NEW WAVE OF BRITISH HEAVY METAL (X)
STARÁ VLNA S NOVÝM OBSAHEM 2
aneb: kdo dopomohl k tomu, že LED ZEPPELIN
vynalezli „heavy music“… YARDBIRDS, CREAM, HENDRIX, BLUE CHEER, IRON BUTTERFLY,
STEPPENWOLF… BEATLES?!
Šok z nástupu LED ZEPPELIN prožívali všichni,
fanoušci i muzikanti, jak ostatně dokládá jejich vzpomínání v minulém dílu
seriálu o NWOBHM, které dnes doplníme o pohled na tvrdě rockovou scénu
v letech 1966-1968.
ZEPPELINOVSKÉ CRESCENDO
22. října 1969, téměř 300 dní po startu jejich prvního
alba, Jimmy Page a co. vypouštějí „Led Zeppelin II“. Více heavy než debut,
komerčně daleko úspěšnější. Atlantic přijal předobjednávky na 400.000
kopií, což byl desetinásobek oproti jedničce! No.1 ve Velké Británii i
USA. Zeppelinovská hudební revoluce pronikla do celého světa.
Jimmy Page: „To album zachytilo energii našich
vystoupení. Zvuk se řítí z beden jako přívalová vlna.“
Robert Plant: „Album,
které ukázalo, že jsme schopni vydržet v nastoupené cestě. Bylo ještě
podstatou bluesové, ale mnohem pudovější a okázalejší."
Charlie Watts (ROLLING STONES): „Hráli
jsme v Americe (Stones Winter 1969 US turné) po LED ZEPPELIN, a bylo to
poprvé, co jsme museli hrát hodinu, ba i hodinu a půl. Způsobila to Jimmyho parta
s jejich dvacetiminutovými sóly na bicí nekonečnými kytarovými
vyhrávkami.“
Freddie Mercury (v dopise pro svého spolubydlícího v
roce 1969): „Slyšel jsem ’Zeppelin II’, a je to
knock-out!“
V brázdě úspěchu ZEPPELIN povstala armáda nových kapel.
V Birminghamu zpěvák Al Atkins založil JUDAS PRIEST. V Londýně se
zrodili HOCUS POCUS, potažmo UFO. Hard rock, heavy rock, heavy metal –
říkejte tomu jak chcete, vstoupil razantně na scénu, a zůstal na ní dodnes.
Al Atkins: „To náš
basák, Bruno Stapenhill, přišel s názvem skladby od Boba Dylana ’The Ballad Of
Frankie Lee And Judas Priest“. Nikdy jsem nebyl fanoušek HEEP nebo UFO Nehrál
jsem v kapelách s klávesami. BLACK SABBATH byl styl, kterým jsme chtěli jít,
psát větší a větší riffy.“
Neil Warnock (světově proslulý hudební agent): „Jak pokračoval devětašedátý, vzlétaly z Marquee, Greyhound, Wake Arms stále
těžkotonánější tělesa. Všichni víme, že tento druh hudby je o chlapovi
v montérkách, co si chce dát po šichtě pivo a užít trochu randálu. Mezi
takovými našly nově vznikající hlasité kapely své publikum. Tvrdá muzika byla
mým hlavním kšeftem na dalších deset let.“
Mick Box: „Nepamatuju
se, že bych kdy tehdy slyšel termín ’heavy metal ’. Je to prostě termín zpětně
používaný novináři – bez urážky. Dobře, byla to těžší, ale podstatou prostě
dobrá rocková hudba.“
Ken Hensley: „Bylo
to, jako bychom byli součástí něčeho velkého, všude okolo byla velmi vzrušující
reálná energie, a to nejenom mezi kapelami. Strávili jsme hodně času s PURPLE,
SABBATH, vystupovali s LED ZEPPELIN – před stejnou mládeží. Obrovský vliv měla
na naši generaci válka ve Vietnamu, i to, že každý hledal něco nového a
odlišného. Vše ujíždělo vpřed jako nezastavitelný vlak."
Edgar Broughton: „Byl
jsem si vědom, že tato nová těžká hudba se časem stane kultem. Bylo to trochu
jako ’oni a my’. Někteří programově neposlouchali nic jiného. A hodně kapel,
které přišly po LED ZEPPELIN, začalo hrát podle předem daných vzorců. Věděly,
že ty které akordy vyvolávají tu, kterou reakci.“
Ian Paice (bubeník, DEEP PURPLE): „Na samém začátku byl tvrdý
rock tak trochu odtržen od toho, co bylo přijatelné a normální. Během jednoho
roku se to samé hraní stala normou. Každé děcko najednou vypadalo stejně a
poslouchalo stejnou formu muziky. Úžasné, jak rychle se extravagantní móda může
zmocnit obecného veřejného vkusu celé generace.“
Mick Box: „Mám-li být naprosto upřímný, byly, že to
bylo nádherné a vibrující časy – zažívali jsme ve všem obrovskou volnost. Děkuji
Bohu, že jsem se narodil v ten správný čas, a byl jeho součástí.“
Dvojka LED ZEPPELIN stvrdila pozici kapely, coby
průkopníka nové doby, a ovlivnila hard & heavy scénu jako žádné album
potom. Souběžný rozvoj art rocku přinesl do rockové muziky množství nových
impulsů, kombinací, zvuků, všeho. První polovina sedmdesátých let se tak stala
důstojným pokračovatelem revolučních šedesátek, z dnešního sparkovského
pohledu to byla zlatá doba hardrocková!
PRŮKOPNÍCI ÚDERNÍCI
LED ZEPPELIN samozřejmě nepovstali ze vzduchoprázdna. Detailní
historický exkurs ke kořenům tvrdého bigbítu si nechám jako velké samostatné
téma do některého z příštích pamětnických seriálů, proto se dnes
soustředím jen na krátký časový úsek 1966-1968.
V anglické větvi příběhu musíme zmínit ROLLING STONES,
kteří byli svým zápalem pro černošský rhythm & blues pro mnohé rockery tou
správnou alternativou vůči navenek uhlazenějším BEATLES. V jejich stopách
vydali mnozí další: THE WHO, KINKS, DAVE CLARK FIVE, ANIMALS. Britská invaze se
vydala do světa…
Klíčovou úlohu v dějinách rocku sehráli
YARDBIRDS, stačí připomenout tři jména: Eric Clapton, Jimmy Page & Jeff
Beck, jenž na rozdíl od Erica a Jimmyho čerpal při své divoké a novátorské hře
víc z rokenrolu než od starých amerických bluesmanů. Byl to on, kdo začal
systematicky pracovat se zkresleným tónem a zpětnou vazbou. Kdybych měl
jmenovat pro vývoj tvrdých rockových žánrů nejzásadnějšího kytaristu všech dob,
byl by to Jeff Beck.
Badatelům mohu doporučit reediční Repertoire vydání
alba „Having A Rave Up“ (15. listopadu 1965), kde se Eric Clapton dělí o LP strany
s Jeffem Beckem, (JB1, EC2), a mezi bonusy ční „Stroll On“ ve verzi
s Beckem a Pagem pohromadě. Znalci vědí, že záznam pochází ze slavného Antonioniho
filmu „Zvětšenina“, skvěle zachycujícího – a nám za oponu doručujícího –
atmosféru swingujícího Londýna poloviny šedesátých let.
-
Na několika zásadních albech bych rád demonstroval
tehdejší vývoj. Všechna lze snadno poslechnout per Youtube, Spotify, atd. –
doporučuji rovnou při čtení.
CREAM – Fresh Cream (9. prosinec 1966)
Debut CREAM nemůžeme z našeho přehledu milníků
vynechat, jakkoliv jde především o melodicky a aranžérsky mainstreamově
vstřícný bluesrock. V procesu vzájemného ovlivňování a předhánění se,
sehrálo toto album i trio obrovskou roli. Šlo o první kapelu, ba přímo
supergroup, kde byl ústřední postavou sólový kytarista. Vlivu CREAM podlehli u
nás například BLUE EFFECT, stačí si připomenout „Slunečný hrob“ (ano, Pelíšky).
A samotní CREAM se zase hlásili, jak již bylo zmíněno, k odkazu starých
amerických bluesmanů, od nichž s vděkem přebírali bezmála polovinu svého
repertoáru. Jedním z vrcholů alba je pekelnické provedení tradicionálu
„Rollin’ And Tumblin’“.
JIMI HENDRIX EXPERIENCE – Are You Experienced (12.
května 1967)
Jimi Hendrix by sice Američan, pro svět jej ale
objevila Anglie, která mu padla k nohám hned při jeho první návštěvě
v září 1966. V Londýně se ostatně točil i debut. Nespoutaná živelnost,
ruku v ruce s mimořádnou, avšak neortodoxní technikou, umožnily
Jimimu bořit hranice. S otevřenýma hubama zírali fanoušci i muzikanti. „… můj
život už nebyl nikdy stejný.“ – zavzpomínal na první setkání a společné
hraní Eric Clapton. Nic tak ostře energického do té doby nevzniklo, a kdybych
měl parafrázovat Erika: rocková kytara už nebyla nikdy stejná.
… A ZAOCEÁNŠTÍ SOUPUTNÍCI
V Praze v lednu 1968 tály rudé ledové
obruče, v Americe se v tvůrčí výhni psychedelického rocku drtily
květiny a koval heavy metal. Během pouhých pár týdnů vyšla tři stylotvorná
alba!
BLUE CHEER – Vincebus Eruptum (16. leden 1968)
Heavy-psychedelic-blues-rockoví BLUE CHEER byli těžkou
traverzou, položenou na bedrech IRON BUTTERFLY a STEPPENWOLF. Vůdčí postava,
zpěvák a baskytarista Dickie Peterson, přiznává, že hlavním katalyzátorem bylo
pro něj tehdy LSD. Absence kláves vyžadovala vyplnit prostor kvílivou kytarou a
hromově drnčivou basou. Což se povedlo v do té doby neslýchané podobě. Výsledek
je i po letech ohlušující, ostrý, nekompromisní. Není divu, že právě takováto
syrová, pudová muzika, stvořená v tu chvíli na daném místě ve studiu, stála
u zrodu heavy-metalu. K „Vincebus Eruptum“ se ale vehementně hlásí i punkeři,
stoneři, grungeři! V zběsilé „Second Time Around“ nalezli všichni všechno
pohromadě. Dějinná, byť mezi heavy fans trochu pozapomenutá deska.
IRON BUTTERFLY – Heavy (22. leden 1968)
&
In-A-Gadda-Da-Vida (14. červen 1968)
IRON BUTTEFLY rozvinuli klávesovou psychedelii směrem
k tvrdosti. Stačila jim k tomu jediná nabustrovaná/navazbená kytara a dvě
alba. Debut s prorockým názvem „Heavy“ jakoby ještě opatrně kroužil kolem
varhan Douga Ingleho. Závěrečné kvílivé „Iron Butterfly Theme“ však již
předznamenává eruptivní explosi „In-A-Gadda-Da-Vida“, alba, jež právem vešlo do
historie. S výrazně obměněnou sestavou narostla kapele křídla i rohy. Erik
Brann hrál na kytaru nejspíš žiletkou, Ron Bushy se basmana Lea Dormana
rozbubnoval k jednomu z nejpamátnějších sól, a Doug Ingle rozmáchle
rezonoval s mikrofonem i klaviaturou. Sedmnáctiminutová titulka je doslova
ztělesněním psychedelického proto-hard-rocku. Stále se vracející chytlavý nápěv
umožnil kapele experimentovat bez nebezpečí, že se posluchač ve skladbě ztratí.
Novátorství „In-A-Gadda-Da-Vida“ nespočívalo v jednotlivostech, nýbrž
v celkovém působení skladby/alba.
STEPPENWOLF – Steppenwolf (29. leden 1968)
V podstatě vytvrzené blues. STEPPENWOLF byli svým
způsobem kanadsko-americkou odpovědí na CREAM, s tím, že přibrali druhého
kytaristu a klávesy. Jejich hutné, ba přímo bombastické, provedení dixonovky „Hoochie
Coochie Man“ řadím mezi nejpovedenější, co znám. Ústřední postavou STEPPENWOLF
byl od počátku kytarista a zpěvák John Kay. Motorkářskou hymnu „Born To Be
Wild“ netřeba představovat, stala se součástí života každého, kdo si pouští
jakékoliv rockové rádio.
P.S.
BEATLES – Helter Skelter (1968)
Leckdo
si možná řekne: hergot, co mají co v seriálu o metalu dělat BEATLES?! Díky
„Helter Skelter“ jsou součástí hard & heavy dějin i FAB4, s tím se
fakt nedá nic dělat, kdo nevěří, ať si ten rambajz hned pustíJ
Já
osobně jsem v době raného rozpuku hardrocku – kdy jsme všichni sjížděli
jedničku BLACK SABBATH, čtyřku LED ZEPPELIN, párplovský „In Rock“ a uriášovský „Look
At Yourself“ – používal „Helter Skelter“ coby tvrdý opoziční argument pro své
tvrzení, že (podle kámošů údajně vyměklí) BEATLES měli tohle všechno dávno
zmáknutýJ
Samozřejmě jsem zatajil, že na Bílém dvojalbu BEATLES víceméně přebírali
inspirace, aby je po svém zpracovali. Takže vedle Hollywoodu, šantánů,
creedenceovského bayou rocku, psychedelie, bubblegumu, atakdále, zazněl na
„White Double“ i „hardrock“, coby reflexe stylu a soundu THE WHO – jak ostatně
později přiznal sám McCartney. „Helter Skelter“ natočili mnozí, za všechny
připomenu živou verzi od U2 (album „Rattle & Hum“, 1987). Smutné je, že
skladbu zneužil Charles Manson při vymývání mozků členů své tlupy, kteří
v srpnu 1969 zavraždili těhotnou Sharon Tateovou a její přátele. I takové
mohou být osudy písniček.
-
Jak
vidno, NWOBHM má hlubší kořeny, než by se na první letmý pohled mohlo zdát, a
bez LED ZEPPELIN a dalších průkopníků by nebylo staré ani nové kovové vlny
v té podobě, jakou ji známe.
Jaromír
Merhaut pro Spark 2015
Komentáře
Okomentovat