Sammy Hagar & The Circle: Lockdown 2020


Setkání z lockdownu nasraných a současně ze společného hraní nadšených muzikantů vyústilo v (mini) album, na němž si parťáci s gustem a plným nasazením prosviští v krátkých dvou-tříminutových skečích své oblíbené kousky různých žánrů. Sammy Hagar samozřejmě do výběru prosadil hned několik skladeb svých VAN HALEN, a Jason Bonham určitě nebyl proti občasné stylizaci do Zeppelina, viz úvodní „Funky Feng Shui“ a „Whole Lotta Rosie“, co zní jako AC/DC/LZ. Sestavu THE CIRCLE kompletují – kytarista Vic Johnson a basák Michael Anthony.
„Won’t Get Fooled Again“ od THE WHO ctí originál, i když se Sammy samozřejmě nesnaží šplhat do Rogerových výšek. Zmíněné sadě vanhalenovek vévodí emoce vykřičené v „Don’t Tell Me (What Love Can Do)“, složené Hagarem v bezprostřední reakci na sebevraždu Kurta Cobeina.

K nejvýraznějším písničkám na desce též patří na střídačku poloakustická/hutně hardrocková verze více jak půlstoletí pamatující „For What It Worth“ od BUFFALO SPRINGFIELD.
Závěrečná „Heroes“ Davida Bowieho je pak v mých uších a mysli stylovou douškou, věnovanou všem kolegům hrajícím v nebeském bandu …

Rychlovka, chuťovka, bonbónek.

Jaromír Merhaut pro Spark 2021



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

DEEP PURPLE: MARK I-VIII (2)

Obrázek
MARK III (7/1973 – 5/1975) Sestava zrozená z podrazu. Zatímco Gillan svůj odchod naplánoval a oznámil s předstihem, srdcař Glover byl Ritchiem vystrnaděn ze sestavy zákulisními machinacemi a oznamem na poslední chvíli (více viz letošní rozhovor s ním v Dubaji), pod záminkou, že nevyhovuje nově vytyčenému bluesrockovému směřování. Ritchie měl v plánu získat jako hlavního zpěváka Paula Rodgerse z Free, ten se ale nakonec rozhodl pro vlastní projekt Bad Company. O Hughesovi z Trapeze se od počátku uvažovalo jako o doplňkovém kontrastním vokálu, byl (a stále je) výškařem k pohledání. Jak známo, nakonec svým bluesově soulovým projevem uspěl mládenec David Coverdale. Nad novou sestavou převzal vládu Blackmore, trénoval se především jeho repertoár pro nové album. Mark III se publiku představila v prosinci 1973 Kodani, a noví Deep Purple si mohli oddechnout, fanoušci přijali Glenna i Davida za své. Burn   (1974) Burn jsem slyšel poprvé ve Strážnici ve čtyřiasedmdesátém, uprostř...
číst dál ...

NEW WAVE OF BRITISH HEAVY METAL (IV)

Obrázek
SPARTA:  VZKŘÍŠENÍ ZAPOMENUTÝCH BOJOVNÍKŮ   Sparta nejenže nikdy neopustila Spojené království, dokonce nepřekročila hranice regionu, a ani nezískala nahrávací smlouvu. Neměla zkrátka štěstí být u toho (= sítě firem, kontaktů, producentů, lovců talentů) jako souputníci z Londýna, Liverpoolu, Manchesteru, Birminghamu anebo Newcastlu. O to zemitější je její příběh, zakončený malým happyendem. Nepředbíhejme ale… Heavymetalová Sparta byla založena koncem roku 1979 kytaristou Tonym Fosterem. Zakládající sestavu vedle něj tvořili: baskytarista Tony Warren, zpěvák Karl Reders, kytarista Steve „Snake“ Reders a bicmen Paul „Radge“ Reders.   Steve přibližuje: „Karl, Paul a Steve si založili v roce 1978 kapelu, jež předskakovala mansfieldským lokálním matadorům Xerox, kde hráli i Tony Foster a Tony Warren.  Ti po rozpadu Xerox hodili lano mládencům, a tak vznikla vzniku SPARTA.   Karl odložil baskytaru a soustředil se na zpěv.“ Sparta se v Mansfieldu (Notti...
číst dál ...

STILL LIFE

Obrázek
O této anglické skupině a jejích členech se dlouho, dlouho nic podrobnějšího nevědělo, mlčely encyklopedie i nekonečné archívy BBC, prohledané kdysi na mou prosbu Karlem Janovickým (alias Jackem Allenem) z československé sekce stanice. Dokonce ani magazín Record Collector neměl ještě v roce 2005 o Still Life podrobnější informace! Teprve polský fanoušek Piotr rozhýba v roce 2002 události, kdy se mu pomocí mailů podařilo postupně kontaktovat, známé, spolupracovníci a nakonec i členy Still Life. Dal s jejich pomocí dohromady detailní story, i spoustu dalších faktů. Z jeho obdivuhodné práce v biografii vycházím. Baskytarista Graham Amos a vokalista Martin Cure nastartovali svou profesionální hudební dráhu v roce 1963 v Coventry, ve skupině The Sabres. V 65‘ pak zformovali The Peeps (používali i název Peypes, později Martin Cure & The Peeps ), jejímiž dalšími členy byli Roy Albrighton (kytara, ex Hell Angels) a Paul Wilkinson (bubny, ex The Sabres). The Peeps na...
číst dál ...

1984: METAL NA PRAHU DOSPĚLOSTI

Obrázek
Osmá dekáda byla, co se týče kšeftu, zlatým obdobím moderní populární hudby. A považte, každá pátá ve stovce nejprodávanějších desek osmdesátých let byla heavymetalová! Osmdesátý čtvrtý se dá považovat za rok, kdy metal stanul na prahu dospělosti, a stal se na pár let nejenom nejvýznamnějším rockovým subžánrem, ale doslova fenoménem doby. Volba ušáků byla jasná, buď být okovaný metalista, anebo napomádovaná mrkev, diskouš.   Vábení rychlosti a tvrdosti podlehli nejenom mladí teenageři, ale také mnozí harcovníci, vyrostlí na Led Zeppelin, Deep Purple, Uriah Heep, Black Sabbath. Sám si vzpomínám, jak jsem užasle sjížděl turbo verzi Highway Star v provedení powermetalových Metal Church.   ENTREÉ: TAKOVÁ NORMÁLNÍ BURZOVNÍ NEDĚLE Gottwaldov (sic!), 1984, březnová neděle, 4:00. Zvoní budík, reflexy z vojny přicházejí vhod, a tak když za 15 minut přišustí pneumatiky žigulíka s Oťasem za volantem, jsem připraven. Nakládám kontrabant, přibíráme spolupachatele Jirku Vé a vyrá...
číst dál ...

NIGHT SUN

Obrázek
Dávno zapomenutá kapela z Manheimu, po níž zůstalo jediné výtečné album a pár řádků v zaprášených německých encyklopediích. Parádní klávesový hardrock, zhruba ve stylu Deep Purple, občas i Colossea, může i dnes oslovit nejenom archeology, ale všechny, kteří mají rádi první polovinu 70’s. Je zajímavé, že Night Sun se obešli bez některých krautrockových obezliček, zejména „nestoudného nesouzvuku“ (shameless cacophony) a orgastické psycho-schízy. Jejich hra má parametry kterékoliv vyzrálé anglické prvoligové kapely.   Není divu, vždyť původně osmičlenná skupina vznikla počátkem 70. let přejmenováním jazzbandu Take Five, působícího již v šedesátých létech. Prvotní název byl Night Sun Mournin’. V sestavě byl jediný člen, který se později účastnil nahrávání LP: multiinstrumentalista Knut Rössler. Uvnitř tak velkého ansáblu se záhy projevily různé představy o žánrovém směřování. Night Sun Mournin’ se rozdělili v červenci 1970. Část muzikantů založila Kin Ping Meh. Druhá pol...
číst dál ...

PŘÍBĚHY PROGRESIVNÍHO ROCKU (II)

Obrázek
SWINGUJÍCÍ SIXTIES Jak jsem již zmínil v pilotním dílu, nesl se konec první poloviny šedesátých let na mohutné vlně euforie mladé generace, která si užívala muziky, sexu, módy, vymožeností techniky. Úsporná poválečná opatření konečně zmizela z životů běžných občanů, svět se stal barevnějším, vlasy delšími, sukně vylétly nahoru, osvobozená stehýnka se dala do služeb pokroku rozkroku, tranzistorové přijímače byly stejně nezbytným doplňkem jako jeansy. SWINGING LONDON Britská metropole se stala během první poloviny šedesátých let středobodem světa mladých. Teenageři všech kontinentů lačně a se závistí sbíraly střípky informací a inspirací, zatímco Londýn už naplno swingoval v rytmu BEATLES, ROLLING STONES, KINKS, WHO, SMALL FACES. Nejenom v ulicích, ale i domovech, kancelářích, parcích, zkrátka všude, kam k tranzistorákům dorazily vlny Radia Luxembourg anebo pirátských stanic Radio Caroline, Swinging Radio England, Wonderful Radio London, Radio London a dalších, vy...
číst dál ...

STEVE ROTHERY A JEHO ZPĚVAVÉ KYTAROVÉ FILMY

Obrázek
Zpívající pudřenka byl počátkem šedesátých let jeden z oblíbených filmů mého dětství. A zpívající kytary mám v rocku rád od roku 1972, kdy Ken Hensley svým mellotronově medovým sólem v Paradise/The Spell ( Demons & Wizards Uriah Heep) tak trochu předběhl dobu. David Gilmour, Steve Hackett i Andy Latimer se podobně sladce rozepěli v  Time , Firth Of Fifth a Lady Fantasy až o rok, dva později. Přiznávám tímto, že Steve Rothery patří k mým nejoblíbenějším strun-mistrům. On vlastně na svůj nástroj zpívá nepřetržitě co jej znám. Jako by to bylo včera, když jsem v třiaosmdesátém běžel za kámošem Oťasem, co si z burzy přivezl první album Marillion, a vybafl na něj hned mezi dveřma: „Tak co, je to fakt jak Genesis s Gabrielem?“ a on jen zasněně hlesnul: „Je to ještě lepší…“ J Dávno už neporovnávám muziku soutěživou lopatou, nechávám ji působit jak přichází – a jen líbí nelíbí je svatým grálem. Preludování Stevea Rotheryho vstřebávám všemi póry. S rado...
číst dál ...

HUDBA, ZVUK A MY

Obrázek
Hudba a zvuk jsou spojité nádoby. Patřím do generace, která žila rockem a snila o pořádném hi-fi. Obojí mě baví dodnes, jako koníček i práce. Spark bude mít od nyní v rámci Kulturní špionáže nepravidelnou rubriku, věnovanou domácí zvukové technice a všemu okolo. Budeme dávat tipy i varovat, společně vzpomínat i sledovat nejnovější trendy. Témat je nekonečně, čeká nás osvěta i zábava. Proč to všechno? Dost starších rockerů, potažmo metalistů, tak nějak postupně rezignovalo na své mladistvé tužby, a dnes často hraje na zvukově horší sestavy, než byly jejich dávné tuzexové věže. Dnešní mladí rockeři často vyrůstali u pípajících pc kelímků, a jejich zvuková aparatura podle toho vypadá. Všichni jsou pak zahlceni množstvím informací, ve kterých se neodborník jen těžko orientuje. Spark by své čtenáře, hudební fanoušky, rád směroval k racionální audiofilii, kde mají emoce své jasně vymezené místo. Poznej sebe sama Základem dlouhodobé poslechové spokojenosti je především pozn...
číst dál ...

MIKE OLDFIELD 1984: ALPSKÉ NEBE I KAMBODŽSKÉ PEKLO

Obrázek
V roce 1984 Mike Oldfield vydal dvě alba, vzdálená jako vrcholky alpských velikánů od rýžových polí v Kambodži. Discovery , volné pokračování  Crisis , a ojedinělý pokus o filmovou hudbu, Killing Fields . Mají něco společného? Navenek ne. Paradoxní je, že Discovery , kalkulované na úspěch, je dnes až na jednu dvě skladby pozapomenuto, zatímco Killing Fields se stalo nedílnou součástí nadčasového a stále burcujícího filmového díla. LYŽNÍK OLDFIELD Po úspěchu hybridního modelu použitého poprvé na Crisis , kdy jednu stranu LP obsadily písničky do rádií, a druhou náročnější hudba, byl z popudu Virgin Records zvolen stejný koncept i pro následující, v pořadí deváté, album Discovery . Zatímco Moonlight Shadow s Maggie Reilly u mikrofonu a Shadow On The Wall v expresivním podání Rogera Chapmana se ozývají v étéru každou chvíli, a spolu s Crisis se svého času ocitly na vrcholu několika evropských hitparád, To France byl přeci jenom převařený čajíček, byť ...
číst dál ...

CRESSIDA

Obrázek
Anglická rocková skupina z počátku 70.let. Vydala dvě alba u firmy Vertigo a je vnímána jako průkopník tzv. symfonického rocku.   V březnu 1968 odpovídá kytarista John Heyworth na inzerát v Melody Makeru. Za pár týdnů cestuje do Londýna a stává se členem Dominators, kde se seznamuje se zpěvákem Angusem Cullenem. Již osamostatněná dvojice začíná pracovat na novém materiálu, po čase se připojuje baskytarista Kevin McCarthy, bubeník Iain Clark a varhaník Lol Coker. Vznikají Charge.   Kapela začala poměrně brzy vystupovat, z části ale stále s převzatým repertoárem, uvádí se Spanish Caravan od The Doors , Save The Last Dance For Me The Drifters   a Fresh Garbage od Spirit. V létě 1969, krátce po turné v Německu a nahrávání demozáznamů pro Vertigo, odchází Lol Coker; dává přednost podnikání ve firmě otce své přítelkyně. Na scéně se objevuje Peter Jennings, se zkušenostmi z hraní v duu s ex-Paramounts pianistou Andym Stainesem...
číst dál ...