Chickenfoot: Chickenfoot (2009)


Chickenfoot, až na modernisticky nátlakovou Avenida Revolution, potěší především starší, ale nevyschlé rockery, co si ještě občas rádi zadupou. Americký hardrock vždycky mířil natvrdo do rozkroku. Vanhalenovská větev byla současně pudová i novátorská. A právě na ní dnes sedí Sammy Hagar a svírá svůj mikrák pevně a tvrdě jak zamlada. Všezahrál Joe Satriani se jakoby drží zpátky, fajnšmekr si ale jeho kousky najde a užije. Mně osobně nejvíc sedí promakanější kousky, jako blueshardrockovka Soap on a Rope, anebo dotekově párplovská Down the Drain.  Ovšem i všechny ty přímočaré šupky a refrénovky jsou skvělé, spousta reminiscencí, jak to mám u pamatováků rád. Ani rozhlasově nacukrovaná a podbízivá baladička Learning to Fall příznivý dojem nepokazí…

Jaromír Merhaut pro Rock+ 2009



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

URIAH HEEP 1976: POLOČAS ROZPADU

Obrázek
V Československu kvetla Uriášům pšenka hodně vysoko. Na rozdíl od Anglánů a Amíků jsme je v letech 1970–1973 řadili na roveň Led Zeppelin, Black Sabbath, Deep Purple. Pak se ale kult začal kymácet v základech. Alba vyměkla a zpopovatěla, namísto masivního hardrocku jedničky a trojky či bezmála artrocku dvojky a čtyřky (což neberte doslova J ), skoropop Wonderworld a High & Mighty , potažmo rockový tea Return To Fantasy . A pak několik ran do vazu, úraz, odchod a smrt Thaina, vyhazov Byrona. Co, proč a jak jsme se dovídali u nás za oponou opožděně a útržkovitě, detaily však často neznali ani venku. – Vraťme se na úvod do „vynechaných“ uriášovských let 1974-1975. Ještě před vydáním sedmého studiového alba Wonderworld (červen 1974), posledního zlaté uriášovské sestavy Box-Byron-Hensley-Kerslake-Thain, vyrážejí Uriah Heep v květnu na promo turné.   Zahajují patnáctého v Helsinkách, v červnu se přesunují na evropský kontinent, odskočí si do Anglie, o...
číst dál ...

HIFINA NAŠE VEZDEJŠÍ...

Obrázek
Ano, pro mou generaci bezesporu. Dnes se mladí kasají kdo má menší mobil, větší kecky a nižší rozkrok, já pamatuju dobu, kdy určující byla velikost reprobeden, šířka nohavic a výška platformy. Samozřejmě, že za uplynulé půlstoletí i audiotechnika pokročila, i když ne vždy správným směrem, častokrát dostal na přání davů komfort přednost před kvalitou, příkladově kazety namísto pásků, boom empétrojek… Dnes se nevyhneme faktografickému a technickému minimu, budu se snažit o srozumitelnost, byť – jak praví klasik – na každou otázku existuje jednoduchá, snadno pochopitelná, nesprávná odpověď. Snad mi kolegové technici má zjednodušovadla a příměry prominou. Cesta do pravěku Pominu třetihorní voskové válečky, šelaky a drátové magnetofony. Masový rozvoj audiotechniky se časově prolíná s nástupem rokenrolu v polovině padesátých let. Začalo to v Americe nástupem FM vysílání, LP deskami a stereem. Vše znamenalo skokový nárůst kvality, a protože se svět začal ekonomicky zba...
číst dál ...

STILL LIFE

Obrázek
O této anglické skupině a jejích členech se dlouho, dlouho nic podrobnějšího nevědělo, mlčely encyklopedie i nekonečné archívy BBC, prohledané kdysi na mou prosbu Karlem Janovickým (alias Jackem Allenem) z československé sekce stanice. Dokonce ani magazín Record Collector neměl ještě v roce 2005 o Still Life podrobnější informace! Teprve polský fanoušek Piotr rozhýba v roce 2002 události, kdy se mu pomocí mailů podařilo postupně kontaktovat, známé, spolupracovníci a nakonec i členy Still Life. Dal s jejich pomocí dohromady detailní story, i spoustu dalších faktů. Z jeho obdivuhodné práce v biografii vycházím. Baskytarista Graham Amos a vokalista Martin Cure nastartovali svou profesionální hudební dráhu v roce 1963 v Coventry, ve skupině The Sabres. V 65‘ pak zformovali The Peeps (používali i název Peypes, později Martin Cure & The Peeps ), jejímiž dalšími členy byli Roy Albrighton (kytara, ex Hell Angels) a Paul Wilkinson (bubny, ex The Sabres). The Peeps na...
číst dál ...

LEE KERSLAKE (1947 – 2020)

Obrázek
"S těžkým srdcem, jež s vámi sdílím, oznamuji, že Lee Kerslake, 55 let můj kamarád a nejlepší bubeník, se kterým jsem kdy hrál, prohrál dnes ráno v 03:30 svou bitvu s rakovinou. Zemřel pokojně, chvála Pánu, ale bude nám strašně chybět. Vím, že se mnozí z vás modlili, aby netrpěl, a já vám za to děkuji – a nyní, když je Lee v míru, by se naše myšlenky a modlitby měly obrátit na jeho ženu Sue, která bude potřebovat veškerou podporu, jakou v této těžké době může získat." Ken Hensley, 19. září 2020 ROZMLÁTÍ LEE KERSLAKE RAKA NA KUSY?!  (P.S.2020: BOHUŽEL NE) Říká se, že kdo je omylem prohlášen za mrtvého, bude dlouho živ. Kéž by tomu tak bylo i v případě legendárního bicmena URIAH HEEP a Ozzyh. Když se 26. ledna 2019 začala internetem bleskem šířit zpráva: Lee Kerlake is Dead, nejednomu rockerovi se pozastavilo úlekem srdce. Vždyť jen týden předtím se Lee blaženě usmíval s dvěma platinovými alby v ruce a Ozzyho vlastnoručně (?) psaným vzkazem, v němž dávnému bracho...
číst dál ...

DEEP PURPLE - LIVE (2018/2017): GOODBYE, DRACI MÉHO MLÁDÍ

Obrázek
The Long Goodbye Tour 2. 7. 2018, Brno, DRFG Arena   S úderem deváté večerní zatřásl brněnským Rondem Holstův Bůh války, Mars, a hardrocková jízda mohla začít. Čtyřspřeží starých songů z let 1970-72 („Highway Star / Pictures Of Home / Bloodsucker / Strange Kind Of Woman“) se prohnalo arénou na jeden nádech jako tornádo. DEEP PURPLE měli již v tuto chvíli splněno, přenesli nejstarší pamětníky do dob teenagerského mládí, a ostatní do věku otců i dědů. Vše následující bylo bonusem navíc. Kapela sedmdesátníků, narodivších se až na mlaďocha Steva Morsea (1954) těsně po druhé světové válce, vypadá a pohybuje se na pódiu lépe jako účastníci výročních setkání sportovců, nemluvě o výtečných muzikantských výkonech, díky nimž byli DEEP PURPLE vždy považováni za šlechtice tvrdého rocku. Největší pozornost se samozřejmě upínala k Ianu Gillanovi. Struny a blány vyměníš, gumy v krku ne. Když se mě čtveřice dvacetiletých studentů před vstupem ptala, proč není v setlistu „C...
číst dál ...

1969 09: ABBEY ROAD – POKLAD NA KONCI MAGICKÉ CESTY

Obrázek
George Martin (producent, pátý Beatle):   Let It Be byla nešťastná deska, i když na ní bylo pár skvělých písní, a já si opravdu myslel, že to znamená konec Beatles a že už s nimi nikdy víc nebudu pracovat. Říkal jsem si, jaká je to ostuda, dopadnout takhle. Takže mě dost překvapilo, když mi Paul zavolal a řekl: Jdeme dělat další desku, chceš ji produkovat? A moje okamžitá odpověď byla: Ale jedině, když mě necháte ji produkovat tak, jak jsme to dělali dřív. A on: To taky chceme. A já: I John? – Jo, namouduši. Tak jsem řekl: Jestli to opravdu chcete, tak to zase dáme dohromady. A byla to velice šťastná deska. Tuším, že to bylo i proto, že všichni věděli, že je poslední. Při příležitosti padesátého výročí vydání poslední společné práce nejvýznamnější kapely poprockových dějin, alba „Abbey Road“, nastal nejvyšší čas uvést BEATLES i na stránkách Sparku. Fab Four zkraje své kariéry transformovali odkaz rokenrolu do bigbítu, aby se záhy stali vůdčí silou široce sdílené rockové progr...
číst dál ...

PŘÍBĚHY PROGRESIVNÍHO ROCKU (I)

Obrázek
PŘÍPRAVA NA CESTU BLUDIŠTĚM Moderní populární hudba zastřešuje asi tak milion směrů a žánrů. Jedním z dlouhodobě nejkontroverznějších termínů je tzv. progresivní rock. S určitou mírou nadsázky by se dalo napsat – kolik fanoušků, tolik definicí. Čeká nás proto těžký a současně i krásný úkol. Po celý rok 2016 budeme na stránkách Sparku společně bádat, vzpomínat, vyprávět, přemýšlet, a hlavně: poslouchat. Progresivní rock není prvoplánový, vyžaduje pozornost, naladění se, nejeden poslech. Odměnou je u vrcholných děl putování hudební krajinou až za obzor vnímání… V úvodní části takříkajíc vytyčím a pojmenuju prostor, jehož krásná tajemství a zákoutí prozkoumáme postupně. Máme na to celý rok…   První zmínky o progresivním rocku/muzice se začaly objevovat v druhé polovině šedesátých let. V oné kvasné době, kdy se za půlrok událo víc než dnes za pětiletku, se velkolepými přívlastky kupodivu šetřilo. Například KING CRIMSON byli tiskem označováni za naději britské ...
číst dál ...

LED ZEPPELIN III: PASTÝŘSKÁ HUDBA ROZEKLANÝCH SKAL

Obrázek
Hardrock je vytvrzené blues, jehož podstatou je černošská lidová muzika. Anglickou „bílou“ nazýváme folkem. Třetí album LED ZEPPELIN obé propojilo. Bylo nadechnutím, provětráním hlav na čerstvém vzduchu, holdem opomíjeným kořenům. LED ZEPPELIN se jím definitivně stali věrozvěsty a pastory svých oveček, fanoušků, kteří je poslušně následovali celou následující dekádu.   LED ZEPPELIN v sedmdesátém odvážně vyskočili z až strašidelně rozjetého vlaku, kdy od nich všichni čekali další „Whola Lotta Love“, zatímco oni měli pocit, že se ocitli v útrobách líté šelmy. Robert se podle slov cestovního manažera, Richarda Colea, ocitnul na pokraji kolapsu, John začal chlastat a magořit. Při svých cestách Amerikou ale mládenci ochutnali také spoustu příjemného, zůstaňme u hudebního  – prosluněnou kalifornskou muziku, alba folkařů, například písničkářky Joni Mitchell či debut THE BAND, doprovodného tělesa Boba Dylana, což u kapely vedlo k přehodnocení umělecký priorit. Už ...
číst dál ...

LYNYRD SKYNYRD: RYZÍ VŮNĚ SVOBODY, BENZÍNU I WHISKY

Obrázek
Lynyrd Skynyrd Pronounced Leh-nerd Skin-nerd (1973)   Jižanský rock je výhradně americkým fenoménem, muzikou bytostně srostlou a spjatou se zeminou, farmářskými pracanty, palčivým sluncem i mokřady a bažinami. Odráží se v ní zarputilá nátura Jižanů z dob občanské války i bublavý zvuk motocyklových dvoutaktů svobodomyslných poutníků. Přitom je hudbou natolik přirozenou, že při ní slastně podupává a usmívá se Skot, Eskymák, Japonec i Valach.   Zběsilou občanskou válku přetavili muzikanti v jakousi romantizující nostalgii po starých dobrých časech, kdy věci měly svůj jasný řád, zločin byl trestán rychle a bez skurpulí, a desperáti byli paradoxně často za lidové hrdiny. Stylem a soundem jde o těžko uchopitelný mix country, blues a rokenrolu. Jižanský rock se nevyhýbá harmonice, houslím, hammondkám ani ostrým či naopak zpěvným kytarám. Jižanský rock prosákl do hardrocku i metalu. Zpěněné hřebce dávno vystřídali koně vrostlí do motorů. Kdo z chlapů by někdy nes...
číst dál ...

ALAN PARSONS PROJECT 1976: EDGAR ALLAN POE V LÍBEZNÉM HORORU ALANA A ERICA

Obrázek
„Protože jsme chtěli natočit záznamy o tom, kde byl producent klíčovou postavou, stejně jako Stanley Kubrick nebo George Lucas se staly centrem jejich filmů. Stejně jako oni používali různé herce, rozhodli jsme se použít různé zpěváky,“ Eric Woolfson o Alan Parsons Project. Možná by se dal titulek doplnit podtextem: Kterak zvukař z Abbey Road a Odvrácené strany Měsíce začal s vlastní hudbou. Pořád nic? Tak si nejen přečtěte sbírku Příběhy tajemství a představivosti , ale též poslechněte Tales Of Mystery And Imagination (Edgar Allan Poe), debutové album dvojice Alan Parsons / Eric Woolfson, později vystupující pod hlavičkou Alan Parsons Project, coby pocta osobnosti a dílu E. A. Poea, básníka, prozaika, mistra hororu a průkopníka detektivek. – Když se studiový technik Alan Parsons rozhodl překročit svůj rubikon, mixážní pult, a naplnit tak své vlastní hudební ambice, přihrál mu osud do cesty Erica Woolfsona, zkušeného klavíristu, skladatele, textaře, příležitostného voka...
číst dál ...