Dare: Arc Of The Dawn (2009)
On
ještě Darren Wharton funguje? Napadlo mě s nadsázkou při pohledu na novinku
Dare, které jsem tak rád poslouchal před 20 lety, kdy přebal Out
Of The Silence lákal přelepkou ex Thin Lizzy keyboard player, či tak
nějak.
Dare byli vždycky tak trochu romantičtí rockoví melodici, samozřejmě s klávesami v popředí. Novinka přidává nový akcent, již úvodní Dublin mi navozuje náladu Belfast od Simple Minds. V podobné tesknivo patetické náladě se nese více písní (Shelter In The Storm, King of Spades, I Will Return.) Rozechvělý Darrenův hlas je ostatně k podobné muzice zrozen. Protože se kytarista Richie Dews nenechává vším tím krasostylem unášet, ukolébávat, a ani v jedné skladbě se nefláká, má Arc Of The Dawn i solidní rockovou sílu. Mně osobně z alba vyčnívá Follow The River, to je doslova katedrála se vším, co k melody rocku patří, bohatýrským nápěvem, elegancí, zpěvavými kytarovými vyhrávkami…
Klávesová nálevna medoviny s příměsí irské whisky. Čas od času si i já rád zavzpomínám na přelom osmé a deváté dekády, kdy Dare patřili k nejoblíbenějším jménům mezi vyznavači melodiky a´la Magnum. Mám zkrátka stále slabost pro to, když melodie cválá krajinou, anebo se vlní jak širé lány. Bailey´s taky.
Jaromír Merhaut pro Spark 2009
Komentáře
Okomentovat