Chickenfoot: Chickenfoot (2009)


Chickenfoot, až na modernisticky nátlakovou Avenida Revolution, potěší především starší, ale nevyschlé rockery, co si ještě občas rádi zadupou. Americký hardrock vždycky mířil natvrdo do rozkroku. Vanhalenovská větev byla současně pudová i novátorská. A právě na ní dnes sedí Sammy Hagar a svírá svůj mikrák pevně a tvrdě jak zamlada. Všezahrál Joe Satriani se jakoby drží zpátky, fajnšmekr si ale jeho kousky najde a užije. Mně osobně nejvíc sedí promakanější kousky, jako blueshardrockovka Soap on a Rope, anebo dotekově párplovská Down the Drain.  Ovšem i všechny ty přímočaré šupky a refrénovky jsou skvělé, spousta reminiscencí, jak to mám u pamatováků rád. Ani rozhlasově nacukrovaná a podbízivá baladička Learning to Fall příznivý dojem nepokazí…

Jaromír Merhaut pro Rock+ 2009



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

NEW WAVE OF BRITISH HEAVY METAL (III)

Obrázek
STŘÍPKY Z HISTORIE NWOBHM   Muzikantský život je plný velkolepých příběhů i bizarních historek. V třetí části pokračování o Nové vlně britského heavy metalu si prohlédneme hrst různobarevných kaleidoskopických střípků, které jsem vyloupnul z několika rozhovorů. Jsou nedílnou součástí NWOBHM story. Pro Anglány je typický jejich suchý humor. Kde jinde by se mohl heavy metal – a jeho nová britská vlna – označit za hlasitější verzi komika a hráče na ukulele – George Fombyho. No, a kde jinde by mohli uspět Spinal Tap i mezi postiženými, jinými slovy: mezi samotnými zesměšněnými muzikanty. UKULELE & SOUSTRUHY Drtivá většina z NWOBHM kapel pocházela z tzv. dělnického prostředí. Mnohé přišly ze střední a severní Anglie: Def Leppard z Sheffieldu, Diamond Head od Stourbridge, Vardis z Wakefieldu, Demon z Leeku v hrabství Staffordshire. A severovýchod byl přímo prominentní líhní, viz Fist, Raven, White Spirit, Tygers Of Pan Tang… Nejenom z badatelského pohl...
číst dál ...

HIFINA NAŠE VEZDEJŠÍ...

Obrázek
Ano, pro mou generaci bezesporu. Dnes se mladí kasají kdo má menší mobil, větší kecky a nižší rozkrok, já pamatuju dobu, kdy určující byla velikost reprobeden, šířka nohavic a výška platformy. Samozřejmě, že za uplynulé půlstoletí i audiotechnika pokročila, i když ne vždy správným směrem, častokrát dostal na přání davů komfort přednost před kvalitou, příkladově kazety namísto pásků, boom empétrojek… Dnes se nevyhneme faktografickému a technickému minimu, budu se snažit o srozumitelnost, byť – jak praví klasik – na každou otázku existuje jednoduchá, snadno pochopitelná, nesprávná odpověď. Snad mi kolegové technici má zjednodušovadla a příměry prominou. Cesta do pravěku Pominu třetihorní voskové válečky, šelaky a drátové magnetofony. Masový rozvoj audiotechniky se časově prolíná s nástupem rokenrolu v polovině padesátých let. Začalo to v Americe nástupem FM vysílání, LP deskami a stereem. Vše znamenalo skokový nárůst kvality, a protože se svět začal ekonomicky zba...
číst dál ...

ALAN PARSONS PROJECT 1976: EDGAR ALLAN POE V LÍBEZNÉM HORORU ALANA A ERICA

Obrázek
„Protože jsme chtěli natočit záznamy o tom, kde byl producent klíčovou postavou, stejně jako Stanley Kubrick nebo George Lucas se staly centrem jejich filmů. Stejně jako oni používali různé herce, rozhodli jsme se použít různé zpěváky,“ Eric Woolfson o Alan Parsons Project. Možná by se dal titulek doplnit podtextem: Kterak zvukař z Abbey Road a Odvrácené strany Měsíce začal s vlastní hudbou. Pořád nic? Tak si nejen přečtěte sbírku Příběhy tajemství a představivosti , ale též poslechněte Tales Of Mystery And Imagination (Edgar Allan Poe), debutové album dvojice Alan Parsons / Eric Woolfson, později vystupující pod hlavičkou Alan Parsons Project, coby pocta osobnosti a dílu E. A. Poea, básníka, prozaika, mistra hororu a průkopníka detektivek. – Když se studiový technik Alan Parsons rozhodl překročit svůj rubikon, mixážní pult, a naplnit tak své vlastní hudební ambice, přihrál mu osud do cesty Erica Woolfsona, zkušeného klavíristu, skladatele, textaře, příležitostného voka...
číst dál ...

1966: TESLA, KAM SE PODÍVÁŠ

Obrázek
Nevím jaký úžas či zděšení by vyvolala u dnešních teenagerů návštěva tuzemských prodejen elektro poloviny šedesátých let. Třebas by se lačně vrhli po malých tranďáčcích Dana/Zuzana/Iris, hledali dotykáč, ťukali na krabičku a volali: haló, haló, haló, a nakonec rozplakali. Anebo zezadu čuchali k baňkám televizorů a frňákem vytáhli plazmový oblouk. Šestašedesátý byl posledním rokem před československým hifi třeskem, vyvolaným vznikem magazínu Hudba a zvuk v roce 1967, a akcelerovaným masovým rozšířením hi-fi klubů o rok později.   Výlohy a regály tomu v roce 1966 odpovídaly. Monopolní výrobce bílé i černé elektroniky, národní podnik Tesla, rozesetý v desítkách komunisty zabavených a pár nových fabrik po celé republice, neměl důvod ani podmínky pro nějaký šturm. Světové novinky prosakovaly mimo brněnské veletrhy k širším vrstvám obyvatelstva jen sporadicky, podle hesla „co oči nevidí, to srdce nebolí“, takže v běžném tisku informační vakuum, a v pop...
číst dál ...

LYNYRD SKYNYRD: RYZÍ VŮNĚ SVOBODY, BENZÍNU I WHISKY

Obrázek
Lynyrd Skynyrd Pronounced Leh-nerd Skin-nerd (1973)   Jižanský rock je výhradně americkým fenoménem, muzikou bytostně srostlou a spjatou se zeminou, farmářskými pracanty, palčivým sluncem i mokřady a bažinami. Odráží se v ní zarputilá nátura Jižanů z dob občanské války i bublavý zvuk motocyklových dvoutaktů svobodomyslných poutníků. Přitom je hudbou natolik přirozenou, že při ní slastně podupává a usmívá se Skot, Eskymák, Japonec i Valach.   Zběsilou občanskou válku přetavili muzikanti v jakousi romantizující nostalgii po starých dobrých časech, kdy věci měly svůj jasný řád, zločin byl trestán rychle a bez skurpulí, a desperáti byli paradoxně často za lidové hrdiny. Stylem a soundem jde o těžko uchopitelný mix country, blues a rokenrolu. Jižanský rock se nevyhýbá harmonice, houslím, hammondkám ani ostrým či naopak zpěvným kytarám. Jižanský rock prosákl do hardrocku i metalu. Zpěněné hřebce dávno vystřídali koně vrostlí do motorů. Kdo z chlapů by někdy nes...
číst dál ...

1969 01: MRAZIVÁ LEDNOVÁ POCHODEŇ

Obrázek
„Člověk musí bránit proti tomu zlu, na které právě stačí.“ Jan Palach na smrtelném loži   Palachova pochodeň zažehla nadlouho poslední celonárodní vzepjetí Čechů a Slováků proti ruské okupaci. Tragický čin se stal mementem, k němuž má smysl vracet i po půlstoletí, neboť relativizace a zpochybňování základních lidských hodnot i statečnosti těch, co se postavili komunistickému zlu i za cenu útlaku, věznění a dokonce svých životů, začíná hnědorudě víc s víc prorůstat do současného společenského dění. Ne, že by lidé byli najednou jiní, jde spíše o neschopnost i neochotu části našich spoluobčanů kriticky pracovat s informacemi, což v době internetu znásobuje důsledky. Přispějme proto ve dnech padesátého výročí tragické a burcující události na stránkách Sparku k nezapomínání na dějinné události a samozřejmě ani na muziku, neboť ta nám i v dobách nejtěžších dává chuť a radost do života. JAN PALACH (* 11 .8. 1948  +19. 1. 1969) O půl čtvrté odpoledne še...
číst dál ...

LEE KERSLAKE (1947 – 2020)

Obrázek
"S těžkým srdcem, jež s vámi sdílím, oznamuji, že Lee Kerslake, 55 let můj kamarád a nejlepší bubeník, se kterým jsem kdy hrál, prohrál dnes ráno v 03:30 svou bitvu s rakovinou. Zemřel pokojně, chvála Pánu, ale bude nám strašně chybět. Vím, že se mnozí z vás modlili, aby netrpěl, a já vám za to děkuji – a nyní, když je Lee v míru, by se naše myšlenky a modlitby měly obrátit na jeho ženu Sue, která bude potřebovat veškerou podporu, jakou v této těžké době může získat." Ken Hensley, 19. září 2020 ROZMLÁTÍ LEE KERSLAKE RAKA NA KUSY?!  (P.S.2020: BOHUŽEL NE) Říká se, že kdo je omylem prohlášen za mrtvého, bude dlouho živ. Kéž by tomu tak bylo i v případě legendárního bicmena URIAH HEEP a Ozzyh. Když se 26. ledna 2019 začala internetem bleskem šířit zpráva: Lee Kerlake is Dead, nejednomu rockerovi se pozastavilo úlekem srdce. Vždyť jen týden předtím se Lee blaženě usmíval s dvěma platinovými alby v ruce a Ozzyho vlastnoručně (?) psaným vzkazem, v němž dávnému bracho...
číst dál ...

LOU GRAMM: STATEČNÝ (NE)MOCNÝ MUŽ

Obrázek
Je to zvláštní psát o někom, kdo ještě před 20 lety coby rozevlátý kudrnáč poletoval jak šídlo po pódiích, svým mocným hlasem lámal hitparády i dívčí srdéčka jak na běžícím pásu, a dnes je hluboce věřícím mužem s traumatizující životní zkušeností, vepsanou do tváře, těla, pohledu, slov. Pro muziku by ale přesto snad i umřel. Když čtu o tunách léků, co už napořád bude brát den co den, kyslíku v zákulisí, a pak vidím, slyším, jak se vší silou opírá do nových i starých melodií, kašle na podružnosti, žádná kašírovaná gesta, pózy, jen muzika, on a jeho věrní kolem něj i v kotli – tak se před tím chlapem a jeho vírou hluboce skláním. On sám hovoří o tom, že křesťanství vstoupilo výrazně do jeho života poměrně náhle, počátkem devadesátých let. O pár let později mu plně došel smysl toho všeho. Jakoby jej Bůh nechtěl vydat na zkoušku ohněm nepřipraveného. Mini-bio Lou Gramm má hudbu v genech, jeho otec vedl swingový big band, ve kterém zpívala matka. Oba bráši tvoří s...
číst dál ...

BLONDE ON BLONDE

Obrázek
Psychedeličtí pohodáři Blonde On Blonde vznikli v roce 1967 v Newportu, Jižním Walesu. Jméno si zvolili podle o rok staršího alba Boba Dylana. Sestavu tvořili: zpěvák, kytarista Ralph Denyer, bubeník Les Hicks, basák a klávesák Richard Hopkins (John) a kytarista, hráč na sitár Gareth Johnson. Kapela nahrála v 68´ pro Pye Records singl All Day All Night/ Country Life . O rok později následoval debut Contrasts , opět v lehce psychedelickém duchu a s malinko exotickou instrumentací. Kritika album pochválila, a Blonde On Blonde se zúčastňují – s novým, narychlo angažovaným zpěvákem Davem Thomasem – festivalu Isle Of Wight 1969, kde byl hlavní hvězdou právě Bob Dylan. Dave okamžitě zapadá do kapely a přináší s sebou i nové skladby. Bývalý zpěvák Ralph Denyer s novým souborem Aquila vydává album The Aquila Suite (1970). Blonde On Blonde zažívají hektický rok, účinkují v televizním pořadu BBC, absolvují turné po univerzitách, nevynechají Marquee ani Roundhouse, na pódiích se objevují mj. po ...
číst dál ...

MY SOLID GROUND

Obrázek
My Solid Ground je zapomenutá západoněmecká formace, vedená kytaristou a zpěvákem Bernhardem Rendelem, hrající v letech 1969-74 psychedelicky halucinogenní odrůdu hardrocku. Jediné dobové album bylo nahráno počátkem roku 1971 a je považováno za jeden z nejreprezentativnějších opusů krautrocku sedmdesátých let. CD reedice, doplněné o dobové i nové nahrávky, kompletují celou tvorbu souboru.   První muzikantské pokusy čtrnáctiletého (!) kytaristy Bernharda Rendela se datují do roku 1968, kdy spolu s Teddym (zpěv), Manfredem Fischerem (baskytara) a Willym Waidem (bicí) položil základy budoucích My Solid Ground. Kapela se brzy zredukovala a obměnila na trio Rendel, Waid, Werner Geilenkirchen. Divoká směs psychedelie a hardrocku s doprovodnou světelnou show, zaujala zejména mladé nekonformní obecenstvo. My Solid Ground postupně zvětšovali svůj akční rádius až na všechny významné kluby v širokém okolí Frankfurtu nad Mohanem.   Skupina od počátku sázela na vlastní...
číst dál ...