SÁGA Z NEJÚCHVATNĚJŠÍCH (rozhovor s Ianem Crichtonem)
V době, kdy původnímu
artrocku vinou punkové exploze odzvonilo, objevila se v Kanadě skupina SAGA
s novou definicí progresivního rocku, reflektující náladu doby. Svým
soundem i stylem předběhla dobu. Troufám si říci, že kdyby neexistovala SAGA,
tak kupříkladu ASIA by hrála jinak a nedosáhla takového úspěchu.
Kapela se nebála experimentovat, vydávala různorodá alba, málokdy se opakovala, přesto ji lze identifikovat po prvním motivu. Patří k nejoriginálnějším tělesům na rockové scéně.
Jakkoliv se to zdá
neuvěřitelné, skupina SAGA se již na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let
stala široce oblíbenou také v Československu. Zřejmě to byl důsledek
silného, byť neoficiálního, obchodního propojení s Německem, kde SAGA taktéž
okamžitě zaujala posluchače, teskně vzpomínající na progresivní rock i další
náročnější formy.
Když v roce 1981 SAGA vydala čtvrté album, „World Apart“ – které spolu s MTV hitem „Wind Him Up“ znamenalo průlom u amerického obecenstva a se stalo zlatým, rocková rádia protáčela hned několik skladeb kapely a Kanadě SAGA obdržela cenu Juno za nejslibnější skupinu roku – byla krůček od světového úspěchu.
Proč to nevyšlo nám možná řekne kytarista Ian Crichton, jenž je jediným stálým členem skupiny, v exklusivním rozhovoru pro Spark, jenž vedla kolegyně Ema Moravcová.
Kapela se nebála experimentovat, vydávala různorodá alba, málokdy se opakovala, přesto ji lze identifikovat po prvním motivu. Patří k nejoriginálnějším tělesům na rockové scéně.
Když v roce 1981 SAGA vydala čtvrté album, „World Apart“ – které spolu s MTV hitem „Wind Him Up“ znamenalo průlom u amerického obecenstva a se stalo zlatým, rocková rádia protáčela hned několik skladeb kapely a Kanadě SAGA obdržela cenu Juno za nejslibnější skupinu roku – byla krůček od světového úspěchu.
Proč to nevyšlo nám možná řekne kytarista Ian Crichton, jenž je jediným stálým členem skupiny, v exklusivním rozhovoru pro Spark, jenž vedla kolegyně Ema Moravcová.
Bylo nám okolo dvaceti let, když jsme nahráli první skladby, takže jsme byli všichni velmi mladí. Můj brácha Jim Crichton je o tři roky starší a už měl s hraním pár zkušeností díky kapele FLUDD, kde hrál spolu s bratry Brianem a Edem Pillingovými. Brian byl leader kapely, ale bohužel zemřel na leukemii, takže se kapela rozpadla. Poté se Jim se rozhodl dát dohromady vlastní kapelu v progresivním rockovém stylu. Já jsem v té době hrál v kapele KICKBACK, která hrála napůl covery a napůl vlastní skladby. Michael Sadler působil ve skupině TRUCK, která také hrála progresivní rock a další dva členové, Peter Rochon a Steve Negus přišli z FLUDD, takže tohle byla základní sestava SAGY v roce 1977.
Naše začátky byly opravdu skvělé. Vzpomínám si, když jsme zkoušeli v obýváku u Jima a v té době jsme neměli žádnou extra moderní techniku. Když jsme chtěli nahrávat, museli jsme všechno nastavit do jedné polohy, protože když se kliklo někde bokem, dělalo to hrozný rámus nebo když jsem nahrával kytaru na mikrofon, měl jsem na klíně a okolo sebe papírové krabice proti hluku z bicích, no asi si umíš představit, jaký na nás musel být pohled. (smích)
Naše začátky byly opravdu skvělé. Vzpomínám si, když jsme zkoušeli v obýváku u Jima a v té době jsme neměli žádnou extra moderní techniku. Když jsme chtěli nahrávat, museli jsme všechno nastavit do jedné polohy, protože když se kliklo někde bokem, dělalo to hrozný rámus nebo když jsem nahrával kytaru na mikrofon, měl jsem na klíně a okolo sebe papírové krabice proti hluku z bicích, no asi si umíš představit, jaký na nás musel být pohled. (smích)
Jak vznikl nezaměnitelný, naprosto originální sound kapely?
Nikdy jsme neměli moc peněz, takže když se nám naskytl prostor pro nahrávání ve studiu v Torontu, tak jsme byli tři měsíce v kuse spolu zavření a celé dny jen psali a nahrávali, kde vlastně vznikaly ty základní a hlavní melodie, kterou jsou pro SAGU charakteristické.
Šlo o náhlý nápad, anebo jste se ke své originalitě propracovali postupně?
Ne, všechno to z nás šlo samo, přirozenou cestou, už od samotného skládání. Jim, Michale a já jsme hodně poslouchali progresivní kapely jako KING CRIMSON, YES, GENTLE GIANT a plno dalších kapel ze 70. let. Rozhodli jsme se, oproti jiným progresivním kapelám, nejít cestou komplikovanou, tedy nekomplikovat si to přes hudební producenty a našli si svůj vlastní styl, jednou zníme víc jako rocková kapela, někdy víc klasicky, občas hudbu trochu obohatíme o prvky irské hudby, ale hlavně jsme na všem vždycky pracovali společně.
Jak velkou výzvou bylo, hrát na kytaru v kapele se zdvojenými klávesami?
Abych byl upřímný, byla to pro mě celkem výzva. (smích) Hlavní slovo totiž měly právě klávesy, což mě ze začátku celkem štvalo. Říkal jsme si, jak staromódně to zní. To víš, ve dvaceti jsem pobral všechnu modrost světa. (smích) Ale pak jsem pochopil, že tudy vede naše cesta.
Na jakých kytaristech jsi vyrůstal, jsou někteří, které bys označil za své vzory?
Jako teenager jsem miloval GENESIS, LED ZEPPELIN a různé domácí kapely tady z Torontu. A jako své největší vzory bych asi zmínil Jimmyho Page, rozhodně Jeff Beck, Jimmi Hendrix, Eric Clapton, všichni tito kytaristé ze 70. let. Ještě bych zmínil Allana Holdswortha, Roberta Frippa z KING CRIMSON.
Řekl bych, že jsme s naší první deskou měli prostě štěstí. V té době se na trhu naše deska neprodávaly normálně jak evropské. Jednalo se o import z Kanady, mohli jsme importovat jen nějakých 50 000 kopií. Další šťastná událost, co se nám přihodila je, že si nás pod svá křídla vzala velká německá promotérská firma Marka Lieberberga, která pořádá největší festivaly jako jsou Rock am Ring nebo Rock im Park. Uspořádala nám velké turné po halách, což bylo pro SAGU něco úplně nového. V Kanadě jsme totiž hráli jen v malých klubech nebo sálech jen pro pár lidí, takže tohle byl pro nás rozhodně velký zlom v kariéře.
Máš nějaké vysvětlení, proč se tehdy nepodařilo udělat poslední krůček k celosvětové slávě, jakou zažívala již zmíněná ASIA, se kterou se mimochodem tvá kariéra nakrátko potkala na albu „Aura“ 2001? Bylo to tím, že páté LP „Heads or Tales“ nestvrdilo vzestupnou tendenci zájmu a prodejů, jak kdysi zmínil Michael Sadler?
Upřímně ale nevím, co za tím stálo. V té době se začal trend kapel a hudebního směru v Americe dost zásadně měnit. Na scénu přišel hlavně grunge a progresivní rock už v té době nebyl tak populární. Nová generace dětí už vyrůstala na odlišné hudbě, ale netuším, co byl ten hlavní důvod. Beru to tak, že co se mělo stát, se stalo.
Jaký je podle tebe hlavní rozdíl mezi evropským a americkým publikem? Jsou různorodá a posluchačsky náročnější alba odrazem skutečnosti, že evropské publikum je přístupnější rozvitějším rockovým formám?
Ano, rozhodně si myslím, že Evropané jsou rockové hudbě mnohem více otevření než Američani a tím myslím veškeré hudbě. Můj kamarád Joe Bonamassa, který je před asi pěti lety jel turné po halách v Evropě až pro 5 000 lidí, a to je prosím pěkně bluesový kytarista se stylem 60. let, takže žádná novinka a evropskému publiku se to strašně líbilo. Tím chci říct, že lidé v Evropě mnohem více podporují své oblíbence a jsou méně kritičtí k novým věcem.
Bylo původně v plánu nahrát akustické album například formou živého unplugged vystoupení?
Na posledním turné v roce 2017 jsme hráli v otevřeném prostranství jedné staré knihovny. Atmosféra toho místa byla opravdu úžasná! V pozadí jsme měli obrovské množství knih, v přední části parketu bylo několik lavic se svíčkami, takže jsme koncert přizpůsobili akustické formě a moc se nám to líbilo a od fanoušků jsme sklidili jen samé pozitivní ohlasy, takže jsme si řekli, proč to nezkusit i na albu.
Můj brácha a já jsme dělali všechny hudební aranže a finální line-up jsem dával dohromady já. Volili jsme hlavně skladby, které hrajeme nebo jsme hrávali naživo a samozřejmě jsme zvolili i pár našich oblíbených. Album jsme ale chtěli namixovat tak, aby nám dávalo smysl především hudebně. Nahrál jsem nějaké kytarové linky mezi skladby, někde jsme zase skladby natáhli, prostě jsme jim dodaly takový šmrnc.
1978 Saga
1980 Silent Knight
1981 Worlds Apart
1983 Heads or Tales
1985 Behaviour
1987 Wildest Dreams
1989 The Beginner’s Guide to Throwing Shapes
1997 Pleasure & the Pain
2003 Marathon
2009 The Human Condition
2012 20/20
SAGA až do nahrávání prvního alba vystupovala pod názvem POCKETS.
První veřejné vystoupení skupiny se odehrálo 13. června 1977 v taverně Tudors (Cambridge, Ontario).
Název SAGA vznikl jako předzvěst plánované Crichtonovy čtyřalbové ságy o osmi kapitolách.
Zpěvák Michael Sadler se narodil ve městě Penarth ve Walesu, ve třech letech se přestěhoval do Kanady a v novém tisíciletí žil osm let v Německu, kdy dokonce nazpíval oficiální hymnu hokejového mistrovství světa 2001.
Dlouholetý bubeník Steven Negus začínal v country kapele, poté přesedlal na rhythm & blues, a teprve s příchodem k FLUDD přičuchl k rocku. Po odchodu ze SAGA mj. bubnoval na známém albu „The Getaway“ Chris deBurgha.
SAGA 14. února 1982 vystoupila jako první kanadská skupina za železnou oponou, v budapešťské aréně Sportcsarnok. A za rok dokonce její koncert odvysílala východoněmecká televize!
V lednu 2007 oznamuje v předstihu Michael Sadler odchod ze skupiny ke konci roku. Poslední představení odehraje 9. prosince. Na jeho místo na pár let nastupuje Rob Moratti (FINAL FRONTIER). S kapelou nahrává album „The Human Condition“. Michael Sadler se vrací počátkem roku 2011.
Největšího ohlasu se skupina dočkala v Německu, Norsku a Švédsku, kde alba z první poloviny osmdesátých let častokrát vystoupala až na medailové pozice tamějších žebříčků.
SAGA celosvětově prodala na 8 milionů desek a ve dvaceti zemích světa vystoupila celkově více jak tisíckrát.
Jaromír Merhaut pro Spark 2021
Komentáře
Okomentovat