1968 10: NENORMÁLNO NASTUPUJE
Začaly se povinně registrovat časopisy, jinými slovy: byl učiněn první krok k cenzuře. V tomto případě ale naštěstí zapracovaly československé dlouhé lokty, a tak si mohl Kája Saudek ve svém komiksu o Pepíkovi Hipíkovi dál střílet z nevzdělanosti a pokřivenosti rudých hlídacích psů a Mladý svět zaříznout sovětskou Bílou knihu. Na titulce Melodie THE MARADORS, u rozhlasu nelhostejní zasadili deset stromů republiky, líp. Líp ale už nadlouho nebude, i když voskový Dubček mezitím doputoval do Londýna.
TEMNÉ „NORMALIZAČNÍ“
PŘÍZRAKY
ČTK
kolaborantsky vydala ruský překlad elaborátu „K událostem v Československu“
z dílny KGB, oficiálně sepsaného sovětskými novináři.
Trio
Dubček, Černík, Husák přijelo z jednání v Moskvě s vyprášenými
kožichy.
Fond
republiky dosáhl výše 228 763 693,- Kčs a ve zlatém pokladu republiky je
uloženo 73 kilo zlata. Kampak asi obé zmizelo?
V
Moskvě byl zahájen soudní proces s pěti účastníky demonstrace z 25. srpna 1968
na Rudém náměstí proti okupaci Československa. Odsouzeni byli: jazykovědec Konstantin
Babickij (1929 - 1993) – tři roky vyhnanství, po nichž se již nesměl vrátit ke
své práci v Akademii věd, a živil se restaurováním nábytku a řezbářstvím, překládal
básně východoevropských autorů do ruštiny; filoložka Larisa Bogorazová (1929 -
2004) – čtyři roky vyhnanství, kde se seznámila s Anatolijem Marčenkem (1938 -
1986), rovněž odsouzeným disidentem, za něhož se později provdala; básník Vadim
Delon (1947 - 1983) – dva roky a 10 měsíců v pracovním táboře, po propuštění s
manželkou Irenou, jež byla rovněž několik let vězněna, emigrovali do Francie; elektrikář
Vladimír Dremljuga (1940) – tři roky vězení, poté znovu odsouzen, v pracovních
táborech strávil celkem 454 dnů na izolaci, od roku 1975 žije v emigraci v USA;
fyzik Pavel Litvinov (1940) – pět let vyhnanství, po nichž se společně s manželkou
rozhodl pro emigraci do USA, kde se vrátil ke své akademické profesi. Všichni jmenovaní hrdinové si zaslouží naši
nejvyšší možnou úctu!
Z
našeho území začaly odjíždět maďarské, polské a bulharské okupační jednotky.
Sovětské jen částečně.
28.
října v Praze, v Brně, v Bratislavě a v dalších městech vysokoškoláci
demonstrovali proti likvidaci svobod, proti postupující normalizaci. Její
účastníci se dostali do střetu s policejními jednotkami, které zadržely 77
osob.
30.
října na Bratislavském hradě podepsali nejvyšší českoslovenští představitelé
zákon o federativním uspořádání ČSSR. Zde se také konalo slavnostní zasedání,
své projevy pronesli Alexander Dubček, Gustáv Husák a Oldřich Černík.
31.
října na Pražském hradě prezident republiky Ludvík Svoboda udělil Věře
Čáslavské Řád republiky, když přijal úspěšnou čs. olympijskou výpravu po
návratu z Mexika. Byli přítomni také Alexander Dubček, Josef Smrkovský, Oldřich
Černík a Evžen Erban.
Toliko
mnohé signalizující říjnový zpravodajský pelmel.
ČECHOS, ČECHOS,
ČECHOS! VERA, VERA, VERA!
Říjnové
letní olympijské hry v Mexiku byly posledním celonárodním vzepjetím
hrdosti a sounáležitosti. Když při nástupu našich sportovců vyprodaný Aztécký
stadión povstal a hřměl skandováním Čechos, Čechos, šel mráz po zádech!
Při
vší úctě k Beamonovým bezmála devíti metrům ve skoku do dálky, Fosburyho
flopu a zaťatým pěstím Smitha a Carlose, symbolem her i vzdoru se stala Věra
Čáslavská, držitelka čtyř zlatých medailí. Po Japonsku si po čtyřech letech
podmanila svou krásou, elegancí, úsměvem a umem i Mexiko. A její tichý manifest,
kdy na protest proti okupaci při sovětské hymně sklonila hlavu a odklonila
zrak, se stal pro celý svět symbolem vzdoru Čechoslováků a nesmíření se
s osudem zotročeného národa. Svatba Věry Čáslávské a Josefa Odložila
v metropolitní katedrále v Mexico City zaplnila 26. října nejen
svatostánek ale i náměstí Zócalo před ním. Přímý televizní přenos sledovaly miliony
Mexičanů, pro něž byla Věra bezmála bohyní. Pro celý svět pak nejlepší
sportovkyní a nejslavnější ženou planety!
Až
později vyšlo najevo, že se Čáslavská v poslední fázi připravovala na
olympiádu v utajení v odlehlých lesích Jeseníků, kdy se jejím nářadím
staly větve, kmeny a louky. Je jasné, kde se Stallone inspirovalJ
Dalšími
našimi zlatými medailisty byli střelec Jan Kůrka a skokanky Miloslava Rezková
(do výšky) plus Milena Duchková (do vody).
Po
zdánlivě vřelém přijetí úspěšných olympioniků na Hradě, viz výše, nastaly
problémy, například president Svoboda záhy začal slavnou gymnastku tlačit do
odvolání podpisu manifestu 2000 slov. „Chybovat
je lidské, ale setrvávat ve lži ďábelské,“ do ní podle vzpomínek Věry
„otcovsky“ hustil. Neuspěl. Tak jako o několik let později Husák. Věra
Čáslavská si zachovala rovnou páteř i čisté svědomí, a včlenila se svými skutky
mezi statečnou menšinu Čechů a Slováků.
JIMIHO
ELEKTRIZUJÍCÍ ŽENY
Ale
i jiné ženy na sebe v oněch týdnech poutaly pozornost. V říjnu 1968
vychází vrcholné Hendrixovo dílo, „nahaté“ dvojalbum „Electric Ladyland“.
Osmašedesátý přitom pro Jimiho nezačal zrovna šťastně. Po demoličním amoku ve
švédském hotelu skončil na pár dní v arestu. Událost symbolicky zapadala
do překotného dění plného násilí: válka ve Vietnamu, studentské bouře ve
Francii, černošské v USA, vraždy Martina Luthera Kinga a Roberta
Kennedyho, to vše se promítalo do fenomenálního díla, kde jeho kytara křičí,
šeptá, střílí, hladí, vazbí, hoří, bublá…
Jimi
Hendrix měl poprvé ke své spokojenosti vše pod kontrolou, byť se jeho
perfekcionismus nelíbil kvůli výdajům na nahrávání vydavatelské firmě ani
dosavadnímu producentovi, Chasu Chandlerovi, jemuž vadila i spousta kamarádíčků
a kolegů, motajících se jen tak ve studiu i kolem nástrojů. Na druhou stranu
však Brian Jones, Al Kooper, Dave Mason, Chris Wood, Steve Winwood, Buddy Miles
a další dodali albu pestrost a hvězdný pel. Žádný z příspěvků desítky hostů
nelze označit za samoúčelný, nadbytečný. Čtvrthodinová „Voodoo Chile“ díky tomu
zněla jako záznam živého vystoupení. Steve Winwood vzpomínal, že se nahrávala
natřikrát, poprvé se kapela seznamovala s Jimiho představou, podruhé stop,
když Mistr přetrhnul strunu, a na potřetí hotovo. Zkrácená verze celé monumentální
dílo uzavírala.
Nedílnou
součástí „Electric Ladyland“ byly i texty, reflektující současné dění a
přinášející i literární a filozofické odkazy, viz Orwelova „1984“ a polemika
Normana O. Browna s dílem Sigmunda Freuda coby inspirace pro „1983… (A
Mermam I Should Turn To Be)“.
Nebudeme
si nalhávat, že na „první rockerskou signální“ fungoval i přebal
s dvacítkou nahatých dvacítek. Jimimu se údajně nelíbil, ani ne tak pro
obsah, ale pro zkreslení proporcí širokoúhlým objektivem. Já tedy nevím, moje
rybí oko žádné vady na kráse nenašlo, a to jsem pečlivě zkoumal lupou tělíčko
po tělíčkuJ
V Americe
2 LP vystoupalo na samý vrchol žebříčku. Dnes je součástí dějin a současně
stále svým způsobem moderním rockovým dílem.
BEJVÁVALO JETHRO
BLUESOVÉ
Debutové
LP JETHRO TULL, „This Was“, se v jejich diskografii vymyká svým výrazným
bluesovým akcentem, postaveným na kytaře Micka Abrahamse a zvuku živých
vystoupení kapely. Na rozdíl od tehdejších stěžejních zástupců britského
modrookého blues, jakými byli John Mayall a FLEETWOOD MAC, vnáší JETHRO TULL do
svého blues nejenom silnější rockový akcent, ale díky flétně Iana Andersona i původní
jinozvuk, plus špetku jazzu a ostrovního folku. Album má zvláštní náboj, na
jedné straně odkaz blues, na druhé progrese a hledačská hravost. Soundem již
prostupuje originalita, díky níž si nikdo nemůže splést JETHRO TULL s žádnou
jinou skupinou.
Souboj
Abrahams/Anderson vyhrál, jak známo, Ian. Mick z kapely odešel a založil
BLODWYN PIG, kde mohl naplno realizovat své pojetí bluesrocku. JETHRO TULL pod
vedením Iana Andersona pokračovali směrem k objevování nových krajin.
HURDY GURDY ZEPP
MAN DONOVAN
Šestá
studiovka skotského písničkáře, „Hurdy Gurdy Nab“ je dodnes známa především
díky titulní skladbě, na níž podle legendy hrají tři čtvrtiny LED ZEPPELIN:
Jimmy Page, John Bonham a John Paul Jones. Na téma se vedou debaty bezmála
vášnivé jak samotná skladba. Donovan rád dává k dobru tezi, že vlastně
stál za založením LED ZEPPELIN, protože se de facto poprvé potkali na „Hurdy
Gurdy Man“. Jones pro změnu tvrdí, že to bylo jinak, a na kytaru hrál Alan
Parker a bubnoval Clem Cattini. Jimmy Page pak jednou tak, jindy opačně jinak:
v roce 1969 „Pracoval jsem pro
Donovanova na ,Hurdy Gurdy Man’. John Paul Jones se staral
o aranže a tak. Během přestávky se mě zeptal, jestli by mohl hrát na basu v
nové skupině, kterou jsem zrovna dával dohromady.“ Léta páně 2000, ten
samý Jimmy Page: „Vím, že se říká, že
jsem v té skladbě hrál, ale nehrál.“ Vyberte siJ A to není vše,
podle některých zainteresovaných hrál v první verzi Jeff Beck, ve výběru
kandidátů byl původně prý i Jimi Hendrix, občas padne v diskusích jméno
Allan Holdworth. Tomu říkám skladba s bájeslovným rodokmenem! V každém
případě zní „Hurdy Gurdy Man“ hardrockově a zcela se vymyká z Donovanova
trubadúrského formátu.
–
Vedle
tří v krátkosti představených novinek najdeme v dobových zahraničních
hitparádách mimo jiné: Mary Hopkins s častuškou „Those Were The Days“, „Malé
šípy“ v originále (Leapy Lee), poslední úspěšný výkop DAVE CLARK FIVE
(„The Red Ballon“), halekačku TREMELOES („My Little Lady“) vedle božské Arethy
Franklin („I Say A Little Prayer“), k tomu DOORS („Hello, I Love You“) a
samozřejmě i stále kralující „Hey Jude“…
Doma vládli: Marta s „Motlitbou“, Eva a „Rekviem“ a Kája s „Časem růží“. Helenka s Waldou bezelstně pěli „To se nikdo nedoví“, Karel Černoch burcoval s „Docela obyčejnou písní“ i si chlapsky posteskl v „Ona se brání.“ První gramodesítkou prolétlo také bigbítově REBELSkých „Pět havranů“. Zahraniční Houpačce vévodila po letní „Legendě Xanadu“ juchajda „Baby Come Back“ EQUALS. Domácí dobyla „Lady Carneval“, novinka Karla Gotta. Jak vidno, ač rocker, žil jsem a žiji v éře Karla Gotta:-)
Jaromír Merhaut (Publikováno v magazínu Spark 10/2018)
Komentáře
Okomentovat