1971 06: HOT GLAM LOVE
Většina Sparkařů bude mít termín glam spojený s vyfénovanými americkými kapelami poloviny osmdesátek: QUIET RIOT, MÖTLEY CRÜE, CINDERELLA, W.A.S.P, TWISTED SISTER a desítkami dalších. My se ale dnes vrátíme na počátek sedmdesátek, kde vlastně všechno začalo i pro výše jmenované. No, ono to začalo ještě předtím vlnou bubblegumu a jmény jako OHIO EXPRESS, ARCHIES, 1910 FRUITGUM COMPANY, MONKEES, THE LEMON PIPERS. A kdybychom byli opravdu důslední, tak se ocitneme polovině padesátých let na vystoupení Little Richarda.
Glam také chytře vyplnil mezeru mezi ambiciózním progresivním rockem a obyčejným popem. Odrostlejší mládež nebraly infantilní bubblegumové popěvky, zároveň se ale chtěla bavit, tančit, osahávat, a nejenom dumat nad významem toho či onoho při poslechu KING CRIMSON, PINK FLOYD, Franka Zappy, …
VĚROZVĚST BOLAN
Jako první zúročil svou
šanci Marc Bolan. A ukázal cestu následníkům, jichž se záhy vyrojily na tisíce.
Glam rock/pop se stal v letech 1971-74 nejagilnějším hudebním fenoménem,
což ve zlaté éře art/hard rocku nebylo jen díky v rádiích omílaným
hitparádovým popěvkům.Jedenasedmdesátý dnes vnímáme především jako období vrcholné rockové progrese, proto nám kučeravý mládenec s třpytkami na víčkách, oděný do saténu a třpytivých flitrů, svíjející se v chytlavém rytmu svého rock’n’boogie „Hot Love“, nezapadá na první signální do schématu stylotvorných novátorů.
Bolan navázal na Little Richarda i bubblegumové spolky šedesátých let, vrátil do rocku zábavu, odvrhl zarputilost i falešný prožitek zaťatých grimas leckterých kolegů. Samozřejmě nebyl první, kdo mohl působit svými gesty a vzhledem zženštile, ba dokonce trans, všichni mladí vlasatci čelili podobným útokům ať už hráli bigbít, blues, psychedelic, avantgardu, či jen obyčejnou popinu.
Mladý Bolan se pohyboval v londýnském art undergroundu, soustředěného kolem butiků s bláznivým oblečením. Možná se v Biba Boutique potkal při zkoušení duhového saka i s mladým Bulsarou.
Vše začalo singlem „Ride a White Swan“, kdy producent Tony Visconti zcela překopal dosavadní poloaustický styl psychedelického folkového dua Tyronosaurus Rex. Údajně se inspiroval hutnou halekačkou MUNGO JERRY „In The Summertime“, čemuž se dá docela věřit. Bylo zřejmé, že Marc potřebuje rytmickou sekci, takže do sestavy k Marcovi a Mickeymu Finnovi přibyli Steve Currie na basu a Bill Legend na bicí.
Před pár měsíci koncertoval Bolan/T. REX s COMUS ve vystoupení dvou ulítlých folkrockových psycho kapel, nyní zůstali COMUS experimentátory pro výběrové publikum, zatímco T. REX se v jiné hudební galaxii proměnili v ikony vřeštících dívek.
DEN, KDY SE NARODIL GLAMROCK
Televizní březnové vystoupení Marca Bolana s „Hot Love“ v Top Of The Pops lze s jistou nadsázkou považovat za den zrození glam rocku. Moment z 28. března 1971 – kdy manželka Bolanova manažera Tonyho Secundy, Chelita, zastavila Marka při cestě na pódium, aby mu kolem očí a na líce nanesla a glitterový gel, který svým třpytem výborně sekundoval stříbrnému límci Bolanova saka – vešel do dějin. Pár střípků na tváři změnilo tvář hudby, všichni se chtěli na scéně třpytit. „Hot Love“ s nekonečným „hey-jude“ refrénem v té době již nějakou dobu opanovávala hitparády, publiku vládly teeny boppers, uječené dívčiny všech tvarů, přesně takové, jaké kdysi vynesly na Olymp BEATLES.
T. REX kuli železo, dokud bylo žhavé. V dubnu koncertují v Americe, další měsíc v Anglii, 2. července jim vychází singl „Get It On“ s hostujícími Rickem Wakemanem a saxofonistou KING CRIMSON, Ianem McDonaldem. Letní #1 v UK.
Na podzim se T. REX vydávají na propagační turné k albu „Electric Warrior“, jež se stalo jedním z nejprodávanějších roku 1971. Hudební tisk v reakci na šílící dívčí publikum přišel s termínem „T.Rextasy“. A co teprve dvaasedmdesátý! O tom ale někdy příště.
TŘPYTKY KAM SE PODÍVÁŠ
Na bubblegumové SWEET se usmálo štěstí v podobě hitmakerské dvojice Nicky Chinn a Mike Chapman, která jim sérií hitů, počínaje „Funny Funny“ z konce 1970, v podstatě zařídila světový úspěch (a zdaleka nejen jim). Následoval popěvek „Co-Co“ a v listopadu album „Funny How Sweet Co-Co Can Be“. Na dodnes hrané explosivní hity si ale musíme počkat do následujícího roku.
SLADE během roku 1970 úplně popřeli svou předchozí identitu. Ze skinheads se stali glamíci se vším všudy, šílenými kostýmy počínaje, a dlouhými vlasy a vysokými platformami konče. První úspěch zaznamenali díky DJ Johnu Peelovi s „Get Down And Get With It“ Little Richarda, na vrchol britského žebříčku vyšplhali v říjnu 1971 hulákačkou „Coz I Luv You“.
Zatímco buchaři SLADE cílili na fotbalové fans, skotští BAY CITY ROLLERS byli holčičími mazlíky hned vedle plyšáků a králíčků. První hitůvku, „Keep On Dancing“, převzali od zapadlých THE AVANTIS, poprvé ji však za oceánem proslavili v 1963 THE GENTRYS.
Temný démonický „glam“ nabídli v březnu ALICE COOPER albem „Love It To Death“. Tomu jsme se ale na stránkách Sparku věnovali nejedenkrát, proto jej dnes pouze zmíníme. Chameleon David Bowie se samozřejmě cítil na prahu glamové éry jako ryba ve vodě.
MONSTRÓZNÍ TARKUS, VÝSTAVNÍ OBRAZY
Nejenom veselým, ale i „vážným“ rockem žil jedenasedmdesátý. Druhé album classical rockového tria EMERSON, LAKE & PALMER vyšlo 14. června 1971, a okamžitě stanulo na vrcholu britské hitparády. Celou první stranu elpé obsadila sedmidílná titulní kompozice, vystavěná kolem fantaskního příběhu futuristického válečného stroje, pásovce s pásy tanku, ztvárněného na přebalu, bojujícího s podobně fantasmagorickými protivníky à la ještěrka s raketometem či tvor s lidskou tváří, lvím tělem a ocasem škorpióna.
I přes počáteční výhrady k Emersonem zkomponované hudbě, na níž narouboval výše nastíněnou story, označoval v pozdějších rozhovorech Greg Lake „Tarkus“ za „jeden z nejlepších příkladů hudebního génia Keitha Emersona jakožto skladatele, i společného muzikantského výkonu tria. Carl Palmer pak „Tarkus“ pokládá za jejich největší skladbu, s níž se, coby etalonem, musely vypořádat všechny dobové progresivně rockové soubory. Posluchačsky náročnější je paradoxně druhá strana, byť rámovaná úvodní burleskou „Jeremy Bnder“ a závěrečným rokecem „Are You Ready, Eddy?“. V každé zbyvší skladbě předvádějí na classical rockovém půdorysu všichni tři opravdové instrumentální mistrovství.
Živák „Pictures At An Exhibition“ jsem ze všech alb ELP sjížděl na svém magnetofonu nejčastěji. I v rozjívených sedmnácti se nedal nevnímal majestát Musorgského hudby, aniž bych o ruském skladateli devatenáctého století něco tušil. Rocková interpretace ELP dodala v mých očích zvláštní hudbě drive i vnitřní sounáležitost. A když se Gregův boží hlas nesl prostorem v jeho romantické reminiscenci na dávnověké minstrelské balady „The Sage“, bylo krásno dokonáno.
Posluchačský nároční EMERSON, LAKE & PALMER vládli jako kapela i jednotlivci naprosté většině tehdejších anket popularity, což je v dnešní době naprosto nepředstavitelné.
PELMEL
14. června bylo v Londýně otevřeno první Hard Rock Cafe. Z rockáren vycházejí v šestém měsíci albové debuty BUDGIE a Micka Abrahamse, čtyřka BLOOD, SWEAT & TEARS, „Indelibly Stamped“ SUPERTRAMP. Na vrcholu britské singlové hitparády se pevně usazují skotští popěvkáři MIDDLE OF THE ROAD s „Chirpy Chirpy Cheep Cheep“. Albům stále vládnou veteráni šedesátek, McCartney s „Ram“, ROLLING STONES se „Sticky Fingers“, již jmenovaný „Tarkus“, a nakonec rok a půl starý „Most přes rozbouřené vody“ dvojice Simon & Garfunkel. V daleké Kotlince v té samé době letí „Léta letí“ Valerie Čižmárové, bývalý REBEL Jirka Korn si kdesi na uměleckém dně zpívá „Ratata“, politicky napravený Milan Chladnyj marně touží po „San Bernardinu“, Jirka Černý zaříznul Helenku na jejích Ostrovech, a ruská Melodija se v téže červnové Melodii chlubí, že lisuje 170 milionů desek ročně! Ani se raději neptejte s čím:-)
PŠM: PEKELNÁ ANGELA DAVIS
Angela Davis byla teroristka. Protože ale byla současně komunistka černé pleti, stala se v rudém bloku doslova modlou. Soudruzi byli slepí a hloupí, když s bohorovností sobě vlastní otiskli v Mladém světě č. 25 její politickou proklamaci, chabě maskovanou jako dopis z vězení. Pro ilustraci ocituji malou pasáž: „Zastali jsme se tří černošských trestanců z kalifornského vězení Soledad, kteří byli falešně obviněni za zavraždění bělošského dozorce; uspořádala jsem nějaké akce na jejich podporu. Pomáhal mi Jonathan Jackson, bratr jednoho z vězňů. 7. srpna loňského roku pak Jonathan provedl fantastickou věc: při přelíčení v městečku San Rafael ozbrojil v soudní síni dva černošské vězně a zmocnil se pěti rukojmí včetně soudce. Skončilo to smrtí Jonathana Jacksona, soudce a jednoho z vězňů. Za tři dny pak na mne vydali zatykač – objevila se zpráva, že mi patří jedna ze zbraní použitých při únosu rukojmí.“ Teroristka Davisová – co považuje braní rukojmí, včetně žen, a zabití soudce za fantastickou věc – se pak v dopise znovu a znovu stylizuje do role revolucionářky. Bohužel byla osvobozena, oblbla Lennona, nechala se oslavovat Castrem, Brežněv jí připnul Leninův řád, a odmítla podporu českých politických vězňů slovy: „Zaslouží si to. Ať zůstanou ve vězení.“ Rudá zmije. Nezapomínejme, co takové byli/jsou zač!
Jaromír Merhaut pro Spark 2021
Komentáře
Okomentovat