Chickenfoot: Chickenfoot (2009)


Chickenfoot, až na modernisticky nátlakovou Avenida Revolution, potěší především starší, ale nevyschlé rockery, co si ještě občas rádi zadupou. Americký hardrock vždycky mířil natvrdo do rozkroku. Vanhalenovská větev byla současně pudová i novátorská. A právě na ní dnes sedí Sammy Hagar a svírá svůj mikrák pevně a tvrdě jak zamlada. Všezahrál Joe Satriani se jakoby drží zpátky, fajnšmekr si ale jeho kousky najde a užije. Mně osobně nejvíc sedí promakanější kousky, jako blueshardrockovka Soap on a Rope, anebo dotekově párplovská Down the Drain.  Ovšem i všechny ty přímočaré šupky a refrénovky jsou skvělé, spousta reminiscencí, jak to mám u pamatováků rád. Ani rozhlasově nacukrovaná a podbízivá baladička Learning to Fall příznivý dojem nepokazí…

Jaromír Merhaut pro Rock+ 2009



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

ČESKÁ STOPA LED ZEPPELIN [1969-1970]

Obrázek
V dnešní online době se nepamětníkům bude zdát až neuvěřitelné, s jakým zpožděním jsme se dovídali i zásadní hudební události. Zatímco politické dění bylo – jakkoliv za bolševika pokřiveně – monitorováno ze dne na den televizí, rozhlasem i denním tiskem, zůstávala západní muzika za informační zdí, kterou museli tehdejší publicisté a aktivisté zdolávat takříkajíc navzdory režimu. O to cennější jsou v souvislosti s naším tématem první tuzemské články o LED ZEPPELIN.   Připomeňme si v zejména ty první z let 1969 a 1970, svým způsobem přelomové, jakkoliv z dnešního zpětného pohledu místy i polemické. Autentické dobové svědectví, psané bez vědomí budoucích událostí, má totiž kouzlo opravdovosti a je pro přiblížení nálady doby nenahraditelné. A navíc, dva ze tří citovaných autorů, Petr Sís a Alexander Goldscheider dosáhli ve svých vlastních uměleckých profesích věhlasu i za hranicemi naší země, viz představení v samostatném boxu. O to cennější je jejich svědectví i vstřícnost při domluvě. Al
číst dál ...

CUBY & BLIZZARDS

Obrázek
Cuby & Blizzards, v Česku pozapomenutí patriarchové holandského a potažmo kontinentálního bluesrocku. Pocházeli z Assenu, domovinou se jim stala farma ve vesničce Grollo. U zrodu C&B stáli v polovině 60.let dva muzikanti, hrající spolu v Rocking Strings (cca 1962), napodobujícími Shadows, a v Sharks (1963), zpěvák Harry „Cuby“ Muskee (ročník 1941) a kytarista Eelco Gelling (1946). Dalšími původními členy byli basák Willy Middel a drummer Dick Beekman, oba se zkušenostmi z různých rokenrolových bandů. První sestavu záhy dokompletoval kytarista Hans Kinds. Hned po prvním vystoupení v amenské zologické zahradě se Cuby & Blizzards, kombinující zprvu americké blues s anglickou mayallovskou školou, stali v komunitě mladých teenagerů nesmírně populárními. Svižně nahráli debutové LP  Desolation (1966), s nímž získali holandskou obdobu Grammy – cenu Edison. Následovalo první zahraniční turné po Itálii. Díky pověsti velmi nadějných bluesmanů si mládenci zajamovali se svým vzorem J
číst dál ...

Saxon: Into The Labyrinth (2009)

Obrázek
Spanilá jízda těžkooděnců Rob Halford opěvuje Nostradama, tak proč by si Biff Byford nemohl střihnout krále Artuše, zvlášť když má svůj hlas pevný a ostrý jak zamlada? Heavy metal, včetně dvojzápřahů kytar, gigantických škopků a svalnatých póz, představuje v dnešní době do sebe uzavřený žánr pro poměrně vyhraněné publikum. Album Into The Labyrinth nahráli   Saxon   v německém studiu Twilight Hall v produkci Charlieho Bauerfeinda. Naštěstí zní čistokrevně   engliš hevy. Žádné hlukové stěny, maskování neumětelství industriálem, přidaným limitním zkreslením anebo jinými nýmandskými vycpávkami , jak je u spousty mládežníků dnes zvykem . Do poslední noty muzika a nástroje. Neodpustím si poznámku. Bývá roztlemeným intošským zlozvykem trefovat se do metalu, muzikantů i posluchačů. Je fakt, že některé vnější znaky jsou docela legrační, je dno ale musí uznat každý soudný, ti chlapi zpravidla umějí skvěle hrát. Kdo viděl a má rád Boormanova Excalibura , bude u otevíráku Battalions Of Steel vy
číst dál ...

LEE KERSLAKE (1947 – 2020)

Obrázek
"S těžkým srdcem, jež s vámi sdílím, oznamuji, že Lee Kerslake, 55 let můj kamarád a nejlepší bubeník, se kterým jsem kdy hrál, prohrál dnes ráno v 03:30 svou bitvu s rakovinou. Zemřel pokojně, chvála Pánu, ale bude nám strašně chybět. Vím, že se mnozí z vás modlili, aby netrpěl, a já vám za to děkuji – a nyní, když je Lee v míru, by se naše myšlenky a modlitby měly obrátit na jeho ženu Sue, která bude potřebovat veškerou podporu, jakou v této těžké době může získat." Ken Hensley, 19. září 2020 ROZMLÁTÍ LEE KERSLAKE RAKA NA KUSY?!  (P.S.2020: BOHUŽEL NE) Říká se, že kdo je omylem prohlášen za mrtvého, bude dlouho živ. Kéž by tomu tak bylo i v případě legendárního bicmena URIAH HEEP a Ozzyh. Když se 26. ledna 2019 začala internetem bleskem šířit zpráva: Lee Kerlake is Dead, nejednomu rockerovi se pozastavilo úlekem srdce. Vždyť jen týden předtím se Lee blaženě usmíval s dvěma platinovými alby v ruce a Ozzyho vlastnoručně (?) psaným vzkazem, v němž dávnému brachovi přál ať si
číst dál ...

DÉMON A ČARODĚJ KEN HENSLEY (+ INTERVIEW 2002, 2007)

Obrázek
Kolik z mnoha tisíců a tisíců rockových klávesáků rozpozná sluchem i laik? Deset? Možná. A z těchto deseti hraje, či hrálo hardrock? Dva. A kdo z těch dvou autorsky dominoval své kapele? Jeden jediný: Ken Hensley Stylotvorná, ústřední osobnost klasických URIAH HEEP, autor naprosté většiny jejich věčných písní. Milovník hudební klasiky, fotbalu, rychlých aut, praktikující křesťan, světoobčan. Narodil se v Londýně 24.srpna 1945, jako Kenneth Hensley. V roce 1955 se s rodiči, třemi bratry a sestrou přestěhoval do Stevenage, Hertfordshire. Ve dvanácti se začal seznamovat s kytarou, pomocníkem mu byla příručka Berta Weedona. První vystoupení se školní skupinou se odehrálo v roce 1960. Coby mladý teenager prošel pop soulovými a rhythm&bluesovými soubory THE BLUE NOTES, KEN AND THE COUSINS a KIT AND THE SARACENS. Poslední jmenovaný se v třiašedesátém přejmenoval na THE JIMMY BROWN SOUND a údajně pořídil i několik záznamů. V roce 1965 spoluzakládá THE GODS, první zásadní skupinu svéh
číst dál ...

1969 09: ABBEY ROAD – POKLAD NA KONCI MAGICKÉ CESTY

Obrázek
George Martin (producent, pátý Beatle):   Let It Be byla nešťastná deska, i když na ní bylo pár skvělých písní, a já si opravdu myslel, že to znamená konec Beatles a že už s nimi nikdy víc nebudu pracovat. Říkal jsem si, jaká je to ostuda, dopadnout takhle. Takže mě dost překvapilo, když mi Paul zavolal a řekl: Jdeme dělat další desku, chceš ji produkovat? A moje okamžitá odpověď byla: Ale jedině, když mě necháte ji produkovat tak, jak jsme to dělali dřív. A on: To taky chceme. A já: I John? – Jo, namouduši. Tak jsem řekl: Jestli to opravdu chcete, tak to zase dáme dohromady. A byla to velice šťastná deska. Tuším, že to bylo i proto, že všichni věděli, že je poslední. Při příležitosti padesátého výročí vydání poslední společné práce nejvýznamnější kapely poprockových dějin, alba „Abbey Road“, nastal nejvyšší čas uvést BEATLES i na stránkách Sparku. Fab Four zkraje své kariéry transformovali odkaz rokenrolu do bigbítu, aby se záhy stali vůdčí silou široce sdílené rockové progrese. „Abb
číst dál ...

Ladwig: Here We Stand (2009)

Obrázek
Peter Ladwig je mi sympatický od první noty. Má podobný dospělácky zklidnělý přístup k melodice, stavbě skladeb i instrumentaci jako dnešní Ken Hensley ( Wake Up Call ) anebo Chris Rea ( Woman Of My Heart .) Přirozeně stárnoucí rockeři jsou zvláštní kategorií. Alba, kterými završují své kariéry, nemají ambice ovládnout vesmír, ani nahánět nové posluchače. Jsou to většinou bilanční deníky, zpovědi, doprovázené zklidnělou muzikou na bluesovém půdorysu. Ladwig z naznačeného nevybočuje, jako správný mistr gurmánských chutí přidává jen špetky koření, například funky rytmus v ( I Can´t Live Without Your Loving ), případně trochu soulového pnutí ( Here I Stand .) Rockerská melancholie je vždycky trochu balancování na hraně kýče a nudy. Ladwig do lepkavé pasti nepadají, i když pár lehkých zakolísání na Here We Stand je. Petera si možná někteří se sloní pamětí vybaví v sestavě hannoverské kapely Fargo, kde začínal i Matthias Jabs ze Scorpions. Na trio jej v Ladwig doplňují rytmičtí bratři Rud
číst dál ...

MARILLION

Obrázek
IMPRESE HOGARTHOVÝCH MARILLION Nástupem Stevea Hogartha v roce 1989 se kompozice Marillion napřímily, ubylo kudrlinek, tůněk a peřejí. Sound kapely lehce potemněl a zadumal. Zatímco raná fishovská alba byla vždy vytvářena sebejistými tahy štětců, a působí jako velkolepé olejomalby, hogarthovky navozují spíše pocity hudební imprese, jsou těkavé, chvějivé, nervní, méně uchopitelné, a v působivý celek se skládají až v mysli posluchače. Uvedené změny si vyžádaly zásadní „přeprogramování“ přijímačů, což spousta fanoušků, ortodoxních fishovců, nezvládla a nezvládá dodnes. Já osobně mám rád obojí Marillion. Ti původní mi svou nápodobou Genesis vytrhli na počátku osmdesátek trn z paty, zase bylo co artrockového poslouchat. Hogarthova éra pak posunula kapelu z vlečňáku do lokomotivy. Ať se to komu líbí nebo ne, svým způsobem rozbředlý a jakoby líně se valící tok tónů vývojově předznamenal podobu významné části současného neoprogu, nebojím se použít termínu post neoprogu. Samozřejmě, že se nabíz
číst dál ...

NAZARETH/DAN MC CAFFERTY: VYPNUTÍ NEJVĚTŠÍ CIRKULÁRKY SVĚTA

Obrázek
ÁNTRÉ   Umíte si představit Led Zeppelin bez Roberta Planta? Já ne. A Nazareth s někým jiným než s rozšklebeným skřítkem Danem McCaffertym a jeho cirkulárkou v krku? … Dan McCafferty mi vždycky připadal nezničitelný. A najednou se na podzim minulého roku dočítám, že krátce po sobě zkolaboval přímo na pódiu, jednou to byl prasklý žaludeční vřed, podruhé prý mrtvice. Zlověstné pověsti o mozkové příhodě Dan sice rázně vyvrátil, nicméně se redaktorům Classic Rocku svěřil:  „Mám chronickou obstrukční plicní nemoc, která se stále zhoršuje. Nevíš, kdy to přijde, ale najednou nemůžeš dýchat.“  Pokračuje:  „Hudba, kterou jsme udělali v průběhu let, je důležitější než kterýkoliv člen kapely. Vždycky jsme to tak cítili, a já nevidím důvod pro to, aby se na tomto přístupu něco měnilo jenom kvůli tomu, že jsem odešel já.“ Určitou naději dává fakt, že si Dan chce vzít oddechový čas, aby zvážil svou budoucnost, dokonce připouští možnost nahrání dalšího sólového alba. Pokud jde o šance na rozlučkové v
číst dál ...

Vernon Joynson: The Tapestry Of Delights (An-Ar)

Obrázek
Anan Personnel:      PETER HUMPHREYS      PHILIP REED   45s:    1.Haze Woman/I Wonder Where My Sister's Gone (Pye 7N 17571) 1968    2.Madena/Standing Still (Pye 7N 17642) 1968   Málo známé baladické duo, ovšem I Wonder Where My Sister's Gone je hodnocena některými sběrateli, ostatně můžete ji slyšet na Sequel's Paisley Pop (CD) kompilaci. Perličkou je, že oba pracovali jako honáci na farmě.   The Anchormen 45:    1.Oh Alice/Anchor (Anchor ANC 1006) 1975   Tato skupina působila u Anchor records. Její jediný vinyl produkoval Charlie Ainley (z Charlie and The Wide Boys). Ancient Grease Personnel:      GARETH 'MORTY' MORTIMER vcls A      JACK BASS bs A      DICK 'FERNDALE' OWEN drms A      GRAHAM WILLIAMS gtr A   ALBUM:    1.(A) WOMEN AND CHILDREN FIRST (Mercury 6338 033) 1970 R1 Tidal   NB: (1) reissued on CD by Repertoire (REP 4359-WP) 1993 with one extra track.   Welšská cover skupina Strawberry Dust občas vystupovala jako předkapela The Eyes Of
číst dál ...