NEW WAVE OF BRITISH HEAVY METAL (V)

LEGEND: LEGENDA NELEGEND

Dějiny Nové vlny britského heavy metalu skrývají spoustu barvitých a poučných příběhů. LEGEND byli v rámci NWOBHM jedineční svým stylem i soundem, do nichž se promítla poměrně široká inspirační základna členů kapely i určitá izolovanost od přímého dění na domovských britských ostrovech.

Ty normanské nikdy nebyly plodnou líhní hudebních talentů, na to byly příliš malé a od mateřské Anglie vzdálené, zeměpisně mají daleko blíže k francouzskému pobřeží. Z oblasti NWOBHM jsou známa pouze tři jména: TRACER, JONAS a LEGEND. Všechny jmenované soubory pocházely z ostrova Jersey s necelou stovkou tisíc obyvatel.

LEGEND vznikli v létě roku 1980 v sestavě: Mike Lezala (zpěv), Marco Morosino (kytara), Eggy Aubert (baskytara), Dave Whitley (bicí) a Peter Haworth (kytara). Zprvu se mládenci soustředili především na psaní písní a procvičování repertoáru; na ostrově totiž vůbec neexistovala aktivní hudební scéna jako taková, chyběly vhodné prostory i organizátoři, takže LEGEND za celou dobu své existence odehráli poměrně málo koncertů. Na druhou stranu, i mezi tamější mládeží byl po tvrdé rockové muzice velký hlad, takže všechny štace, jež se podařilo zorganizovat, byly vyprodány.

Vinylový debut „Legend“ vyšel na jejich vlastní „značce“ Workshop Records (WR 2007) v roce 1981. Vzhledem k okolnostem se jednalo o ambiciózní projekt se sedmi dlouhými, propracovanými kompozicemi.

Například sedmininutová „Torture“ rozhodně nezní jako samodoma nahrávka začínajících amatérů. Rytmicky klokotavá pecka – se spoustou přechodů a vychytávek i masivním riffovým základem – uzemní po pětatřiceti letech. Sabbatovsky potemnělá „Hiroshima“ se naplno rozjede v mezihře, a promění se z hardrockové klasiky v úderný NWOBHM. „Buried Alive“ mi evokuje tandem IRON BUTTERFLY / BLACK SABBATH, jinými slovy: rozjívená psychedelie naroubovaná na chmurný doom. V podobném šerosvitu pokračuje celé LP až do poslední sekundy závěrečného devítiminutového opusu „Song For A Soldier“.

Album bylo vylisováno ve velmi omezeném nákladu. Na Jersey zmizelo z regálů bleskurychle, pár desítek kousků se naštěstí dostalo i do Anglie. LEGEND se díky tomu objevili v rozhlasovém pořadu BBC Radio 1 „Friday Rock Show“ a následně se ocitli v roli předskokanů THIN LIZZY. Legenda praví, že LEGEND zaskočili svou kvalitou i samotné hlavní protagonisty, a že se pro určitou část náročnějších metlošů stali kultem.

Ani slibné nakročení k zářným zítřkům však nepřesvědčilo kytaristu Marca Morosina aby neodešel a nevrátil se na universitu. Kapela se nějaký čas snažila najít náhradu, nakonec se rozhodla pokračovat coby kvarteto. Mládenci chtěli kout železo dokud bylo žhavé, v rychlém sledu (a opět za své) nahrávají a vydávají v roce 1982 LP „Death In The Nursery“ (WR 3477) a EP „Frontline“ (WR 3478).

Nové skladby byly kratší a instrumentálně i tematicky odlehčenější. Zřejmě byly realizovány se záměrem oslovit širší publikum. Některé mají v rámci žánru až hitový potenciál, viz „Lazy Woman“ a zejména „Anthrax Attack“, která se stala součástí playlistů vícera rozhlasových stanic. LEGEND se dočkali i pochvaly v magazínu Kerrang!. Ten vyzdvihnul jejich obsahově atypické a nápadité texty, plus tvůrčí odvahu a nešablonovitost. Je zajímavé, že nebývale velká část – zdůrazňuji: bez účasti labelů a jejich distribučních kanálů realizovaných – vinylů LEGEND byla distribuována poštou do celého světa. I to je jeden z aspektů stojících za zvláštním postavením LEGEND v historii NWOBHM.

EP „Frontline“ pokračuje v příklonu k melodice a méně úpornému výrazu. Dvanáctipalec byl zaznamenán na konci roku 1982, a vydán na začátku roku následujícího. Opět sbíral kladné ohlasy v hudebním tisku i mezi fans. Kerrang! kupříkladu vyzdvihnul „Stormers Of Heaven“.

LEGEND ještě stihli roztočit třetí řadovku, pak však nastal sešup. Nejdříve kvůli zranění odchází baskytarista Eggy Aubert, čímž padají plány na anglické turné, situaci nezachrání ani rychlá výpomoc Neila Hawortha, Peteova bratra. Frustrace z nevšímavosti velkých labelů, kdy na jedné straně u nich vycházejí – podle mínění mládenců – i naprosté sračky, a přitom zajímavá a oceňovaná kapela je stále bez smlouvy, musela být obrovská. Členové LEGEND to i po letech z velké části přičítají své odloučenosti na ostrově Jersey.

První hodil rukavice do ringu frontman Mike Lezata, odešel počátkem roku 1984. Poté, co se nepodařilo najít vhodného nástupce, rozhodli se LEGEND skončit. Mika ještě ukecali na rozlučkový koncert v londýnském klubu Marque. Pete Haworth vzpomíná: „Nehráli jsme dobře, Lemmy si ale koupil kopii ’Death In Nursery’ a požádal, abych mu ji podepsal. Pak mě a mého bratra Neila vytáhl do nějakého klubu v Soho, moc si toho nepamatuju!“ To vše už bohužel bylo labutí píseň jedné z nejoriginálnějších skupin NWOBHM.

LEGEND se tak zařadili mezi spoustu dalších noviců, kteří to v marné snaze po úspěchu vzdali. Dave Whitley později spolupracoval s Markem Daghornem z TRACER. Pete vydal kazetu „The Business“ (1988), Neil pak CD „Call Me“.

LEGENDA OŽÍVÁ

Počátkem devadesátých let, v době nástupu grunge a zbláznění se některých NWOBHM klasiků, co najednou nevěděli kudy kam, se začali fanoušci klasického NWOBHM pídit po zapomenutých kapelách a deskách. Vzniklá poptávka vedla některé promotéry k vyhledání a oslovení muzikantů z této éry.

V roce 1998 vyšla CD kompilace s názvem „Retroshock 1981-1984“, jež rozdmýchala zájem také o LEGEND. Reformovaná skupina vydala v roce 2003 u Monster Records (MCD029) skvělé album „Still Screaming“ (2010 vydané firmou High Roller Records v reprezentativní vinylové podobě).

Pete Haworth vzpomíná: „Když se LEGEND v roce 1984 rozpadli, všichni jsme pokračovali ve svých vlastních kariérách. Já jsem vydal nějaké sólové nahrávky, Mike nadále hrál a komponoval, a Neil udělal album, pro které jsem napsal pár písní. Všichni jsme postupně fungovali v několika kapelách. Přesto nikoho z nás nenapadlo, že by se LEGEND ještě někdy vrátili na scénu. Teprve, když se internet stal široce dostupným informačním a komunikačním nástrojem, tak jsem si – díky mailům a vzkazům od našich fanoušků – uvědomil, jak naše hudba doslova cestovala po celém světě, a jak je ceněná. V letech 2001-2002 jsem s Dennisem od Rockadrome pracoval na 2CD ’Anthology’, bylo to vzrušující a inspirativní. Kontaktoval jsem Mika, pustili jseme se do práce, zprvu jako Haworth-Lezala projekt. V průběhu měsíců, sdílením nápadů a pokračujícím studiovém procesu, jsme si víc a víc uvědomovali, že vznikající album zní jako novodobí LEGEND. Nakonec tedy ’Still Screaming’ vyšlo coby comebackové album skupiny našeho mládí. Když nad tím tak přemýšlím, tak mám pocit, že jsme nikdy nepřestali existovat, jen jsme si mezi alby dali delší pauzu…“ uzavírá Pete Haworth.

Nedávno vydané „The Dark Place“ (2013, HRR316) je tedy čtvrté album LEGEND. Bylo nahráno v sestavě: Mike Lezala, Pete Haworth, Neil Haworth, Eggy Aubert, plus novic na bicí – Jack Pallot. „Písně jako ’Halls Of The Dead’ anebo ’Burn With Your Demons’ zněji veskrze moderně a přitom se neobracejí zády ke klasickému NWOBHM stylu.“ zdůrazňuje Mathias Mader ve svém rozsáhlém sleevenote. Spojnicí s minulostí je i nová verze „Taste Of Life“ z debutového alba, stejně tak jako „Questions And Answers" (původně zaznamenaná na jejich demosnímku z roku 1983).

Pete Haworth: „Chtěli jsme nahrát to nejlepší album o věcech, které považujeme za důležité. Na ’The Dark Place’ jsem chtěl pracovat stejným způsobem jako za starých časů. Zkrátka, zahrát každou písničku naživo naplno, a nedělat žádné dotáčky. Mike nahrál všechny vokály stejně jako před 30 lety – zpíval ve dvou sledech, nejdříve sólové vokální party a pak harmonie. Nechtěli jsme ani používat módní ’vocaliser’, který ’zazpívá’ za vás bez vás. Moderní zvuk je pravděpodobně způsoben tím, že jsme nahrávali výhradně na počítačích. Staré studiové pásy mně ale moc chybí. Na konci ’Prologue’ na našem ’Death In The Nursery’ slyšíte náhlé zpomalení a zastavení, to jsem způsobil vlastníma rukama! Šťastné dny!  U ’The Dark Place’ jsme měli to štěstí, že jsme pracovali v nejlepším studiu na Jersey. Když jsme nahrávali ’Still Screaming’ udělali jsme novou verzi ’Hiroshima’ z prvního alba. Chtěl jsem v roce 2003 nahrát píseň tak, jak bylo původně zamýšleno, a v té době [1980] nebylo možné realizovat – vzhledem k omezení času na vinylové desce. Poté, co jsme vydali ’Still Screaming’ jsem chtěl vybrat další staré písně a znovu je nahrát na budoucích albech. ’Questions And Answers’ byla doposud jen na demo kazetě, tak dobrý song si podle mne zasloužil být řádně zaznamenán. A ’Taste Of Life’ byla první píseň, se kterou se kdy LEGEND dostali do rádia (Tommy Vance v BBC ’Friday Rock Show’).“

„Too Late To Be A Hero“ zní jako autobiografické píseň, podle Peta Hawortha tomu tak není: „Ne, vůbec ne... skladbu jsme napsali před 30 lety a končili jí naše tehdejší koncerty. Když jsme nahrávali ’Death In The Nursery’, museli jsme volit mezi ’Too Late’ a ’Lazy Woman’. ’Lazy Woman’ skončila na albu a ’Too Late’ se ztratila v čase. Když jsem procházel staré nahrávky ze zkoušek, napadlo mne přivést ji zpět k životu. Píseň je o muži, jenž jde do války, ne o nás." 

Svou propracovaností a promyšlenou stavbou zaujme už na první poslech úvodní a současně titulní „The Dark Place“, dalším skvělým tipem je hymnický „Paragon“ – obě kompozice jsou pro LEGEND typické. Pete Haworth poukazuje: „Nejvíce pozornosti získali – titulka, ’Paragon’ a ’Halls Of The Dead’. U progmetalových fanoušků vítězí ’Red’. Nechci se chlubit, ale na desce není žádná slabší skladba.“, uzavírá.

LEGEND jsou často označováni za progresivní NWOBHM kapelu. Podobně jako OMEGA, BLEAK HOUSE a SHIVA. Na otázku, zda-li tehdy mládenci z ostrova Jersey vnímali tyto  své souputníky, odpovídá Pete „Ne, ne, žádná provázanost nebyla. Poslouchal jsem různou hudbu z celého světa. Nejdříve jsem byl ovlivněn Jimim Hendrixem a pak PINK FLOYD, HAWKWIND, BLACK SABBATH, DEEP PURPLE, BUDGIE... a vůbec vším rockovým z pozdních šedesátek a raných sedmdesátek. Nahrávky jsme sice mohli shánět přímo v Jersey, ale jedině po objednání – na základě toho, co jsme se dočetli v hudebním tisku. Poslouchal jsem rovněž hodně Zappu a KING CRIMSON, vždy jsem byl ale především hardrocker. Vzpomínám, jak jsem v jedné várce objednal RUSH a Franka Marina z Kanady. Také jsem si občas pustil Chopina a Mozarta. Všechny tyto vlivy měly na mne samozřejmě účinek. Nikdy jsme nechtěli být součástí jakéhokoliv vlny, anebo někoho kopírovat. Dělali jsme, co jsme dělali. Mikeovy texty a vokály jsou rozhodující klíčem k naší hudbě. Podává slova krásným způsobem, i když jsou temná. A protože jeho inspirace a vlivy jsou zcela odlišné od mých, tak to je možná ono, co vytváří jedinečný ’LEGEND SOUND’.

Obnovení LEGEND se mají stále čile k světu, stačí navštívit jejich www.legendjersey.com  plus facebookový profil Legend- NWOBHM Jersey, a pokecat s Petem anebo Neilem Haworthem. V roce 2014 se na pultech objevila limitovaná kolekce „Rare And Raw“ (1980-2012). Sběratelům doporučuji již zmíněné 2 CD „Anthology“, kde najdete obě raná alba, EP i demáče z nerealizované trojky. Vše je ke koupi přímo od kapely: www.legendmerch.com.

Jaromír Merhaut (s použitím materiálů Matthiase Madera) pro Spark 2015