HÄLLAS: Conundrum (2020)


HÄLLAS patří mezi soubory, jež programově těží z odkazu rockové klasiky. Mladí Švédové se shlédli v jemnějších formách tzv. classic rocku. Novinka současně završuje „astrální“ tématickou albovou trilogii, což potvrzují i samotní členové souboru. Když procházíte jejich rozhovory, narážíte sice na jména jako BLUE ÖYSTER CULT, URIAH HEEP, JETHRO TULL, WISHBONE ASH, CAMEL, NEKTAR, já bych ale u „Conundrum“ zúžil výběr na BARCLAY JAMES HARVEST a WISHBONE ASH. Občas sice zazní matoucí osmdesátkové synthie rejstříky kláves i bicích, viz úvodní „Beyond Night And Day“, finále „Labyrinth Of Distant Echoes“ či vocoder v záverečné „Fading Hero“. Jinak si však dosyta užijete kytarových dvouspřeží slyšitelně inspirovaných u Andyho Powella a jeho parťáků z WISHBONE ASH, plus hebké nápěvy jako z dílen BARCLAY JAMES HARVEST / MOODY BLUES. Nostalgické sedmdesátkové menu místy stylově dotvářejí hammondy a mellotron.
HÄLLAS se jistojistě ocitají na rozcestí, dvojakost současného soundu – 70’ vs 80‘, analog vs digitál – nemohou dlouhodobě udržet, protože obě dekády stojí v lecčems proti sobě. Dalším rozkročením by se HÄLLAS  dostali už zcela mimo perimetr nostalgiků, proto si budou muset vybrat. Osobně bych doporučil dál nasávat v seventies.
 
Jaromír Merhaut pro Spark 2020




Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rush

Obrázek
PÁNI SVÉHO ČASU Čas je neúprosný, každému vyměřuje stejně. Kdo příliš podlehne jeho diktátu a stane se otrokem Hodináře, škodí sám sobě i blízkým okolo. Nenechte Hodináře, aby za vás stále rozhodoval, vymaňte se z jeho obručí. Čas sice každému odtikává stejně, dá se ale prožít různě, nejlépe radostně a svobodně… Rush to dokázali. Na prahu seniorského věku, avšak s mladistvým elánem v paži i hlavě, vydali svobodomyslné a radostné album. Zkuste něco podobného udělat pro sebe. OD PRVNÍHO ZOUBKU PO VÝSTAVNÍ CIFERNÍK Rush se během let stali rockovou institucí. Ze stejných důvodů je mnozí zbožňují, jiní zatracují. Především pilovitý ječák Geddyho Leea polarizuje fanoušky a odpůrce. Občas se do diskusního kotle přidají polínka jako Peartova obří dokolečka-dokola sestava bicích, jeho lopaťácky neuchopitelná fantasy lyrika a okázalá koncepčnost alb, vyúsťující dříve v až mnohadílné zbytnělé svity, i když ty nejsou ve světě tvrdého art-prog-rocku až tak neobvyklé. Část rockerů...
číst dál ...

Vernon Joynson: The Tapestry Of Delights (Bas-Bel)

Obrázek
THE BASKERVILLES Personnel: PETER BERRYMAN vcls A LESTER DINNEY drms A WILL SLAT ER gtr A BRIAN TATUM organ, vcls A RED ? bs A Skupina hrála harmonickými vokály dochucený R & B. Vyvinula se  z Brian and The Comets. Mládenci údajně byli chráněnci Phila Maye  z Pretty Things. Rozešli se v roce 1966. Brian Tatum pokračoval v Feel For Soul a Mooche. Otázkou je, zda-li Pete  Berryman není totožný s členem The Famous Jug Band. BASKIN AND COPPERFIELD Personnel: JOHN RICHARDSON ALAN WILLIAMS 45s: 1 Long And Winding Road/Beautiful Blue Eyes (Decca F 13053)1970 Tidal 2 I Never See The Sun/Stranger On The Ground (Decca F 23079)  1970 3 Moonbeams/Long Grass (Decca F 23131) 1971 4 Roly Poly/We Got Love (Decca F 23174) 1971 Richardson a Williams si později užili slávu s The Rubettes. Coby Baskin  a Copperfield byli jednou z londýnských verzí Simona a Garfunkela. Debutový singl obsahoval předělávku Beatles. THE BATS Personnel: PA UL DITCHFIELD bs A JIM DUNNING ld gtr A...
číst dál ...

OMEGA – 10000 LÉPÉS: PERLEŤOVÝ ROCK Z PĚNY DUNAJE

Obrázek
Byla velká tuzemská popularita maďarské Omegy pouze z nouze ctnost, coby důsledek nedostupnosti západního rocku, anebo měla její hudba něco víc do sebe? Na jednu stranu je jasné, že kdyby naše gramoprodejny přetékaly Uriášema, Párplama, Zepelínama, Pinkflodama, byla by Omega jen jednou skupinou z mnoha. Jenže, i když ne oficiálně, tak bigbít zpoza opony pronikal i do poslední československé Horní Dolní, a přesto Omega obstála, a při jakémkoliv jejím koncertu v Česku anebo na Slovensku si publikum s kapelou notuje při všech skladbách.   Počátkem šedesátých let se navzdory vládnutí Kádárova kolaborantského režimu dostal rokenrol i do Budapešti. Imperialistická subkultura, jak byla nová muzika hanlivě označována, přivedla za pár let k muzicírování na desetitisíce mladých. „Založit kapelu byl výborný nápad jak se nenudit. Akorát, že nikdo z nás neuměl hrát na nic, absolutně nám to nevadilo, kdo na co bude hrát jsme si vylosovali,“ zavzpomínal Kóbor s...
číst dál ...

ORLOVÉ NAD PRAHOU (EAGLES, PRAHA, 6. ČERVEN 2009, O2 ARENA)

Obrázek
Bájní Orlové, po desítkách let kroužení v dálavách, se konečně plavně snesli i ku Praze. Eagles patří k zámoří desítky let k nejvzývanějším legendám. Jako rovný s rovným soutěží v tržbách s kýmkoliv, Rolling Stones počínaje a třebas Madonnou konče. Hrají lidovou muziku pro nejširší vrstvy Američanů. Jejich folkrock je vkořeněn do americké půdy, od Kalifornie přes Texas a Floridu, dál a dál… V Československu měli Eagles pozici ztíženou tím, že rockeři kovaní hardrockem je považovali za měkouše, pro folkaře, countrymeny a trampíky byli zas moc řízní. Artrockerům vadila přímočarost, popíkářům přemýšlivost. Středoevropská první signální je zkrátka jinde. I já si k jejich skalnatým hnízdům hledal cestu postupně, po krůčcích. Zlom nastal v roce 1977, zároveň s dospělostí. Dnes patří blackbox s kompletem všech řadovek v mini lp replikách, i poslední studiovka Long Road out of Eden , k mým pokladům. Oslava zpěvů a muzikantstv...
číst dál ...

BÁJESLOVÍ WISHBONE ASH (14. 2. 2010, PRAHA, LIVE + INTERVIEW/RECENZE 2020)

Obrázek
Studiovky Wishbone Ash jsou gurmánským zážitkem i pro vycizelovanou aranžérskou práci. Neznám jinou kapelu, která by uměla zdvojené kytary využít tak rozmanitým způsobem a přitom mít svůj jasně definovaný sound. Andy Powell si je vědom dějinné úlohy WA, v rozhovorech rád připomíná vliv dvoukytarové hry Wishbone Ash na Thin Lizzy, Iron Maiden a zprostředkovaně i Eagles. Přitom vše prý vzniklo víceméně náhodou kdysi v devětašedesátém, když se rytmická dvojice Martin Turner a Steve Upton nemohla při konkursu na kytaristu rozhodnout mezi Andym Powellem a Tedem Turnerem.           Foto: Petr Doubrava Vítězslav Štefl ve své encyklopedii „33 + 333 kytaristů“ napsal: „Andy Powell spolu s Tedem Turnerem byli jednou z poznávacích značek Wishbone Ash. LP Argus se nedá popsat slovy, taková atmosféra se jinde hledá těžko a kolikrát i marně. Obecně je toto LP považováno za jedno z nejlepších rockových vůbec. Jejich kytarové prolínání bylo nenapodobitelné a patos jim výkony ne...
číst dál ...

MAGNUM: EVROPSKÁ ŠLECHTA UROZENÉHO ROCKU

Obrázek
Kdybych měl ukázat na nejvýznamnější evropskou pomprockovou kapelu, která dokázala původní importovaný americký styl a sound  přetvořit ve vlastní nezaměnitelný tvar – byli by to MAGNUM. Poznáte je kdykoliv na ně narazíte. V rádiu (u nás výjimečně), bedně (satelit to jistí), na hardisku (většinou, že), anebo rovnou při poslechu kterékoliv z hromady jejich desek, placek. A to přesto, že výrazové prostředky MAGNUM jsou daleko pestřejší, než se většina povrchních nezasvěcených rockerů může domnívat. Bob Catley je ale jen jeden a to je ten MAGNUM maják. Melodický rock svou přirozenou líbivostí často balancuje na hraně kýče a podbízivosti, spousta kapel tohoto ranku se doslova uplácala a rozpustila ve vlastním cukerínu, v podstatě se přesunula z rocku do popu. A žádné přívlastky typu pop metal nemohly zkušenější beáťáky zmást. MAGNUM se sice také několikrát za svou kariéru ocitli docela blízko cukrovaru, ale zejména Bob svým nosatým zpěvem udržel rockersko...
číst dál ...

MICHAEL SCHENKER: ŠTĚSTÍ I PROKLETÍ PLACHÉHO GÉNIA

Obrázek
Michael Schenker je kytaristou od boha. Jen démoni v duši mu zabránili stanout na samém vrcholu mezi jemu rovnými. Jeho kytarová hra je v oslavných článcích šperkována přívlastky jako německá preciznost, závratná rychlost, nádherná pružnost, vynikající vibrato a intonace. Géniové bývají často osamělí lidé, jejich mimořádný talent jim často přináší vedle obdivu davů i určité společenské vyloučení. Michael Schenker se se svou mimořádností potýká více než půlstoletí, do vínku sice dostal mimořádný dar, avšak krutě zdaněný přízraky, přivolanými jeho vrozenou plachostí a alkoholem. Jak se s (ne)přízní osudu vyrovnával a vyrovnává, o tom je následující, nebývale otevřený rozhovor.   Byla hudba součástí tvé rodičovské, potažmo rodinné výchovy, viz případ tvého staršího bratra Rudolfa? A co tví následníci? Několikrát jsem viděl hrát svou babičku na nástroj, jenž vzdáleně připomínal kytaru, rozhodně se mu však říkalo jinak. Nehrála moc dobře, ale děsně si to užívala. A bratra jse...
číst dál ...

ULI JON ROTH: OD JIMIHO K VIVALDIMU

Obrázek
Uli Jon Roth (1954) patří k těm rockovým kytaristům, jejichž tvorbu i osobnost výrazně ovlivnila mystika a spiritualita. Podobně jako Frank Marino i on měl pocit, že v sobě nese odkaz Jimiho Hendrixe. Uli šel ve svém „metafyzičnu“ opravdu „hluboko“, léta žil s jednou z Jimiho múz, Monikou Dan nemann. Co se týče samotné hry, nebyl stylotvůrce, ale perfekcionista, novátorský kytarový aranžér, nekonvenční konstruktér. Uli sváděl rané SCORPIONS směrem k psychedelickému zvuku. V kontrastu s výraznou melodikou Rudolfa Schenkera tak vznikala zvláštní kombinace, díky níž byli v 70. letech docela zajímaví. Svou hru postupně rozvíjel a obohacoval o vlivy artificiální hudby, ve svém kosmu opsal oblouk od nespoutaných výbojů k dokonalé formě, a neztratil přitom tvář. Na letošní novince Under A Day Sky spojil všechny své hudební světy do jednoho fantazijního obrazu. Není to rock ani klasika, natožpak volajaký symphonic metal. Je to niterní osobní výpov...
číst dál ...

URIAH HEEP – ALBA – VRCHOLY I PROPASTI

Obrázek
Vtěsnat Uriáše na dvě stránky Sparku je výzva. Rád jsem ji přijal, byť bych o kapele number one svého mládí mohl nejspíš napsat román J Kariéra URIAH HEEP je lemována desítkami muzikantů, kteří prošli sestavami. Jako základní dramaturgickou pomůcku pro dnešní Klenoty jsem zvolil zpěváky. Vybraná alba dotekově zachycují a reprezentují jednotlivé základní vývojové etapy. David Byron Pro mnohé, včetně mne, je zkrátka David Byron v roli frontmana Uriah Heep nedostižný a nenahraditelný. Jeho éra současně napořád definovala pompézní uriášovský sound ve všech jeho nuancích. Proto se nejdříve podíváme na první čtyři alba, která během čtyřiadvaceti měsíců definovala URIAH HEEP na přinejmenším čtyřicet let! Very ’Eavy … Very ’Umble  ( Vertigo,  1970) Jednička Uriášů s pavučinovým Davidem na přebalu nezpůsobila na dobové hudební scéně zdaleka takový rozruch jako v téže době vydaný debut Black Sabbath, či „ In Rock “ od Párplů, jenž mimochodem vznikal souběž...
číst dál ...

OHNIVÁ KOMETA VYSTŘELENÁ ZE SKÁLY (DEEP PURPLE: Fireball)

Obrázek
Zatímco „In Rock“ byla šupa na solar bez výstrahy, „Fireball“ jsme všichni nedočkavě vyhlíželi. V Anglii se rockeři dočkali dlouho před vydáním LP v pravidelném pořadu Johna Peela, kde zazněla countryovka „Anyone’s Daughter“, čímž DEEDP PURPLE zmátli přátele i nepřátele víc jak Rusové Velkou říjnovou revolucí uskutečněnou v listopadu. Moje maličkost si na samotné album o více jak půl roku později vystála hodinovou frontu u pardubického Supraphonu, kam znenadání přišly indické dum-dumky.   Ne, že by nás, tvrďáky, „Fireball“ přímo zklamal, to ani omylem, jen vyžadoval jiný přístup k poslechu než hrrgrrr „In Rock“. Výraz DP byl na novince hladší, kultivovanější, ne tak nadržený. Každým dalším poslechem však rozinky rozeseté po albu sládly, například sférická Blackmoreova kouzla v „No No No“ a „Fools“, anebo Gillanovo zvýrazněné soulové pnutí ve vícero skladbách. Po čase se před každým vnímavým z nás vyloupnul do krásy „Fireball“ jako celek, včetně všech netypickýc...
číst dál ...