1967: OSUDOVÉ OBJEVNÉ TÓNY MOBY GRAPE
Jak píše v úvodu originální wikipedie, Moby Grape je americká
stylotvorná psychedelická rocková skupina z druhé poloviny šedesátých let,
v níž všech pět členů společně psalo i zpívalo, a v jejíž hudbě se mísily
prvky rocku, country, jazzu a blues.
Podle mnohých jsou Moby Grape tím nejlepším, co vzešlo z tehdejší sanfranciské scény. Určující zásluhu na vysokém kreditu má především debutové album. V Československu přitom Moby Grape znali jen fajnšmekři a znalci rocku západního pobřeží. Na „vině“ je – podle mého úsudku a jako kupříkladu rovněž u Grateful Dead – výrazný podíl country ve výsledném soundu, a to se v Kotlince u zarytých bigbíťáků nikdy moc nenosilo. Pro tuzemské countrymany zase byli Moby Grape nestravitelní svou komplikovaností a rozevlátostí, žádná táborová juchajda, řachanda.
Skupina vznikla koncem roku 1966 v San Francisku. Tvořili ji:
frontman a doprovodný kytarista Skip Spence (mimochodem, původní bicmen
Jefferson Airplane), sólový kytarista Jerry Miller, bubeník Don Stevenson (oba
z Frantics), doprovodný kytarista Peter Lewis (Cornells) a baskytarista Bob
Mosley. Jejich první bezejmenné LP vyvolalo u Columbia Records takové nadšení,
že firma z něj vydala hnedle pět singlů. Některé skladby si rozebrali
kolegové, například Hey Grandma
nahráli The Move, a 8:05 mimo jiné
Grateful Dead a Robert Plant.
ROZVĚTVENÉ
KOŘENY
Vraťme se na začátek. Předtím, než Miller z Tacomy a bubeník ze Seattlu, Stevenson, přišli v roce 1964 do San Francisca, hráli na severu pacifického pobřeží v sousedství garážových legend jako Sonics a Wailers. Miller účinkoval s Bobbym Fullerem, párkrát na cestách potkal mladého Jimiho Hendrixe. Stevenson mezitím jistil rytmus bluesovým hvězdám jako Etta James a Big Mama Thornton. „Když jsme přijeli do Frisca, měl jsem pocit, že vstupuju na svatou půdu," vysvětluje. Potkal Boba Mosleye, a padli si hned do oka. „Bob působil jako nějaký surfový bůh, měl v sobě zvláštní energii. A zpíval líp než jakýkoliv černoch, kterého jsem do té doby slyšel.“
Nicméně,
Miller a Stevenson založili Marsh Gas, a Mosley odešel do LA, kde se seznámil
s Peterem Lewisem, synem herečky Loretty Young.
Když narazili na bývalého manažera Jefferson Airplane, Matthewa Katze, netušili, o jak fatální setkání jde. „Katz nám řekl, abychom se Pete a já vrátili do San Francisca a založili kapelu," vzpomíná Mosley. „Tak jsme poslechli, kontaktovali Jerryho a Dona a řekli jim, že Katz má na laně toho úžasnýho chlapíka z Jefferson Airplane, Skipa Spencea, co hrál předtím chvíli v Quicksilver Messenger Service.“
ČILÝ VÝHONEK
V srpnu 66 se tedy zrodili Moby Grape. „San Francisco bylo opravdu něco,“ vzpomíná Miller. „Spousta divných lidí. Chtěli slyšet dvacetiminutové kusy, ale my jsme vytvářeli párminutové popové drahokamy.“ Možná i pro odlišnost a samozřejmě jedinečnost plus kvalitu si jich publikum rychle všimlo, byť vystupovali po boku takových es jako Janis Joplin, Buffalo Springfield a Grateful Dead. „Lidi, kteří nás nikdy neslyšeli, vybuchovali nadšením. Celá scéna se tehdy navzájem inspirovala, Všichni jsme hráli ve dne v noci, pořád, bylo veliké, největší.“
Zakrátko se Moby Grape stali doslova sanfranciským fenoménem, byť na jejich první koncert přišlo prý jen pět lidí. Zatímco mnozí z jejich vrstevníků odlétali na papírkových křídlech do svých vesmírů, Moby Grape se upsali svou duši rokenrolu. Tedy až na Skipa. „Hráli jako punkeři,“ vysvětluje Lewis. „S výjimkou Skipa jsme totiž všichni byli kluboví hudebníci. A ti k muzice přistupovali právě takhle, bláznivě, ale kontrolovaně.“
Sam Andrew z Big Brother je prohlásil za lepší než Beatles. Fascinováni nenapodobitelným Spencem, stali se fanoušky Grape i Steven Stills a Neil Young z Buffalo Springfield.
Nevyhnutelně brzy přišlo volání a vábení průmyslníků. Na jeden z koncertů přišel producent Columbia Records David Rubinson, aby viděl headlinery Sparrow (brzy poté přejmenované na Steppenwolf). Jak se ukázalo, Vrabci byli doslova sfouknuti. Zavětřila i Elektra, vyslala Paula Rotchilda. Ale…
„Věřil jsem, že Matthew Katz je v pohodě, měl naši plnou důvěru" přiznává Stevenson. „Byli jsme všichni optimističtí, ale také velmi naivní, jak se ukázalo. " V říjnu '66, když s Katzem podepsali smlouvy o vedení a zastupování skupiny, podepsali jsme mu i vlastnictví našeho jména.“ „Zkrátka hloupí mladí lidé," přiznává Mosley. „Rubinson přijel z New Yorku, aby s námi podepsal kontrakt s CBS. Katz mu řekl, že kdybychom nepodepsali smlouvy, kde se vzdáváme názvu, správy a vydavatelských práv, smlouvě by zamezil. A to nás před Katzem a jeho smlouvou varoval sám Neil Young,“
SLIBNÁ ÚRODA
Nicméně, začátkem šedesátého sedmého míří Moby Grape k Hollywoodu, aby nahráli svůj debut. Za pouhé dva týdny a něco přes deset tisíc dolarů vzniklo s Rubinsonovou pomocí velkolepé dílo. „Když jsi zlomený a současně připravený, je úžasné, čeho můžeš dosáhnout,“ směje se po letech Stevenson. „Prostě jsme přišli a zahráli. Měli jsme vše dobře zažité a sehrané.“
„Spence byl katalyzátorem i talismanem,“ vzpomíná Lewis. „Veselý chlapík, skutečný hippie,“ připojuje Mosley. „Hodně se podílel na aranžích. Jeho studiový zpěv byl překvapením pro nás všechny. A miloval Buffalo Springfield, i proto chtěl mít v kapele tři kytaristy.“
Na desce najdeme ryze rockové věci jako Hey Grandma, Omaha a Changes, šponovanou bluesovku Mr. Blues, tak trochu vzteklou Lewisovu Fall On You, líbezně perlivou 8:05, soulovky Come In The Morning a Lazy Me, znějící jako bílá verze Wilsona Picketta z Motown, miniaturu Naked, If I Want To, po vzoru Byrds rozostřeně harmonickou Somebody, skočnou countryovku Ain’t No Use, baladu Sitting By The Window a nakonec jediný masivní kus, čtyřminutovou měňavku Indifferenece. Vše zpěvné až na půdu.
Cenzura vymazala z přebalové fotografie americkou vlajku za Skipem i fakáče Dona Stevensona. Rolling Stone zařadil Moby Grape na 121. místo mezi pětistovkou nejlepších alb historie.
„Každý z nás psal, zpíval i hrál,“ vzpomíná nadšeně Miller. „Skippy vytvářel opravdu dobré rytmické základy, Peter přidal svůj skvělý prstoklad, a já jsem vyplnil zbývající prostor svou hrou. Přestože jsme byli tři kytaristé, každý měl pro svou hru dostatek místa.“ Onomu kytarovému páření i sváření se začalo říkat „crosstalk“, a stalo se trademarkem Moby Grape.
„Dal jsem mikrofon před svůj starý box a získal tak krásnou přirozenou ozvěnu,“ popisuje Miller jednu ze svých „novátorských“ technik, dávající soundu Moby Grape pel muzikantské originality.
CBS/Columbia pojala představení alba 6. června 1967 v Avalon Ballroom velkolepě. Svezla na show novináře ze všech koutů USA. Mosley vzpomíná: „Zaparkoval jsem svůj Porsche, šel jsem dovnitř, kde mi hned u vchodu dva chlápci vrazili do ruky box s pěti singly a láhev vína s naším jménem. Ze stropu se snášely miliony fialových orchidejí. Celá podlaha jimi byla pokryta.“ Těch flašek se spotřebovalo na sedm set. A oněch pět singlů byl docela průšvih. Jejich vydání nemělo logiku, brzdilo a ředilo prodeje LP a samo o sobě žádnou díru do světa neudělalo. Dodnes se v branži zmiňuje jako příklad fatální marketingové chyby. Kupříkladu rozhlasové stanice nevěděly, který singl vlastně mají hrát a propagovat. Velkohubé prohlášení z vložené tiskové zprávy, že každá z deseti stran má potenciál stanout na vrcholu žebříčků, zmatek jen zvýšilo. „Kdyby vydali jen Omaha/8:05, mohlo být vše jinak,“ durdí se Miller. „Lidi si mysleli, jak nás rádia tlačila, ale tak to prostě nebylo,“ dodává Stephenson.
Dnes je ona krásně vyvedená sametová krabice ceněným sběratelským artefaktem.
PACHUŤ PO SKLIZNI
Problémům ale nebyl konec. Noc v Avalonu totiž skončila zatčením Millera, Lewise a Spenceho v kopcích Marin County. Hlídka je chytila s třemi nezletilkami, Millera navrch obvinila z držení marihuany.
„Byly to kecy,“ tvrdí Miller. „Na tom kopci byla spousta lidí, koukali na hvězdy, policie se soustředila na nás. Prohledali Mustanga, půjčeného od jednoho z roadies, a v popelníku našli cosi, co považovali za papírek k ubalení jointu. Ale marihuanu ne. A s těma holkama to byly taky nesmysly. Noc v lochu, všechna obvinění stažena, bláto ale na nás ulpělo.“
„Svým způsobem šlo o dobrou publicitu, Doors by ji nepochybně zužitkovali. S námi ale Columbia měla asi jiné plány ohledně image,“ tvrdí Lewis.
Vystoupení v Monterey v sobotu 17. června nedopadlo úplně na jedničku, ovšem ne úplně vinou kapely. Nesoustředěné publikum, rozhozené fámou o příletu Beatles, nebylo tím správným parťákem do pohody. Moby Grape odehráli tři skladby z novinky, údernou Indifference, zadumanou Sitting By The Window a chytlavý rokec Omaha. Hlavní postavou na pódiu byl Jerry Miller, jehož hru obdivovali slovutní kolegové i zasvěcení posluchači. Mimochodem, v redakční anketě 100 největších kytaristů všech dob již zmíněného magazínu Rolling Stone se Jerry umístil jako # 68, zatímco Vítězslavu Šteflovi se nevešel ani do encyklopedie 33 + 333 světových kytaristů. Vypovídající. Protože nenažraný Katz údajně požadoval za práva milion dolarů, Moby Grape ve filmu DA Pennebakera nejsou.
Následné turné s Mamas and Papas bylo tím vším osudově předurčeno k problémům. Moby Grape se na plakátech krčili malým písmem, když se však dostali na pódium, řádili a vazbili tak, že Mamas neměli se svým mírným sladkým repertoárem šanci rozhozené publikum zklidnit a naladit na Monday Monday a jiné cajdáky.
Po varování od Mama Cass „Jste jen hrstka punkerů, měli byste být vděční, že vystupujete s největší kapelou v Americe,“ následoval rychlý vyhazov.
P.S. ZVADLÉ TRIPY A SNY
Když se v dubnu 1968 Alexandr Skip Spence vydal ulicemi New Yorku do studia se sekerou v ruce, pyžamu, a nutkáním zabíjet, navíc kamarády z kapely, bylo jasné, že jeho duševní nemoc, akcelerovaná LSD, vypukla naplno. Ani ne po dvou letech mladé zlaté tele showbusinessu onemocnělo a rozpadlo se na kusy jako rozmlácené dveře Stevensonova hotelového pokoje.
„Byla to obrovská promarněná příležitost,“ poznamenává Stevenson. „Byli jsme vydáni sami sobě na pospas, v našem okolí nebyl nikdo, komu by ležel na srdci náš zájem, a nenechal nás podepsat ty nesmyslné smlouvy.“ Ze kterých se zbyvší členové vyvázali dohodou s Matthewem Katzem až po dlouhých čtyřiceti letech! „Svým způsobem jde o vykoupení,“ dodává Lewis. „Někteří z nás ale zaplatili vysokou cenu, zejména Skippy.“
V mnoha ohledech je příběh Moby Grape podoben osudu tisíců dalších kapel západního pobřeží, zazářivších jen na krátký okamžik. Ale jenom o Moby Grape se pralo sedm velkých firem, kterým uhranula jejich směs žhavých Kamenů, snivých Byrds a oduševnělého Hendrixe. O to fatálnější byly následky pádu z pomyslných výšin. To už je ale jiný příběh.
Podle mnohých jsou Moby Grape tím nejlepším, co vzešlo z tehdejší sanfranciské scény. Určující zásluhu na vysokém kreditu má především debutové album. V Československu přitom Moby Grape znali jen fajnšmekři a znalci rocku západního pobřeží. Na „vině“ je – podle mého úsudku a jako kupříkladu rovněž u Grateful Dead – výrazný podíl country ve výsledném soundu, a to se v Kotlince u zarytých bigbíťáků nikdy moc nenosilo. Pro tuzemské countrymany zase byli Moby Grape nestravitelní svou komplikovaností a rozevlátostí, žádná táborová juchajda, řachanda.
Vraťme se na začátek. Předtím, než Miller z Tacomy a bubeník ze Seattlu, Stevenson, přišli v roce 1964 do San Francisca, hráli na severu pacifického pobřeží v sousedství garážových legend jako Sonics a Wailers. Miller účinkoval s Bobbym Fullerem, párkrát na cestách potkal mladého Jimiho Hendrixe. Stevenson mezitím jistil rytmus bluesovým hvězdám jako Etta James a Big Mama Thornton. „Když jsme přijeli do Frisca, měl jsem pocit, že vstupuju na svatou půdu," vysvětluje. Potkal Boba Mosleye, a padli si hned do oka. „Bob působil jako nějaký surfový bůh, měl v sobě zvláštní energii. A zpíval líp než jakýkoliv černoch, kterého jsem do té doby slyšel.“
Když narazili na bývalého manažera Jefferson Airplane, Matthewa Katze, netušili, o jak fatální setkání jde. „Katz nám řekl, abychom se Pete a já vrátili do San Francisca a založili kapelu," vzpomíná Mosley. „Tak jsme poslechli, kontaktovali Jerryho a Dona a řekli jim, že Katz má na laně toho úžasnýho chlapíka z Jefferson Airplane, Skipa Spencea, co hrál předtím chvíli v Quicksilver Messenger Service.“
ČILÝ VÝHONEK
V srpnu 66 se tedy zrodili Moby Grape. „San Francisco bylo opravdu něco,“ vzpomíná Miller. „Spousta divných lidí. Chtěli slyšet dvacetiminutové kusy, ale my jsme vytvářeli párminutové popové drahokamy.“ Možná i pro odlišnost a samozřejmě jedinečnost plus kvalitu si jich publikum rychle všimlo, byť vystupovali po boku takových es jako Janis Joplin, Buffalo Springfield a Grateful Dead. „Lidi, kteří nás nikdy neslyšeli, vybuchovali nadšením. Celá scéna se tehdy navzájem inspirovala, Všichni jsme hráli ve dne v noci, pořád, bylo veliké, největší.“
Zakrátko se Moby Grape stali doslova sanfranciským fenoménem, byť na jejich první koncert přišlo prý jen pět lidí. Zatímco mnozí z jejich vrstevníků odlétali na papírkových křídlech do svých vesmírů, Moby Grape se upsali svou duši rokenrolu. Tedy až na Skipa. „Hráli jako punkeři,“ vysvětluje Lewis. „S výjimkou Skipa jsme totiž všichni byli kluboví hudebníci. A ti k muzice přistupovali právě takhle, bláznivě, ale kontrolovaně.“
Sam Andrew z Big Brother je prohlásil za lepší než Beatles. Fascinováni nenapodobitelným Spencem, stali se fanoušky Grape i Steven Stills a Neil Young z Buffalo Springfield.
Nevyhnutelně brzy přišlo volání a vábení průmyslníků. Na jeden z koncertů přišel producent Columbia Records David Rubinson, aby viděl headlinery Sparrow (brzy poté přejmenované na Steppenwolf). Jak se ukázalo, Vrabci byli doslova sfouknuti. Zavětřila i Elektra, vyslala Paula Rotchilda. Ale…
„Věřil jsem, že Matthew Katz je v pohodě, měl naši plnou důvěru" přiznává Stevenson. „Byli jsme všichni optimističtí, ale také velmi naivní, jak se ukázalo. " V říjnu '66, když s Katzem podepsali smlouvy o vedení a zastupování skupiny, podepsali jsme mu i vlastnictví našeho jména.“ „Zkrátka hloupí mladí lidé," přiznává Mosley. „Rubinson přijel z New Yorku, aby s námi podepsal kontrakt s CBS. Katz mu řekl, že kdybychom nepodepsali smlouvy, kde se vzdáváme názvu, správy a vydavatelských práv, smlouvě by zamezil. A to nás před Katzem a jeho smlouvou varoval sám Neil Young,“
SLIBNÁ ÚRODA
Nicméně, začátkem šedesátého sedmého míří Moby Grape k Hollywoodu, aby nahráli svůj debut. Za pouhé dva týdny a něco přes deset tisíc dolarů vzniklo s Rubinsonovou pomocí velkolepé dílo. „Když jsi zlomený a současně připravený, je úžasné, čeho můžeš dosáhnout,“ směje se po letech Stevenson. „Prostě jsme přišli a zahráli. Měli jsme vše dobře zažité a sehrané.“
„Spence byl katalyzátorem i talismanem,“ vzpomíná Lewis. „Veselý chlapík, skutečný hippie,“ připojuje Mosley. „Hodně se podílel na aranžích. Jeho studiový zpěv byl překvapením pro nás všechny. A miloval Buffalo Springfield, i proto chtěl mít v kapele tři kytaristy.“
Na desce najdeme ryze rockové věci jako Hey Grandma, Omaha a Changes, šponovanou bluesovku Mr. Blues, tak trochu vzteklou Lewisovu Fall On You, líbezně perlivou 8:05, soulovky Come In The Morning a Lazy Me, znějící jako bílá verze Wilsona Picketta z Motown, miniaturu Naked, If I Want To, po vzoru Byrds rozostřeně harmonickou Somebody, skočnou countryovku Ain’t No Use, baladu Sitting By The Window a nakonec jediný masivní kus, čtyřminutovou měňavku Indifferenece. Vše zpěvné až na půdu.
Cenzura vymazala z přebalové fotografie americkou vlajku za Skipem i fakáče Dona Stevensona. Rolling Stone zařadil Moby Grape na 121. místo mezi pětistovkou nejlepších alb historie.
„Každý z nás psal, zpíval i hrál,“ vzpomíná nadšeně Miller. „Skippy vytvářel opravdu dobré rytmické základy, Peter přidal svůj skvělý prstoklad, a já jsem vyplnil zbývající prostor svou hrou. Přestože jsme byli tři kytaristé, každý měl pro svou hru dostatek místa.“ Onomu kytarovému páření i sváření se začalo říkat „crosstalk“, a stalo se trademarkem Moby Grape.
„Dal jsem mikrofon před svůj starý box a získal tak krásnou přirozenou ozvěnu,“ popisuje Miller jednu ze svých „novátorských“ technik, dávající soundu Moby Grape pel muzikantské originality.
CBS/Columbia pojala představení alba 6. června 1967 v Avalon Ballroom velkolepě. Svezla na show novináře ze všech koutů USA. Mosley vzpomíná: „Zaparkoval jsem svůj Porsche, šel jsem dovnitř, kde mi hned u vchodu dva chlápci vrazili do ruky box s pěti singly a láhev vína s naším jménem. Ze stropu se snášely miliony fialových orchidejí. Celá podlaha jimi byla pokryta.“ Těch flašek se spotřebovalo na sedm set. A oněch pět singlů byl docela průšvih. Jejich vydání nemělo logiku, brzdilo a ředilo prodeje LP a samo o sobě žádnou díru do světa neudělalo. Dodnes se v branži zmiňuje jako příklad fatální marketingové chyby. Kupříkladu rozhlasové stanice nevěděly, který singl vlastně mají hrát a propagovat. Velkohubé prohlášení z vložené tiskové zprávy, že každá z deseti stran má potenciál stanout na vrcholu žebříčků, zmatek jen zvýšilo. „Kdyby vydali jen Omaha/8:05, mohlo být vše jinak,“ durdí se Miller. „Lidi si mysleli, jak nás rádia tlačila, ale tak to prostě nebylo,“ dodává Stephenson.
Dnes je ona krásně vyvedená sametová krabice ceněným sběratelským artefaktem.
PACHUŤ PO SKLIZNI
Problémům ale nebyl konec. Noc v Avalonu totiž skončila zatčením Millera, Lewise a Spenceho v kopcích Marin County. Hlídka je chytila s třemi nezletilkami, Millera navrch obvinila z držení marihuany.
„Byly to kecy,“ tvrdí Miller. „Na tom kopci byla spousta lidí, koukali na hvězdy, policie se soustředila na nás. Prohledali Mustanga, půjčeného od jednoho z roadies, a v popelníku našli cosi, co považovali za papírek k ubalení jointu. Ale marihuanu ne. A s těma holkama to byly taky nesmysly. Noc v lochu, všechna obvinění stažena, bláto ale na nás ulpělo.“
„Svým způsobem šlo o dobrou publicitu, Doors by ji nepochybně zužitkovali. S námi ale Columbia měla asi jiné plány ohledně image,“ tvrdí Lewis.
Vystoupení v Monterey v sobotu 17. června nedopadlo úplně na jedničku, ovšem ne úplně vinou kapely. Nesoustředěné publikum, rozhozené fámou o příletu Beatles, nebylo tím správným parťákem do pohody. Moby Grape odehráli tři skladby z novinky, údernou Indifference, zadumanou Sitting By The Window a chytlavý rokec Omaha. Hlavní postavou na pódiu byl Jerry Miller, jehož hru obdivovali slovutní kolegové i zasvěcení posluchači. Mimochodem, v redakční anketě 100 největších kytaristů všech dob již zmíněného magazínu Rolling Stone se Jerry umístil jako # 68, zatímco Vítězslavu Šteflovi se nevešel ani do encyklopedie 33 + 333 světových kytaristů. Vypovídající. Protože nenažraný Katz údajně požadoval za práva milion dolarů, Moby Grape ve filmu DA Pennebakera nejsou.
Následné turné s Mamas and Papas bylo tím vším osudově předurčeno k problémům. Moby Grape se na plakátech krčili malým písmem, když se však dostali na pódium, řádili a vazbili tak, že Mamas neměli se svým mírným sladkým repertoárem šanci rozhozené publikum zklidnit a naladit na Monday Monday a jiné cajdáky.
Po varování od Mama Cass „Jste jen hrstka punkerů, měli byste být vděční, že vystupujete s největší kapelou v Americe,“ následoval rychlý vyhazov.
P.S. ZVADLÉ TRIPY A SNY
Když se v dubnu 1968 Alexandr Skip Spence vydal ulicemi New Yorku do studia se sekerou v ruce, pyžamu, a nutkáním zabíjet, navíc kamarády z kapely, bylo jasné, že jeho duševní nemoc, akcelerovaná LSD, vypukla naplno. Ani ne po dvou letech mladé zlaté tele showbusinessu onemocnělo a rozpadlo se na kusy jako rozmlácené dveře Stevensonova hotelového pokoje.
„Byla to obrovská promarněná příležitost,“ poznamenává Stevenson. „Byli jsme vydáni sami sobě na pospas, v našem okolí nebyl nikdo, komu by ležel na srdci náš zájem, a nenechal nás podepsat ty nesmyslné smlouvy.“ Ze kterých se zbyvší členové vyvázali dohodou s Matthewem Katzem až po dlouhých čtyřiceti letech! „Svým způsobem jde o vykoupení,“ dodává Lewis. „Někteří z nás ale zaplatili vysokou cenu, zejména Skippy.“
V mnoha ohledech je příběh Moby Grape podoben osudu tisíců dalších kapel západního pobřeží, zazářivších jen na krátký okamžik. Ale jenom o Moby Grape se pralo sedm velkých firem, kterým uhranula jejich směs žhavých Kamenů, snivých Byrds a oduševnělého Hendrixe. O to fatálnější byly následky pádu z pomyslných výšin. To už je ale jiný příběh.
Jaromír Merhaut pro Rock History 1967
Komentáře
Okomentovat