KANSAS: The Absence Of Presence (2020)
Duchem nepřítomen,
zaskvělo se občas v mé žákovské knížce. A právě takovou nepřítomnost si
bere na paškál nové svým názvem album KANSAS, Phil Ehart dává za příklad situaci
v letištní odbavovací hale, kde bývá spousta lidí, všichni jsou ale
zahleděni do svých mobilů, a když někdo vzhlédne, dívá se skrz:
„Všichni tam současně jsou i nejsou. Absence přítomnosti.“
Bohužel ale musím předejmout, že nepřítomen je do značné míry také duch starých KANSAS, byť typický sound i vedení vokálů zní od první do poslední vteřiny. Problémem je kompoziční (ne)síla skladeb. Hned úvodní „The Absence of Presence“ prozrazuje, že i přes evidentní snahu obsah pokulhává za formou. K čemu bezmála devítiminutový otevírák, co vás svými nápady nepřiková k reprákům? Jediní dva členové z dob největší slávy, baskytarista Billy Greer a bubeník Phil Ehart, se na samotném komponování nepodílejí, svěřili v tomto směru kapelu do rukou „noviců“: zpěváka Ronnieho Planta, kytaristy Zaka Rizviho a klávesáka Toma Brisliniho. A v tom bude nejspíš onen příslovečný kámen úrazu, všichni se snaží skládat à la KANSAS, ale šroubují/komponují na sílu, přes závit. Staré dobré časy tak vedle zvukového obalu připomínají kusovky, například rozmáchlá balada „Jets Overhead“ se silným refrénem a parádním houslovým riffem i sólem. Jinak zaujmou fragmenty, hardrocková podezdívka v „Throwing Mountains“, úvod „Animals on the Roof“ … Nebýt skvělých houslí Davida Ragsdala, tak by mě novinka jedné z kapel mého mládí vysloveně nudila.
Umím si však představit, jak úžasná musí být aktuální sestava KANSAS na koncertech ve starém repertoáru!
Jaromír Merhaut pro Spark 2020
Bohužel ale musím předejmout, že nepřítomen je do značné míry také duch starých KANSAS, byť typický sound i vedení vokálů zní od první do poslední vteřiny. Problémem je kompoziční (ne)síla skladeb. Hned úvodní „The Absence of Presence“ prozrazuje, že i přes evidentní snahu obsah pokulhává za formou. K čemu bezmála devítiminutový otevírák, co vás svými nápady nepřiková k reprákům? Jediní dva členové z dob největší slávy, baskytarista Billy Greer a bubeník Phil Ehart, se na samotném komponování nepodílejí, svěřili v tomto směru kapelu do rukou „noviců“: zpěváka Ronnieho Planta, kytaristy Zaka Rizviho a klávesáka Toma Brisliniho. A v tom bude nejspíš onen příslovečný kámen úrazu, všichni se snaží skládat à la KANSAS, ale šroubují/komponují na sílu, přes závit. Staré dobré časy tak vedle zvukového obalu připomínají kusovky, například rozmáchlá balada „Jets Overhead“ se silným refrénem a parádním houslovým riffem i sólem. Jinak zaujmou fragmenty, hardrocková podezdívka v „Throwing Mountains“, úvod „Animals on the Roof“ … Nebýt skvělých houslí Davida Ragsdala, tak by mě novinka jedné z kapel mého mládí vysloveně nudila.
Umím si však představit, jak úžasná musí být aktuální sestava KANSAS na koncertech ve starém repertoáru!
Komentáře
Okomentovat