NAD SYLVAN: Spiritus Mundi (2021)

Vokalista Nad Sylvan si mezi fanoušky art rocku vydobyl jméno koncertováním po boku Steva Hacketta. Na pódiu vypadá přímo andělsky, dovede se hlasově vtělit gabrielovských i collinsonovských poloh.

Také na svém novém albu, „Spiritus Mundi“, Sylvan zhudebnil básně irského poety Williama Butlera Yeatse (1885-1939). Skladby se vesměs odvíjejí v poklidném tempu, převládají názvuky na GENESIS, byť mi v úvodní „The Second Coming“ naskočili STRAWBS. Místy („Sailing To Byzantium“) zní jako GENESIS ve třech, či sólový Collins („The Stolen Child“), jindy se přesune až k „Nursery Cryme“, viz například „To An Isle In The Water“ či jediná kompozice s nosnějším motivem a aspoň náznakově rockovým zvukem, „The Hawk“.

Zásadním problémem Sylviana totiž je, že sice napodobuje to či ono z odkazu bájných artrockerů, avšak nesype z rukávu pro ně typické výrazné melodie a motivy, není jich evidentně schopen. Každá skladba zní jako předehra, jenže hlavní téma nepřichází a nepřichází, neustále čekáte na něco velkého, a ono nic.

Pro vlastní autorskou tvorbu je potřeba víc než jen zvládat plnit barvičkami omalovánky, potažmo zhudebnit cizí poezii. Proto bude Sylvian navěky druhá liga, byť se jeho hudba celkem příjemně poslouchá. Jako kulisa.
 
Jaromír Merhaut pro Spark 2021