SPOOKY TOOTH: ZUB, CO NIKDY NEBOLÍ (2)
Zatímco na Spooky Two se shodnou všichni fanoušci skupiny, následující – po odchodu Grega Ridleye k Humble Pie – s novým basákem Andym Leighem (vystřídal epizodního Boba Griffina) realizovaný titul Ceremony (leden 1970), vydaný pod hlavičkou Spooky Tooth with Pierre Henry (francouzský elektronický experimentátor z okruhu Les Yper Sound), byl přijat s rozpaky, asi jako Deep Purple s londýnským symfoňákem. Bizarní úlet do neznáma se Spooky Tooth prostě nevyvedl, fanoušci nezareagovali jednotně, spousta z nich tuto podobu Spooky Tooth zavrhla. Dnes se již ví, že se původně vůbec nemělo jednat o album Spooky Tooth. Pierre Henry, který si chtěl vyzkoušet něco nového, požádal skupinu, aby pro něj dala dohromady několik skladeb. Nápadu se chytil Gary Wright, ostatní mu vypomohli, a takříkajíc přes noc nahráli základy a vše poslali Henrymu, ať se s tím nějak vypořádá. A najednou bác, na trhu se objevilo nové album Spooky Tooth, na kterém původní základy Henry doplnil svými pazvuky. Není divu, že se od alba odvracejí i samotní členové kapely. Na druhou stranu je nutno poznamenat, že existují vyznavači hudební avantgardy, kteří Ceremony zbožňují, a kupříkladu v NSR jde o nejúspěšnější album Spooky Tooth v tamní Album-Charts (#28).
Kapelu navíc zakrátko poté opustila hlavní osobnost celého předchozího období – Gary Wright. Zakládá Wonderwheel, pod jejichž hlavičkou vydává u A&M dvě alba: Extraction (1971) a Footprint (1972).
Harrison, Grosvenor a Kellie přetahují nakrátko do Spooky Tooth ex členy Grease Bandu Joe Cockera – basáka Alana Spennera, kytaristu Henry McCullougha a univerzálního Chrise Staintona. V této sestavě vzniká The Last Puff (červenec 1970). Vyvedená, těžkotonážní verze beatlesovské klasiky I Am The Walrus se sama stala rockovou klasikou. Také Wrong Time je sytá pecka, zbytek je však překvapivě (za „měkouše“ jsme totiž u Spooky považovali Wrighta) podstatně jemnější. Tři ze sedmi skladeb jsou převzaty, Son Of Your Father dokonce od Eltona Johna. Down River Davida Aclese věnovali Spooky Tooth svému řidiči a cestovnímu manažerovi Albertu Heatonovi z dob VIP’s, který v té době bojoval o život po těžké autohavárii. Bohužel se už nikdy neprobral z komatu, zemřel v roce 1973. Mike Harrison, zdůrazněný na přebalu jménem, sice svým silovým, chvějivě šponovaným zpěvem utáhne „levou zadní“ celé album, přeci jenom však na The Last Puff chybí dřívější vzrušivé vokální bitvy s Wrightem. Není to vysloveně špatenka, ale album vyvedené tak půl na půl.
Na turné už Spooky Tooth vyrážejí v sestavě bez Greese-manů. Novici jsou: John Hawken (ex Nashville Teens klávesák, jenž coby člen Teens bodoval kdysi v UK s Tobacco Road) a basák Steve Thompson.
V létě 1970 se Spooky Tooth poprvé rozpadají. Mike Harrison nahrává za pomoci Junkyard Angel své první eponymní album (říjen 1971), po roce následuje dvojka Smokestack Lightning. Také Luther Grosvenor vydává v říjnu 1971 sólovku Under Open Skies, poté se připojuje k Stealers Wheel, již po půl roce však nahrazuje pod pseudonymem Ariel Bender u Mott The Hoople Micka Ralphse. Následníkům Mott vypomáhá na jejich posledním singlu. V pětasedmdesátém zakládá hardrockové Widowmaker. Mike Kellie se objevuje v sestavě Peter Frampton’s Camel.
V září 1972 se znovu dává dohromady dvojice Harrison/Wright, a oživuje Spooky Tooth. Wright si z Wonderwheel přivádí kytaristu Micka Jonese a bicmena Brysona Grahama, Harrison pak z Junkyard Angels basáka Iana Herberta, kterého zakrátko střídá Chris Stewart.
V této sestavě vzniká album You Broke My Heart So I Busted Your Jaw (březen 1973). Spolu s následujícím Witness patří v diskografii Spooky Tooth pětka a šestka k nejméně známým. Důvod je prozaický, na CD vyšla poprvé opožděně, a to ještě na obskurním labelu. Teprve vydání u Repertoire (REPUK 1059 a 1060, 2005) vše napravilo.
Zaujmou jednotlivosti, například vypjaté, bluesově zabarvené balady: Self Seeking Man a Times Have Changed. Zoufale chybí údernější pecky, kapelu jakoby ovládla „kavárenská“ macha, trochu výraznější riff a pnutí má akorát Cotton Growin Man, částečně i patetická This Time Around, polovina skladeb se jen líně převaluje ve Wrightově kompoziční medovině, nebo jako v případě Holy Water odlétá za doprovodu chórů kamsi ke hvězdám, do kosmického chrámu Dream Weaver. Musím opět připomenout, že při méně kritickém pohledu, neporovnávajícím You Broke My Heart So I Busted Your Jaw se Spooky Two, a správném nostalgicko pamětnickém vyladění, se dá album poslouchat.
K nahrávání Witness (vydáno v listopadu 1973) se vrací Mike Kellie. Není jej však moc slyšet. O Witness se dá totiž říci totéž, co o předchozím titulu. Autorsky i jinak dominuje Gary Wright, až na pár výjimek neslyšíme pořádné hrábnutí do strun anebo ránu do blan. Kytarista Mick Jones se foreignerovsky probouzí riffem a sólem trochu v Don’t Ever Stray Away, více pak v singlovce All Sewn Up a předposlední Sunlight Of My Mind. Jinak vládne piáno, klávesy... prostě, takové půlnoční ospalé rockcafé.
Keith Ellis (ex Van Der Graaf Generator) nahrazuje u basy Chrise Stewarta. V únoru 1974 však dochází k dalšímu zlomu, na sólovou dráhu odchází Mike Harrison (sólovka Rainbow Rider,vydaná v srpnu 1975). Jeho místo u mikrofonu obsazuje zpěvák Mike Patto (ex Timebox, Boxer). Aby změn nebylo málo, pokračuje rošáda u bicích, sedí tam opět Bryson Graham, u basy je nyní Val Burke. Jinými slovy, jediným původním členem Spooky Tooth zůstává Gary Wright. V této sestavě je nahráno poslední album sedmé dekády The Mirror (vydáno v září 1974).
Hned od první noty je znát, že Spooky Tooth se snažili znovu hrát přímočaře a od podlahy. Změna je znát především u rytmiky, ta dostává větší prostor, je úderná, živočišně pulzující. I Mike Patto u mikrofonu má grády, skvěle vyvažuje Wrightovy manýry, navíc se spolu s Jonesem angažuje i jako spoluautor. Gary Wright se sice pár skladeb doslova zmocní, viz klenutá Kyle, jinak ale drží basu s kapelou a nechá ji hrát naplno. I když je Mirror jednoduše přímočaré album, kroužící v rockovém mainframu, nemající sílu dvou prvních, patří k té lepší polovině tvorby Spooky Tooth. Zlí jazykové tvrdí, že kapela tehdy zněla jako Bad Company. V roce 1975 ještě stihnou Spooky Tooth vydat singl Fantasy Satisfier / Hoofer (parádní honosné béčko Hoofer je přidáno k CD reedici The Mirror firmy Charly Int. z roku 1992).
Následuje konec a úprk na všechny strany. Jones se přes Leslie West Band dostane k Foreigner, Da Patto reformuje Boxer, avšak 4. března 1979 podléhá rakovině hrtanu. Brysona Grahama najdeme v bandu Alvina Lea. Gary Wright navlékl lesklý skafandr a vzlétl ke svým kosmickým sólovkám. Mike Kellie nějaký čas doprovází Johnnyho Hallydaye, nahrává s Georgem Harrisonem, Jerrym Leem Lewisem a Peterem Framptonem, objevuje se i na albech The Who, Traffic a Three Man Army, po spolupráci s dvojicí Brian Parrish & Paul Gurvitz a již zmíněnými Frampton’s Camel, končí načas v Only Ones, v ’80 se stěhuje do Kanady, v pětaosmdesátém vrací do Británie, a po pastýřském extempore znovu muzicíruje se starými kumpány na Peter Green Tribute elpé.
Slibně nastoupenou kariéru Spooky Tooth zřejmě nejvíce přibrzdil přetrvávající komerční neúspěch, kontrastující s vysokým renomé mezi kritikou, znalci i kolegy muzikanty. Následné kličkování a křečovité hledání nových forem rozmělnilo původní originalitu a tah na branku. Po Spooky Two nenásledovalo žádné „Spooky Three“. Bohužel.
V roce 1996 realizoval Luther Grosvenor svou druhou sólovku Floodgates, kde bubnoval Mike Keliie. Zanedlouho sestavu doplnil i Mike Harrison a Greg Ridley, a na světě byla, tedy až na Garyho Wrighta, áčková sestava Spooky Tooth, alias kompletní poslední pre-Spooky sestava Art.
V průběhu 97-98 vzniká ve dvou etapách album Cross Purpose (1999). Mně osobně se celkem líbí, i když uznávám, že se zpěněnými Spooky Tooth má tahle takřka důchodcovská parta málo společného. Veteráni hrají – podobně jako např. dnešní Peter Green či Wild Turkey – poklidný rock na bázi mayallovského bílého blues. Milou připomínkou starých časů je nová verze That Was Only Yesterday. Muzička k večernímu rockerovu rozjímání a pozvolnému usínání. Pokud chcete takříkajíc nahodit řemen, měli byste šáhnout do regálu opodál – pro jedničku nebo dvojku.
V roce 2001 došlo v sérii BBC Sessions konečně i na Spooky Tooth. Záznamy pocházejí z rozhlasových session, nahrávaných de facto naživo v roce 1968. Původní sestavu doplňují na pár skladbách: drummer Jim Capaldi, flétnista John „Poli“ Palmer, kytarista Gordon Jackson a klávesák Dave Moore. Pozorní encyklopedisté jistě odhalili spojitost s The Hellions.
Spooky Tooth neskončili ani po roce 2000, přestože 19. listopadu 2003 umírá Greg Ridley. Příležitostně v různých sestavách koncertují, i když je pravda, že poslední záznamy jsem našel z prosince 2010. Na youtube je například mrazivě skvělá verze Waitin’ For The Wind s Harrisonem i Wrightem na jednom pódiu (2007). Mike Harrison dnes účinkuje i samostatně, v roce 2002 vydal s The Hamburg Blues Bandem album Touch, a v roce 2006 pak sólovku Late Starter. Mike Kellie má hotové a k vydání připravené album Music From… The Hidden, na kterém mimo jiné účinkují: Greg Platt Lake, Finley Barker, Steve Winwood, James "Gaz" Doherty, Gordon Jackson, Steve Gibbons…
DVD Nomad Poets (Live In Germany 2004), vydané v roce 2007, zachycuje Spooky Tooth v sestavě: Mike Kellie, Mike Harrison, Gary Wright, doplněnou o kytaristu Joeye Albrechta a basáka Michaela Beckera. Záznam doplňují framenty z vystoupení Garyho Wrighta v roce 1976, interview se všemi původními členy Spooky Tooth, a série fotografií Gordona Jacksona.
Jaromír Merhaut pro Rock+ 2013
Sestavy:
Harrison, Mike – klávesy, zpěv (A, B, C, D, E, F, H)
Grosvenor, Luther – kytara (A, B, C, D, H)
Ridley, Greg – baskytara (A, H)
Kellie, Mike – bicí (A, B, C, D, F, H)
Wright, Gary – klávesy, zpěv (A, B, E, F, G)
Leigh, Andy – baskytara (B)
Spenner, Alan – baskytara (C)
Mc Culloch, Henry – kytara (C)
Stainton, Chris – baskytara, klávesy, kytara (C)
Hawken, John – klávesy (D)
Thompson, Steve – baskytara (D)
Graham, Bryson – bicí (E, F, G)
Jones, Mick – kytara, zpěv (E, F, G)
Herbert, Ian – baskytara (E)
Stewart, Chris – baskytara (E, F)
Patto, Mike – zpěv (G)
Ellis, Keith – baskytara (G)
Burke, Val – baskytara (G)
Základní albová diskografie:
1. It's All About (Island Records, ILPS 9080) 1968 (A)
2. Spooky Two (Island Records, ILPS 9098) 1969 (A)
3. Ceremony /w Pierre Henry (Island Records, ILPS 9107) 1970 (B)
4. The Last Puff (Island Records, ILPS 9117) 1970 (C)
5. You Broke My Heart So I Busted Your Jaw (Island Records, ILPS 9227)1973 (E)
6. Witness (Island Records, ILPS 9255) 1973 (F)
7. The Mirror (Island Records, ILPS 9292) 1974 (G)
8. The Best Of Spooky Tooth (Island Records, ILPS 9368) 1976
9. Cross Purpose (Ruf Records, RUF 1030) 1999 (H)
10.BBC Sessions (1968) (BlueStorm, 183670) 2001 (A)
Poznámka k albové diskografii: záměrně byly vyřazeny duplicity, kdy opakovaně byla vydávána dtto. alba (pouze s přeházenými skladbami) pod různými názvy: Spooky Tooth (1.), Tobacco Road (1.), Comic Violence (7.).
Reedice (výběr):
1. (Repertoire Records, REPUK 1074, 2005)
1. (Island Records, UICY-93501, Japan, 2008)
2. (Repertoire Records, REPUK 1061, 2005)
2. (Island Records, UICY-93502, Japan, 2008)
3. (Minority Records, Minor 271, France, 2006)
3. (Island Records, UICY-93503, Japan, 2008)
4. (Repertoire Records, REPUK 1073, 2005)
4. (Island Records, UICY-93504, Japan, 2008)
5. (Repertoire Records, REPUK 1059, 2005)
5. (Island Records, UICY-93505, Japan, 2008)
6. (Repertoire Records, REPUK 1066, 2005)
6. (Island Records, UICY-93506, Japan, 2008)
7. (Charly Records, CDCD 1032, 1992)
Video:
Nomad Poets – Live In Germany 2004 (Koch Records, KOC-DV-4182) 2007
Singlová diskografie (výběr):
Sunshine Help Me/ Weird (Island Records, WIP 6022) 1967
I Am The Walrus/Hangman Hang My Shell On A Tree (Island Records, 6014 023, Netherlands) 1970
Cotton Growing Man/Times Have Changed (Island Records, 1466) 1973
Fantasy Satisfier/Kyle (Goodear Records, BF 18348, Germany) 1974
V.I.P.s – The Complete V.I.P.s (Repertoire Records, REP 1088) 2007 *
* všechny singly, plus několik live záznamů na 2CD kompilaci
Art – Supernatural Fairy Tales (Island Records, ILP 967) 1967 *
* reedice: (Drop Out Records, DOCD 1987, France) 1994
Internet:
www.myspace.com/spookytoothband
www.facebook.com/pages/Spooky-Tooth/106280169471457
www.thedreamweaver.com – stránka Garyho Wrighta
www.gregridley.com – vzpomínková stránka Grega Ridleye
www.mikekellie.com – stránka Mikea Kellieho
www.spookytooth.sk – fandovská stránka, v podstatě jediná souhrnná funkční
Nefunkční, pouze přes archive.org:
www.spookytooth.com – bývalá oficiální stránka
www.spookytooth.co.uk – bývalá oficiální stránka
Literatura:
M.C. Strong – The Great Psychedelic Discography (ISBN 0 86241 726 0) 1997 Canongate Books
Terry Hounsome – Rock Record 7 (ISBN 0 9506650 3 7) 1997 Record Reseasher Publications
Vernon Joynson – The Tapestry of Delights - The Comprehensive Guide to British Music of the Beat, R&B, Psychedelic and Progressive Eras 1963-1976 (ISBN 1 899855 04 1) 1996 Borderline Productions
Komentáře
Okomentovat