QUEEN: NOC V KASÍNU S BOHÉMSKOU RAPSODIÍ

40 let tomu. Silvestr 1975. VÚ 5961, kasárna Dvory II, Karlovy Vary, rádiová rota, do trenýrkového levelu vytopená cimra. Osoby a obsazení: vojín bažant JM, sovětský radiopřijímač Sokol IV, v hlavní roli: QUEEN „Bohemian Rhapsody“ – ohulená full forte, co čtyři tužkáče utáhly – znovu a znovu na všech vlnových délkách a stanicích celé západní Evropy, po celý večer, non-stop až dlouho do noci. Ano, na Bohémskou rapsodii se na přelomu 1975/76 tam za oponou tančilo všude. A vojenský svět se z rudozelené bažiny rázem proměnil v rozzářenou Noc v opeře! A když mi za pár týdnů přišla na magnetofonovém pásku celá čtyřka, útvarový kinosál se díky dvoumetrové monstrbedně otřásl v základech. Ne jednou, v průběhu dnů, týdnů, měsíců nastokrát!
Ovšem prvním, kdo odvysílal „Bohemian Rhapsody“ v rádiu, byl dva měsíce předtím Kenny Everett z Radio Capitol UK. Použil tape verzi, spiklenecky – za zády EMI – dodanou producentem Royem Thomasem Bakerem. Zlé jazyky však tvrdí, že záznam ukradl. Celkem 14x zahrál onoho říjnového víkendu menší či větší části „Bo Rap“ a strhl tak lavinu. Nikdo do té doby nevěřil, že by šestiminutová skladba mohla být opakovaně vysílána v mainstreamovém rádiu. Elton John po poslechu a na dotaz ohledně uplatnění v rádiích jenom procedil „Are you fucking mad?“ Úryvky z památného vysílání lze dnes dohledat na internetu. Singl „Bohemian Rhapsody / I’m In Love With My Car / Death on Two Legs“ byl poté urychleně vydán 31.10.1975. EMI se probrala. A neprohloupila.
 
VĚTA PRVNÍ
Vraťme se o necelý rok zpět. Počátkem roku QUEEN poprvé vycestovali na americké turné coby headlineři (support jim obstarali STYX a KANSAS). V Japonsku se poprvé setkali s fanouškovským šílenstvím, ne nepodobným Beatlemánii. Poté se mládenci začali připravovat na nahrávání čtvrtého alba. Nikdo z týmu neměl tušení, jaké eso schovává Freddie ve svém volánkovém rukávu a na nesčetných papírcích s poznámkami. Producent Roy Thomas Baker později vzpomínal, že když mu Freddie u sebe doma poprvé přehrával úvodní baladickou pasáž, mimochodem nadhodil: „A za tohle přijde opera.“. I famózní riff pochází z Mercuryho klavíru, nikoliv Mayova Red specialu. Freddie původně v „Bohemian Rhapsody“ nepočítal s žádným kytarovým sólem. Brian May pro magazín Guitar World letos zavzpomínal, že mu sebe musel tak trochu vnutit. „Chtěl jsem zahrát na kytaru něco extra, ne jen ozvěnu vokální melodie,“ doplňuje. Freddie byl jediným, kdo měl jasnou představu o celkové výsledné podobě. Jednotlivé části vznikaly zcela samostatně. Roy Thomas přiznal, že teprve až se záznamy slepily dohromady, a mohl slyšet „Bohemian Rhapsody“ vcelku, uvědomil si výjimečnost díla. Účet za nádheru byl však mastný: některé zdroje uvádějí tehdejších £ 35000! Málokdo dnes uvěří tomu, že QUEEN se při vší té okázalé rozhazovačnosti v oné době ocitli z vícera důvodů na pokraji finančního krachu.
Freddie přiznal, že „Bo Rap“ nevznikla z náhlého tvůrčího vzepjetí. Operu měl pudově rád, rozhodně však nebyl žádným odborníkem, prostě něco naposlouchal a inspirace použil podle svého. Leccos prozrazují použité výkřiky Scaramouche, Galileo Galilei a Figaro. Původní název základního motivu byl „Cowboy Song“, a pocházel z konce šedesátých let! Tematicky je „Bohémská rapsodie“ mordýřkou baladou, byť je příběhová linie neurčitá, náznaková. Tim Rice (autor libreta „Jesus Christ Superstar“) dokonce tvrdí, že jde o Freddieho „coming-out“. Brian May jakékoliv rozbory textu víceméně odmítá, v posledním rozhovoru na toto téma nicméně prozradil: „ Já si myslím, že Freddieho by mnohočetné výklady jeho lyriky těšily. Je to exotický song, na který je analytické zkoumání krátké. Nesnažím se být vyhýbavý, jen si zkrátka myslím, že jedním z důvodů, proč máme rádi písničky, je i jejich mimotextová působivost. Mám z ’Bohemian Rhapsody’ své vlastní pocity, chci si je ale nechat pro sebe.“
Nahrávání byla neuvěřitelná řehole. Některé údaje jsou jak z jiného světa. Vokální pasáže prý zabraly tři týdny při desetihodinových směnách, konečné číslo bezmála dvě stovky overdubs je pomyslným ekvivalentem více jak stočlenného sboru! Dál se už jít nešlo, studiové pásy by prostě nevydržely. Podle Briana Maye se QUEEN při nahrávání čtvrtého alba dostali na samou mez tehdejších technických možností analogového studiového záznamu. Já sice na mytologické průhledné studiové pásy nevěřím, ale na druhou stranu je jasné, že to bylo o fous. Stačilo jedno zašmodrchání, a svět by byl bez „Bohemian Rhapsody“. V současné době „nekonečného“ digitálu nepředstavitelné peripetie.
Technická poznámka. Pro rochňavé pitevníky je k poslechu na youtube i jinde všech 24 jednotlivých stop „Bohemian Rhapsody“. Ultras tyto prvotní záznamy používají v debatách typu: je v druhé sloce kytara, když v notovém zápisu není uvedená? Já se přiznám, že ženský a hudbu mám raději vcelku.

VĚTA DRUHÁ
Naproti tomu legendární klip vznikl za pouhé tři hodiny, a stál jen pár tisíc liber. Předběhl MTV éru o celých pět let, a dodnes je mnohými považováno za nejlepší britské hudební video všech dob. Bruce Gowers si na něm doslova udělal jméno. Vizuálním základem se stala kompozice hlav Freddieho, Briana, Johna a Rogera z přebalu LP „Queen II“. Ten byl inspirován fotografiemi Marlen Dietrichové z „Šanghajském expresu“ z roku 1932. Podle jedné z legend video dokazuje, že Freddie hrál ve studiu na stejný klavír jako Paul McCartney v „Hey Jude“. Při vší úctě ke tvůrcům, první klipy na světě stejně točil Ján Roháč o deset let dříve.
Skladby a obrazové podoby se i pro okázalost zmocnili kdejací šprýmaři. Famózní scéna s bušícími hlavami z Wayne’s World (1992) je pro mě nejdokonalejší (ocenění: MTV Video Music Awards). Při videoklipu The Muppets’ Dr Teeth and co (2009) se musí chlámat i nejzavilejší fandové QUEEN. Ostatně 50 milionů nákuků už něco znamená, ne? Posledním hlodem je holčičí parafráze Wayneova světa, na youtube má „Bohemian Carsody“ od SketchShe víc jak patnáct milionů zhlédnutí. Schválně, má ta blondýna vzadu kalhotky, anebo ne? …………………. Tak co, pánové, jak je to?
 
Skladba překonala všechny možné rekordy, a stala se okamžitě celosvětovým fenoménem i předmětem bláznivin. Konspirátoři možná stále dumají nad tím, proč po devíti týdnech kralování v britském žebříčku vystřídala „Bo Rap“ zrovna ABBA s „Mamma Mia“, což přeci QUEEN halekali v chóru své miniopery! Hudební tisk si nejdříve smlsnul, Melody Maker označil skladbu dokonce za "dementní" a její zvuk přirovnal k „amatérského opernímu spolku“. Dnes se „Bohemian Rhapsody“ všichni uctivě klaní.

Kapela původně ani nechtěla „Bo Rap“ zařadit na koncertní setlisty. Nakonec zvolila rafinované řešení beze ztráty květinky. V playbackové operní pasáži se všichni vzdálí z pódia. Freddie naposledy zazpíval „Bohemian Rhapsody“ 9. srpna 1986. O pět let později zemřel. Dalších několik týdnů v čele UK hitparády bylo proto hodně smutných. Naplnilo se i Freddieho proroctví z kategorie černého humoru: „Myslím, že budu muset zemřít, abych se zase dostal do pozornosti Ameriky.“

VĚTA ZÁVĚREČNÁ
„Bohemian Rhapsody“ ruku v ruce s „A Night at The Opera“ symbolicky završila strmý umělecký vývoj QUEEN. Za pouhé tři roky urazili pořádný kus cesty. Jakkoliv debut – zejména svými vrstvenými, ale ještě divoce najížděnými vokály – definoval základní prvek stylu a soundu, to pravé ořechové – stále ještě dominantně hardrockové, navíc světoborné – přišlo s druhým albem. Dvoudílný celistvý opus, black & white tváře rocku. Pro mnohé tehdejší rockery vrcholné album QUEEN. Třetí LP „Sheer Heart Attack“ přineslo první hit: „Killer Queen“ i operetku: „She Makes Me / In The Lap Of The Gods (revisited)“. „A Night At The Opera“ byla pro leckteré ortodoxní fans příliš do popu. Za sebe uvádím, že díky četným poslechům jsem přišel Opeře i následujícím Dostihům hodně rychle na chuť. Čtvrté elpé je prostě tak pestré a hravé, že si přejete, aby nikdy neskončilo. Jak říká Brian: queenovský Seržant. Po všech stránkách zlomové dílo, na kterém se QUEEN pomyslně otevřeli celému hudebnímu světu. Kaleidoskop melodií a muzikantských fórků napříč žánry: rvavá pecka vedle pohodového kabaretu, pavučinová něha i kamenný hardrock, miniopera, popěvek. A všechno do sebe bezešvě zapadá jak u Clarkova monolitu. Skupina se posunula vpřed zejména výrazově, její projev získal na lehkosti, aniž by ale utrpěla bombastičnost a jedinečnost stylu/soundu. I Freddie Mercury ukázal světu nové fasety svého briliantového vokálu.
Rok 1975 je v hudbě obecně nímán jako poslední z progresivní rockové dekády 1966 – 1975. Hardrockové i artrockové vzepjetí prvních let sedmdeátek pozvolna odeznívalo, ojedinělé skvosty již neměly sílu situaci zvrátit. „Bohemian Rhapsody“ symbolicky završila zlaté období klasické rockové progrese. Diskouši si už za bukem lačně leštili svoje zrcátkové koule, a punkeři vykupovali špendlíky po vagonech. Ať se nám to líbí nebo ne, rock přestal být vůdčí hybnou silou moderní populární hudby, přestože se i v budoucnu čas od času dostal na výsluní zájmu, byť v modifikované podobě metalu či grunge.
Hudební tisk i internetové servery věnují čtyřicátému výročí vydání „Bohemian Rhapsody“ velkou pozornost. Předhánějí se v analýzách i vyštrachávání možných i nemožných detailů. Freddie se tam někde nahoře nad vším tím humbukem asi potměšile usmívá pod knírkem.
 
Jsou skladby, jež vstoupily do dějin. „Bohemian Rhapsody“ si i v této vybrané společnosti drží královský majestát.

Jaromír Merhaut pro Spark 2015