THE TRIP

Jednou z nemála anglických beatových kapel (mj. The Sorrows, The Primitives, The Talismen), přicházejících do Itálie zkusit štěstí, byla i londýnská doprovodná skupina italského pop zpěváka Rikiho Maiocchiho (ex-Camaleonti) – The Trip (s jasným odkazem na LSD) – s mladým Ritchiem Blackmorem v sestavě. Doplňovali jej: basman Arvid „Wegg“ Andersen, druhý kytarista William „Billy“ Gray, se zkušeností s Erikem Claptonem, a bubeník Ian Broad, jenž hrál s milánskou skupinou The Bigs. Ríša odehrál s Maiocchim & The Trip jen pár koncertů na podzim šestašedesátého v Anglii (mj. vystoupení s Jimim Hendrixem) a Itálii, nakonec se ale vrátil zpět domů. Nakrátko jej nahradil Luciano Gandolfi, a do The Trip po čase přicházejí i další Italové, ke klávesám usedá Joe Vescovi a k bicím Pino Sinnone, skupina se osamostatňuje.

V roce 1970 vychází The Trip u RCA první stejnojmenné album. The Trip (někdy označované jako Musica Impressionistica podle titulu na zadní straně) obsahuje pět dlouhých bluesrockových kusů. Jen dlouhá úvodní skladba Prologo prozrazovala budoucí classicalrockové směrování tvorby. Někteří díky ní přirovnávají prvotinu k raným Vanilla Fudge (návaznost na zvuk hammondů Marka Steina). The Trip střídali angličtinu a italštinu, podle toho se u mikrofonu střídali Vescovi a Andersen. Skupina se – po boku New Trolls a zpěváka Mala (vlastním jménem Paul Bradley Couling) z anglických The Primitives – objevuje v surrealistickém filmu Terzo Canale – Avventura a Montecarlo.
S druhým LP Caronte (1971) se styl a sound The Trip proměnil v mnohem původnější, propracovanější, větší prostor dostaly zejména Vescoviovy varhany i vlivy artificiální hudby. Objevily se dokonce názory, že tak nějak by zněla bájná superskupina HELP (Hendrix, Emerson, Lake, Palmer), kdyby vznikla.
Krátce po vydání dvojky odchází na sólovou dráhu kytarista Billy Gray, pryč je i Pino Sinnone. The Trip pokračují s novicem – jím je Furio Chirico ze souborů I Ragazzi del Sole a Martò & i Judas – jako trio.

Velké ambice Atlantide (1972) prozrazuje už neobvyklý skládaný přebal. Kapela se slyšitelně inspirovala u ELP. Jak název napovídá, délo je věnováno bájné ztracené zemi. V květnu 1972 The Trip triumfují před osmdesátitisícovým davem na mezinárodním římském Villa Pamphili festivalu. I podle samotných muzikantů to byl vrcholný okamžik existence kapely.

Ve stejné sestavě vzniká i čtvrté, poslední album Time Of Change (1973). Znovu dominují klávesy, stylově se ale The Trip posunuli více k jazzrocku a avantgardě. Mistrovským kusem je dvacetiminutová Rhapsodia.
K Arti & Mestieri odchází Chirico, nahrazuje jej Nunzio Favia (Osage Tribe), po pár měsících ale The Trip definitivně končí.

Arvid Andersen po těžké automobilové nehodě v roce 1974 nadlouho odchází z muzikantské branže. Pracoval nejdříve jako barový DJ, po návratu do Londýna byl manažerem v oblasti tzv. vážné hudby. Ve Švýcarsku, kam se nakonec v osmdesátých letech přestěhoval, založil mezinárodní rokenrolový sranda band. Joe Vescovi se koncem roku 1974 nakrátko připojuje k Acqua Fragile, později se potkává s Faviem v Dik Dik. V 2002 dává dohromady tvorbou The Beatles inspirovanou skupinu Shout!.
Roku 2010 se nejslavnější sestava The Trip (C), doplněná o kytaristu Fabrizia Chiarelliho a baskytaristu Angela Periniho, účastnila listopadového progrockového festivalu v Římě. Slibné plány, vyjádřené všemi třemi v tehdejším rozhovoru (koncerty v Itálii, Mexiku, Japonsku, DVD z římského koncertu, nové studiové album, kniha o skupině), se bohužel nenaplnily. Budoucnost The Trip v jakékoliv podobě je ve hvězdách, už jen proto, že 31. března 2012 ve umírá Arvid Andersen, baskytarista a zpěvák The Trip, mimo jiné i pamětník londýnské undergroundové scény druhé poloviny šedesátých let, člen obskurních Screamin’ Lord Sutch & The Savages a The Three Muskeeters.
Přestože The Trip začali v Itálii jako importovaná psychedelic music, časem se vypracovali mezi nejzásadnější progresivisty tamější scény.

Jaromír Merhaut pro Rock+ 2012
 
Sestavy:
Ritchie Blackmore – kytara (A)
Arvid „Weby“ Andersen – baskytara, zpěv (A, B, C, D)
William „Billy“ Gray – kytara, zpěv (A, B)
Ian Broad – bicí (A)
Joe Vescovi – klávesy, zpěv (B, C, D)
Pino Sinnone – bicí (B)
Furio Chirico – bicí (C)
Nunzio Favia – bicí (D)        
 
Diskografie
LP:
The Trip (RCA, PSL 10460) 1970 (B)
Caronte (RCA, PSL 10509) 1971 (B)
Atlantide (RCA, PSL 10540) 1972 (C)
Time Of Change (Trident TRI 1002) 1973 (C)
 
Reediční poznámka: The Trip je v současnosti nejsnáze k sehnání v CD verzi Sony Music 88697976972 (2011, remasterovaná, limitovaná, papersleeve provedení), ze stejné reediční série pochází i Caronte (2011, Sony Music 88697900062). Předtím vyšla Atlantide (2008, Sony BMG Music Italy 88697343602, plast. krabička?), kdo si pospíšil, má dnes již nesehnatelné CD s replikou třídílného elpé přebalu (BMG 82876544122 z roku 2003). Nejhůře sehnatelné je CD Time Of Change (pirátské vydání Akarma mizí z nabídek, verze od Vinyl Magic z roku 1989 se jen draží), aktuálně jsou k dispozici pouze předražené japonské importy.

SP:
Una pietra colorata / Incubi (RCA, PM 3527) 1970 (z The Trip)
Fantasia / Travellin’ Soul (RCA, PM 3561) 1970 Terzo canale soundtrack
Believe In Yourself / Little Jane (RCA, PM 3604) 1971 (b strana z Caronte)
Intervista Pt. I / Intervista Pt. II (RCA, UP 10540) 1972 (bonus k Atlantide)
Corale / Formula nova (Trident, TRN 1002) 1973 (z Time Of Change)
 
Internet:
www.furiochirico.com Furio Chirico – osobní web
www.italianprog.com/a_trip.htm stránka The Trip na webu Italian Prog
www.thetripofficial.com oficiální stránky The Trip

P.S. 2020

Všechna čtyři alba The Trip jsou k poslechu na Tidalu

The Trip (verze Sony, 2004)
Caronte (verze Sony, 2003)
Atlantide (2 CD verze Sony, 2013)
Time Of Change (verze Akarma, 1999)