OSUDOVÉ PRŮNIKY I MIMOBĚŽKY: BBM, TEMPLE OF THE DOG, SHADOW KING, CONTRABAND, HSAS

Je s podivem, kolik bočních anebo jednorázových společných projektů slovutných muzikantů postupem času upadlo do pozapomnění, ať již právem, nebo ne. Připomeňme si některé zajímavé příběhy a desky.
Fenomén takzvaných supergroup se zrodil v druhé polovině šedesátých let. Někdo tvrdí, že první byli Cream v roce 1966, u nich bych ale přívlastek super spíše přisoudil technické vyspělosti Claptona, Bakera a Bruce, jiní označují za premianty Crosby, Stills, Nash & Young, kteří vznikli o dva roky později. Každý starý rocker bude znát Blind Faith, Emerson, Lake & Palmer, Bad Company, U.K., Asia, a mladší pak Blue Murder, Badlands, Transatlantic, Audioslave, Living Loud, Chickenfoot, Black Country Communion… a jistě i další.

Osudy byly různé, jen naprosto výjimečně ale hvězdná konstelace současně znamenala vývojový skok. Úspěchem bylo, když se podařilo rozvinout anebo zachovat formát a kvalitu některého z předchůdců supráčů, viz kupříkladu EL&P navazující na Nice, anebo Bad Company držící – aspoň zpočátku – pevně odkaz Free. Většina supergroup ale jen více či méně dovedně skládala Rubikovu kostku.
Variací na supráče (někdy označované i za all-star-bandy) jsou takzvané projekty, kdy jde buď o jednorázové akce, anebo volná příležitostná a v čase proměnlivá seskupení (Phenomena, G3).
Náhoda tomu chtěla, že dnešní Osudové průniky a mimoběžky připomenou jedno vývojově zcela zásadní a přitom nedoceněné album, několik standardů, které drží vysoko praporec, a jednu nepovedenku.
 
 
TEMPLÁŘI GRUNGE

Temple Of The Dog
Temple Of The Dog (1991)
 
A&M                     55:17
Produkce: Rick Parashar
Sestava: Jeff Ament – baskytara; Matt Cameron – bicí; Chris Cornell – zpěv; Stone Gossard – kytara; Mike McCready – sólová kytara; Eddie Vedder – zpěv (Hunger Strike), doprovodný zpěv
Skladby: Say Hello 2 Heaven; Reach Down; Hunger Strike; Pushin’ Forward Back; Call Me A Dog; Times Of Trouble; Wooden Jesus; Your Saviour; Four Walled World; All Night Thing
 
Pearl Jam i Soundgarden znají všichni. Zkuste se ale – třebas i sebe sama – poptat na Temple Of The Dog. Přitom se jedná o rozbušku, díky níž explodovala grunge scéna!
Popudem pro vznik se stal skon Andrewa Wooda, vokalisty Mother Love Bone. Otěží vzpomínky na něj se ujal Andrewův kamarád Chris Cornell ze Soundgarden, jenž z téže kapely přizval bicmena Matta Camerona, z Mother Love Bone pak baskytaristu Jeffreye Allena Amenta a kytaristu Stonea Gossarda, dále pak nadějného kytaristu Mikea McCreadyho a tehdy ne moc známého zpěváka Eddieho Veddera. Ano, máte pravdu, uvnitř Temple Of The Dog se – až na bicmena – skrývala kompletní zakládající sestava Pearl Jam! Bubeník Matt Cameron se k Pearl Jam stejně nakonec v roce 1998 připojil.
Temple Of The Dog jsem v době vzniku vnímal jako parádně zhulené hardrockové album, zřetelně navazující na zpomalený valivý styl Grand Funk Railroad, a kdybych měl jít ještě hlouběji do historie, tak bych se přes Mountain dostal až k Westovým The Vagrants. Stačí si poslechnou kupříkladu bluesovku Call Me A Dog anebo hned následující nosnou hardrockovou ťahavou Times Of Trouble – a na place řádí mladí Mark, Don & Mel. Anebo Four Walled World – to je blueshardrockový hymnus třídy Kashmir! Po nějakým uhrkaným punku a grunge (což je podstatou spojení hardrocku a punku) ani stopy – míněno samozřejmě s nadsázkou, vykřičený zpěv i zamatlaný sound většiny skladeb už jasně evokují tehdejší propukající styl a sound. Album je výtečným důkazem evolučních vazeb grunge s klasickým, o generaci starším hardrockem. Žádná žánrová revoluce se nástupem grunge nekonala – jen marketingová.
Osobně řadím Temple Of The Dog nad průlomové Ten.
 

STÍNOVÍ FOREIGNER

Shadow King
Shadow King (1991)
 
Atlantic                 44:38
Produkce: Keith Olsen
Sestava: Lou Gramm – zpěv; Vivian Campbell – kytara; Bruce Turgon – baskytara; Kevin Valentine – bicí
Skladby: What Would It Take; Anytime, Anywhere; Once Upon A Time; Don’t Even Know I’m Alive; Boy; I Want You; This Heart Of Stone; Danger In The Dance Of Love; No Man’s Land; Russia
 
Kapelu založili v roce 1990 zpěvák Lou Gramm z Foreigner a Vivian Campbell, jenž prošel mimo jiné sestavami Whitesnake i Dio, tedy klasickou párplovskou školou. Sestava, doplněná o baskytaristu Bruce Turgona a bubeníka Kevina Valentina, stihla vydat v roce 1991 jediné bezejmenné album. Brzy poté Vivian ohlásil odchod do Def Leppard. Tři zbývající muzikanti se pak pospolu ocitli v další ze sestav Foreigner. Toliko suchá fakta.
Při poslechu alba Shadow King u mne i po letech převládá pocit zapomenuté desky Foreinger. Vivian na úvod víceméně jen koloruje Louův zpěv, asi nechtěl hned někoho vystrašitJ V Anytime, Anywhere sice už trochu víc tlačí na pilu, ale pořád se drží v druhém sledu – a to i díky vládcům mixu. Opačné garde vnímám jen u pár věcí, například v pecce Boy s parádním Campbellovým sólem a exponovaným odsekávaným Grammem. Pro fanoušky říznějšího heavy bude LP zřejmě nuda, pro pomprockery a melodiky veskrze příjemná připomínka.
Osobně si album parádně užívám i po dvaceti letech, jeho smůla spočívala v tom, že se jaksi nepotkalo s dobou. Street rock a následně grunge ovládly trh i díky tomu, že mnozí zainteresovaní měli najednou pocit, že jim ujíždí vlak, a konali i proti své přirozenosti: muzikanti, vydavatelé a nakonec i stádní posluchači. Těch pravověrných kostkovaných grungerů nebylo zas až tolik, spočítejte si, kolik jich po pár letech zbylo. Klasická módní vlna, jakých rock zažil. Současně ale jedna z posledních mohutných – po ní následovali už jen částečně odvozený post punk a crossover, což už ale nebyl sjednocující prvek, nýbrž spíše filosofie vztahu k muzice, u muzikantů přístupu k vlastní tvorbě.


SMETÁNKA BRITSKÉHO BLUES

BBM
Around The Next Dream (1994)
 
Virgin                     52:10
Produkce: Ian Taylor
Sestava: Ginger Baker – bicí; Jack Bruce – zpěv, baskytara, violoncello; Gary Moore – zpěv, kytara
Skladby: Waiting In The Wings; City Of Gold; Where In The World; Can’t Fool The Blues; High Cost Of Loving; Glory Days; Why Does Love (Have To Go Wrong?); Naked Flame; I Wonder Why (Are You So Mean To Me?); Wrong Side Of Town
 
Zvláštnůstka rockových dějin. Rytmika Cream a namísto Erika Claptona jeho obdivovatel Gary Moore, jenž se stal nejenom marketingovým tahounem projektu. Většinu skladeb na jediném, a celkem úspěšném (#9 v UK) albu Around The Next Dream zkomponoval sám, anebo s přispěním Jacka Bruce. Krátké turné, pár vystoupení na festících a konec. Škoda.
Hned úvodní Waiting In The Wings prozradí, kudy kudy vedla Garyho cestička… Ano, Cream, jako když Bruceovo tremolo vymaluje. Moore se uctivě přizpůsobil nedesátkovému modrookému soundu, ostatně coby znalec a obdivovatel Petera Greena se pro takovou roli hodil dokonale. První typická mooreovka je až třetí v pořadí: Where In The World. Obě creamovsko-mooreovské polohy spojuje v jeden organický celek například Glory Days. Around The Next Dream je oslavou tradic britského bluesrocku, Gary vlil projektu svou energii, Baker s Brucem dodali nefalšovanou patinu a autenticitu.

 
KONTRAPRODUKTIVNÍ BAND

Contraband
Contraband (1991)
 
EMI                       43:08
Produkce: Kevin Beamish, Randy Nicklaus /
Sestava: Michael Schenker – kytara; Share Pederson – baskytara; Bobby Blotzer – bicí; Richard Black – zpěv; Tracii Guns – kytara.
Skladby: All This Way From Memphis; Kiss By Kiss; Intimate Outrage; Bad For Each Other; Loud Guitars, Fast Cars And Wild Wild Livin’; Good Rockin’ Tonight; If This Is Love; Stand; Tonight You’re Mine; Hang On To Yourself
 
Hvězdokupa vznikla krátce po společném vystoupení Vixen a Ratt v MTV: Tracii Guns z LA Guns, blonďatá basistka Share Pedersen od Vixen, Bobby Blotzer z Ratt a Michael Schenker, jehož netřeba blíže představovat.
Kapela zřejmě od počátku neměla velké ambice, už jenom proto, že na své jediné album zařadila jen samé převzaté anebo námezdně napsané věci, počínaje známou glamovkou All The Way From Memphis Iana Huntera, přes Kiss By Kiss Michaela Thompsona a Marka Spira, či klasiku ze čtyřicátého sedmého – Good Rockin’ Tonight – Roye Browna, až po závěrečnou bowieovku z roku 1971: Hang On To Yourself. Všechno je zahrané glamersky hravě, jenže tak nějak bez vlastního ksichtu. Stěrače stírají, klakson troubí, kapela hraje. Nic víc. Která kapela?
Album neuspělo, kritiky byly sžíravé, turné s Ratt bylo prvním i posledním současně.

 
PSYCHEDELICKÝ SEATTLE

Mad Season
Above (1995)
 
Columbia             55:44
 
Produkce: Brett Eliason
Sestava: Barrett Martin – bicí; Mike McCready – kytary; John Baker Saunders – baskytara; Layne Staley – zpěv
Skladby: Wake Up; X-Ray Mind; River Of Deceit; I’m Above; Artificial Red; Lifeless Dead; I Don’t Know Anything; Long Gone Day; November Hotel; All Alone 
 
Kdybych byl zlý, mohl bych Mad Season označit za supergrupáč narkomanů, seskládaný před 20 lety z členů Alice In Chains, Pearl Jam a Screaming Trees, protože základy kapely byly položeny v odvykací léčebně, kde se setkal kytarista Pearl Jam a Temple Of The Dog, Mike McCready, s basákem Johnem Bakerem Saundersem (Walkabouts). Když se oba v roce 1994 vrátili do Seattlu, přibrali do party bicmena Martina Barretta ze Skin Yard a Screaming Trees. Sestavu zkompletoval zpěvák Layne Staley z Alice In Chains. Je svým způsobem příznačné, že dva ze čtyř zakládajících členů už zemřeli, a nebylo to sešlostí věkem, fakt ne…
Above začíná přímo psychedelicky, těkavě rozostřenými skladbami Wake Up a X-Ray Mind, které jako by vypadly z repertoáru londýnského klubu UFO. Na té druhé se už ale převalují pro tehdejší seattleskou scénu typické „rozladěné“ kytary. Fošna postupně, byť ve vlnách, nabírá na síle a průraznosti, kupříkladu rozjetá a natlakovaná Locomotive je opravdu hodna svého názvu. Celé album pak působí jako doširoka rozkročené nad dekádami a styly; nebýt některých markantů, bylo by těžké určit, do které doby vlastně spadá.  Melody Maker desku označil za Country Sabbath, i to ledasco napovídá. Mám za to, že mládenci měli hodně naposloucháno, a že se projevila i příkladná americká otevřenost a vstřícnost vůči různým žánrům, kdy i ten nejkovanější tamější rocker nemá problém zahrát si blues, hospodskou odrhovačku anebo bluegrass, či jazzík – pokud jej tedy technicky zvládne.
V lednu letošního roku vyšel luxusní boxset, obsahující rozšířenou verzi Above (např. se zmíněnou Locomotive), plus CD/DVD záznam koncertu z 29. dubna 1995 – Live At The Moore.
 
 
 
HAGAROVA SCHON SÓLOVKA

HSAS
Through The Fire (1984)
 
Geffen                   36:39
Produkce: Sammy Hagar, Neal Schon
Sestava: Sammy Hagar – zpěv; Neal Schon – kytara; Kenny Aaronson – baskytara; Michael Shrieve – bicí
Skladby: Top Of The Rock; Missing You; Animation; Valley Of The Kings; Giza; A Whiter Shade Of Pale; Hot And Dirty; He Will Understand; My Home Town
 
Poté, co se Sammymu Hagarovi zadařilo sólově, dostal v třiaosmdesátém šmak na stálejší kapelu. Kámoš Neal Schon měl u svých Journey trochu volna po vydání Frontiers, rytmika se po menších peripetiích ustálila na dvojici Kenny Aaronson (Foghat) a Michael Shrieve – což byl Schonův parťák od Santany. Ani ne po měsíci zkoušení se šlo na to! Jenže pak odjel Neal na turné s Journey a Sammymu zanedlouho přišla neodmítnutelná nabídka od Van Halen…
Víceméně živé (!) album (nahrávalo se 14. a 15. listopadu 1983 v sanfranciském divadle Warfield) osciluje mezi nabušeným ostrým hardrockem (My Home Town) a esenciálním AOR (královský cover A Whiter Shade Of Pale od Procol Harum). Všemu dominuje Sammy Hagar, ten je prostě vpředu a svůj vždy a všude. Neal Schon se podle potřeby stylizuje, klidně i do Van Halena (stadiónová halekačka Top Of The Rock). Mateřské Journey nezapře například v Missing You – skvělé melodické skočce, trochu v základním refrénu podobné Turn My Loose od Loverboy. V Animation si HSAS dokonce střihli parádního Zeppelína! Prostě, parádní hard & heavy všehochuť.
Polovina osmdesátek vůbec byla ideální dobou pro vznik podobných velkolepě naondulovaných projektů, tvrdý melodický rock vládnul hitparádám i obrazovkám, kdo neměl na hlavě milion lokýnek a nacvičené stovky mačo póz a kulo-úchopů, jako by nebyl.

Jaromír Merhaut pro Rock+ 2013