CZAR

Anglická skupina, působící krátce na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Na jediném LP z roku 1970 dominují hammondy, ruku v ruce s mellotronem a cembalem. S vrstvenými líbeznými vokály ostře kontrastuje fuzzy kytara.

 
Příběh Czar začal, když v roce 1969 Philips Records nabídla severolondýnské skupině Tuesday’s Children, fungující na bigbeatové scéně od roku 1966, nahrání alba. Kapela kolem zpěváka Phila Cordella (zemřel v březnu 2007) hrála ve složení: Mick Ware – kytara, Paul Kendrick – basa, Derrick Gough – bicí. Později přišel klávesák Bob Hodges a načas i saxofonisté Phil McKenzie a Roger Davies. Už předtím Tuesday’s Children natočili pár singlů, jež nedávno souhrnně vyšly i na CD u Rev-Ola Records (CR REV 209).
 
Jako producent byl určen nepříliš aktivní Brian Shepherd. První session, již bez Phila Cordella, který od skupiny odešel v roce 1967, se v londýnském studiu Stanhope Place uskutečnilo od 17. ledna do 27. února 1969. Výrazný podíl na výsledku měli zvukaři Dave Voyde a Roger Wake, když kapele nechali volné pole působnosti.
První vznikla předělávka 8 Miles High od Byrds, v jedné z verzí se objevila improvizace na téma Mars From The Planets Suite Gustava Holsta, skladba se ale na album nedostala, firma žádala nový vlastní materiál. V domě rodičů Paula Kendricka, s pomocí stereofonního magnetofonu, umožňujícího multiplayback, si mládenci pořídili základní verze svých skladeb, se kterými se vrátili do studia. Skupina pracovala ze své iniciativy i v noci, kdy ve studiu nikdo nebyl a bylo možno využít i drahých studiových instrumentů – mellotronu a cembala. Točilo se „naživo“, celá kapela pokud možno najednou. Pouze náročné vokální harmonie, až trojhlasy, se zaznamenávaly zvlášť. V Tuesday’s Children všichni mimo bubeníka Derricka Gougha zpívali. Sólové pěvecké party byly točeny zdvojeně, kvůli sytosti.
Koncem roku 1969, kdy byla většina debutu hotova, se Tuesday’s Children proměnili v Czar, původní jméno prý bylo příliš „poppy“. První vystoupení pod novým názvem se uskutečnilo 17. ledna 1970 v klubu Marquee. Zakrátko však odešel bicman Derrick Gough a kapelu zdrželo hledání nového, a to i pomocí inzerátu v Melody Makeru. Z devíti zájemců byl vybrán Alan (příjmení si nikdo nepamatuje) z Hampsteadu.
V únoru 1970 čekaly skupinu poslední dotáčky, Cecelia a zpracování Ritual Fire Dance z baletu El Amor Brujo španělského skladatele Manuela de Fallaa, což měl být původně závěrečný velkolepý opus. Bohužel, opět kvůli autorskoprávním problémům, byl nahrazen skladbou A Day In September. Jedinou kopii měl po desetiletí Bob na svém acetátu. S poslední reedicí se i tohoto pokladu dočkali všichni fanoušci.

V březnu náhle odchází Alan, je přijat Tony Mac. Bezejmenné album vyšlo v květnu 1970 (Fontana 6309009), prakticky s nulovou propagací a tedy bez šance prorazit. Po té vší dlouhodobé dřině byl neúspěch příliš hořkým soustem, situaci nezachránil ani nový promotým z Anastasia Promotions (Jonathan Brewer a Robert Patterson), který se v červnu 1970 pokusil o novou propagaci.
Ze společných plánů na nové psaní a nahrávání vznikl už jen singl Oh Lord I’m Getting Heavy / Why Don’t We Be A Rock And Roll Band, nahraný v říjnu a vydaný v prosinci 1970, v produkci Patricka Campbella-Lyonse (mj. anglická Nirvana). Na nahrávce hostovalo duo zpěvaček Doris Troy a Kay Gardner.
Po únorovém odchodu stěžejního Boba Hodgese nahráli Czar dema pro druhé LP s americkým producentem Donem Hunterem. Na postu baskytaristů se rychle vystřídalo několik hráčů, například Brian Jackson. Tonyho Maca nahradil Johnny Parker. Czar vystupovali i ve Francii a Holandsku. Koncem roku 1971 odchází Mick Ware a Czar tím de facto zanikají. (Dema z připravovaného 2. LP se objeví až na poslední CD/2LP reedici.)
Paul Kerrick se zakrátko objevuje v jedné ze sestav Tucky Buzzard, v letech 1974-76 pak vydává pár singlů, Let’s Do It Now / Teenage Smash (A & M, AMS7106), Doing The Best That I Can (Private Stock PVT64) a nakonec disco-soulový pokus Love Has No Pride / Bad Weather (Private Stock PVT75). Poslední stopu jeho muzikantství jsem zachytil na albu Gifts (1999) amerického countrymana Dyarla Lewise. Mick Ware byl členem The Consortium.
A víc zatím není známo, aktivní Bob Hodges má na svých stránkách prosbu, aby se ozval kdokoliv, kdo se něco dozví o Paulu Kerrickovi a Dericku Goughovi.
Malá douška. Osud umí být škodolibý. Originální výlisky LP Czar patří k vůbec nejvzácnějším a nejdražším vinylovým sběratelským artefaktům, platí se za ně i 400 anglických liber…

Jaromír Merhaut pro Rock+ 2010

Obsazení:
Gough, Derrick (bicí)
Hodges, Bob (klávesy, zpěv)
Kendrick, Paul (baskytara, zpěv)
Ware, Mick (kytara, zpěv)
---
???, Alan (bicí)
Mac, Tony (bicí)
Parker, Johnny (bicí)
 
Diskografie:
LP
1. Czar (1970)
(Fontana 6309 009)
 
SP
Oh Lord I’m Getting Heavy/ Why Don’t We Be A Rock And Roll Band  (1970)
(Philips 6006 071)
 
Reedice:
CD
1995 – (Fingerprint, CDCR2171), bootleg s dvěma SP bonusy
2002 – (Progressive Line Label, PL538)
2005 – (Akarma, AK342)
2007 – (Sunbeam Records, SBRCD5040), s osmi bonusy
 
LP
2007 (Sunbeam Records), jako 2Lp s osmi bonusy
 
 
Internet
www.czar.org.uk

P.S. 2020

Czar na Tidalu: profil neexistuje z důvodu záměny se stejnojmenným projektem, nicméně album je k poslechu v CD kvalitě ve dvou verzích: Akarma a o bonusy doplněné Sunbeam Records