TICHÝ ODCHOD WAGNERA ROKENROLU: JIM STEINMAN (1947-2021)

"Patřili jsme k sobě srdcem i duší." 

Meat Loaf

Vdechnout duši třetímu nejprodávanějším albu všech dob a odejít bezmála v ústraní? Ano, i to se může v dnešní informačně přepálené době stát. Skladatel, textař, producent, divadelní dramatik, největší rockový symfonik, Richard Wagner rock’n’rollu, otec Pekelného netopýra i brácha Masáka Loafa … tím vším profesně Jim Steinman byl.

Když se devatenáctého dubna na jeho facebookové stránce objevil smutný vzkaz, informující o Jimově odchodu na věčnost, zaregistrovaly v našich končinách událost stroze jen osvícené kulturní rubriky několika deníků. Mohykán Jim Steinman si zaslouží více.

 

„Nikdy jsem nechtěl hudbě obětovat život.

Nemyslel jsem si, že jsem dost dobrý hudebník.“

 

Jim Steinman se narodil 1. listopadu 1947 na Long Islandu v židovské rodině učitelky a středostavovského podnikatele. Od mládí projevoval umělecké sklony, jeho středoškolská esej „Tři největší americké vynálezy“ uspěla v jednom soutěžním kole deníku Newsday. Bakalářský titul získal na Amherst College v roce 1969. Ještě předtím ale zkomponoval muzikál „The Dream Engine“, jímž předurčil svou veškerou další tvorbu.

Příběh odehrávající se ve vzdálené budoucnosti je postaven na půdorysu věčného příběhu prokleté lásky, kdy se mladý vůdce povstalců zamiluje do dcery svých úhlavních nepřátel. V původní realizaci si Jim Steinman zahrál titulní roli.

V roce 1972 se po boku bývalého spolužáka, Barryho Keatinga, účastnil muzikálové adaptace opery Richarda Wagnera, „Das Rheingold“.

Coby skladatel zaznamenává první drobný úspěch, když jeho skladbu „Happy Ending“ v třiasedmdesátém nazpívala Máří Magdaléna Yvonne Elliman.

Podstatnější ale bylo tehdejší Steinmanovo setkání s Marvinem Leem Adayem, přezdívaným Meat Loaf.

 

"Díkybohu, že jsme s Loafem nevěděli, jak se dělají alba,

protože by ,Bat Out Of Hell’ nikdy nevzniklo.“

SÍLA NEVĚDOMOSTI

Přestože, nebo možná právě proto, že chtěl Jim Steinman dělat především divadlo a muzikály, začal pracovat se svým novým parťákem na písničkách pro společné album, do něho se přelily některé skladby z Jimova nedokončeného petropanovského muzikálu „Neverland“, odvozeného z „The Dream Engine“.

„Nechtěl jsem, aby to byla jen hromada písní. Záměrem bylo v posluchači vyvolat pocit, že vstupuje do filmového/divadelního představení,“ řekl Jim Steinman v jednom rozhovoru pro Classic Rock. V části písní („Paradise By The Dashboard Light“, „Two Out of Three Ain’t Bad“, „For Crying Out Loud“) se odrážel teenagerský, přímočaře pudový a současně pohádkově romantický pohled na sex a život vůbec.

„Jako zmatený teenager jsem v přímém přenosu prožil revoluci, od potlačování sexu na počátku 60. let až ke zcela svobodnému na konci dekády. Do prdele, pamatuji si, jak jsem se třásl jako list, když jsem měl mít poprvé sex. Vyděšený jsem dělal všechno špatně,“ zavzpomínal Jim na své uvedení mezi chlapy.

Více než dva roky Steinman i Meat Loaf usilovně pracovali a zkoušeli, přesvědčovali, než sehnali vydavatele. Čelili posměškům vrcholných managerů, že nemají tucha, jak má vypadat rocková píseň. Nahrávání nakonec začalo v pětasedmdesátém, ve šťastné konstelaci se při něm sešel hvězdný tým v čele s producentem a kytaristou Todem Rundgrenem, jenž na plac přivedl hráče ze své UTOPIE a na Steinmanovo přání i dva členy Springsteenova E-STREET BANDu, klavíristu Roye Bittana a bubeníka Maxe Weinberga. Práce trvaly dva roky, deska nakonec vyšla 21. října 1977.

A stalo se, byť ne hned, co nikdo nečekal, „Bat Out Of Hell“, s démonickou malůvkou Richarda Corbena na přebalu a bombastickým rokenrolem uvnitř, se postupně stal odhadovanými 50 miliony prodaných kusů třetím nejprodávanějším albem všech dob. Vinylové reedici Pekelného netopýra jsme se shodou okolností věnovali v únorové rubrice Asfalt and more.

 

„Ztratil hlas, ztratil dům a do značné míry i mysl.“

VŠE ŠPATNÉ PRO NĚCO DOBRÉ

Fatální hlasové i jiné problémy přetíženého Meata Loafa vedly k tomu, že pokračování „Bat Out Of Hell“, s pracovním názvem „Renegade Angel“, se rozpadlo na dva de facto souběžné projekty. Jim Steinman se rozhodl nazpívat již připravené skladby sám, v části s dopomocí Roryho Dodda, a vydat jako své sólové album. „Bad For Good“ vyšlo v dubnu 1981 a dostalo se v několika žebříčcích do první desítky. Bezprostředně po jeho dokončení ale do studia nastupuje jakž takž uzdravený Meat Loaf a vzniká rychlovka „Dead Ringer“, vydaná počátkem září téhož roku! Dvojka sice nezopakovala úspěch debutu, což by bylo nejen vzhledem k okolnostem proti přírodě, přesto udržela vysoko nastavenou laťku (#1 v UK).

A tak máme k poslechu namísto jedné plánované desky dvě. A sakra dobré! Ostatně, Meat Loaf postupně nazpíval a na svá další alba umístil většinu skladeb z „Bad For Good“.

Jim Steinman mezitím zjistil, že po jeho skladbách a produkci je velká poptávka u dalších pěvců. Nejúspěšnější se stala spolupráce s Bonnie Tyler, pro níž v třiaosmdesátém napsal její největší hit, „Total Eclipse Of The Heart“ (číslo jedna všude možně) a produkoval svým svojským způsobem album „Faster Than The Speed Of Night“ (#1 v UK). Mezi hráči opět najdeme Roy Bittana, Maxe Weinberga i Ricka Deringera. Zkrátka, fešný Meat Loaf v sukni.

V době, kdy americký singlový vrchol okupovala Bonnie Tyler, vyšplhala na druhé místo Steinmanova balada „Making Love Out Of Nothing At All“ v podání AIR SUPPLY. Aby toho nebylo v onom roce málo, Barry Manilow svou verzí Jimovy „Read ’Em And Weep“ dosáhl #1 ve specializovaných AOR žebříčcích v Kanadě i USA.

PANDORA’S BOX

Pouhý výčet tehdejších úspěšných spoluprací Jima Steinmana s hvězdami rocku i popu by sám o sobě zabral několik stran Sparku, proto jen namátkově pár jmen: Billy Squier, Ian Hunter, Rory Dodd, Ellen Foley, Sisters Of Mercy, Zemanova oblíbená punková kapela Iron Prostate, a další a další. Jeho skladby se objevují ve filmech i na wrestlingových zápasech, je osloven Andrewem Lloydem Webberem, aby napsal texty pro Fantoma opery, je na roztrhání. Nevyvede se akorát spolupráce s DEF LEPPARD, kdy si takříkajíc nepadli vzájemně do oka.

Svůj další projekt nazval Jim Steinman PANDORA’S. Po boku s Bittanem a Rundgrenem se pro tentokrát obklopil spoustou zpěvaček, mezi nimiž zářila parťačka z nejvěrnějších, Ellen Foley, jež si na dvoualbu „Original Sin“, vydaném v roce 1989, střihla několik sólových partů. Dalšími pěnicemi byly Gina Taylor, Elaine Caswell, Deleria Wilde a Holly Sherwood. To se to nahrávalo. Sound alba je přes pár vypůjčených skladeb samozřejmě ryze steinmanovský.

PROČ NEVSTOUPIT DVAKRÁT DO STEJNÉ ŘEKY?

Počátkem devadesátých let, po několika setkáních a vyléčení vzájemných drobných záděrek, se spolupráce Meat Loaf & Jim Steinman rozběhla jako za starých časů. Samozřejmě s Toddem Rundgrenem po boku.

Ve studiích se během nahrávání potkali i další pamětníci z éry původního Netopýra. Roy Bittan svým úderným klavírem ozdobil většinu skladeb, Ellen Foley si střihla s Masákem další duet, své hlasy opět přidali Rory Dodd a Kasim Sulton.

V roce 1993 tak vychází dlouho očekávané pokračování „Bat Out Of Hell“, s přídomkem „Back In To Hell“.

LP/CD se okamžitě ocitá na špičce mnoha hitparád, včetně americké, anglické, australské. Zvukem, názvem i videoklipem bombastická desetiminutovka „I’d Do Anything For Love (But I Won’t Do That“ dosáhne vrcholu ve 28 státech světa! Není divu, že byla oceněna cenou Grammy za nejlepší vokální rockový výkon. Pokud chcete vidět, jak vypadají klipy s hollywoodským rozpočtem, příběhem i stopáží, pusťte si videoverze „I’d Do Anything For Love (But I Won’t Do That“, anebo „Rock and Roll Dreams Come Through“, popřípadě „Objects in the Rear View Mirror May Appear Closer Than They Are“ – všechny v režii Michaela Baye.

Také v polovině devadesátých let je Jim na roztrhání. Pro Celine Dion napsal a se svým týmem nahrál baladu „It’s All Coming Back To Me Now“, Webberovi otextoval jeho muzikál „Whistle Down The Wind“, produkoval hudbu několika soundtracků, začal pracovat na muzikálu „Bat Out Of Hell 2100“, o dvacet let později uvedeném na scénu pod názvem „Bat Out Of Hell: The Musical“.

A POTŘETÍ? UŽ NE...

Ne vše se v novém tisíciletí povedlo. Za své vzala spolupráce se zpěvačkou Karine Hannah, nevyšel ani muzikál „Garbo“, pro nějž Steinman připravoval texty. Desítky dalších drobných spoluprací dotažených do konce necháme archivářům.

Velké věci se začaly dít poté, co Meat Loaf oznámil na jednom turné třetí pokračování „Bat Out Of Hell“, samozřejmě s výraznou autorskou spoluúčastí Jima Steinmana. Hitmakerem Desmondem Childem produkované album „Bat Out Of Hell III: The Monster Is Loose“ vyšlo v říjnu 2006 poté, co mimosoudní dohodou skončila bratrovražedná pře Jima a Loafa o název.

Na rozporuplném výsledku se mimo jiné problémy podílela produkční/hráčská absence Steinmana a jeho týmu. Album se tak i přes občasné shovívavé recenze, kdy pochvalu sklízel za svůj pěvecký výkon pouze Meat Loaf, prodávalo v setinových množstvích oproti památnému prvnímu dílu trilogie. Bez Jima Steinmana u kniplu Netopýr nevzlétl k výšinám, jen tahal žížalky ze země.

EPITAF

V roce 2012 byl Jim Steinman uveden Meatem Loafem do Síně slávy skladatelů. O rok později získal čestný doktorát na své alma mater, v roce 2016 vydává Meat Loaf album „Braver Than We Are“ s pouhými dvěma novými Jimovými skladbami, ostatní byly předělávkami starších kusů. Mimo Ellen Foley se nahrávání neúčastnil nikdo ze staré netopýří party. V roce 2017 vychází jevištními umělci nazpívaná albová verze „Bat Out Of Hell: Musical“.

Až po Jimově smrti prozradil Meat Loaf smutnou pravdu o svém parťákovi: „Byl nemocný mnohem déle, než lidé tušili. Před třinácti lety dostal první mrtvici, učil se znovu mluvit, nedávno se situace opakovala. Měl operované srdce, trojitý bypass.“

Bezprostřední příčinou smrti bylo dle vyjádření nemocnice v Danbury v Connecticutu selhání ledvin.

–

Jim Steinman odlétl spolu se svým Netopýrem někam do vesmírných dálav. Nám pro radost i vzpomínání zanechal tady dole svůj pekelnický ohňostrojový rokenrol.

Jaromír Merhaut pro Spark 2021