přes palubu, Powell (až podezřele) rychle vyjednal přechod k CBS. Smouva s ABC byla vyplacena za 600.000 USD. Přesto Pampered Menial vychází s různými obaly současně u ABC i CBS! Úspěch slaví v Austrálii, Francii, Dánsku a Novém Zélandu. Podle mne, v rámci distribučních možností, i v Československu. Doma ani v Anglii se nedostane do žebříčků.

Osobně řadím Pampered Menial na samý vrchol progresivního hardrocku. Ocituju sebe sama z jedné ze svých recenzí: střídání a prolínání výrazných kytarových riffů a rytmického „staccata“ s operně rozmáchlými melodickými oblouky, dramatické proměny temp a nálad, pompa i něha, stratosférické vokální výlety, kompoziční rozevlátost, ďábelské tance smyčců – a to vše vydestilováno do opojného hudebního nektaru.

Uvnitř kapely explodovaly vášně poté, co se provalilo, že CBS má zájem „udělat“ ze Surkampa nového Dylana, ovšem bez Pavlov’s Dog. Důsledkem byl odchod zakladatele Safrona, jeho věrného souputníka Carvera i Hamiltona. Důvody dodnes každý z účastníků popisuje jinak, těžko soudit. Faktem zůstává, že následné angažování Billa Bruforda bylo pouhým Powellovým marketingovým tahem, duch Pavlov’s Dog odešel spolu se Safronem a Carverem. A Hamilton se prací na dvojce účastnil jen coby host. Ve vzduchu Bruford jistě cítil i averzi Scorfiny, zvlášť když se neúčastnil ani příprav At the Sound of the Bell a do skupiny nastoupil pouhý týden před zahájením nahrávání. Nepomohlo ani to, že anglický New Musical Express poslal do St. Louis svého zvláštního zpravodaje, aby zachytil atmosféru kolem příjezdu a přijetí Bruforda. Své závazky pro LP i turné Bill splnil, vzal si svých 4000 doláčů a zmizel…

Nahrávání proběhlo v Record Plant v NY, opět v produkci dvojice Krugman & Pearlman. V Londýně (Ramport Studios) byl mj. dotočen chlapecký sbor pro Valkerii a vznikl konečný mix. Báj praví, že Tom Nickeson, jenž hrál na dvojce na akustickou kytaru, objevil ve studiu Lennonův mellotron, použitý například v Strawberry Fields Forever, a při kroucení knoflíků se najednou ozvalo kytarové arpeggio z Bungalow Bill…

Na desce se předvedla plejáda hostů, sám Surkamp v tom ani dnes nevidí zásadní problém, má rád zvukovou různobarevnost, a kdo by odmítal kupříkladu saxofon Andyho Mackaye, že. Zvuk byl podle něj odrazem tehdejší nálady. U mne ale kapela ztratila carverovskou žahavost i safronovské koule. Tlak firmy směrem k folkrockovému pojetí (a nalezení nového Dylana) byl zřejmě hodně silný, navíc nahrával Davidovu egu.

K dvojce jsem již před léty zhruba napsal: hardrockovým a progresivně rockovým fandům, zmlsaným fenomenální prvotinou, přinesla dvojka částečné zklamání, ovšem někteří publicisté vidí kvality obou alb přesně opačně. Zejména odchod Carvera  a Safrona ořízl a zploštil dosavadní mnohovrstvost. Zřejmě na nátlak firmy, vyděšené neobvyklým, pro širší masy příliš „těžkým“ materiálem jedničky, nabyla vrchu sice příjemná, ale trochu monotónní melancholie pomalých songů, decentně aranžovaných do rockového AOR mainstreamu. S odstupem let se však mnozí „nekompromisní" rockeři s tímto albem takříkajíc smířili.

Kapela začala pracovat na třetím LP. Novým bicmenem se stal Kirk Sarkisian z funkových Punch, ke klávesám si přesedl Tom Nickeson. LP mělo původně nést lehce potměšilý název Has Anyone Here Seen Siegfried? Nahrávalo se v Richmond Heights (Missouri), v produkci Marka Spectora a Johna Jansena. Projekt byl předem odsouzený k neúspěchu. Don Powell měl opletačky se zákonem, jeho hvězda pohasla, smlouva s Columbií kapelu zabetonovávala v rozletu, a k tomu všemu David Surkamp nebyl spokojen s tím, kolik má v kapele prostoru, a měl už dost Scorfinova podezřívání z postranních úmyslů. Aby toho nebylo málo, Scorfina sám byl frustrovaný z faktu, že zatímco v St.Louis, Detroitu a San Antoniu měli Pavlov’s Dog pozici místních Led Zeppelin, o pár okresů dál o nich nikdo nikdy neslyšel…

Psovi definitivně zlomila vaz neviditelná, ale mocná a slyšitelná ruka rozhlasových dramaturgů a jejich šéfů. Surkamp svým řezavým falzetem zřejmě děsil pokusné ovce tak, že bečíce mačkaly na svých krabičkách ne, ne, ne a ne!  A nad Pavlov’s Dog se zavřela voda, u CBS/Columbia o ně nebyl nadále zájem. Roztočené pásy skončily v archívu.

Rozlučkové vystoupení Pavlov’s Dog se odehrálo na parníku The Admiral. Podle Ricka Stocktona byl pořízen zvukový i obrazový záznam, a kapela hrála jako nikdy předtím. Sestava byla ta nejklasičtější možná, jen namísto Hamiltona preludoval Nickeson.

Když ani čtyři roky po nahrání trojky nebyla na trhu, rozhodli se Scorfina a Nickeson vydali 1000 kopií tzv. „oficiálního bootlegu“. Měli od zvukaře k dispozici kopii studiového masteru, kvalita byla tedy ucházející (až na občasné dropouty špatně uložených magnetofonových pásků). Aby předešli právním komplikacím, nazvali LP St Louis Hounds (Not Pavlov’s Dog) a distribuci omezili na okolí St. Louis. Původní nahrávky ještě předtím David Surkamp a Doug Rayburn, spolu s najmutým Jeffem Baxterem, v New Yorku doplnili a upravili. Surkamp by byl dnes raději, kdyby trojka nikdy – ani takto – nevyšla: „Nebyla to má nejlepší práce.“

Scorfina přidává, že to, co se dělo v té době, bylo nejhlubším propadem jeho kariéry i bytí vůbec. Roky práce a výsledek? Nicota a bída. Jen pro ilustraci, Powell inkasoval za Pavlov’s Dog až 20.000 dolarů za vystoupení, muzikantům však platil 150 babek týdně! Smlouvy a všechno okolo bylo postavené tak, že sami muzikanti nemohli nic, a takřka nic nedostávali. Vidina slávy a úspěch je hnala vpřed. Dnes svorně přiznávají, že byli mladistvě naivní a že naletěli. Na druhou stranu vědí, že bez Powella by o nich nikdo nikdy za cedulí St. Louis nevěděl.

Dlouhá léta mýtická trojka je svým pojetím dosti podobna poklidnému Zvuku zvonů, při poslechu úvodní exaltované árie Only You příjemně mrazí…

Koncem osmdesátých let, takřka 10 let po „vydání“ Third/St. Louis se silná sestava Pavlov’s Dog sešla k malé sérii koncertů. Z nejslavnější sestavy chyběli „jen“ Hamilton a Stockton. Škoda, že z plánovaného turné po Austrálii a přípravy živáku sešlo.

V devadesátém Surkamp s Rayburnem nahráli pod hlavičkou Pavlov’s Dog „čtvrté“ album Lost In America. Zaznamenávalo se u Douga v St. Louis, CD vyšlo u Telectro Records. Údajně přispěli i Scorfina a Sarkisian. Nahrávání se prokazatelně zúčastnili: saxofonistka Michele Isam, baskytarista Robert Lloyd a bubeník Frank Kriege. Většina písní cválá v chytlavých melodických linkách, s mírnými dozvuky dřívějšího emotivního rockového sladkobolu. Elegantní, líbivé aranže – se zvýrazněnými klávesami a občasným ságem – směřují 4.LP k takzvanému FM poprocku.

Pět let poté dává Mike Safron dohromady z místních muzikantů šestičlenný band Pavlov’s Dog 2000 a nahrává s ním EP End of the World. Zpočátku se dění účastní i Scorfina, před začátkem prací v Kiva Studios (Memphis) ale odchází. Deska vydána u Kanned Goose Records, prodej je víceméně ohraničen regionem. Je až šokující, jakým způsobem se Mike Safron zmocnil mikrofonu. I s chlupama naklonoval myší vibráto Davida Surkampa! Každá jiskřivá nota minialba oživuje odkaz dávného Pampered Menial!

26. června 2004 se v St. Louis odehrál památný koncert v takřka původní slavné sestavě, neúčastnil se jen Siegfried Carver. Byl i jinak významný. Od té doby totiž Pavlov’s Dog každoročně v různých sestavách hostovali v Evropě. Mimo jiné hráli v roce 2006 na holandském Arrow Rock Festivalu před 50.000 návštěvníky, a v roce 2007 byli mezi hvězdami Burg Herzberg Festivalu, to samé na Woodstocku 2008.

 

V roce 2007 vydal věčný melancholik Surkamp sólové album Dancing on the Edge of a Teacup. Pavlov’s Dog se znovu aktivovali v roce 2010 a vydali nové studiové album Echo & Boo! Surkamp to v jednom rozhovoru zdůvodnil tím, že konečně napsal materiál, který rezonoval s ikonickým odkazem Pavlov’s Dog. Souvztažnost umocnil archaický zvuk bez jediné úlitby trendům.

 

2011: Pavlov’s Dog se Surkampem i Safronem vyrážejí na turné. A dorazí i do Prahy! Jakkoliv pozdě, konečně! Skupina vystupuje v sestavě: David Surkamp – zpěv a kytara, Sara Surkamp –zpěv a kytara, Mike Safron – bicí a zpěv, Bill Franco – sólová kytara, Abbie Hainz Steiling – housle, Rick Steiling – baskytara, Nick Schlueter – klávesy.

 

Pavlov’s Dog nikdy nepronikli mezi široké posluchačské vrstvy. Přesto je nepochybné, že pro svou neopakovatelnou originalitu, zachycenou zejména na prvním albu Pampered Menial, patří do pokladnice rockových pamětihodností.

Jaromír Merhaut pro Rock+ 2011

 

P.S. Co vše se dělo mimo a mezitím?

 

Ještě v době existence Pavlov’s Dog David Surkamp hostuje na albu Romancers, Dancers, Dreamers and Schemers (1976) Michaela Quatro, bratra Suzi. Nedlouho po rozpadu Pavlov’s Dog se Surkamp a Rayburn stěhují do Seattlu, kde s tamějšími muzikanty a pod hlavičkou Madshadows pracují na albu. Nahrávací společnost Janus Records však krachuje, a tak zůstávají jen letmé vzpomínky. Nahrávky prý kontinuálně navazovaly na první dvě alba Pavlov’s Dog. Pokud existují, je stále šance, že je někdy uslyšíme. Jepičí život měl i další společný projekt Radio Lemmings. V Seattle Surkamp mimo jiné působil v místní skupině Big Fun. David a Doug se časem připojili k folkové legendě Ianu Matthewsovi, zakladateli Fairport Convention. Vzniká soubor s pro mne sympatickým názvem Hi-Fi. Doug záhy odchází, mezi třemi kytaristy se prý cítil nesvůj. Nebylo to náhodné setkání, Surkamp Matthewse pozorně sledoval a obdivoval léta, jeho hru považoval za přemostění mezi Buffalo Springfield a Greenovými Fleetwood Mac. Na druhou stranu Ian plánoval svůj dosavadní folkový sound trochu zatížit. Pod hlavičkou Hi-Fi vznikla dvě alba, live EP Demonstration Record (1981) a studiové Moods for Mallards (1982). V dubnu 2001 vydal Surkamp sólové album Roaring with Light.

 

Bezprostředně po odchodu s Pavlov’s Dog dávají Safron s Carverem dohromady Children. Po rozpadu působí Safron v The St. Louis Strangers (1980-82) a vydává s nimi Steal the Night Away (LP Kanned Goose, 1982). Ještě předtím se společně objevují se skladbou Fool for Your Love na výběrovce KSHE95 Seeds Volume 1.

Další stopa Safrona vede ke kapele Trace The Moon (1990). Své aktivity dnes zveřejňuje na myspace: www.myspace.com/theofficialmikesafronpage

 

Scorfina nejdřív společně s Tomem Nickesonem založili kapelu Gulliver, se kterou měli malý hit Ridin’ the Wind. Oba se potkali s Carverem v Pave, sám Scorfina pak se Safronem v Somerville-Scorfina Bandu (viz skladba Your Eyes na LP KSHE95 Seeds Volume 2, 1981) a Surkampem v Memphis Underground, kde se vedle sebe ocitly skladby Pavlov’s Dog a rokenrolová klasika Carla Perkinse a Elvise. Steve Scorfina vydal v roce 1999 CD Polychrome Love Song. Je stále aktivní, viz jeho myspace profil: www.myspace.com/stevescorfina

 

Siegfried Carver poté, co opustil hudební byznys, žil v Kansas City. Pod svým občanským jménem Richard Nadler vstupil do politiky, psal knihy, komentoval dění doma i ve světě. Z mladistvého buřiče, obdivujícího komunismus, se stal konzervativec tělem i duší. V době Reaganovy vlády byl dokonce poradcem ministerstva školství. 30. května 2009 nečekaně zemřel ve věku 60 let.

 

David Hamilton se přestěhoval do Los Angeles, kde produkuje hudbu pro televizní pořady. Víc se mi nepodařilo vypátrat.

 

Richard Stockton žije ve Wichitě (Kansas), jeho osobní profily jsou na: www.mylife.com/rickpavlov

www.myspace.com/423018010

 

Douglas Rayburn se věnuje svému nahrávacímu studiu Benton Park, viz www.bentonparkstudio.com

 

Thomas Nickeson byl dlouhá léta ředitelem nahrávacího studia Studio Works Inc., příležitostně si zahraje. Jeho facebookový profil:

www.facebook.com/people/Tom-Nickeson/1111527186

 

Kirk Sarkisian by měl v současnosti žít v Atlantě, zřejmě se i nadále věnuje muzicírování, viz www.facebook.com/people/Kirk-Sarkisian/1234084549

 

www

Pavlov’s Dog – oficiální fansite: http://pavlovs-dog.de/

Somerville & Scorfina – www.head-east.com/somerville-scorfina.html

 

Pavlov’s Dog

Sestavy (a hosté):

Mike Safron – bicí (A, E)

David Surkamp – zpěv, akustická kytara (A, B, C, D, E)

David Hamilton – klávesy (A, B)

Steve Scorfina  – kytara (A, B, C)

Doug Rayburn – varhany, mellotron, baskytara, flétna (A, B, C, D)

Richard Stockton – baskytara (A, B, C)

Siegfried Carver  – housle (A)                           

Tom Nickeson – kytara, klávesy (B, C)

Bill Bruford – bicí (host) (B)

Mike Abene – varhany (host) (B)

Andy MacKay – saxofon (host) (B)

Michael Brecker – saxofon (host)            (B)

George Gench – varhany  (host) (B)

Gavin Wright – housle (host) (B)

Elliott Randall – kytara, baskytara (host)            (B)

Les Nicol – kytara (host) (B)

Paul Prestopino – mandolína (host) (B)

Mountain Fjord Orchestra – smyčcové těleso (hosté) (B)

High Wycombe Boys Choir – sbor (hosté) (B)

Kirk Sarkisian – bicí (C)

Michele Isam – klávesy, zpěv (D)

Robert Lloyd – baskytara (D)

Frank Kriege – bicí (D)

Sara Surkamp – zpěv, kytara (E)

Nick Schlueter – piáno, zpěv (E)

Abbie Hainz – housle, zpěv (E)

Rick Stieling – baskytara (E)

Bill Franco – elektrická kytara (E)

 

Poznámka k sestavám. Zejména u druhého alba uvádějí různé zdroje různé sestavy, včetně hostů. Naše verze vznikla výběrem údajů z přebalů alb. Hosté jsou uvedeni kurzívou. Hosté na Echo & Boo jsou vyjmenováni u recenze v Rock+ 2011/2.

 

Albová diskografie:

1. (A) Pampered Menial (1975) (LP, CBS PC33552, ABC ABCD 866)

2. (B) At the Sound of the Bell (1976) (LP, CBS,

3. (C) Has Anyone Here Seen Siegfried? (Third / The St.Louis Hounds) (1977) (CD, TRC Records, TRC 036, 1994)

4. (D) Lost in America (1990) (CD, TRC Records, TRC 028, 1993)

5. (E) Echo & Boo (2010) (CD, Rockville)

6. (E) Live and Unleashed (2011) (CD, Rockville)

 

Reedice:

Alba 1 a 2 jsou stále běžně sehnatelná na CD/LP od Sony (CD, CBS Rewind 469085 a 032405)

Alba 3 a 4  jsou dlouhodobě k mání pouze u speciálních zásilkových služeb (CD, TRC Records 036 a 028)

Všechna čtyři alba vyšla nedávno (2009-10) na CD, remasterovaná a s bonusy, u firmy Rockville Music. Jednička a dvojka navíc v digipacku.

Pro gurmány je k dispozici japonský Pavlov’s Dog Box s 8 CD, objednat lze přes www.rockville-music.com

 

SP a EP:

1. (A) Julia / Episode (1975) (ABC 12086, SCBS 3671)

2. (B) She Came Shining / Mercey (1976) (CBS, BA 222220)

3. (–) Quiet Rain (Scorfina) / It’s Not Too Late (Wilkins) / Gonna Work Out Fine (Scorfina) / Low to the Poles  (Wilkins)  (12” 33rpm EP, TS77-698, 1977)*

 

* nahrávka z Technisonic studia v sestavě: Philp Montgomery, Steve Scorfina, Jimmy Miller, Jason Wilkins, Rick Stockton

 

Pozor, skupina Pavlov’s Dogs (album Conditioned Response) nemá s naším hafíkem nic společného!

 

Bootlegy, výběr:

Live at the Ford Auditorium, Detroit, 1976
Live at CBS Studios, 1975 (LIRFM radio broadcast, 1975)
Live at the Ambassador, 1975
Live in Detroit, May 14, 1976
Reunion Show at Stages, March 21, 1984
Festival, Burg Herzberg, Breitenbach, Germany, July 20, 2007
(Kde sehnat? Zeptejte se strýčka Googla.)

Pavlov’s Dog 2000

Sestava:

Mike Safron – zpěv, bicí (A)

Tom Tarantino – klávesy (A)

Julie Moreno – zpěv (A)

Steve Simon – kytara (A)

Hunter Springer – baskytara (A)

Ron Vince – housle           (A)

Lannie McMillan – saxofon (host)           (A)

 

Albová diskografie:

1. (A) End of the World (1995) (Kanned Goose Records, PD 359)

2. (A) A Song and a Dance (DVD) (?)

Poznámka: dnes takřka nesehnatelné tituly

 

Doporučení:

Hi-Fi – Complete Works (CD+DVD)

Hi-Fi – Complete Collection of the Seattle Years 1981-1983

 

Ucelený seznam LP/CD s účastí členů Pavlov’s Dog je na www.pavlovs-dog.de.

P.S. 2020

Pavlov’s Dog na Tidalu: https://listen.tidal.com/artist/3629830

K poslechu jsou alba: 1 a 2 ve verzi Sony, 5, 7, 9 ve verzi Rockville. 

7. (-) The Pekin Tapes (2014) (CD, Rockville Music)

8. (-) House Broken (live) (2016) (2CD+DVD, Rockville Music)

9. (-) Prodigal Dreamer (2018) (CD, Rockville Music)

Detaily viz profil Pavlov’s Dog na Discogs