Chickenfoot: Chickenfoot (2009)


Chickenfoot, až na modernisticky nátlakovou Avenida Revolution, potěší především starší, ale nevyschlé rockery, co si ještě občas rádi zadupou. Americký hardrock vždycky mířil natvrdo do rozkroku. Vanhalenovská větev byla současně pudová i novátorská. A právě na ní dnes sedí Sammy Hagar a svírá svůj mikrák pevně a tvrdě jak zamlada. Všezahrál Joe Satriani se jakoby drží zpátky, fajnšmekr si ale jeho kousky najde a užije. Mně osobně nejvíc sedí promakanější kousky, jako blueshardrockovka Soap on a Rope, anebo dotekově párplovská Down the Drain.  Ovšem i všechny ty přímočaré šupky a refrénovky jsou skvělé, spousta reminiscencí, jak to mám u pamatováků rád. Ani rozhlasově nacukrovaná a podbízivá baladička Learning to Fall příznivý dojem nepokazí…

Jaromír Merhaut pro Rock+ 2009



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

1968 11: BÍLÝ I ČERNÝ LISTOPAD

Obrázek
Listopad bývá barevný. V šedesátém osmém byl ovšem na první pohled docela černobílý. Bílé dvojalbum BEATLES a nad námi černý mrak začínající normalizace.„White Double“ ale naštěstí ukrývalo celou myslitelnou paletu nálad a zvuků pro potěchu ucha i mysli. A nebylo v listopadu samo, vyšlo hned několik zajímavých pamětihodných elpé. Jo, málem bych zapomněl na to nejdůležitější: od října 68 jsme už nemuseli v sobotu do školy!   OKUPAČNÍ KALENDÁŘ             K politickému marasmu po invazi už jen krátce. Moskevská Lež zveřejnila počátkem listopadu článek, napadající zbytky svobomyslných komunistů, prý pro své zločinné cíle změnili taktiku a škodí zevnitř. Kuš! Tuzemští pohůnci Kremlu, soustředění v Úřadu pro tisk a informace, nelenili a záhy udělili takzvanou důtku časopisu Reportér. Prý za karikaturu obálce. Ani ne po týdnu bylo vydávání Reportéra zastaveno. A další periodika byla na řadě, viz zpráva ...
číst dál ...

Vernon Joynson a jeho encyklopedie zapomenutých kapel

Obrázek
Sada rockových encyklopedií   Vernona Joynsona byla pro mne od druhé polovině devadesátých let zcela zásadním zdrojem informací. Dá se říci, že při archeologickém bádání mi zcela nahradily Rock 2000. Mnohosetstránkové bible beru do ruky často i dnes, slouží mi jako startovací bod pro googlování. A navíc, knihy i po letech voní… Vernon Joynson Vernon Joynson vyrůstal v Oxfordu. V šedesátém šestém, kdy mu bylo čtrnáct, začal intenzivně poslouchat muziku. Rozmezí let 1966-1968 považuje i on za nejvíce vzrušující období v historii rocku a popu. Zpočátku – spolu se všemi evropskými teenagery – lovil po nocích Radio Luxembourg, brzy však objevil Radio London a Radio Caroline. Vernon vzpomíná zejména na Johna Peela, jenž měl od března 1967 na Radiu London půlnoční pořad The Perfumed Garden (Voňavá zahrada), zaměřený na americkou psychedelickou a garážovou muziku. Na rozdíl od Laxíku se na pirátských stanicích dostaly do žebříčků i exotické kapely jako The Electric Prun...
číst dál ...

Order, The: Rockwolf (2009)

Obrázek
Vypadá to, že The Order na sobě od posledního alba zapracovali. Jsou věrohodnější, dopilovali výraz i sound, a posunuli se z osmdesátkového heavy hlouběji k údernému hardrocku australského střihu. A hlavně, zamakali na skladbách. Všechny obstojí, žádná není nanicovatá, táhnou za jeden provaz a přitom si každou zapamatujete. Trojka Rockwolf se sestavě: Bruno Spring - kytara ,   Andrej Abplanalp  - basa, Tschibu Casciero  - bicí a Gianni Pontillo - zpěv, povedla. Na úvod šlapavý rokec v hairmetalovém aranžmá ( Sex, Drugs & Rock'n'Roll .) Pak Love Ain't A Game To Play , žhavá drsanská dusavka, jeden by nevěřil, že vznikla pod ledovcem. Jen dvě skladby odkazují přímo na tvrďáckou minulost, On And On , a především Reorder The Disorder - zdaleka nejurputnější kus, jakoby se kapela chtěla ukázat, kdyby něco, tak klidně přidáme forsáž a poboříme to tu. The Order ale umí i masivní hardrockové balady a kývačky, viz Endlessly a This Song Is For You s...
číst dál ...

1970 04: OBOUSTRANNÝ BENEFIT? KDEPAK … JETHRO TULL/BLODWYN PIG

Obrázek
Když i naším tiskem proběhla fotka vytepaného Lennona s Yoko, zabolel pouhý pohled na ni. Hlava symbolu nespoutanosti, nedávno ještě s hřívou a vousem desperáta, se zásahem jakési dánské „kadeřnice“ proměnila v oškubanou kuřecí hlavičku z linky smrti. Poté Paul v jakémsi rádiu prokec, že s BEATLES je konec, a vše špatné stvrdila, byť poněkud jinotajně, dubnová tisková zpráva jejich Apple. Svým způsobem razítko za ukončenými šedesátkami.   V dnešním pokračování těžby perel z historických studní si připomeneme příběh dvou pokrevně spřízněných kapel ze stejné stáje, stojících na startovní čáře a s novými alby vydanými právě ve čtvrtém měsíci roku sedmdesát: JETHRO TULL a BLODWYN PIG. ČEKÁNÍ NA ZUBAŘE Nicka Logana z New Musical Expressu zaujal příběh JETHRO TULL i nové výrazivo nastupující generace muzikantů obecně natolik, že v posledním lednovém čísle roku sedmdesát sepsal analytický článek, z něhož si vypůjčíme pár zajímavý...
číst dál ...

JOURNEY 1983: NA CESTĚ ZA HRANICE NEKONEČNA

Obrázek
Pompézní forma rocku pro dospělé měla svou hlavní základnu v USA. Byla svým způsobem odpovědí na anglický art rock a rovněž hájemstvím všech classic rockerů zaskočených pichlavým punkem. Journey vzešli ze stejné líhně jako Boston, Kansas, Styx. Na rozdíl od jmenovaných však dokázali svou kariéru gradovat až do poloviny 80. let. Jejich tři tehdejší alba – Escape , Frontiers a Raised On Radio jsou považována za „svatou trojici“ 80’s AOR. Co se týče komerčního dopadu, mohli se jim z pomp rocku tehdy postavit jen: Bon Jovi se Slippery When Wet a New Jersey , REO Speedvagon Hi Infidelity , čtyřka Foreigner, Asia a Asia , plus Boston s  Third Stage .   ANGLICKÉ STOPY Styl a sound klasických Journey se Stevem Perrym mají zajímavou přímou vazbu na Anglii. Producentem zlomového čtvrtého alba Infinity (1978) byl Roy Thomas Baker, stojící za úspěchem Queen. Journey, ocitnuvším se s vydavatelskou kudlou pod krkem na rozcestí, naordinoval – namísto původní ex-santanovsk...
číst dál ...

ROCK TESANÝ DO KAMENE – Deep Purple In Rock

Obrázek
Album, jež změnilo pravidla tvrdého rocku srovnatelně s fundamentálně bluesovou jedničkou LED ZEPPELIN. Drtilo zavedená pravidla velikášským přebalem, brutální silou zvuku, hráčskou ekvilibristikou a elegancí, i doposud neslyšeným aranžérským a muzikantským novátorstvím. Přes svou explosivní výjimečnost však ani „In Rock“ nevznikl ze vzduchoprázdna, má svou vnitřní historickou logiku a vnější souvislosti, přesto se dá napsat, že jím DEEP PURPLE tehdy překročili nejen svůj Rubikon a již pro ně, ani rockový svět vůkol, nebylo cesty zpět.   „Po třech albech jsme se stále jen hledali. Když se k nám ale připojili Ian s Rogerem, stalo se něco úžasného, najednou jsme mohli všechno,“ vzpomínal Jon Lord. Gillan oceňuje především tvůrčí pospolitost: „Byla to čirá radost, žádné biflování už napsaných skladeb, nýbrž jejich tvoření přímo ve zkušebně a na place. Sound ,In Rock’ se tvořil při společném živém hraní.“ Hanwellovo komunitní centrum z poloviny 19. století pa...
číst dál ...

1970 07: DESTRUKTOR VAN DER GRAAF GENERATOR

Obrázek
… artrockové probouzení sedmdesátého potřetí   Tak jako má metal své extrémní odnože, tak i na progresivně rockové scéně najdeme bořiče hranic možného. Neobjevíme je sice v žebříčcích ani mainstreamových anketách o nej umělce/album věků věkoucích, zato se o nich překvapivě často zmiňují hledači z dalších generací hudebníků. A právě VAN DER GRAAF GENERATOR jsou mezi zasvěcenými kolegy jedněmi z nejuznávanějších věrozvěstů progrese bez žánrových hranic. – Poté, co v třiasedmdesátém pustil Janu Sochorovi, pro potřeby rubriky Jak já to slyším, redaktor Melodie skladbu „Refugee“ z tehdy tři roky staré LP desky VAN DER GRAFF GENERATOR „The Least We Can Do Is Wave To Each Other“, prozradil na sebe slovutný protagonista brněnských PROGRESS ORGANIZATION něco, co asi nechtěl: „V textu zřejmě o něco jde, ale při mých znalostech angličtiny jsem jej nestačil sledovat s hudbou zároveň. Barva hlasu mi připomněla Julii Driscollovou, doprovod mě příliš nezaujal, mám dojem, ...
číst dál ...

1969 12: ROLLING STONES – V ALTAMONTU ZVONEC, ŠEDESÁTKOVÉ POHÁDKY KONEC

Obrázek
Altamont, konec devětašedesátého, krvavá skvrna na mytickém období rockových dějin. Kdo ale mohl v Madison Square Garden i jinde na předcházejících koncertech ROLLING STONES tušit, že za pár týdnů symbolicky skončí smrtelným bodnutím naivní sen o lásce a míru. Snad jen Ďábel sám… Vše přitom vypadalo tak nadějně, ROLLING STONES se na americkém turné postupně sehrávali v novém soundu, a newyorské koncerty je na albu „Get Yer Ya-Ya´s Out!“ zachycují v historicky nejlepší formě. OTEVŘENÉ LADĚNÍ I MYSL 27 a 28. listopadu 1969, pár dnů před vydáním úžasného „Let It Bleed“, ožila slavná newyorská hala nejen stonesovskou klasikou. Je požitkem poslouchat živočišného B. B. Kinga, zastiňujícího dokonce i expresivní manžele Turnerovy, kteří přitom byli na pódiích vždycky jako doma. Původní záměr, vydat záznam jako dvojalbum včetně hostů, ztroskotal na nezájmu lidi z Decca. Kdo je prý B. B. King …  Zcela zásadní pro celkový koncertní sound amerického turné ROLLING STONES, za...
číst dál ...

COMUS

Obrázek
Britská acid folkrocková skupina je dodnes vzývána jako příklad elitářské rockové progrese raných 70. let. Comus (též Komos), v antické mytologii bůh zábavy a hýření, syn Dionýsův (též Bakchus). Rovněž titul dramatické básně slavného anglického básníka 17. století Johna Miltona. Náctiletí studenti Roger Wootton a Glenn Goring začali někdy na přelomu 1968/69 po klubech předvádět neobvyklé akustické verze skladeb Velvet Underground. Po čase se připojil klasicky vzdělaný houslista Colin Pearson. Trio trávilo dlouhé hodiny domáckým jamováním a společným ujasňováním dalšího hudebního směřování. Sestavu brzy posílili baskytarista Andy Hellaby, pozounista Rico Rodriguez, jamajský foukač Michael Bammi Rose a Mike Briefly, poslední dva ale záhy Comus opouštějí. Přichází Rob Young, klávesák přeškolený na hobojistu a flétnistu. Když mládenci jednou slyšeli zpívat dívčinu Bobbie Watson, okamžitě se o ni ucházeli. Úspěšně.   Jedním z velikých fanoušků začínajících Comus se stal i D...
číst dál ...

1983: ELECTRIC LIGHT ORCHESTRA

Obrázek
Tajné zprávy od ďábla?  My jsme vás varovali! Secret Messages je první digitálně nahrané CD/LP ELO a zároveň poslední velkolepé, byť ne v původně zamýšleném dvoualbovém rozmachu. Název (Tajné zprávy) byl Jeffovou reakcí na neustávající útoky magorů, co byli schopni pouštět jakoukoliv rockovou muziku pozpátku a hledat v ní skryté vzkazy ďábla anebo návody na sebevraždu. Nesmějte se, pár takových „srandiček“ skončilo u soudů. Fanatismus v akci. „Když budete pouštět jakoukoliv desku pozpátku, můžete v ní ,objevit’ cokoliv budete chtít,“ poznamenal kdysi potměšile Jeff. A naschvál  Secret Messages tajemnými vzkazy’ pozpátku doslova prošpikoval. V britském vydání pak nechal přebal orazítkovat „varováním“ před hraním pozpátkuJ V Americe pro jeho škádlení lidské hlouposti pochopení neměli, razítko vyzmizíkovali.   Na stránce www.jefflynnesongs.com/secrets/ najdete několik desítek detailně a s nadhledem okomentovaných Jeffových mňamek. Kdo si...
číst dál ...