ROGER WATERS (15-16. 4. 2011, O2 ARENA, PRAHA)
The Wall je úžasným kontroverzním dílem Rogera
Waterse. Frustrace z finančního krachu Pink Floyd, odcizení muzikantů a
publika, nekonečný kolotoč album – turné – album – turné, to vše se spolu
s nasraností na politiku promítlo do místy autobiografického příběhu, kdy
každá cihla byla symbolickou ochranou před konkrétním zlem a nepřízní osudu, a
posunulo jej (i díky reminiscencím a citacím) do orwellovské roviny
celospolečenské kritiky.
Současná
jevištní podoba Zdi však akcentuje téma války. A nebyl by to Waters, aby svým
přístupem k umění nevzbudil další vlnu vášní. B52 bombardující Zemi kříži,
šesticípými Davidovými i třícípými hvězdami Mercedesu, $, Shelly… Obviněním z vyvolávání stereotypů typu
lakomý Žid se Roger v jednom z posledních rozhovorů vysmívá a
odkazuje na Shakespeara, Kupce benátského.
Coby radikální ateista vnímá určující
sílu kapitálu a ekonomů. Boží vůle podle něj neurčuje, kdo se stane muslimem,
katolíkem, buddhistou. Rozhodující je, kde se narodíte. Výjimky jen stvrzují
pravidlo.
Zkrátka, veškerou dodatečnou Watersovu propagandu rád vytěsním a The Wall si užívám jako velkolepé rockové divadlo, největší svého druhu…
Infantilně popisovat, kdy, kde a jak letělo prase, letadlo, kolik bylo výbuchů a prsků, kdo z muzikantů při čem seděl, stál vlevo, vpravo, nahoře, dole… nebudu, podobných lopaťáckých průvodek koncertem je plný net. Bluesman Bezr se sice tentokrát v Mladé frontě držel zpátky, už nehledal u Waterse improvizace, přesto si vysloužil v diskusi několik ostrých výtek, protože opět psal bez hlubší znalosti Watersových hudby, textů a pohnutek. S jeho trefným protiplakátovým výpadem ale celkem souhlasím, Bush nemá v sousedství Hitlera co dělat. Metafory, Orwell, Kafka apod. jsou jedna věc – včetně všech možných Watersových významových posunů Farmy zvířat. Brutální nedomyšlená zkratka druhá…
Defilé oběti válek a násilí zahájil Waters portrétem svého otce, jako poslední byl v seznamu brazilský mladík Jean Charles de Menezes, zabitý anglickými policisty v londýnském metru, když jej pár měsíců po útocích na městskou dopravu považovali za teroristu. Navazující přestávková sada stovek dalších jmen mohla být pro někoho až deprimující, i tady je podle mne Waters už za hranou umělecké licence. Ani všechna politika světa mi nemůže Zeď jakkoliv umenšit.
Ovšem, aktualitka v podobě „Mother, should I trust the government?“ – „Ani z prdele!“ se někomu z českého supportu sakra povedlaJ
Dosti „politiky“.
---
pod čarou ---
Pořadatelská
služba O2 arény je známá banda špatných komiků. Slavné levopravé yessovské
dilema sice ani letos blackboys nepřekonali, to ani nejde, stupidity ale
předvedli i tak dost. Na ploše pod pódiem bylo poloprázdno, vzadu údajně
zůstali lidi na chodbě… celou první půlku je pak vodili bokem dopředu… to musel
být pro postižené zážitek k posrání. Možná by si plešky neměly toho tolik
nandávat do kebulí… No, a jakkoliv se České dráhy snažily, co jim hnůj stačil,
zážitek mi nevymazaly…
Jaromír Merhaut pro Rock+ 2011
foto: Jiří Rogl
Komentáře
Okomentovat