Chickenfoot: Chickenfoot (2009)


Chickenfoot, až na modernisticky nátlakovou Avenida Revolution, potěší především starší, ale nevyschlé rockery, co si ještě občas rádi zadupou. Americký hardrock vždycky mířil natvrdo do rozkroku. Vanhalenovská větev byla současně pudová i novátorská. A právě na ní dnes sedí Sammy Hagar a svírá svůj mikrák pevně a tvrdě jak zamlada. Všezahrál Joe Satriani se jakoby drží zpátky, fajnšmekr si ale jeho kousky najde a užije. Mně osobně nejvíc sedí promakanější kousky, jako blueshardrockovka Soap on a Rope, anebo dotekově párplovská Down the Drain.  Ovšem i všechny ty přímočaré šupky a refrénovky jsou skvělé, spousta reminiscencí, jak to mám u pamatováků rád. Ani rozhlasově nacukrovaná a podbízivá baladička Learning to Fall příznivý dojem nepokazí…

Jaromír Merhaut pro Rock+ 2009



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

URIAH HEEP: DOČASNÁ ZTRÁTA SOUDNOSTI (LIVE 2008)

Obrázek
Foto: Petra Hubáčková URIAH HEEP, VOTCHI, SEVEN 29.10.2008 Masters Of Rock Café, Zlín Kdybych měl citovat některé své kamarády, které do úmoru kompletně předvedená nová paskvělá deska vyhnala z podpódia k baru, byla by to tu samá cenzurní hvězdička. Nejenom mně tedy   chutná „Wake The Sleeper“ jako kýbl lógru zalitého vlažnou chlorovanou vodou z vodovodu. Bernie Box Band podle mne ztratil soudnost, když Wake nahrnul na narvaný sál celou. Na Uriášovskou klasiku se pak skoro nedostalo, a když už, tak ji BBB vylepšil tak, že například u „Easy Livin“ jsem měl pocit škrábnutého přeskakujícího elpíčka, a z „Lady in Black“ se stala juchajda podroušeného hasičského šramlu s donaldovským kačerem v čele. „July Morning“ kdosi přeházel motivy a zkopal finále, klopotná „Look at Yourself“ a „Gypsy“ bez kytarového riffu pocit marnosti dorazily. Nejmíň pokažené byly   „Stealin“ a „Sunrise“. Líbil se mi Trevor Bolder se svými thainovsky bohatými sóly na basu, i Lanzonovy ha...
číst dál ...

ZA OTAKAREM PETŘINOU (1949-2015)

Obrázek
NESPOUTANÉ PAČESY ROCKOVÉHO DÉMONA I LYRIKA V popředí jeviště se zjevil divous s tak neproniknutelnou hřívou kolem hlavy, až nebylo zřejmé, kde je u něj vpředu a kde vzadu. Z jeho kytary se linuly barvité tóny, jaké jsme slýchávali jen z propašovaných alb zahraničních strunmistrů. Psal se rok 1973, a v sále zlínské Družby právě začínala druhá polovina koncertu Václava Neckáře, jež byla z velké části zasvěcena Petřinovým instrumentálkám, mezi nimiž kralovalo „Oratorium za/na nukleárního boha“, či jak se ona dlouhá a úchvatná kompozice jmenovala. Ani mí vrstevníci před oponou nemohli prožívat blaženější pocity… Uplynulo více jak čtyřicet roků, a Oty Petřiny již není, odešel náhle na věčnost, mladistvě pružný a aktivní do poslední chvíle. Svým významem přesahoval rámec špičkového instrumentalisty. Stal se všeobecně uznávaným etalonem rockového aranžování. Petřinovské kytary, i smyčce vyplňující prostor za kapelou, se staly pojmem. Ve výrazu inklinoval k ...
číst dál ...

1971 03: BŘEZEN, POD VODU VPLUJEM – JETHRO TULL: AQUALUNG

Obrázek
„Aqualung“ odstartoval hvězdnou část příběhu JETHRO TULL. Je současně jedním z nejzásadnějších alb rockové historie. Také u nás v Kotlince se brzy po vydání stal kultem, roztáčeným z pásu na pás. A to jsme vůbec nerozuměli textům, v nichž se Ian Anderson po svém vypořádával s církví, civilizačními i společenskými neduhy. „ Stále není politicky korektní o spoustě věcí mluvit ani dnes, ,Aqualung’ byl o globalizaci, nárůstu populace, nečistého průmyslu i všudypřítomné komerce, měla vyjádřit bezmoc, když se ocitnete ve zběsile uhánějícím nezastavitelném vlaku,“ zavzpomínal v roce 2011.   Hudebně JETHRO TULL na své tříleté cestě dokráčeli od blues a folku k ryzí svébytnosti a nezaměnitelnosti, jakkoliv je „Aqualung“ v prolínání progresivního rocku s hardrockem též odrazem doby vzniku. Ian Anderson se vůči progrocku vždy vymezoval, přestože v určitém období rád pracoval s výrazovými prostředky jemu vlastními. „Aqualung“ se svými tématy a...
číst dál ...

CUBY & BLIZZARDS

Obrázek
Cuby & Blizzards, v Česku pozapomenutí patriarchové holandského a potažmo kontinentálního bluesrocku. Pocházeli z Assenu, domovinou se jim stala farma ve vesničce Grollo. U zrodu C&B stáli v polovině 60.let dva muzikanti, hrající spolu v Rocking Strings (cca 1962), napodobujícími Shadows, a v Sharks (1963), zpěvák Harry „Cuby“ Muskee (ročník 1941) a kytarista Eelco Gelling (1946). Dalšími původními členy byli basák Willy Middel a drummer Dick Beekman, oba se zkušenostmi z různých rokenrolových bandů. První sestavu záhy dokompletoval kytarista Hans Kinds. Hned po prvním vystoupení v amenské zologické zahradě se Cuby & Blizzards, kombinující zprvu americké blues s anglickou mayallovskou školou, stali v komunitě mladých teenagerů nesmírně populárními. Svižně nahráli debutové LP  Desolation (1966), s nímž získali holandskou obdobu Grammy – cenu Edison. Následovalo první zahraniční turné po Itálii. ...
číst dál ...

ASIA a její kořeny

Obrázek
Aneb jak se z vzrostlého kmene a mnoha větví košatého stromu otesávala, vybrušovala, lepila a lakovala ASIA. ASIA vzešla z rozvětvené rodiny. Pete Frame má v ASIA Family Tree na dvě desítky jmen:   SYN, SYNDICATS, CHRIS FARLOWE ’ S THUNDERBIRDS, WARRIORS, IN CROWD, MABEL GREER ’ S TOY SHOP, P.P. ARNOLD & THE NICE, BITTER SWEET, TOMORROW, THE CRAZY WORLD OF ARTHUR BROWN, JAMES LITHERLAND ’ S BROTHERHOOD, MOGUL THRASH, YES, BODAST, NICE, ATOMIC ROOSTER, FAMILY, EMERSON LAKE AND PALMER, KING CRIMSON, REFUGEE, ROXY MUSIC, SHE ’ S FRENCH, URIAH HEEP, TINA CHARLES & HER BAND, BRYAN FERRY BAND, ISOTOPE, U.K., BUGGLES, P.M.  Kvalitní dřevo samo o sobě neznamená odpovídající výsledek. Mám rád nahrubo tesané trámy i zdobně vyřezávané figurky, žíly mi trhají lakované přeplácané uměliny a šmuk. Původní ASIA je lisovaná, zarovnaná a vyhlazená, žádný masiv, ale dýha se zachovalou přirozenou krásou původní kresby kmene. Napadá mě příměr: ASIA rovná se rocková ...
číst dál ...

ERIS PLUVIA

Obrázek
Janované Alessandro Serri a Edmondo Romano spolu začali muzicírovat někdy koncem roku 1984, o něco později založili Heros Liogos, přímé předchůdce Eris Pluvia. Začali koncertovat, a svou hudbou doprovodili několik divadelních a scénických představení ( Nascere sinopia , Quasi trasfigurare , Eris Pluvia ). Svůj styl a sound postupně přetvářeli od prvotní psychedelie k dalším experimentálním formám, aby nakonec zakotvili u odkazu klasického artrocku sedmdesátých let. V letech 1986-89 se pod hlavičkou Eris Pluvia vystřídalo vícero muzikantů, jádro Serri & Romano bylo v té době pevné.  V roce 1990 nahrála skupina demo Pushing Together , kde se již objevují skladby z Rings Of Earthly Light , vydaného v roce 1991 u francouzské firmy Musea. Recenze psaly o pastorálním až symfonickém soundu, a přirovnávaly Eris Pluvia k Camel i Oldfieldovi. Eris Pluvia se díky fanzinům rychle dostává do povědomí progrockových fanoušků na celém světě, kapela účinkuje na evropských progro...
číst dál ...

ROCK V ROZBOUŘENÝCH VODÁCH ... ANEB RADIO CAROLINE A DALŠÍ

Obrázek
Svobodné, nezávislé, free, pirátské rozhlasové stanice, šířící od konce padesátých let novou hudbu, jsou dnes pozapomenutou stránkou historie rocku Skvělý film Piráti na vlnách onu dobu podal odlehčenou, stylizovanou formou, a nasměroval na offshore rádia současná média. Bohužel, většina tuzemských písánek je šita sice mládežnicky rychlou, ale nevyzpytatelnou jehlou mistra Wikidala… Zvídavým bych proto zásadní dobový fenomén šedesátých a částečně i sedmdesátých let připomenul rozsáhlejším materiálem na pokračování. Vlnobití z Laxíku Z pohledu rockera rozhlasáka je zásadní co vzduchem lítalo po velkém rokenrolovém zemětřesení. Stoletou historii rozhlasu ponechme pro tentokrát stranou. Jen zmíním, že už předválečnému evropskému éteru vládlo Radio Luxembourg, takže mělo na co navazovat. Vždycky to byla stanice pro mladé, na přelomu padesátých a šedesátých let se zasloužila o rokec a bigbít jako nikdo na světě. V druhé polovině 50.let se v USA objevil teenagerský fenomén. Tehdejší mladí se...
číst dál ...

MARK KNOPFLER (LIVE 26. 6. 2010, PRAHA, O2 ARENA)

Obrázek
Zní to jako protimluv a nesmysl, ale i na rockovém koncertu se dá relaxovat, a O2 může působit O2llně (čti outullně, rozuměj útulně tullně). Sedíš si v křesle, jako všichni kolem s úsměvem na rtech; pohoda, kam dohlédneš, na pódiu i pod ním. K tomu dokonalý sound, do posledního nádechu důvěrně známé studiové aranže, co víc si na stará kolena přát? Sošný Mark dokáže každým brnknutím svých prstů rozeznít prostor jako tisíc metalických střelmistrů. Jeho tóny dopadají jako velké teplé dešťové kapky začínající letní bouřky. Vnímáte každou z nich. Knopflerův doprovod ostatně dokáže, kdykoliv si zamane, udeřit jako hrom. Není to hraní na krev ani na odiv, jen stylové lidové řemeslo s rodokmenem Markovy ostrovní domoviny. Nic na tom nemění ani fakt, že sestava bandu je kosmopolitní. Nejsem vyznavač rockového minimalismu, Knopflerova hra je ale natolik podmanivým mistrovstvím úspornosti osekané na dřeň, až si člověk říká, není nakonec na světě spousta věcí nadbytečných,...
číst dál ...

PERLOVÝ NÁHRDELNÍK JANIS JOPLIN

Obrázek
Janis Joplin je i čtyřicet let po smrti víc živá než kdejaká současná umělina. Nalaďte jakékoliv rockové rádio, hodné toho označení, a dříve nebo později prořízne její hlas jak nůž membránu repráku. Zadejte její jméno Velkému bratru Googlovi, a on bonzne bezmála dvacet milionů výskytů. To samé provést na Youtube znamená mít na co koukat a co poslouchat celý den, tak jako miliony dalších před vámi u každého jejího záznamu. Uhrovitou „šeredku“ beatničku z texaského Port Arthuru, kdysi dávno bouřlivým životem pulsujícího přístavu, nechápali ani její spolužáci ze střední. Není divu, že se už náctiletá dala na útěk před malostí a zaprděností okolí. Trauma vyděděnce si v sobě nesla až do samého konce. Sedm týdnů před svou smrtí se zúčastnila ročníkového srazu po deseti letech, a opět zůstala sama. Nočním městem se nesl smutný klapot jejích podpatků… To jsme ale trochu předběhli dobu. Ke zpěvu se Janis vážněji dostala, jako spousta dalších amerických teenagerů, v křesťanském...
číst dál ...

1971 07: LETNÍ HARDROCKOVÁ VÝHEŇ (BLACK SABBATH: Master Of Reality)

Obrázek
Progresivní přístup k tvorbě byl v jedenasedmdesátém vlastní každé kapele, tvrďáky nevyjímaje. Ovšem i experimentování má svá pravidla, nemá-li sklouznout k samoúčelnosti. U nastupující generace hardrockových velikánů byli nejodvážnější LED ZEPPELIN, jejichž bezmála folková trojka zaskočila fanoušky i konkurenty. URIAH HEEP na své pouti za svatým grálem pro změnu vyzkoušeli spojení s orchestrem. A co zbývající dvojice z velké hardrockové čtyřky, BLACK SABBATH a DEEP PURPLE? O nich si přečtete právě teď v prvním letním čísle Sparku. – Obrovský domácí podzimní úspěch LP i SP „Paranoid“ (# 1/4 v UK TOP) zúročují BLACK SABBATH odjezdem na první americké turné, kde mimo předskakují MOUNTAIN a FACES. Na úvodních štacích ještě narážejí na překvapené publikum, divící se mimo jiné, že kapela není černošská, zakrátko ale už před svými fans dávají leckde na frak hlavním hvězdám programu. Od listopadu sedmdesátého do dubna následujícího roku stihnou BS ve zběsilém tempu pro...
číst dál ...