Chickenfoot: Chickenfoot (2009)


Chickenfoot, až na modernisticky nátlakovou Avenida Revolution, potěší především starší, ale nevyschlé rockery, co si ještě občas rádi zadupou. Americký hardrock vždycky mířil natvrdo do rozkroku. Vanhalenovská větev byla současně pudová i novátorská. A právě na ní dnes sedí Sammy Hagar a svírá svůj mikrák pevně a tvrdě jak zamlada. Všezahrál Joe Satriani se jakoby drží zpátky, fajnšmekr si ale jeho kousky najde a užije. Mně osobně nejvíc sedí promakanější kousky, jako blueshardrockovka Soap on a Rope, anebo dotekově párplovská Down the Drain.  Ovšem i všechny ty přímočaré šupky a refrénovky jsou skvělé, spousta reminiscencí, jak to mám u pamatováků rád. Ani rozhlasově nacukrovaná a podbízivá baladička Learning to Fall příznivý dojem nepokazí…

Jaromír Merhaut pro Rock+ 2009



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

ASIA – NAPŘÍČ KONTINENTEM

Obrázek
ASIA byla od počátku na úspěch kalkulovaným hvězdným seskupením. Jména: Steve Howe, Carl Palmer a John Wetton automaticky znamenala obrovský zájem médií. Iniciátor, klávesák Geoff Downess se odjakživa tak trochu vezl s módou, neváhal přeskakovat podle potřeby ze stylu na styl jako pilná včelka: od umělecky ambiciózního jazzrocku (SHE'S FRENCH) k spotřebnímu disku (BUGGLES), a pak třebas k artrocku (YES) i jinam. Pomprocková ASIA byla jím jasně směrována na americký trh, kde koncem 70.let slavily obrovské úspěchy BOSTON, JOURNEY, STYX, KANSAS a další představitelé bombastického FM/AOR. V roce 1982 mezi „umělečtějšími“ rockery ještě doznívala kocovina z punku, na scénu se ale už prodrala new wave a všudybylské syntíky se staly součástí kytar, hlasivek i bicích. Amerika byla v té době pro rockovou melodiku stále zemí zaslíbenou. Exportní plán vyšel: 1.LP v USA NR.1, singl „Heat Of The Moment“ NR.4. Anglie prvnímu náporu odolala (11/46). Asia patří mezi 100 světově...
číst dál ...

PŘÍBĚHY PROGRESIVNÍHO ROCKU (II)

Obrázek
SWINGUJÍCÍ SIXTIES Jak jsem již zmínil v pilotním dílu, nesl se konec první poloviny šedesátých let na mohutné vlně euforie mladé generace, která si užívala muziky, sexu, módy, vymožeností techniky. Úsporná poválečná opatření konečně zmizela z životů běžných občanů, svět se stal barevnějším, vlasy delšími, sukně vylétly nahoru, osvobozená stehýnka se dala do služeb pokroku rozkroku, tranzistorové přijímače byly stejně nezbytným doplňkem jako jeansy. SWINGING LONDON Britská metropole se stala během první poloviny šedesátých let středobodem světa mladých. Teenageři všech kontinentů lačně a se závistí sbíraly střípky informací a inspirací, zatímco Londýn už naplno swingoval v rytmu BEATLES, ROLLING STONES, KINKS, WHO, SMALL FACES. Nejenom v ulicích, ale i domovech, kancelářích, parcích, zkrátka všude, kam k tranzistorákům dorazily vlny Radia Luxembourg anebo pirátských stanic Radio Caroline, Swinging Radio England, Wonderful Radio London, Radio London a dalších, vy...
číst dál ...

ALAN PARSONS PROJECT 1976: EDGAR ALLAN POE V LÍBEZNÉM HORORU ALANA A ERICA

Obrázek
„Protože jsme chtěli natočit záznamy o tom, kde byl producent klíčovou postavou, stejně jako Stanley Kubrick nebo George Lucas se staly centrem jejich filmů. Stejně jako oni používali různé herce, rozhodli jsme se použít různé zpěváky,“ Eric Woolfson o Alan Parsons Project. Možná by se dal titulek doplnit podtextem: Kterak zvukař z Abbey Road a Odvrácené strany Měsíce začal s vlastní hudbou. Pořád nic? Tak si nejen přečtěte sbírku Příběhy tajemství a představivosti , ale též poslechněte Tales Of Mystery And Imagination (Edgar Allan Poe), debutové album dvojice Alan Parsons / Eric Woolfson, později vystupující pod hlavičkou Alan Parsons Project, coby pocta osobnosti a dílu E. A. Poea, básníka, prozaika, mistra hororu a průkopníka detektivek. – Když se studiový technik Alan Parsons rozhodl překročit svůj rubikon, mixážní pult, a naplnit tak své vlastní hudební ambice, přihrál mu osud do cesty Erica Woolfsona, zkušeného klavíristu, skladatele, textaře, příležitostného voka...
číst dál ...

BON JOVI 1984: AMERICKÁ BOMBA

Obrázek
   „Tohle je bomba!,“ zdůraznil Pepa „Pompéz“ Horváth jednoho studeného ostravského nedělního burzovního rána ve čtyřiaosmdesátém, když mi coby dvorní dodavatel veškerého pomprocku předával novotou vonící direct-importovku z USA s nějakým kadeřábkem na přebalu a nápisem Bon Jovi . „Je to jako Aldo Nova,“ dodal rafinovaně, a já byl lapen, obě Kanaďanova alba, Aldo Nova (1982) i Subject…Aldo Nova (1983), patřila totiž v té době k nejposlouchanějším ozdobám mé vinylové sbírky. Což Pepa věděl, však mi je prodal:-) Ani jeden z nás v tu chvíli ještě netušil, že Bon a Aldo jsou už nějaký čas kamarády i muzikantskými parťáky. Další kruh příčin a následku se uzavřel.   Jednička Bon Jovi je už napořád mou nejoblíbenější deskou kapely. A to nejen díky svádivě pádivé Runaway , která všechno rozhýbala. LP Bon Jovi vzorově ztělesňuje první polovinu osmdesátých let, kdy naprosto neznámí mládenci z Kanady a USA vydávali podobně úžasná alba, na nichž se p...
číst dál ...

HUDBA A ZVUK: POJMY, DOJMY, ZÁVĚRY

Obrázek
Pro poslech jsou nedůležitější dojmy. Pro pochopení základních souvisejících zákonitosti se ale neobejdeme bez pojmů. Dnešní pokračování o audiu bude vyžadovat trochu více pozornosti a soustředění. Hudební akustika je rozsáhlá věda, a jakékoliv její zjednodušování vede k nepřesnostem. Na druhou stranu lze některé základy vysvětlit i bez rozsáhlejšího matematického zdůvodňování. Kolegové technici přimhouří oči, čtenáři je vykulíJ   Všichni posloucháme muziku, takže se bez zvuku prostě a jednoduše neobejdeme. Na druhou stranu, zvuk je „jen“ pomyslným nosičem hudby, a kdo poslouchá zvuk na úkor hudby, trpí audioneurózou, či jak onen stav mysli nazvat, a měl by s tím zlozvykem přestat. Někdo dává přednost sluchátkovému poslechu s jiným způsobem neslyšitelnými detaily, druhý nedá dopustit na poslech v přímém poli bodového zdroje, tedy s výrazným potlačením akustiky poslechového prostoru, další naopak zapojí do poslechového vjemu velký prostor a gigantické repros...
číst dál ...

Vernon Joynson: The Tapestry Of Delights (Bas-Bel)

Obrázek
THE BASKERVILLES Personnel: PETER BERRYMAN vcls A LESTER DINNEY drms A WILL SLAT ER gtr A BRIAN TATUM organ, vcls A RED ? bs A Skupina hrála harmonickými vokály dochucený R & B. Vyvinula se  z Brian and The Comets. Mládenci údajně byli chráněnci Phila Maye  z Pretty Things. Rozešli se v roce 1966. Brian Tatum pokračoval v Feel For Soul a Mooche. Otázkou je, zda-li Pete  Berryman není totožný s členem The Famous Jug Band. BASKIN AND COPPERFIELD Personnel: JOHN RICHARDSON ALAN WILLIAMS 45s: 1 Long And Winding Road/Beautiful Blue Eyes (Decca F 13053)1970 Tidal 2 I Never See The Sun/Stranger On The Ground (Decca F 23079)  1970 3 Moonbeams/Long Grass (Decca F 23131) 1971 4 Roly Poly/We Got Love (Decca F 23174) 1971 Richardson a Williams si později užili slávu s The Rubettes. Coby Baskin  a Copperfield byli jednou z londýnských verzí Simona a Garfunkela. Debutový singl obsahoval předělávku Beatles. THE BATS Personnel: PA UL DITCHFIELD bs A JIM DUNNING ld gtr A...
číst dál ...

ZEMĚTŘESENÍ 2: Epilog (2021)

Obrázek
Byť jde o třetí pokračování pocty Jiřímu Schelingerovi, svou stylově razantní kytarou, ctící tradice hardrocku a nepodléhající módním trendům, na sebe strhává pozornost Dodo Doležal, mozek i duše projektu. Nechci se rouhat, ale takhle kdyby tehdy zněl Jirka a Ringův band... Co si budeme namlouvat, především desky se nemohly soundem poměřovat se světovou špičkou, byť na jevišti zněl v hardrockové části programu Čechův ansámbl obstojně. Dodo rozvinul Jiřího odkaz způsobem z něhož chvílemi až mrazí, byť na převtělení nevěřím. Na kazetách existující skladby podal s pietou, zhudebnění „Anděla smrti“ pak v duchu nejlepších sabbatovských tradic. Mě osobně nejvíce potěšila šamanská adaptace „Oh Well“ z FLEETWOOD MAC. Osudový riff nedávno zesnulého Petera Greena ční jako nejvyšší monolit ve skalnatém městě. Zaříkávání Mladena Djelmo, postavené na Schelingerově proroctví, přináší v titulní skladbě tíživou osudovost, jež nás nutí klást si otázky… LP „Epilog“ považuji za nejlep...
číst dál ...

1965: LÍTÁ ROZHLASOVÁ REŽ O MLADÉ DUŠE

Obrázek
Když se při projíždění stupnice rozhlasového přijímače z kakofonie útržků slov a nezajímavé hudby najednou vyloupl bigbít, zaplesalo v polovině šedesátek srdce každého teenagera, ať seděl spolu s kamarády v londýnském parku anebo se rochnil ve svém pokojíku někde v Horní Dolní. Bigbít spojoval mladé celého světa jako máloco, snad jen džíny by mu mohly konkurovat. Nejenom bipolární svět, ale i mezigenerační pnutí stavělo mezi náctileté a jejich muziku ploty, bariéry, zdi, příkopy, paragrafy. Připomeňme si dobu, kdy rádio bylo jedinou možností jak se přenést na druhý konec světa anebo jak se dostat ke svým Beatles, Stounům, Kinks, Spencer Davis Group, The Who, Hollies…   SVOBODKA, ROZINA, ODPOLEDNE S HUDBOU 15. února 1965 soudruhům na ústředí nepochybně zatrnulo. Zpoza železné opony poprvé zahlaholil ze Svobodné Evropy směrem k mladým v Kotlince pronikavý hlas Roziny Jadrné v jejím typickém pozdravu „Nazdar děvčata, nazdar chlapci, tady j...
číst dál ...

THE BLUES PROJECT: PŘÍLIŠ POZDNÍ ZADOSTIUČINĚNÍ

Obrázek
Málokomu se podaří být současně prorokem i miláčkem davů. Hudbu nevyjímaje. Původní The Blues Project došli většího uznání až po letech, a to ještě z velké části díky hvězdné kariéře Al Koopera, posledního příchozího do klasické sestavy. Dnes velebeni, tehdy kapela na odstřel. „To, jak s námi nakonec zametli, bylo hanebné. Byli jsme jednou z nejzajímavějších skupin oné doby, hudbou i duchem,“ shrnul frustraci do jedné věty kytarista skupiny, Danny Kalb   Al Kooper, muzikant, skladatel, producent, objevitel, patří nepochybně mezi Bohem vyvolené. „Nachomýtl“ se k tolika významným událostem, že to prostě nemůže být náhoda: šel kolem a přisedl, když se elektrifikoval Dylan, založil jazzrockovou úderku Blood, Sweat & Tears, spolu s Mikem Bloomfieldem a Stephenem Stillsem nahrál dějinnou Super Session , podepsal se coby producent pod nejvýznamnější alba Lynyrd Skynyrd, vtisknul nesmrtelnost debutu Tubes, zahrál si na deskách Rolling Stones, The Who, Jimiho He...
číst dál ...

ZVUKOVÝ SLIS(Z) NAMÍSTO HUDBY

Obrázek
Jedno ze stěžejních audio témat současnosti je tzv. Loudness War, neboli válka proti nepřetržitému řevu namísto dynamiky.  Na stránkách Sparku nemá smysl řešit tuto obsáhlou problematiku technicky do hloubky, zájemcům o hlubší poznání proto přidávám v samostatném boxu několik odkazů a doporučení. Zvuková kvalita hudebních záznamů se dá rámcově posoudit nejenom podle jejich dynamiky, ale i kmitočtového rozsahu a míry ostatních typů zkreslení. POJMY A DOJMY Dynamika Svět kolem nás je zvukově neuvěřitelně dynamický, od práhu slyšení po práh bolestivosti je rozdíl v akustickém tlaku 1:10000000 (jedna : deseti milionům),což je vyjádřeno logaritmicky 140dB. Pro chlapáckou představu, je to rozdíl mezi benčpresem bakterie (0,2 mg) a solidního sypače okresního formátu (200 kilo). I hudba umí být dynamická, nejenom hlasitá. Symfonický orchestr naživo dosahuje špičkových hladin akustického tlaku až 110dB, což – při 30dB hladině „hlukového pozadí“ ztichlé koncertní s...
číst dál ...