ALAN PARSONS PROJECT 1976: EDGAR ALLAN POE V LÍBEZNÉM HORORU ALANA A ERICA
„Protože
jsme chtěli natočit záznamy o tom, kde byl producent klíčovou postavou, stejně
jako Stanley Kubrick nebo George Lucas se staly centrem jejich
filmů. Stejně jako oni používali různé herce, rozhodli jsme se použít
různé zpěváky,“ Eric Woolfson o Alan Parsons Project.
Možná
by se dal titulek doplnit podtextem: Kterak zvukař z Abbey Road a Odvrácené
strany Měsíce začal s vlastní hudbou. Pořád nic? Tak si nejen
přečtěte sbírku Příběhy tajemství a
představivosti, ale též poslechněte Tales Of Mystery And Imagination
(Edgar Allan Poe), debutové album dvojice Alan Parsons / Eric Woolfson, později
vystupující pod hlavičkou Alan Parsons Project, coby pocta osobnosti a dílu E.
A. Poea, básníka, prozaika, mistra hororu a průkopníka detektivek.
–
Když
se studiový technik Alan Parsons rozhodl překročit svůj rubikon, mixážní pult,
a naplnit tak své vlastní hudební ambice, přihrál mu osud do cesty Erica
Woolfsona, zkušeného klavíristu, skladatele, textaře, příležitostného vokalistu
a manažera v jedné osobě. „Eric měl pověst obchodníka, co by dokázal
prodat Francouzům Eiffelovu věž,“ vzpomíná Alan.
A
byl to Eric, kdo nasměroval Alana k realizaci svého dávného snu, zhudebnit
odkaz Edgara Allana Poa, jehož dílo i život pokládal za vysoce inspirativní.
Počátkem sedmdesátých let měl rozpracováno několik demoverzí, mezi jinými i
skladby Raven a Edgar, jež se na první verzi Tales … nevešla.
Poté,
co na festivalu Midem podepsal Russ Regan Ericovi a Alanovi bianco šek na
realizaci alba s tématem Edgar Alan Poe, a peníze opravdu dorazily, mohlo
se nahrávat a nehledět na výdaje. „A zdá se, že trochu peněz zbylo, protože
Eric vyšel ven a koupil si Rolls Royce téměř druhý den!,“ pobaveně doplnil před
pár lety story Alan. Pragmaticky se tomu říká dosažení tvůrčí svobodyJ
Původně
mělo jít o jednorázovou spolupráci, postavenou na „filmařském“ konceptu, kdy
velí režisér (producent) a najmutí herci (hudebníci) naplňují především jeho
vize. Jak víme, nakonec bylo vše jinak.
PŘÍBĚHY
Samotné
nahrávání probíhalo o července 1975 až do ledna následujícího roku. Zúčastnily se
jej na čtyři desítky účinkujících, a to nepočítáme členy orchestru. Ústřední
dvojice se ujala všeho technického a organizačního, plus kláves, kytar a doprovodných
vokálů. U mikrofonu se vystřídali: recitátor Leonard Whitting (Raven), Arthur Brown (The Tell-Tale Heart), nadvakráte John
Miles a Terry Sylvester, plus Jack Harris. „Na Arthura Browna jsme neměli
kontakt, kdosi jej sehnal, a když přišel, znejistěl jsem, poslechl skladbu a
jen zabručel: ,Ale jo, půjde to. Mám jít?’ A pak šel, a z Athura se
proměnil v Crazy World Of Arthur Brown,“ vzpomíná Alan. V Havranovi, jako jeden z prvních
použil vocoder, což byl dost otravný syntezátorový prznič hlasů, jemuž nešlo na
přelomu sedmdesátých a osmdesátých let uniknout.
Orchestrální
doprovod se nahrával v Kings Way Hill v Londýně, místě s úžasnou
akustikou, ale poblíž stanice metra, takže démonické subbasové frekvence na
nahrávce mají docela prozaické vysvětlení – brzdící vlak.
Nahrávání
bylo místy až dobrodružné. Když oba perfekcionisté potřebovali pro The Fall Of The House Of Usher: II. Arrival zvuk hromu, a nebyl jim dost
dobrý žádný ze záznamů v obří knihovně efektů, seslal jim někdo přející
shůry nad Abbey Road bouři, jakou nikdo místní nepamatoval. V té době Alan
experimentoval s mikrofony umístěnými namísto uší v umělé gumové hlavě.
Neváhal ani sekundu, šišku s mikrofony nasadil na stojan, vyběhnul s ní do
zahrady, propojil dlouhým kabelem do studia, a Erica s Davidem Patonem
vyhnal ven s deštníky, aby posloužili hlavě a déšť nerušil zvuk hromu. Zábavně
působí i povídání Erica a Alana o tom, jak před účinkujícími i technickým
personálem studia tajili pravé názvy skladeb jen proto, aby se nikdo jiný
nezmocnil tématu Edgar Alan Poe. A tak se z Ravena stal The Raver a The Cask Of Amontillado bylo
přejmenováno na Bristol Cream.
Arthura Browna neošálili, ten z textu The
Tell-Tale Heart okamžitě poznal odkud temný vítr vane.. No, ještěže se Tales
… nenahrávalo v Česku, to by Helenka anebo Karel do týdne vydali
svého Havrana, třebas namalovaného na
džbánku, anebo přivátého mistrálem.
Krátce
po dokončení alba, nahrál slovutný Orson Wells krátký vstup pro reklamní presentaci
alba v rádiích, záznam se proto objevil až mezi bonusy reedičního vydání
na CD i jako součást kompletně zremixované a upravené verze Tales
Of Mystery And Imagination z roku 1987.
MIHOTAVÉ ZRCADLENÍ
Sen
ve snu / Havran / Zrádné srdce / Sud vína Amontillaského / Metoda doktora Téra
a profesora Péra / Zánik domu Usherů / Někomu v ráji – co skladba, to báseň
potažmo povídka E. A. Poea jako její inspirace.
„Chtěl
jsem u posluchačů dosáhnout stejných emocí, jaké mají diváci u filmů na náměty
hororových povídek a básní Edgara Allana Poea,“ přibližuje svůj záměr Parsons. Svým
způsobem šlo o soundtrack Poeova života a díla.
Parsons
si zřejmě uvědomil, že urputná snaha o strašidelnost by ve výsledku byla trochu
úsměvná, už jen proto, že není Sabbatem anebo Alice Cooperem, a jeho výrazné
melodické obraty a inklinace k pompézním formám děsivost úspěšně ředí. Tales
… se poslouchá skvěle i bez mrazení v zádech a úleků.
Kompozičně
máte u Parsona trochu pocit, že jde stále o jednu a tutéž píseň, možná je to
důsledek určité všeprostupující slavnostní fanfárovosti jeho kompozic, jen se u
nich střídá zasněný a úderný sound.
Mezitím
ostatními vlivy zaujímá zvláštní postavení předehra Zániku domu Usherů, jež je inspirována Debussyho stejnojmenným
operním fragmentem. [Pozn. autora: Možná by k podobnosti mohl pár slov
napsat redakční kolega, vystudovaný muzikolog, Jan Blüml]
Celkově
lze vycítit, že hlavním Parsonovým hudebním nástrojem zůstal mixážní pult.
Metaforický
přebal z dílny Hipgnosis nahradil původní polopatickou představu dvojice
Parsons/Woolfson. V úzkém pruhu na zeleném pozadí znázorňoval prodloužený
stín postavy, mumie, poeovsky uvězněné v magnetofonovém pásu ovinutém
kolem těla. Zadní strana na zvlněném pruhu odhalí samotnou postavu. Motiv postavy
„zamčené“ do pásu/gázy se pak opakuje na vnitřní straně přebalu.
DOZVUKY A OZVĚNY
Billy
Altman z Rolling Stone dospěl k závěru, že Tales … není přesnou
reprodukcí Poeovy atmosféry napětí a strachu: „Vyznavači gotické literatury budou
muset dále čekat na někoho morbidnějšího.“ Alan Parsons zkrátka namaloval bytostně
svůj zvukový obraz k svému a Ericovu filmovému příběhu o Poeovi.
Tales Of Mystery And Imagination si mezi fanoušky Alan
Parsons Project dodnes drží kultovní status. V červenci 2010 bylo magazínem
Classic rock zmíněno mezi 50-ti alby, na nichž stojí prog-rock.
–
POST
SCRIPTUM: Téma E. A. Poe zpracoval Eric Woolfson také na svém sólovém albu Poe:
More Tales Of Mystery And Imagination, vydaném v roce 2003. Šlo o
zcela nové písně. Po čase shromáždil svůj na původním albu nepoužitý materiál a
vydal jej v roce 2009 pod názvem Eric Woolfson zpívá Alan Parsons Project, jež
nikdy nebyl. „Není žádným tajemstvím, že jsme se s Alanem ne vždy
shodli na tom, co u APP použít. To není kritika anebo stěžování si, jen
odrazem skutečnosti, že lidé mají rozdílný vkus a jen proto bylo mnoho z mých
skladeb buď odloženo bokem, anebo nedokončeno,“ uvedl Eric Woolfson v jednom
z posledních rozhovorů před svým skonem v roce 2009. Ještě stihnul
nahrát a vydat svůj muzikál s příznačným názvem Edgar Allan Poe. Ke
čtyřicátému výročí Tales Of Mystery And Imagination byl vydán luxusní box s obrazovou
knihou, replikou přebalu i původního plakátu, vinylem, třemi CD z různými
verzemi mixu a hromadou bonusů, Bluray diskem s prostorovým 5.1 soundem…
Jaromír Merhaut pro Rock History 1976
Bardzo ciekawy blog muzyczny. Szacunek dla pracy włożonej w jego przygotowanie.
OdpovědětVymazat