THE ROLLING STONES: Get Yer Ya-Ya´s Out! (1970)

The greatest rock’n’roll band in the world

Jak píše Neil Spencer v měsíčníku Uncut, opulentní čtyřdisk k 40. výročí newyorských koncertů, konečně včetně záznamu vystoupení B.B. Kinga, Ikea a Tiny Turner.
K tomu DVD, reprinty plakátů a knížečka. Pro audiofily je na trhu i extra luxusní verze s třemi elpíčky navíc, kde jsou všechny vložené tiskoviny ve formátu 30 x 30 cm. Vzorová reedice, proti které vypadá i Box Beatles jako chudá Popelka. A to šlo původně o nouzovku, co měla učinit zadost končícímu kontraktu s firmou Decca.

Konec devětašedesátého, konec mýtického období rockových dějin. Kdo ale mohl tehdy v Madison Square Garden tušit, že za pár týdnů v Altamontu symbolicky skončí v krvi naivní sen o lásce a míru. Snad jen Ďábel sám… Kapela se na americkém turné postupně sehrávala tak, že newyorské koncerty zachycují RS v nejlepší formě, na tom se shodnou dnes takřka všichni.

27. a 28. listopadu, pár dnů před vydáním Let It Bleed, ožila slavná hala nejenom stonesovskou klasikou. Je požitkem poslouchat B.B. Kinga ve vrcholné formě, coby hlasově pružného bluesmana středního věku. Zastínil manžele Turnerovy, i když i jejich vystoupení bylo taktéž skvělé. Je až neuvěřitelné, že původní záměr, vydat záznam jako dvojalbum včetně hostů, ztroskotal na tom, že lidi z Dekky neměli zájem. Kdo prý je B.B. King…

Mick Jagger coby kostýmní Lucifer přilil olej do tehdejších ohnivých debat o koketování kapely se satanismem. Podle mne si prostě jen dělal legraci. Při střetu s opravdovými démony v Altamontu působili všichni z kapely až vyděšeně. Žádní ranaři Stouni zkrátka nebyli, muzikantská drsanská image nemívá s realitou mnoho společného. Spíš by se dalo říct zbabělci. V Altamontu naskákali do helikoptéry a cestovního manažera Sama Cutlera, který je tak nadšeně uvádí na
Get Yer Ya-Ya’s Out!, nechali napospas všem. Policii i davu. I proto jsem zastánce oddělování díla od osobnosti autora.

Technická poznámka. Get Yer Ya-Ya’s Out! je až na Love in Vain skládankou ze dvou NY koncertů. Studiové dotáčky proběhly počátkem roku 1970, Mick údajně přezpíval své party u víc jak poloviny skladeb (6 z 10), v některých jej jako background doplnil i Keith. Rozdíl je slyšet, stačí si pustit studiově neupravené bonusy.

Znalci navíc odhalili, že v Little Queenie byla dodatečně přitočena prostřední kytara. Intro se Samem Cutlerem, ale i některé průpovídky mezi skladbami jsou důmyslnými skládačkami, kdy je přes sebe puštěno i několik záznamů a pro zvýšení účinnosti jsou nasazeny i další efekty.

Porovnáním několika bootlegů, zvukové stopy k filmu Gimme Shelter byly odhaleny následující přetáčky:
- úvodní Jaggerovo „Watch It“, plus kompletní zpěv v Jumpin’ Jack
Flash
- část Mickovy kytary v Carol
- Stray Cat Blues – instrumentální základy pocházejí z Baltimore
11/26/69, zpěv přetočen
- Love In Vain i Midnight Rambler bez úprav
- Sympathy For The Devil – částečná úprava čtvrté sloky
- Live With Me – přezpívána
- Little Queenie – přezpívána
- Honky Tonk Women – přezpívána, plus další úpravy
- Street Fighting Man - přezpívána
Je až neskutečné, jak se fanouškům analytikům podařilo všechno rozplést, setřídit, přiřadit. Nic z toho neubírá na významu alba. Nejenom Rolling Stone je považuje za nejlepší živák všech dob. Já taky. Už skoro 40 let, od zakoupení první indické dum-dumky, se nechávám všemi těmi úpravami rád ošálit a přenášet do vřavy někde pod pódiem, na dosah lepým děvám i muzikantům, bez čučení kamsi nahoru přes vodní příkop…
Osobně mohu z tohohle archeologického ranku přispět tím, že jsem podle všeho odhalil Češku v davu pod pódiem. Když před Midnight Rambler vykecává Jagger s nějakou dámou, co pořád opakuje „Paint It Black, You Devils...Do Paint It Black“, ozve se z pravé strany „Začněte!“ a Stouni poslušně začnou… Zatím mi můj badatelský úspěch nikdo nevyvrátil, komu jsem doma pustil, odkývnul, taky
slyšel…

Jak Get Yer Ya-Ya’s Out! vnímám po tisícím poslechu… Zcela zásadní pro celkový koncertní sound Rolling Stones je vklad Micka Taylora. Jeho bluesový cval i klouzavá sóla sunou muziku vpřed s elegancí, jakou jsem na žádném z pražských koncertů už nezaznamenal. Na studiových nahrávkách byl Taylor vždycky upozaděn, sound opanovával Richard svou úpornou hrou, na pódiu byl ale tehdy mladík k nezastavení. Ty samé skladby z Let It Bleed a Get Yer Ya-Ya’s Out! vyznívají zřetelně jinak. Suché riffy vs pádivá elegance. Obojí skvělé, o bodík u mě vede živák. Přirovnal bych k tomu, jako když Jim McGuinn (The Byrds) vloženými akordy rozvinul do krásy strohou Dylanovu Mr. Tambourine Man. Navíc, když bylo potřeba, skvěle svou precizní doprovodnou hrou jistil rozcuchaně sólujícího Keithe (viz Stray Cat Blues a Love In Vain). Přes vzdouvající se dvojic kytar Richarda a Taylora snadno přehlédnete rytmickou sekci Charlie Watts a Bill Wyman. Když Jagger zakřičí „Charlie, dobrý večer“, je to emotivní výkřik nadšení ze hry kamaráda na pódiu, žádný kalkul. Nesmíme zapomenout Iana Stewarta u klavíru, nejvíc v popředí je samozřejmě v berryovkách.

Hned úvodní Jumpin’ Jack Flash mi spíš než šedesátkové rhythm & blues navozuje pocity rozvolněného (někdo by řekl zhuleného) blues-hard-rocku. Carol je hraná s ledabylým drajvem a zdobně tak, že se mi pořád do podvědomí vtírá Rock and Roll od Led Zeppelin. V Stray Cat Blues dominují protahované vláčné tóny, převalující se prostorem jak cigaretový dým, a Love In Vain se ladně vine krásnými kytarovými souzvuky. Rytmicky stupňovaná Midnight Rambler je prvním z vrcholů alba. Druhá strana se rozjíždí zprvu uvolněnou verzí Sympathy For The Devil, napětí roste zvolna, téměř nepozorovatelně, muziku tvrdí Taylorova kytarová pařba, Mick se drží trochu v pozadí, Live With Me je hardrokec, Rolling
Stones se opět slyšitelně inspirovali u Zeppelínů, Little Queenie má podobný sound, kytarové dostihy a skvělé boogie piano Iana Stewarta. Závěrečnou dvojku Honky Tonk Women a Street Fighting Man odstartuje Mick již zmíněným pozdravem Charliemu. Honky Tonk jak ze zpomaleného filmu, ale skvělé, ty mezidoby a prodlevy, či jak to nazvat, dodávají pnutí, jaké mám u muziky rád. Většinou jsou koncertní verze impulsivně rychlejší než studiovky, tady je tomu naopak. Street Fighting Man je boží, vespod hardrockově posazená, nahoře melodicky zvláštně rozvolněná, s grandiózním kytarovým finále, kdy po tisící prvé odplouvám do Madison Square Garden…

A bonusové cédo po cca dvacátém prvém… V Prodigal Son i You Gotta Move s minimálním akustickým doprovodem vystavuje Jagger své bluesové cítění a hlasovou formu doslova na odiv, Under My Thumb propojená s I’m Free odezní
tak nějak bez překvapení. Na (I Can’t Get No) Satisfaction jsem byl samozřejmě hodně zvědavý. Docela zběsilé tempo trochu zahlušuje slavný riff, nedává mu prostor k vyniknutí, Taylora dokonce podezřívám, že svou palbou v mezihře vyrušil Keithe záměrně. Závěrečná gradovaná pasáž už docela zapadá do celkového soundu elpíčka.

Nic z bonusů mě neposadilo na zadek. Samozřejmě, kdyby se pětice songů objevila, trochu studiově přivycpaná, aby zvukově zapadla, na původním vydání, neuměl bych si Get Yer Ya-Ya’s Out! bez nich představit… Takhle to bude už napořád jen dokumentační přílepek.

Malý bonbónek, videoverze bonusů na DVD nejsou totožné s audio záznamem. Jsou zrcadlově vybrány z obou show. Malá pozornost pro velké gurmány. Kdo chce ale nahlédnout do zákulisí Madison Square Garden, musí někde ulovit dokumentární film Gimme Shelter.

Shrnuto, podtrženo: Pro mě osobně Rolling Stones v té nejlepší myslitelné formě. Prvním poslechem alba odstartovala má slabost pro zdvojené kytary. Get Yer Ya-Ya’s Out! je i v tomto podle mne průkopnické album, Argus i Hotel California se měly kde inspirovat.

LP vyšlo v září 1970, a vystřelilo na vrchol britské hitparády, v USA bylo nejvýše šesté (v předstihu se dostal na trh bootleg LIVE’r Than You’ll Ever Be). Stvrdilo pro Stones pověst „Greatest Rock‘n‘Roll Band In The World“. Vypláznutý jazyk na celý svět… Existuje velké množství bootlegů, které dokumentují syrovou podobu koncertů, ze kterých se Get Yer Ya-Ya’s Out! kompilovalo. Detaily najdete například na stránce www.rollingstonesnet.com/yaya.htm.

Jaromír Merhaut pro Rock+ 2010