AGITATION FREE

Zásadní německá skupina, založená v Západním Berlíně roku 1967. V jejím komplexním, neustále se rozvíjejícím stylu se mísila raná kosmická psychedelie s.etnickými a jazzovými prvky i přívětivou, odlehčenou elektronickou avantgardou. Příležitostně se ke slovu dostal těžkotonážní hardrock. Svůj umělecký vrchol prožila v první polovině sedmdesátých let.

Po čtvrtstoletí, na prahu nového tisíciletí, se dala znovu dohromady a příležitostně vystupuje, dokonce nahrála nové studiové album. Diskografii doplnila celá řada reedic a kompilací studiových i koncertních záznamů. Sestavami Agitation Free prošla celá plejáda později proslulých hudebníků.

Lutz „Lüül“ Ulbrich (kytara) a Christoph Franke (bicí) hráli v polovině sixties bigbeat s The Tigers a The Sentries. Baskytarista Michael „Fame“ Günther a kytarista Lutz „Ludwig“ Kramer v téže době drtili ve školní kapele rhythm‘n‘blues. Na podzim roku 1967 se cesty všech zkřížily v The Agitation. Zprvu se mládenci v duchu doby věnovali volnomyšlenkářským předělávkám s dlouhými improvizovanými pasážemi. V létě 1968 se ke čtveřici připojil bláznivý zpěvák John L., alias Manfred Brück, co rád běhal po jevišti nahý, a ještě se přitom bičoval. Když jeho eskapády přerostly míru, dostal na podzim 1969 padáka (později se objevil u Ash Ra Tempel.) Skupina se přejmenovala na Agitation Free.

Lutz Kramer se přidružil k legendární berlínské Commune 1, jejíž velící komunard Rainer Langhans dal skupině svolení nacvičovat v sídle levičáckého spolku. Tam se Agitation Free poprvé setkali s.Amon Düül. Na jaře 1970 se však Lutz rozhádal s Michaelem Güntherem, a.musel skupinu opustit. Bezprostředně ho nahradil Axel Genrich , ten ale sám záhy odchází ke Guru Guru. Uvolněný post nakonec obsazuje Joerg „Joschi“ Schwenke, spolužák Michaela Günthera.

V roce 1971 byl Christoph Franke odlákán Edgarem Froesem do Tangerine Dream, jeho místo převzal význačný jazzový bubeník Gerd Klemke, do doby, než se objevil Burghard Rausch. Pátým členem se stal hráč na syntezátory Michael Hoenig. Goetheho institut v Káhiře pozval na jaře dvaasedmdesátého Agitation Free na turné po Středním východu. Přes technické a zdravotní problémy se tato průkopnická cesta po Egyptu, Libanonu, Kypru a Řecku setkala s překvapivě velkým úspěchem. Kapela navíc dokázala nasát exotiku a včlenit ji do své hudby.

V Bejrútu se setkali s Assaadem Debsem, jenž jim nabídl své služby, a později pro ně organizoval všechna vystoupení ve Francii. Mezitím uzavřeli nahrávací kontrakt s Vertigem a zahájili práce na prvním albu. Všichni byli čerstvě a silně ovlivněni vším, co na svých toulkách viděli a slyšeli. Michael Günther nahrál na svůj reportážní magnetofon spoustu exotických ruchových záznamů, část byla použita na albu Malesch (Vertigo 6360607), vydaném v červnu 1972. Dnes se dá jen konstatovat, že jde vskutku o nadčasové mistrovské dílo. Skupina poté účinkuje na mnichovském olympijském hudebním festivalu.

Následovalo období rošád. Půlrok hrál s Agitation Free, coby druhý bubeník, Dietmar Burmeister. U Jörga Schwenkeho se provalila závislost na heroinu, v polovině roku 1973 jej nahradil Stephan Diez. Ten, jakkoliv byl dobrým kytaristou, měl i jiné závazky, a ke kapele se připojoval sporadicky. Na podzim 1973 přichází Gustav „Gustl“ Lütjens. Ještě předtím ale stará sestava nahrála album Second (Vertigo 6360615), vydané v době letního slunovratu.

Sběratelská poznámka. Agitation Free realizovali pár dodnes ceněných vystoupení pro program Nachtmusik rádia WDR Cologne. Záznam jednoho z nich vyšel v.roce 1995 jako bootleg pod titulem At Last... Is Alive (Pupil Tulip 1.) Technická kvalita je mizerná, v dokumentaci jsou chyby, skladby jsou nesprávně označené, atd.. Špatná investice. Mimochodem, tohle LP bylo postupně vydáváno s třemi různými obaly, střídali se na nich Fidel Castro, Ho Chi Minh a Chomeini. Reediční CD At the Cliffs Of River Rhine naštěstí představuje bezchybnou nahrávku téhož koncertu (Köln, 2. 2. 1974), remasterovanou ve studiu Michaela Hoeniga. Ze záznamu jsou vystříhány průpovídky mezi skladbami. Vládnou dlouhé, až lenivě zvolnělé, decentně a nápaditě instrumentované, bohatě strukturované kompozice, oděné do jejich typického „space-ethno-electronic“ hávu. Výběrovou lahůdkou jsou nikam nespěchající kytarová dueta Lutze Ulbricha a Gustava Lütjense.

Agitation Free absolvovali velké množství úspěšných zájezdů, byli velmi populární zejména ve Francii. Mezitím se však uvnitř souboru hromadily hudební názorové střety. Koncerty nasmlouvané do konce roku 1974 byly sice odehrány, ovšem s měňavými sestavami hráčů, Agitation Free končí.

Zůstaly skvělé záznamy, např. ve Francii se objevil živák Last (1976) nahraný v.roce 1973, se třemi předlouhými a skvěle zahranými kusy, které se výraznou space atmosférou odlišují od nálady LP Malesh. Cédéčko Fragments (1995) obsahuje poslední studiové session ze dne 14. 11. 1974. Jamování se zúčastnili pamětníci různých období, Christoph Franke, Michael Hoenig, Lutz Ulbrich a další. Tento přílepek k diskografii osloví jen opravdové fanoušky. Další, dosud nerealizované studiové nahrávky Agitation Free z roku 1974 byly vydány v roce 1997 na CD The Other Sides Of Agitation Free. Zvuková kvalita je výtečná, komplet obsahuje i 32 stránkovou brožuru. Ve většině skladeb rezonují jazzové názvuky, lze se domnívat, že Agitation Free zamýšleli svůj styl přeorientovat novým progresivním směrem. Muzikantské hledání a objevování nových teritorií ostatně patřilo - vedle častých studiových session za účasti přátel - k zavedeným tradicím kapely. Vydavatelská firma však většinu, prý příliš experimentálního a rozevlátého, materiálu vyřadila. Naštěstí se pásy dochovaly.

Co se dělo dál? Osud rozvál muzikanty do všech koutů světa. Burghard Rausch založil skupinu Bel Ami. Michael Hoenig vydal několik vlastních LP a spolupracoval mj. s Klausem Schulzem. V současnosti skládá filmovou hudbu, podobně jako Christoph Franke. Oba mají svá vlastní studia v Los Angeles. Lutz Ulbrich žil nějakou dobu s.Nico ve Francii, vydal několik alb ve stylu new wave a byl členem divadelní skupiny. Michael Günther a Gustav Lütjens založili skupinu Lagoona. Jörg Schwenke byl 14. 5. 1990 nalezen mrtvý v berlínské podzemce.

V roce 1999 reunionová sestava (F) s pár hosty po boku nahrává album River Of Return. Kapela je v roce 2001 oceněna Goethovým institutem. Poslední zachycená stopa hovoří o třech koncertech v Tokiu v únoru 2007.

Sestavy
Lutz Ulbrich (kytara, citara, klávesy, buzuki) A B C D E F
Jörg Schwenke (kytara) A C D
Burghard Raush (bicí, marimba, zpěv, mellotron) A B C D E F
Michael Hoenig (syntezátor, electronika, steel kytara) A B C D E
Michael Günther (baskytara, tapes) A B C D E F
Stefan Diez (kytara) B
Dietmar Burmeister (bicí) C D
Gustav Lütjens (kytara) C D E F
Bernhard Arndt (piano, organ) D
Michael Duwe (zpěv, kytara) D
Christoph Franke (bicí) D
Johannes „Alto“ Pappert (saxofon) F
Poznámka: sestava E chronologicky předcházela sestavě D

Albová diskografie 

název (rok vydání) pořadí, sestava

Malesh (1972) 1 A
2nd /Second/ (1973) 2 B
Last (1976) 3 C
Fragments (1995) 4 D
At Last... Is Alive (1995) 5 E
At The Cliffs Of River Rhine (1974) 6 E
The Other Sides Of Agitation Free (1997) 7 ?
River Of Return (1999) 8 F

pořadí (formát, firma katalog nr., rok vydání)
1. (LP Vertigo 6360 607, 1972; CD Spalax 14250, 1993)
2. (LP Vertigo 6360 615, 1973; CD Spalax 14228, 1996)
3. (LP Barclay 80.162, 1976; CD Spalax 14229, 1992)
4. (CD Musique Interporelle 76896403292, 1995 + Spalax 14975, 1996)
5. (LP bootleg Pupil Tulip 1, 1995)
6. (1974, CD Garden of Delights GOD 028, 1996) E
7. (CD Garden of Delights GOD 032, 1997) ?
8. (1999, Prudence order No.: 398.6552.2)
Internet: www.agitation-free.de

Jaromír Merhaut pro Rock+ 2009

P.S. 2020

Agitation Free na Tidalu: https://listen.tidal.com/artist/3977930

K poslechu v CD kvalitě jsou k dispozici alba 1, 2, 3, 4, 6, 8 - v reedici BMG (2008, 2009)