Tim Bownes: Late Night Laments (2020)


Určitě to znáte, nemůžete usnout, ani nevíte proč, mozek si tak nějak sám vybírá témata, myšlenky přicházejí a odcházejí, vědomí slábne, sníte i bdíte současně …
A právě k takovému odcházení z uspěchaného světa vytváří Tim Bownes své přívětivé minimalistické „soundtracky“. Zvuky i melodie musíte místy doslova lovit v tichu mezi tóny. O to více se můžete věnovat svým pocitům a proposlouchávání se jednotlivými vrstvami.
Někoho může podobné „nic“ přivést až do stavu opojného vytržení z reálného světa, případně mu být hudební psychoterapií. Jiného spolehlivě uspíJ
Tim Bownes vydává v poslední době jednu sólovku za druhou. Parťáka z projektu NO-MAN, Stevena Wilsona, pozval k míchacímu stolu, nástroje pak obsluhovali: klávesák Richard Barbieri, baskytarista Colin Edwin, kytarista Kavus Torabi a bubeník Evan Carson.
Melancholie? Impresivní zvukové obrazy? Od každého něco. Jemná elektronika, řekl bych slaboproudá, nezvyklé rytmy, akustické vrstvy, místy až šeptaný vokální doprovod. To je scenerie „Late Night Laments“.

Intimní hudba pro všechny naladěné na stejnou vlnu jako Tim Bownes a jeho přátelé.
 
Jaromír Merhaut pro Spark 2020



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vernon Joynson: The Tapestry Of Delights (Bas-Bel)

1983: 11110111111: KOMPAKTNÍ DISK NÁŠ VEZDEJŠÍ…

ROCKMAN TOM SCHOLZ: MOZEK I TĚLO BOSTON

APPICE BROTHERS: Vládci hromů a bucharů

NEUSCHWANSTEIN

BLONDE ON BLONDE

1968 03: KDYŽ HI-FI DOPUTOVALO DO ČSSR

HUDBA A ZVUK: HIFI MINI MAXI 1984

JOHN SYKES: BLUESNAKE

FRUUPP