ROCK TESANÝ DO KAMENE – Deep Purple In Rock

Album, jež změnilo pravidla tvrdého rocku srovnatelně s fundamentálně bluesovou jedničkou LED ZEPPELIN. Drtilo zavedená pravidla velikášským přebalem, brutální silou zvuku, hráčskou ekvilibristikou a elegancí, i doposud neslyšeným aranžérským a muzikantským novátorstvím.

Přes svou explosivní výjimečnost však ani „In Rock“ nevznikl ze vzduchoprázdna, má svou vnitřní historickou logiku a vnější souvislosti, přesto se dá napsat, že jím DEEP PURPLE tehdy překročili nejen svůj Rubikon a již pro ně, ani rockový svět vůkol, nebylo cesty zpět.

 „Po třech albech jsme se stále jen hledali. Když se k nám ale připojili Ian s Rogerem, stalo se něco úžasného, najednou jsme mohli všechno,“ vzpomínal Jon Lord. Gillan oceňuje především tvůrčí pospolitost: „Byla to čirá radost, žádné biflování už napsaných skladeb, nýbrž jejich tvoření přímo ve zkušebně a na place. Sound ,In Rock’ se tvořil při společném živém hraní.“

Hanwellovo komunitní centrum z poloviny 19. století pamatuje ledasco. Charlieho Chaplina i zrod artové odnože hard rocku při sousedském pobytu DEEP PURPLE a URIAH HEEP. Z „In Rock“ a „Very 'eavy... Very 'umble“ je evidentní, že si vzájemně naslouchali, avšak neopisovali, jak se jim občas neználkovsky podsouváJ

Každý z nás hardrockerů si určitě nejednou položil otázku, z čeho všeho se skládá hornina, do níž pětice kameníků vysochala hardrockový památník?

Zeptejme se opět Iana Gillana. „Šlo o akumulaie různých vlivů. Jon měl svou klasiku a mistra hammondů, Jimmyho Smitha, Ian ztělesňoval Buddyho Riche, já miloval Elvise, Little Richarda, Chucka Berryho, Fatse Domina, Ellu Fitzgerald, Jerryho Lee Lewise. Roger Boba Dylana,“ upřesňuje – a současně ostentativně ignoruje perimetr Ritchieho Blackmorea. Nicméně, právě on byl bezesporu vůdčí silou kapely. „Nebyl jen kytarista, byl inovátor, dynamický autor, který dokázal tehdy přijít s věcmi, které by nikoho ani nenapadli,“ vzdává bývalému kolegovi poklonu Roger Glover.

ZROD

Album se nahrávalo porůznu a na etapy od října 1969 do dubna sedmdesátého. „Studio jsme proměnili ve zkušebnu,“ prozrazuje Gillan. Současně přiznává, že ani dopředu nevěděli, jak mají na desce znít. Nakonec vše dopadlo jako při živé show, hlasitost se stupňovala, co aparatura dovolila. Někdy i o trochu víc. „Můj strýc, jazzový klavírista, ze studia doslova prchnul, když nás slyšel. Křičel něco o kakofonii,“ směje se Ian.

Tajemství do té doby neslýchaně agresivního plného zvuku spočívá nejenom v samotných výkonech muzikantů, ale také ve způsobu nahrávání. Roger Glover k tomu v bookletu k výroční verzi z roku 1995 uvádí: „Hulili jsme své nástroje a aparáty co to jen šlo. Není divu, že náš zvuk saturoval magnetofonové pásy. Kdybych si měl vybrat jeden obrázek z nahrávání ,In Rock’, byly by to VU metry zaseklé nadoraz v červeném poli.“ Starší čtenáři Sparku určitě pamatují, co s nahrávkou dokázal provést přebuzený magnetofonový pásek – byla nevratně zbustrovaná. A to je částečně i případ alba „In Rock“, jakkoliv víme, že Roger trochu přeháněl, Martin Birch totiž nebyl žádné zvukařské ořezávátko a měl vše pod kontrolou.

LEGENDY

Podívejme se aspoň pár slovy na jednotlivé skladby: „Speed King“, pecka na solar, pocta Little Richardovi a jeho svaté trojici: „Good Golly Miss Molly“, „Tutti Frutti“ a „Lucille“. Do příchodu „Highway Star“ otevírák koncertů.

„Bloodsucker“ s pageovsky zalamovaným riffem napsal Ritchie společně s Rogerem při společném jamování na španělky u něj doma.

Protiválečná „Child In Time“ je vedle „Schodů do nebe“ vrcholným rockovým „Bolerem“, byť je, jak známo, v úvodu opsaného z „Bombay Calling“ amerických IT’S BEAUTIFUL DAY. Lord si její základní tříakordový motiv znovu a znovu přehrával, „A já jsem do toho bez nějakého přemýšlení začal ,Sweet Child in Time’ … a v tu chvíli se začala psát rocková historie. Bylo to Píseň vznikla naprosto spontánně, aniž by vycházela z nějakého příběhu, jako později třeba „Smoke On The Water“, a já při ní poprvé objevil svůj jekot; možná mi k němu napomohly i těsně upnuté kalhoty,“ dává k dobru Gillan.

„Flight Of The Rat“ je hardrocková peckou s rodokmenem v klasické hudbě. Má totiž předobraz v „Letu čmeláka“ od Rimského-Korsakova, preludovaného, jak jinak, Jonem Lordem ve studiu. Hudební výchova v praxi.

V bucharsky kráčivé „Into The Fire“ se nejvíce „vyřádil“ Ian Paice, podle něhož jde ve skladbě o příběh někoho, kdo udělá v životě zásadní chybu a špatně skončí.

Taktéž v „Livin‘ Wreck“ Paiceho kovové bicí doslova předběhly dobu.

Závěrečná „Hard Lovin‘ Man“ je pak typickou Blackmoreova jízdou na plný plyn, a nebojím se jí nazvat první skladbou RAINBOW.

–

Kdybych měl popsat, čím vším bylo „In Rock“ pro mou generaci náctiletých, musel by Karel uvolnit aspoň 10 stran. Před deseti lety jsem ve Sparku připomněl čtyřicítku „In Rock“. Abych začal přemýšlet, co napíšu k šedesátceJ

Jaromír Merhaut (Publikováno v magazínu Spark 8/2020)