Chickenfoot: Chickenfoot (2009)


Chickenfoot, až na modernisticky nátlakovou Avenida Revolution, potěší především starší, ale nevyschlé rockery, co si ještě občas rádi zadupou. Americký hardrock vždycky mířil natvrdo do rozkroku. Vanhalenovská větev byla současně pudová i novátorská. A právě na ní dnes sedí Sammy Hagar a svírá svůj mikrák pevně a tvrdě jak zamlada. Všezahrál Joe Satriani se jakoby drží zpátky, fajnšmekr si ale jeho kousky najde a užije. Mně osobně nejvíc sedí promakanější kousky, jako blueshardrockovka Soap on a Rope, anebo dotekově párplovská Down the Drain.  Ovšem i všechny ty přímočaré šupky a refrénovky jsou skvělé, spousta reminiscencí, jak to mám u pamatováků rád. Ani rozhlasově nacukrovaná a podbízivá baladička Learning to Fall příznivý dojem nepokazí…

Jaromír Merhaut pro Rock+ 2009



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

MADE IN REPERTOIRE RECORDS: GRAVY TRAIN, BAKERLOO, QUATERMASS

Obrázek
Repertoire Recorda  byla  malá vydavatelská firma, zaměřená na reedice mého gusta. V katalogu měla 200 interpretů a do tisícovky alb. Mezi jinými figurují jména jako BIRH CONTROL, BLACK WIDOW, FUZZY DUCK, GENTLE GIANT, MAY BLITZ, MOUNTAIN, SPOOKY TOOTH, YARDBIRDS. Její řada REPUK byla zvukově i provedením to nejdokonalejší, co se dodnes dá v této oblasti sehnat za pozemské peníze. [Perex editován 2020] GRAVY TRAIN Originalita britských rockových hledačů GRAVY TRAIN byla vystavěna na kontrastu takřka všudypřítomné hravé flétny, úporně tlučených bicích a valivě zkreslené kytary. Nervní skřípavý škrcený hlas Normana Barratta pak osobitost soundu podtrhoval. Mně osobně zní jejich folk/heavy jako JETHRO TULL přikovaní k IRON BUTTERFLY. U zrodu GRAVY TRAIN stál Norman Barratt, známý jako kytarista a zpěvák, co vystřídal Jimmiho Pagea v LORD SUTCH & HEAVY FRIENDS, podivuhodného to seskupení kolem již zemřelého ulítlého sixties excentrika Davida Sutche. Norman se narodi...
číst dál ...

Vernon Joynson: The Tapestry Of Delights (Bas-Bel)

Obrázek
THE BASKERVILLES Personnel: PETER BERRYMAN vcls A LESTER DINNEY drms A WILL SLAT ER gtr A BRIAN TATUM organ, vcls A RED ? bs A Skupina hrála harmonickými vokály dochucený R & B. Vyvinula se  z Brian and The Comets. Mládenci údajně byli chráněnci Phila Maye  z Pretty Things. Rozešli se v roce 1966. Brian Tatum pokračoval v Feel For Soul a Mooche. Otázkou je, zda-li Pete  Berryman není totožný s členem The Famous Jug Band. BASKIN AND COPPERFIELD Personnel: JOHN RICHARDSON ALAN WILLIAMS 45s: 1 Long And Winding Road/Beautiful Blue Eyes (Decca F 13053)1970 Tidal 2 I Never See The Sun/Stranger On The Ground (Decca F 23079)  1970 3 Moonbeams/Long Grass (Decca F 23131) 1971 4 Roly Poly/We Got Love (Decca F 23174) 1971 Richardson a Williams si později užili slávu s The Rubettes. Coby Baskin  a Copperfield byli jednou z londýnských verzí Simona a Garfunkela. Debutový singl obsahoval předělávku Beatles. THE BATS Personnel: PA UL DITCHFIELD bs A JIM DUNNING ld gtr A...
číst dál ...

ZVUKOVÝ SLIS(Z) NAMÍSTO HUDBY

Obrázek
Jedno ze stěžejních audio témat současnosti je tzv. Loudness War, neboli válka proti nepřetržitému řevu namísto dynamiky.  Na stránkách Sparku nemá smysl řešit tuto obsáhlou problematiku technicky do hloubky, zájemcům o hlubší poznání proto přidávám v samostatném boxu několik odkazů a doporučení. Zvuková kvalita hudebních záznamů se dá rámcově posoudit nejenom podle jejich dynamiky, ale i kmitočtového rozsahu a míry ostatních typů zkreslení. POJMY A DOJMY Dynamika Svět kolem nás je zvukově neuvěřitelně dynamický, od práhu slyšení po práh bolestivosti je rozdíl v akustickém tlaku 1:10000000 (jedna : deseti milionům),což je vyjádřeno logaritmicky 140dB. Pro chlapáckou představu, je to rozdíl mezi benčpresem bakterie (0,2 mg) a solidního sypače okresního formátu (200 kilo). I hudba umí být dynamická, nejenom hlasitá. Symfonický orchestr naživo dosahuje špičkových hladin akustického tlaku až 110dB, což – při 30dB hladině „hlukového pozadí“ ztichlé koncertní s...
číst dál ...

LOVELY DAYS: (21.–22. 7. 2006, ST PÖLTEN, RAKOUSKO)

Obrázek
Tak mám za sebou svůj Woodstock a sem šťastné jako Venclovský... Nic nevadí, že jsem kosmickým paprskometem přismahlej jako špatně opečený prase, nohy mám snad urvané v kyčlích a znovu přibité z boku k prdeli kramlema, v uších mi hučí bučí, v rozkroku mám kvalitně zapařenej fosforeskující lišej, smrdím jako cap, oči pálí, a právě jsem vypadnul z home-toi-toi. Jen si mě mučte a trapte, viděl jsem Rychlé šípy… tak nějak blaze mi je.   Vyrazili jsme s tříhodinovou rezervou v pátek ráno, v osm, díky půjčenému satelitnímu navigačnímu systému jsme se obratně vyhnuli placené dálnici a dorazili na místo asi jen o pět hodin později oproti plánu.   Takže Ten Years After a Canned Heat v prdeli. První mě nemrzeli, bez Alvina to jaksi nemůže být ono. Uhrkaní Stranglers nejsou moje krevní skupina, takže první zářez na lovely pažbě byl věčný romantik Donovan s květinovými vymalovánkami. Nechápu jeho povrchní přirovnávání k Dylanovi. Hudba, texty i osobnost obou jsou...
číst dál ...

NEUSCHWANSTEIN

Obrázek
Neuschwanstein není jen uchvacujícím symbolem ušlechtilého bláznovství, tyčícím nad bavorským městečkem Füssen, ale i skupina, která stvořila jednu z nejkrásnějších artrockových desek, co znám. Je to i příběh o tom, jak je vše relativní a jak málo znamená být novým prorokem, když nejste ve správnou dobu na správném místě… V roce 1971 zjistili v německém Saarlandu dva studenti, Thomas Neuroth a Klaus Mayer, že mají společnou zálibu v symfonickém artrocku i klasické vážné hudbě. Netrvalo dlouho a založili skupinu Neuschwanstein, pojmenovanou podle pohádkově romantického zámku Ludvíka II. Thomas se ujal kláves, Klaus flétny a syntezátoru. Dalšími členy se stali baskytarista Uli Limpert, kytarista Udo Redlich, bubeník Thorsten Lafleur a houslista Theo Bush. V prvním období se instrumentální skupina zaměřila na přehrávání osvědčeného repertoáru britských ikon klávesového classical rocku, mezi jinými i Ricka Wakemana. Během krátké doby ale Thomas s Klausem začali...
číst dál ...

ALUSA FALLAX

Obrázek
Symfonický 70´s rock z Itálie. Ve své době i.v Itálii málo známá (v ČSSR vůbec) skupina, dnes díky internetu znovu takříkajíc nalezená. 1969, Miláno. Hráč na klávesy, student hudební akademie Massimo Parretti shání muzikanty, kteří by spolu s ním zahráli jeho školní skladbu. Vzpomene si na spolužáka Guida Gabeta, jenž právě vstoupil do Gli Adelfi, kapely tří bratří Cirlů. Massimo je navštěvuje ve zkušebně, a bylo rozhodnuto. První společnou nahrávku Dedicato a chi amo had se podařilo distribuovat jen místně, prodalo se pár tisíc kusů, což tehdy na kariéru nestačilo. Massimo opouští představy o kariéře aranžéra a skladatele vážné hudby, a stává se kmenovým členem skupiny. Vznikají Alusa Fallax. Skupina hrála i takzvané zábavovky, jinými slovy, rozjařené mládeži k popíjení, občas i tanci. Vlastním repertoárem se jí dařilo přimět rozdováděnou mládež i k poslechu. Pro vývoj skupiny byla tato zkušenost zcela zásadní, pomohla jí najít umělecky hodnotný, osobitý, a přitom posluchačsky vstříc...
číst dál ...

AC/DC: Power Up (2020)

Obrázek
DOBŘE OCHUCENÝ TATARÁK  Mudrovat o AC/DC je jako chtít pitvat tatarák. Syrový maso a vejce, plus něco koření, nic víc – a jsou z vás závisláci. AC/DC je to samé v notách, dvě tři suroviny/ingredience a všichni Mišelíni světa se můžou jít se šnekama a jinýma serepetičkami schovat do špajzu.   Takže narychlo a deníčkově. V úvodní „Realize“ je za firemní ostří pily jednoznačně Brian, byť se slyšitelně potýká s věkem zúženým hlasovým rejstříkem. Angus a ostatní naštěstí v pozadí mažou, co to dá, překvapí vrstevnaté aranže, je zkrátka co poslouchat. „Rejection“ dusá v o něco pomalejším rytmu, soundu opět na první signální dominuje Brian, přidává se typický Angusův riff, celkově je skladba syrovější úpornější než otevírák. Milým zpestřením je pro mě osobně Brianův půl sekundový GEORDIE ocásek. Svěží „Shot In The Dark“ uvítala natěšené fanoušky prvního října třicetisekundovým úryvkem, o týden později byla na virtuálních pultech celá. Klasická AC/DC fazóna. S...
číst dál ...

LED ZEPPELIN: DRTIVÁ EXPLOZE DEBUTU

Obrázek
Zatímco první koncerty LED ZEPPELIN zažilo jen pár stovek šťastlivců, exploze debutového alba zasáhla miliony fanoušků po celém světě. Album se nahrávalo v podstatě naživo, dvanáct dní po návratu ze čtrnáctidenního skandinávského turné, kde se členové čerstvě založené kapely poznávali a sehrávali. Hotovo bylo pod technickým dohledem Glyna Johnse, Jimmyho kamaráda z let dospívání, za plus minus třicet šest hodin práce, rozprostřených do necelých dvou týdnů na přelomu září a října 1968. Zvláštností bylo, že se vznikla jen stereo verze, namísto dobových zvyklostí, kdy se ve finále mixovalo stereo plus mono. Účet za studio (Olympic v jižním Londýně, kde krátce předtím točili ROLLING STONES „Beggars Banquet“) činil přesně 1782 liber. Zaplatil jej Page s Grantem, kapela totiž ještě neměla smlouvu s žádným vydavatelem. Nejrychlejší a nejštědřejší byl nakonec Atlantic, záloha činila 200.000 USD, což byla na začínající kapelu neuvěřitelná částka, tatáž, jakou firma v...
číst dál ...

SPOOKY TOOTH: ZUB, CO NIKDY NEBOLÍ (2)

Obrázek
Zatímco na Spooky Two se shodnou všichni fanoušci skupiny, následující – po odchodu Grega Ridleye k Humble Pie – s novým basákem Andym Leighem (vystřídal epizodního Boba Griffina) realizovaný titul Ceremony (leden 1970), vydaný pod hlavičkou Spooky Tooth with Pierre Henry (francouzský elektronický experimentátor z okruhu Les Yper Sound), byl přijat s rozpaky, asi jako Deep Purple s londýnským symfoňákem. Bizarní úlet do neznáma se Spooky Tooth prostě nevyvedl, fanoušci nezareagovali jednotně, spousta z nich tuto podobu Spooky Tooth zavrhla. Dnes se již ví, že se původně vůbec nemělo jednat o album Spooky Tooth. Pierre Henry, který si chtěl vyzkoušet něco nového, požádal skupinu, aby pro něj dala dohromady několik skladeb. Nápadu se chytil Gary Wright, ostatní mu vypomohli, a takříkajíc přes noc nahráli základy a vše poslali Henrymu, ať se s tím nějak vypořádá. A najednou bác, na trhu se objevilo nové album Spooky Tooth, na kterém původní základy Henry dop...
číst dál ...

CRESSIDA

Obrázek
Anglická rocková skupina z počátku 70.let. Vydala dvě alba u firmy Vertigo a je vnímána jako průkopník tzv. symfonického rocku.   V březnu 1968 odpovídá kytarista John Heyworth na inzerát v Melody Makeru. Za pár týdnů cestuje do Londýna a stává se členem Dominators, kde se seznamuje se zpěvákem Angusem Cullenem. Již osamostatněná dvojice začíná pracovat na novém materiálu, po čase se připojuje baskytarista Kevin McCarthy, bubeník Iain Clark a varhaník Lol Coker. Vznikají Charge.   Kapela začala poměrně brzy vystupovat, z části ale stále s převzatým repertoárem, uvádí se Spanish Caravan od The Doors , Save The Last Dance For Me The Drifters   a Fresh Garbage od Spirit. V létě 1969, krátce po turné v Německu a nahrávání demozáznamů pro Vertigo, odchází Lol Coker; dává přednost podnikání ve firmě otce své přítelkyně. Na scéně se objevuje Peter Jennings, se zkušenostmi z hraní v duu s ex-Paramounts pianistou Andym Stainesem...
číst dál ...