Order, The: Rockwolf (2009)


Vypadá to, že The Order na sobě od posledního alba zapracovali. Jsou věrohodnější, dopilovali výraz i sound, a posunuli se z osmdesátkového heavy hlouběji k údernému hardrocku australského střihu. A hlavně, zamakali na skladbách. Všechny obstojí, žádná není nanicovatá, táhnou za jeden provaz a přitom si každou zapamatujete. Trojka Rockwolf se sestavě: Bruno Spring - kytara, Andrej Abplanalp - basa, Tschibu Casciero - bicí a Gianni Pontillo - zpěv, povedla.
Na úvod šlapavý rokec v hairmetalovém aranžmá (Sex, Drugs & Rock'n'Roll.) Pak Love Ain't A Game To Play, žhavá drsanská dusavka, jeden by nevěřil, že vznikla pod ledovcem.

Jen dvě skladby odkazují přímo na tvrďáckou minulost, On And On, a především Reorder The Disorder - zdaleka nejurputnější kus, jakoby se kapela chtěla ukázat, kdyby něco, tak klidně přidáme forsáž a poboříme to tu. The Order ale umí i masivní hardrockové balady a kývačky, viz Endlessly a This Song Is For You s vynikajícím chlapským ječákem Gianniho. Ten má hlas jako dobře ulitý zvon. Vrchol alba, skladba by obstála na desce kohokoliv z hard&heavy špičky. Ani mainstreamová chytlavost nechybí. Angels In Disguise se solidním sekaným riffem a´la AC/DC,  zdobným kytarovým cvalem a chytlavým refrénem, i skočná Miss Paradise, by mohly rovnou do každého rádia.
To titulní Rockwolf s krvavým riffem v černé tlamě naznačuje podle mne budoucí vyšší umělecké ambice kapely.

Wild Boys od Duran Duran je tak blbá, že ji prostě ignoruju, a do hodnocení nezahrnu. Vynechávejte.

Jaromír Merhaut pro Rock+ 2009



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

ČESKÁ STOPA LED ZEPPELIN [1969-1970]

CUBY & BLIZZARDS

Saxon: Into The Labyrinth (2009)

DÉMON A ČARODĚJ KEN HENSLEY (+ INTERVIEW 2002, 2007)

LEE KERSLAKE (1947 – 2020)

1969 09: ABBEY ROAD – POKLAD NA KONCI MAGICKÉ CESTY

Ladwig: Here We Stand (2009)

MARILLION

NAZARETH/DAN MC CAFFERTY: VYPNUTÍ NEJVĚTŠÍ CIRKULÁRKY SVĚTA

Vernon Joynson: The Tapestry Of Delights (An-Ar)