BODKIN


Jádro skupiny Bodkin se dalo dohromady v druhé polovině 60. let, kdy se potkalo
pár mládenců z několika sousedních vesnic v okolí Falkirku ve středním Skotsku. Přestože hoši vyrůstali vesměs na blues, brzy se přeorientovali na poměrně těžkotonážní, melodický progresivní rock - postavený především na typickém
vrnivém soundu hammondek s Leslie boxem a zvučné, přemýšlivé kytaře.

Po seznámení s producentem Jimem Westem dostali Bodkin možnost zkoušet a pilovat svůj ambiciózní styl v jeho studiu. Kapela v té době hodně koncertovala v klubech a byla velmi populární v tamější studentské komunitě. Bodkin se dokonce účastnili finále talentové soutěže „The Best New Rock Band In The U.K.“, když předtím s přehledem vyhráli všechna předkola.

Bohužel ve finálovém klání nemohli použít svoji vlastní vyladěnou aparaturu,
což výrazně poznamenalo jejich výkon. Krátce před nahráváním svého debutu vystoupili coby předkapela Wishbone Ash (Aberdeen Art College, 1971).
Stejnojmenný debut nahráli Bodkin v roce 1972 (Central Scotland Studios / Falkirk) pod patronací Jima Westa a jeho labelu West-Records. Bohužel se album nepodařilo umístit na běžný trh a bylo vylisováno pouhých 100 kousků, prodávaných fanouškům na koncertech. Jeden z nich obdržel od Bodkin i slavný vyhledávač talentů a rozhlasový DJ John Peel. Krátce poté však Bodkin končí a slehá se po nich zem.



Skotsko, rok 1989. Producent jediného alba Bodkin, Jim West, domlouvá pro realizátory první CD reedice – Eriku Gnotzig a Manfreda Uhra - setkání s některými členy kapely. Dostavili se: kytarista Mick Riddel, bubeník Dick Sneddon a baskytarista Bill Anderson (ten jediný je dodnes profesionálním hudebníkem). Chyběli: zpěvák Zeik Hume (občanským jménem David Hume), o kterém neměl nikdo z bývalých parťáků sebemenší zprávy, a klávesák Doug Rome, jenž údajně pracuje jako horník v Jižní Africe. Nápad vydat doposud naprosto nedostupné album z roku 1972 na CD, byl přijat s nadšením.

Co tedy, dnes již na CD opět sehnatelné, dříve tak tajemné album obsahuje? Jednou větou: masivní, nápaditý progresivní 70‘s rock s dominujícími hammondkami. 
Ani na starou ostrovní rockovou scénu specializovaná encyklopedie Tapestry toho moc neuvádí: pět dlouhých skladeb je naplněno těžkým, klávesově kytarovým soundem...

Zcela zapomenutou - spíše však nikdy nepoznanou - kapelu Bodkin lze opravdu zodpovědně doporučit k sehnání všem vyznavačům původního seventies progresivního rocku, i těm pamětníkům, kterým při zvuku originálních hammondů přechází příjemné šimrání po zádech.

Příznivou čerstvou zprávou pro sběratele je, že v roce 2008 vyšla u německé pobočky Universal již třetí CD reedice, doplněná instrumentální verzí Three Days After Death Pt. 2.



Obsazení:
Anderson, Bill (baskytara)
Hume, Zeik (zpěv)
Riddel, Mick (kytara)
Rome, Doug (klávesy)
Sneddon, Dick (bicí)

Diskografie:
LP
Bodkin (1972) (West CSA 104, de facto privátní výlisek 100 ks)

CD reedice:
Witch & Warlock / World Wide W & W 001 (1991)
Akarma 11872 (2000)
Universal UR 5015 (2008)

Jaromír Merhaut pro Rock+ 2010

P.S. (2020)
Bodkin na Tidalu : https://listen.tidal.com/artist/5286454
Poznámka: K poslechu v CD kvalitě jsou 2 verze (Akarma + Universal) jediného alba kapely.

Komentáře

  1. Jaromír Merhaut8. září 2020 v 0:10

    Poslechovo deníčková část mého původního profilu Bodkin pro český Classic Rock (2001):
    Co tedy dnes již na CD i LP sehnatelné, dříve tak tajemné album obsahuje? Jednou větou - hutný, nápaditý progresivní 70‘ rock s dominujícími hammondkami. Ani na starou ostrovní rockovou scénu specializovaná encyklopedie Tapestry toho moc neuvádí: pět dlouhých skladeb je naplněno těžkým, klávesově kytarovým, soundem ... originál měl bílý přebal.
    Three Days Death After(Part 1) – sytý úvodní motiv se po chvíli promění v hladivé preludování hammondů. Zeikova smutná slova jsou inspirována příhodou,
    kdy se při jednom z návratů z koncertu stali Bodkin svědky tragické dopravní nehody. Následuje velkolepé instrumentální finále (s opakujícím se úvodním riffem), kdy se o přízeň doslova přetahují Dougovy hammondy a Mickův stratocaster. Part 2 téže kompozice začíná poklidnými akordy kláves, v opakujícím se chytlavém motivu se přidává kytara, následný souzvuk varhan a táhlých kytarových tónů evokuje Wishbone Ash i Camel. Přichází jímavě zpívaná prostřední část a gradované instrumentální finále.
    Sílící, takřka strašidelný zkreslený tón hammondů protne „exploze“ všech nástrojů – tak začíná tajemný příběh Aunt Mary‘s Trashcan. Mistrovské dílo
    starodávného progresivního rocku. Závěrečná instrumentální pasáž s vynikajícími, střídavými sólovými party kláves a kytary – to je veteránská lahůdka srovnatelná s ranými Uriah Heep, či Still Life.
    Aftur Yur Lumber, nejkratší píseň alba je jedinou kompozicí s ustáleným tempem, zdobí ji však jedinečný zpěv, rychlý bas, těžké bubny a obvyklá porce kytary a
    hammodů
    Plastic Man uzavírá album. Pomalý song s hypnoticky houpavým, sytým riffem a svižným doprovodným partem. Děsivá slova o politicích připomínají tvorbu Velvett
    Fogg. Výtečný závěr.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vernon Joynson: The Tapestry Of Delights (A-Am)

Obrázek
ABBEY ROAD Personnel: RICK MANSWORTH perc, vcls STAN MOORE drms, perc, vcls KEN SALGREEN bs, vcls PERRY VALE gtr, ukelele, vcls ST. JOHN S. WOOD piano, organ, vcls 45: (http://www.45cat.com/record/r5989) 1.Clunk-Click/Catamaran (Parlophone R 5989) 1973 Hudební sběratelská perlička. Projekt Abbey Road byl složen ze zvukařů i dalších pracovníků stejnojmenného studia, a plus několika muzikantů, kteří zde v roce 1973 pracovali. Nic víc není o Abbey Road známo. THE ABDABS Personnel: ROGER ‚SYD‘ BARRETT gtr BRIAN CLOSE gtr JULIETTE GALE vcls NICK MASON drms ROGER WATERS bs RICK WRIGHT keyb‘ds Mason, Waters a Wright spolu hráli pod názvem Sigma 3 již při společných studiích na Regent Street Polytechnic. Později přistoupil Barrett, Gale and Close, následovala změna názvu na T-Set, pak The Screaming Abdabs a nakonec na The Abdabs. Hráli především klasický R&B materiál a když Close s Galeem odešli, stali se z nich Pink Floyd. ABRAHAMS, MICK (BAND) Personnel: MICK ABRAHAMS gtr, vcls A RITCHIE
číst dál ...

LEE KERSLAKE (1947 – 2020)

Obrázek
"S těžkým srdcem, jež s vámi sdílím, oznamuji, že Lee Kerslake, 55 let můj kamarád a nejlepší bubeník, se kterým jsem kdy hrál, prohrál dnes ráno v 03:30 svou bitvu s rakovinou. Zemřel pokojně, chvála Pánu, ale bude nám strašně chybět. Vím, že se mnozí z vás modlili, aby netrpěl, a já vám za to děkuji – a nyní, když je Lee v míru, by se naše myšlenky a modlitby měly obrátit na jeho ženu Sue, která bude potřebovat veškerou podporu, jakou v této těžké době může získat." Ken Hensley, 19. září 2020 ROZMLÁTÍ LEE KERSLAKE RAKA NA KUSY?!  (P.S.2020: BOHUŽEL NE) Říká se, že kdo je omylem prohlášen za mrtvého, bude dlouho živ. Kéž by tomu tak bylo i v případě legendárního bicmena URIAH HEEP a Ozzyh. Když se 26. ledna 2019 začala internetem bleskem šířit zpráva: Lee Kerlake is Dead, nejednomu rockerovi se pozastavilo úlekem srdce. Vždyť jen týden předtím se Lee blaženě usmíval s dvěma platinovými alby v ruce a Ozzyho vlastnoručně (?) psaným vzkazem, v němž dávnému brachovi přál ať si
číst dál ...

AC/DC: Power Up (2020)

Obrázek
DOBŘE OCHUCENÝ TATARÁK  Mudrovat o AC/DC je jako chtít pitvat tatarák. Syrový maso a vejce, plus něco koření, nic víc – a jsou z vás závisláci. AC/DC je to samé v notách, dvě tři suroviny/ingredience a všichni Mišelíni světa se můžou jít se šnekama a jinýma serepetičkami schovat do špajzu.   Takže narychlo a deníčkově. V úvodní „Realize“ je za firemní ostří pily jednoznačně Brian, byť se slyšitelně potýká s věkem zúženým hlasovým rejstříkem. Angus a ostatní naštěstí v pozadí mažou, co to dá, překvapí vrstevnaté aranže, je zkrátka co poslouchat. „Rejection“ dusá v o něco pomalejším rytmu, soundu opět na první signální dominuje Brian, přidává se typický Angusův riff, celkově je skladba syrovější úpornější než otevírák. Milým zpestřením je pro mě osobně Brianův půl sekundový GEORDIE ocásek. Svěží „Shot In The Dark“ uvítala natěšené fanoušky prvního října třicetisekundovým úryvkem, o týden později byla na virtuálních pultech celá. Klasická AC/DC fazóna. Slyšitelně odlehčená a porůznu dozd
číst dál ...

STILL LIFE

Obrázek
O této anglické skupině a jejích členech se dlouho, dlouho nic podrobnějšího nevědělo, mlčely encyklopedie i nekonečné archívy BBC, prohledané kdysi na mou prosbu Karlem Janovickým (alias Jackem Allenem) z československé sekce stanice. Dokonce ani magazín Record Collector neměl ještě v roce 2005 o Still Life podrobnější informace! Teprve polský fanoušek Piotr rozhýba v roce 2002 události, kdy se mu pomocí mailů podařilo postupně kontaktovat, známé, spolupracovníci a nakonec i členy Still Life. Dal s jejich pomocí dohromady detailní story, i spoustu dalších faktů. Z jeho obdivuhodné práce v biografii vycházím. Baskytarista Graham Amos a vokalista Martin Cure nastartovali svou profesionální hudební dráhu v roce 1963 v Coventry, ve skupině The Sabres. V 65‘ pak zformovali The Peeps (používali i název Peypes, později Martin Cure & The Peeps ), jejímiž dalšími členy byli Roy Albrighton (kytara, ex Hell Angels) a Paul Wilkinson (bubny, ex The Sabres). The Peeps nahráli v letech 1965–67 p
číst dál ...

Ladwig: Here We Stand (2009)

Obrázek
Peter Ladwig je mi sympatický od první noty. Má podobný dospělácky zklidnělý přístup k melodice, stavbě skladeb i instrumentaci jako dnešní Ken Hensley ( Wake Up Call ) anebo Chris Rea ( Woman Of My Heart .) Přirozeně stárnoucí rockeři jsou zvláštní kategorií. Alba, kterými završují své kariéry, nemají ambice ovládnout vesmír, ani nahánět nové posluchače. Jsou to většinou bilanční deníky, zpovědi, doprovázené zklidnělou muzikou na bluesovém půdorysu. Ladwig z naznačeného nevybočuje, jako správný mistr gurmánských chutí přidává jen špetky koření, například funky rytmus v ( I Can´t Live Without Your Loving ), případně trochu soulového pnutí ( Here I Stand .) Rockerská melancholie je vždycky trochu balancování na hraně kýče a nudy. Ladwig do lepkavé pasti nepadají, i když pár lehkých zakolísání na Here We Stand je. Petera si možná někteří se sloní pamětí vybaví v sestavě hannoverské kapely Fargo, kde začínal i Matthias Jabs ze Scorpions. Na trio jej v Ladwig doplňují rytmičtí bratři Rud
číst dál ...

Gotthard: Need To Believe (2009)

Obrázek
Jsem přesvědčen, že zadání bylo jasné, vymyslet něco, co by mohlo zabrat i u zbývajících pompézáků za Louží. Pestrá deja vu předváděčka sice ubírá na originalitě, na druhou stranu jsou všechny skladby výsostně chytlavé, melodie padají shůry jak božská mana, vše skvěle zahrané a odezpívané, a navíc ten zvuk! To je prostě Amerika, ať si kdo chce co chce říká. Letem poznámkovým světem: Shangri-la   - obšlehlé Perfect Strangers , jen jinak zabalené, Unspoken Words   -   pevně vyzděným soundem jak pecka odněkud z dvojky Kingdom Come, Need To Believe   - refrénovka a´la necukrovatový Bon Jovi, Unconditional Faith – i na plouživý Aerosmith došlo, I Don’t Mind   -   slušná dusárna s blackmoreovským riffem a kytarovým dvojspřežím, Break Away – svádivá hardrocková kývačka, tak tu by mohli závidět i Mr.Big, Don’t Let Me Down   - zapalovače a mobily v natažených rukách ještě nezhasínat, White Lion s Mike Trampem vykukují za rohem, Right From Wrong – první drobná úlitba dnešním rockovým hlukop
číst dál ...

CUBY & BLIZZARDS

Obrázek
Cuby & Blizzards, v Česku pozapomenutí patriarchové holandského a potažmo kontinentálního bluesrocku. Pocházeli z Assenu, domovinou se jim stala farma ve vesničce Grollo. U zrodu C&B stáli v polovině 60.let dva muzikanti, hrající spolu v Rocking Strings (cca 1962), napodobujícími Shadows, a v Sharks (1963), zpěvák Harry „Cuby“ Muskee (ročník 1941) a kytarista Eelco Gelling (1946). Dalšími původními členy byli basák Willy Middel a drummer Dick Beekman, oba se zkušenostmi z různých rokenrolových bandů. První sestavu záhy dokompletoval kytarista Hans Kinds. Hned po prvním vystoupení v amenské zologické zahradě se Cuby & Blizzards, kombinující zprvu americké blues s anglickou mayallovskou školou, stali v komunitě mladých teenagerů nesmírně populárními. Svižně nahráli debutové LP  Desolation (1966), s nímž získali holandskou obdobu Grammy – cenu Edison. Následovalo první zahraniční turné po Itálii. Díky pověsti velmi nadějných bluesmanů si mládenci zajamovali se svým vzorem J
číst dál ...

1981: SPLNĚNÉ I MARNÉ HI-FI TUŽBY

Obrázek
Počátek osmdesátých let znamenal pokračující nenormální normalizaci, kdy život každého z nás ovlivňovali kádrováci všech stupňů, počínaje jako v mém případě bonzačkou (pardon, sousedkou, domovní důvěrnicí) v činžáku, přes pohůnky uličního výboru KSČ a soudruhy/soudružky z osobního oddělení v práci, až po bdělé milicionáře, pomocníky VB i samotné cajty, co vás naháněli za cokoliv, co vonělo svobodomyslností. A tak, když jste byli rockeři a toužili kvalitně poslouchat svou muziku, ocitli jste se chtě nechtě z pohledu režimu v pásmu ekonomické i ideologické diverze, protože nebyla šance vystačit si s tuzemskou podpultovou nabídkou zboží za kačky. Už jen nákup v Tuzexu znamenal pro 90 % nakupujících nutnost sehnat bony, a to prostě a jednoduše legálně nešlo, a kdykoliv mohlo býti použít proti vám. Na legální dovoz zvenku jste mohli – bez emigrantů v rodině anebo z řad dobrých známých – zapomenout. A tak jsem se i já vydal na dráhu zločinu …   CESTA ZA SNEM Sny se mají plnit, a
číst dál ...

NAZARETH/DAN MC CAFFERTY: VYPNUTÍ NEJVĚTŠÍ CIRKULÁRKY SVĚTA

Obrázek
ÁNTRÉ   Umíte si představit Led Zeppelin bez Roberta Planta? Já ne. A Nazareth s někým jiným než s rozšklebeným skřítkem Danem McCaffertym a jeho cirkulárkou v krku? … Dan McCafferty mi vždycky připadal nezničitelný. A najednou se na podzim minulého roku dočítám, že krátce po sobě zkolaboval přímo na pódiu, jednou to byl prasklý žaludeční vřed, podruhé prý mrtvice. Zlověstné pověsti o mozkové příhodě Dan sice rázně vyvrátil, nicméně se redaktorům Classic Rocku svěřil:  „Mám chronickou obstrukční plicní nemoc, která se stále zhoršuje. Nevíš, kdy to přijde, ale najednou nemůžeš dýchat.“  Pokračuje:  „Hudba, kterou jsme udělali v průběhu let, je důležitější než kterýkoliv člen kapely. Vždycky jsme to tak cítili, a já nevidím důvod pro to, aby se na tomto přístupu něco měnilo jenom kvůli tomu, že jsem odešel já.“ Určitou naději dává fakt, že si Dan chce vzít oddechový čas, aby zvážil svou budoucnost, dokonce připouští možnost nahrání dalšího sólového alba. Pokud jde o šance na rozlučkové v
číst dál ...

PAVLOV’S DOG

Obrázek
Pavlov’s Dog ze St. Louis jsou pro sběratele starožitných rockových originálů nenahraditelnou kapelou. V jejich raném stylu a zvuku se uhrančivý celek spojil klasický seventies hardrock s wagnerovsky bombastickým classical orchestral soundem. Jako třpytný drahokam pak nad scenérií zářil kastrátový „řezavě melancholický tenor“ (Jiří Černý, EJPH L-Ž, str.191 ) astmatika Davida Surkampa, přirovnaný encyklopedikem Colinem Larkinem ke kombinaci Jona Andersona z Yes a bláznivého Tinyho Tima. Publicistou Joem Viglionem pak k vyděšenému ptačímu mláděti, jinými ke Geddymu Leeovi z Rush, zubní vrtačce, cirkulárce, týrané myši… Můžete si vybrat.   Prvopočátky Pavlov’s Dog lze vysledovat do roku 1971, kdy devatenáctiletý bubeník Chucka Berryho (předtím u Alberta Kinga, Bo Diddleye) Mike Safron začal (zprvu s Berryho basákem Dougem Rayburnem) naplňovat svou vlastní vizi rockové kapely s houslovou melodikou. Mísení rocku s klasikou nebylo až tak něčím novým, zamýšlená zvuková kombinace ano. Démonic
číst dál ...