Fish: Weltschmerz (2020)
Fish se podobně jako Peter
Gabriel postupně dál a dál odpoutával od stylu a soundu své mateřské skupiny,
až se ocitnul daleko od původního květnatého art rocku. Dlouho očekávané album svým
způsobem reflektuje Fishův postoj k neradostným událostem posledních let, osobním
i takovým, které rozkývaly bytí nás všech. Proto název, znamenající
v němčině pocit melancholie a únavy, proto poněkud pochmurné vyznění
těkavých rytmů, střídmé elektroniky a nezvykle civilního Fishova projevu. Sám zpěvák
přiznává, že tak nějak samo od sebe vzniklo v podstatě autobiografické terapeutické
album. Není sice až tak drásavé jako předsmrtný Bowie, Fish neumírá, ani nejde
na samou hranu umělecké katarze, přesto nacházím mezi „Weltschmerz“ a
„Blackstar“ víceré styčné plochy, viz kupříkladu sound a naléhavost „Walking On
Eggshells“, či osudovost „Little Man What Now?“, v níž se Derek vyrovnává
se smrtí otce.
Rozhodně se nejedná o album k dennímu ani relaxačnímu poslechu. Dokonce se někdy nedá, podobně jako „Blackstar“, doposlouchat na jeden zátah. A může se vám klidně stát, že se budete bát si je vůbec pustit…
Jaromír Merhaut pro Spark 2021
Komentáře
Okomentovat