ODIN

Odin, severský stvořitel, otec veškerenstva, pán všehomíra, patron básníků i bojovníků, ale i zapomenutá kapela, krátce fungující na přelomu šedesátých a sedmdesátých let v Německu.

Ústřední postavou dění byl Jeff Beer, ročník 1952, vysokoškolský student, pocházející ze severobavorského Mitterteichu. Jeho amatérské trio Elastic Grasp zvítězilo v místní soutěži jazzových a rockových skupin Golden Guitar. Jeff začínal jako kytarista ovlivněný Hendrixem a Claptonem, v šestnácti však přesedlal k hammondkám. Zprvu se zaučoval na repertoáru Nice, záhy přibyl Béla Bartók, Igor Stravinskij i Frank Zappa. O osm let starší Rob Terstall měl za sebou tříleté studium kytary v Amsterdamu, odkud pocházel, i bohaté zkušenosti z hraní v různých skupinách, když se počátkem jedenasedmdesátého připojil k Elastic Group. Již v létě ale Jeff a Rob hledají nové – profesionální – spoluhráče. Na scéně se znovu (viz dále) objevují Angláni Ray Brown a Stuart Fordham, dřívější Robovi parťáci z Honest Truth, námezdní mezinárodní skupiny, obrážející štace po německých a italských klubech coby doprovodka druholigových amerických interpretů. Její poslední sestavu vedle Roba, Stuarta a Raye tehdy doplňovali: zpěvák Jimmy Paterson (ex The Fact Of Life) a maďarský varhaník Hannas. Po jeho náhlé smrti se Ray a Stuart vracejí do Anglie, kde je zanedlouho zastihne Jeffova nabídka na společné hraní s novým klávesákem – Jeffem Beerem. Ray Brown začínal v šedesátkách v soulových kapelách, Stuart působil v Londýně jako studiový a námezdní hráč, mimo jiné hrál s The Walker Brothers.

Čtveřice Terstall – Fordham – Brown – Beer se sejde Schweinfurtu poblíž Würzburgu, kde mezitím dostudovaný Jeff působí v roli učitele hudby. Okamžitě je jasné, že si mládenci notují nejenom muzikantsky. Název Odin navrhnul Stuart Fordham, mezi jehož koníčky patřila i mytologie. Odin se poprvé představují veřejnosti na podzim roku 1971 v klubu Maxim ve Schweinfurtu. V okolí Řezna pak doprovázejí Oblivion Express Briana Augera, Beggars Opera, MMEB, Atomic Rooster a další. Vrcholem jejich „živé“ kariéry se stávají vystoupení na pop-festivalu ve Würzburgu 8. a 9. července 1972 (kde mj. účinkovali Joe Cocker, Jeff Beck Group, Hardin & York, Alexis Korner, Nazareth, Juicy Lucy, Golden Earring) a rockovém festivalu v Scheeßel 8. a 9. září 1973 (Chicago, King Crimson, Soft Machine, Lou Reed, Buddy Miles, Chuck Berry, Ten Years After, Nucleus) před bezmála čtyřicetitisícovým publikem. Odin se ani v takovéto elitní společnosti neztratili. Jak dokazují i ex-post vydané záznamy, na svých vystoupeních často přehrávali – vedle King Crimson a Neila Younga – i repertoár Franka Zappy, jehož ostatně považovali za svého velkého inspirátora. Mezi další odinovské vzory patřili Yes, Soft Machine, Van Der Graaf Generator, Gentle Giant, John McLaughlin a Quatermass.

Koncertní výkony v přímé konkurenci věhlasných světových souborů i samostatná vystoupení, například v klubu Zoom ve Frankfurtu, pomohly kvartetu získat nahrávací kontrakt. Jimmy Boyks z Phonogramu (filiálka Hamburk) pro ně zajistil smlouvu se sublabelem Vertigo. Krátce nato se v tamějším studiu Windrose-Dumont-Time začíná nahrávat první (a jediná studiovka). Bezejmenné album vychází koncem roku 1972. Bohužel, i přes příznivé recenze v Musikexpressu (4/73) a Sounds (5/73) na trhu neuspěje. Odin ještě v únoru 1973 pořizují v Südwestfunk studio U1 in Baden-Baden čtyřskladbový rozhlasový záznam. Jeho odvysílání posílilo reputaci hráčsky výjimečného seskupení. Vše se zdálo na nejlepší cestě. O skupinu projevila zájem anglická pobočka Phonogramu, Jeff Beer je pozván k jednání do Londýna, navštěvuje Marquee, dolaďuje detaily turné. Vše utne náhlá ropná krize, spojená s benzinem na příděl, omezením lisování vinylů, a dalšími restrikcemi. Německý Phonogram dokonce zastaví přípravy nahrávání druhého alba, přednost dostávají komerční „tutovky“. Další ranou je katastrofálně nízká návštěvnost hamburského koncertu – s bídou stovka návštěvníků. Odin se nedaří svou náročnou hudbou oslovit publikum mimo svůj domovský region. Kapela se ocitá na sestupné spirále, dostavují se finanční problémy. V květnu 1974 Odin končí. Muzikanti se rozutíkávají…
 
Jeff Beer a Rob Terstall se po čase sešli na albu Herberta Bairya – Traumspiel (1979). Rob žije v Německu a je stále umělecky činný. Muzicíruje, maluje, sochá, překládá. Ray Brown žije v Londýně, podniká. Stuart Fordham byl až do své smrti v říjnu 2003 spoluvlastníkem malé londýnské elektrotechnické společnosti. Pokus o znovuobnovení činnosti v roce 2002 nevyšel, Stuartův zdravotní stav mu aktivní hraní už nedovoloval.
Odin svou propracovanou – byť v porovnání s dobovou elitou přeci jenom méně nápaditou – muzikou neprorazili.
 
Jaromír Merhaut pro Rock+ 2012
 
P.S.
Jeff Beer v bookletu k Live At Maxim (1971, vydáno 2007) píše: „Odin byla sešlost špičkových sólistů, každý z nás měl neukojitelnou hudební chuť k jídlu, byli jsme netrpěliví, nebáli jsme se žádné výzvy. Chtěli jsme se dostat na scénu tak rychle, jak jen to bylo možné, zúročit svůj růst, postavený na vypilovávání živého projevu i skladatelského umu. Naše první koncerty se odehrály v Maximu ve Schweinfurtu. Byl to relativně velký klub s vysokým stropem, prostorným, dřevem obloženým hledištěm. Sloužil výhradně pro koncerty, většinou zavedených kapel z Anglie, jen velmi zřídka začínajících německých. Na pódium se chodilo přímo z hlediště. K nahrávání na zkouškách i koncertech nám sloužil páskový stereofonní magnetofon Philips z konce šedesátých let, typ si už nevybavím, jen to, že byl třírychlostní (19/9,5/4,75). Nahrávky jsem nikdy nikomu nesvěřil, dnes tvoří základ archívu Odin. Jejich technická i umělecká kvalita je velmi různorodá, od improvizací jednotlivých členů přes základní struktury rodících se skladeb až po komplexní studiové záznamy s vícenásobným přepisem stop, nebo koncertní záznamy z mixpultu. Manfred Steinheuer z Longhairmusic mě neustále bombardoval, abych staré pásy Odin dohledal a přivezl. Protože byly uschovány v suchu, zachovaly se ve skvělém stavu. Zvukař Jörg Scheuermann je zdigitalizoval a upravil pomocí nových technologií. Starověký Odin se znovu narodil.“
 
Sestava:
Rob Terstall – kytara, zpěv
Jeff Beer – klávesy
Ray Brown – baskytara, zpěv
Stuart Fordham – bicí
 
Diskografie:
Odin (1972) (LP, Vertigo 6360608)
–
SWF Session 1973 (2007) (CD, Long Hair Music, LHC00056)
Live At The Maxim (2007) (CD, Long Hair Music, LHC00057)
 
---

Odin (1972)
1. Life Is Only (J. Beer / R. Brown)  
2. Tribute To Frank (J. Beer)  
3. Turnpike Lane (R. Terstall) 
4. Be The Man You Are (R. Terstall / R. Brown) 
5. Gemini (Hammond)  
6. Eucalyptus (J. Beer)  
7. Clown(J. Beer / S. Fordham / R. Brown)
- bonus (CD, 2007, Long Hair Music)
8. Oh No (F. Zappa)
 
Rob Terstall – kytara, zpěv
Jeff Beer – klávesy
Ray Brown – baskytara, zpěv
Stuart Fordham – bicí
 
Produkce a aranže: Odin
Vydáno: LP, 1972, Vertigo 6360608
 
Reedice:
CD, 1992, Repertoire 4230 WP
CD, 2002, Living In The Past LITP 1972-002
CD/LP, 2006, Akarma AK339, 339 (bootleg)
CD, 2007, Long Hair Music 00058

P.S. 2020

Jediné studiové album Odin je na Tidalu ve verzi Akarma, 2006: 

https://listen.tidal.com/album/24890069