TITUS GROAN

Zapomněnka z přelomu let 1970/71. Skupina pojmenovaná svým zakladatelem Johnem Leem po titulní postavě stejnojmenného románu Mervyna Pikea se svezla na vlně zájmu, vyvolané květnovým Hollywood Pop festivalem, kde vedle Ginger Baker’s Airforce a Grateful Dead zazářili Mungo Jerry. Firma Dawn v euforii se všemi festivalovými novici (Mungo Jerry, Mike Cooper, Demon Fuzz a Titus Groan) sepsala smlouvu.

Jediné album kapely je zvláštní směsí ambiciózní progrese a nostalgické sixties zpěvnosti. Titus Groan namíchali Colosseum, Caravan, Jethro Tull a Pretty Things. Protože byli vynikající instrumentalisté, a měli v sestavě i dechaře, mohli si dovolit neobvyklé zvukové kombinace, někdy se ale nechali strhnout sami sebou.
Komplikovaný, místy až rozpolcený projev vedle rozdováděných tullovských hradních trubadúrů a líbezných vokálních harmonií. Vše na jedné neuspořádané hromadě. A to je zřejmě důvodem všech výhrad, které se na Titus Groan snášejí ve fanouškovských diskuzích. Každá skupinka by upřednostnila jinou část skládačky. Jenže, to už by zase nebyli Titus Groan…

Nakonec, posuďte sami. Na úvod trochu Colossea (It Wasn’t For You), následuje vrcholná část alba, všeobjímající čtyřdílná artrocková svita Hall Of Bright Carvings, korespondující svou „staroanglickou“ náladou například s ranými Jethro Tull či Capability Brown anebo Gryphon. Tematicky je podobně jako Fuschia přímo inspirována Peakovým románem. I Can’t Change je kaleidoskopická ozvěna přelomu sixties/seventies: flétna, varhany, v předělu dechy a rozdováděná flétna. Líbezně houpavá pseudobarokní zpívánka (ve finále ovšem docela rozdováděná jazzrocková divočina) It’s All Up With Us je přesně ten typ artrocku, jenž nemůže vzniknout jinde, než na britských ostrovech. Z každého tónu vyzařuje tradice. Fuschia, závěrečná skladba LP, vespod náznakově hardrocková, shůry westcoastově rozezpívaná a současně i tullovsky rozšafná.
Nenápadná předělávka Boba Dylana Open The Door Homer je mezi CD bonusy. Stejně tak původně singlová  Woman Of The World. Liverpool, rovněž z SP, je u nového vydání Esoteric logicky zařazena mezi přídavky. Pirátské Won-Sin vydání, tuto malinko santanovsky klokotavou ozvěnu sixties nelogicky včlenilo doprostřed alba. To víte, piráti. Díky jim ale Titus Groan znám…
 
Titus Groan připomínají nadané chlapce, tápající v tvůrčím přetlaku. I tak ale, jako ostatně „všechno“ rockové z oné doby, stojí za opakovaný poslech. Ten první spíš rozhodí…

Jim Toomey se později objevil v The Tourists po boku dvojice Annie Lennox/Dave Stewart. Stuart Cowell se přidal k Paulovi Brettovi, hrál s Alexisem Kornerem i dalšími. Tony Priestland, který se v polovině šedesátých let mihnul u Arthura Browna a v roce 1970 hostoval na albu Magician Andrewa Leigha, které se Titus Groan místy docela podobá, zmizel (zatím) neznámo kam…

Jaromír Merhaut pro Rock+ 2011

Titus Groan
Titus Groan (1970)

1. It Wasn’t For You (Stuart Cowell/Tony Priestland) (5:30)
2. Hall Of Bright Carvings (Stuart Cowell/Tony Priestland/John Lee/Jim Toomey) (11:50)
I. Theme
II. In The Dusty High-Vaulted Hall
III. The Burning
IV. Theme
3. I Can’t Change (John Lee) (5:38)
4. It’s All Up With Us (Stuart Cowell/Tony Priestland/John Lee/Jim Toomey)  (6:06)
5. Fuschia (Tony Priestland) (6:24)
6. Open The Door Homer (Bob Dylan) (3:28)
7. Woman Of The World () (4:32)
8. Liverpool () (5:54)
 
Obsazení:
Stuart Cowell – klávesy, kytara, zpěv
John Lee – baskytara
Tony Priestland – saxofon, flétna, hoboj
Jim Toomey – bicí
 
Nahráno: Pye. I. & I.B.C.I.
Zvuková režie: Howard Barrow, Bryan Stott
Produkce: Barry Murray
Přebal: Sue Baws
Vydáno: LP (Dawn, DNLS 3012, 1970)
Reedice:  CD (Won-Sin, WS 885 691-2, 2002) (Esoteric, eclec2226, 2010)

P.S. 2020

Titus Groan na Tidalu: https://listen.tidal.com/artist/6016366 

Jediné vydané album je k poslechu ve verzi Akarma (2010)