JUDAS PRIEST 1982: HELLIONŮV NÁLET NA AMERIKU

Brutální útok přímo na komoru amerických fans vyšel Judas Priest osmým albem dokonale. Spolu s Iron Maiden byli prvními význačnými posly Nové vlny britského heavy metalu. Daniel Bukszpan ve své kovové encyklopedii označil úvod titulní skladby za nejděsivějších osm vteřin v dějinách heavy metalu 80. let. Na všechny váhavé v obchodech s vinyly nemilosrdně útočilo kovové monstrum Douga Johnsona, robotický pták Hellion. Z mnohých se po poslechu Screaming For Vengeance stali pravověrní metalisté.

 

Slabší Point Of Entry poněkud přibrzdilo vzletovou rychlost Judas Priest. Náprava musela být rychlá a úderná, ostatní vlčáci z metalové smečky neznali bratra a jakékoliv zaváhání kteréhokoliv z nich se trestalo přesunem fans. Screaming For Vengeance naštěstí utnulo pochybnosti o tom, zdali Judas Priest budou stíhat v sousedství býčích Saxon, Dickinsonovým turbem akcelerovaných Iron Maiden i stále široce populárnějších Def Leppard.

Z daňových důvodů se až na výjimky osmé album připravovalo a nahrávalo na Ibize, a finalizovalo a míchalo ve floridských studiích Beejay/Bayshore. „Na Ibize jsme se topili v chlastu, Amerika nás přeci jenom krotila,“ suše o mokrých dnech referoval Glenn Tipton.

Koncem roku 1981 se tedy kapela v sestavě: Rob Halford – zpěv; K. K. Downing – kytara; Glenn Tipton – kytara; Ian Hill – baskytara; Dave Holland – bicí; opakovaně vydala do tepla španělské enklávy komponovat a zkoušet nový materiál. Samotné nahrávání Screaming For Vengeance pak trvalo od ledna do května 1982, o produkci se opět staral Tom Allom. Album vyšlo v polovině července.

FUTURISTICKÁ KOVAŘINA

Do mohutného čtyřicetivteřinového intra Hellion explozivně vpadne Electric Eye s textem futuristicky varujícím před všudypřítomným okem špionážních družic, připravujících nás o soukromí. Na jednu stranu orwellovsky prorocké a originální, na druhou přeci jenom trochu konspirativní vnímání reality. „Dost bylo démonů, smrti a ničení,“ dala by se parafrázovat Halfordova slova, jimiž se vymezoval vůči oblíbeným metalovým textovým klišé.

Na poněkud nezvykle avšak účinně aranžovanou těžkotonážní Riding In The Wind navazuje poslední kus pomyslné trilogie, vizí i soundem temná Bloodstone, zabývající se planetou a našimi životy. (Také These) Chains sice vyšla coby druhý singl, přesto patří ke slabším momentům. Je příliš podlézavá mainstreamovému vnímání soundu, kombinuje baladu s levným nápěvem a pár náznaky hardrockových riffů. Komerčně neprorazila, neuspěla ani u fans Judas.

Druhou stranu vinylu otevírá tak trochu sabaťárna Pain And Pleasure, následuje klasická razantní a rychlá judasovka, titulní a pro album stěžejní Screaming For Vengeance, pecka jako vyloupnutá z formovacího období Stainded Class. Pomyslným obchodním vlajkonošem desky se stala You’ve Got Another Thing Coming, jediná milionová hitovka Judasů v Americe, později  celkem slušně vyrabovaná v kissácké dupavce Lick It Up. Když se to vezme kolem a kolem, tak na Judas Priest by v tomto případě mohl zase trochu zlobit Sammy Hagar. Skladba vznikla víceméně náhodou, když po dohotovení polotovarů z Ibizy kapela zjistila, že jí do potřebné stopáže pár minut chybí. Ian Hill vzpomíná „You’ve Got Another Thing Coming vznikla kolektivně za pár hodin, základem byl spontánní chytlavý motiv, díky němuž si skladby všimla americká rádia, a pak už to jelo samo. Za vše, co následovalo, vděčíme této písni. I finančně, do té doby jsme nevydělali žádné větší peníze, všechny pohltily reinvestice do provozu kapely.“ Samozřejmě, že se objevily názory, že Judas Priest se nechali příliš ovlivnit velkým světem za Atlantikem, tamějšími rádii, byznysem, shonem. K. K. Downing ale poznamenává: „Ano, během let trochu načichnete okolím, v případě British Steel a Screaming For Vengeance jsme ale ještě byli naprosto sví.“ Co si budeme namlouvat, nejenom Got Another Thing Coming, ale i její tak trochu kopie, rozvolněná Devil’s Child, plus skoro AOR balada Fever, jsou více americké než britské.

OHLASY A RESUMÉ

Čtyři měsíce po vydání zlato, za další dva už platina, celý rok v americkém žebříčku, #17 USA/#11 UK. Celosvětová bilance Screaming For Vengeance: na 5 milionů prodaných kusů. Prestižní britský metalový magazín Kerrang! je umístil na 46. pozici v anketě 100 největších heavy metalových alb všech dob, Rolling Stone pak v nedávném obdobném žebříčku dokonce na příčku #12.

K úspěchu bezpochyby přispěl také výrazný přebal s křičícím ptákem/strojem, Hellionem, letícím střemhlav jako křičící Bůh pomsty. V regálech nešlo LP přehlédnout, mně osobně i díky rudému „slunci“ v pozadí syté žluté plochy evokuje útok kamikadze, jiní poukazují na ptačí motivy raných alb Budgie anebo odkaz na Sad Wings Of Destiny.

Od konce srpna následovalo turné World Vengeance Tour. S Judas Priest vystupovali The Rods, Krokus, Iron Maiden, Coney Hatch, Uriah Heep, Heaven. 12. prosince 1982 Judas Priest nahráli své vystoupení v Memphisu. Objevilo se jako Judas Priest Live na VHS i Laser Disc. Souhrnné záznamy z různých koncertů se ocitly později v boxu Metalogy (2006) jako Live Vengeance ’82 DVD. Pro velký úspěch v USA kapela odpískala plánované turné po ostrovech i starém kontinentu, a zůstala až do konce turné (únor 1983) ve Státech. Rob se dokonce nastálo usídlil v Phoenixu v Arizoně: „Uvnitř budu napořád Angličanem, i když je Amerika mým druhým domovem, kde trávím nejvíce času.“

Pomyslnou tečkou za Screaming For Vengeance byla účast Judas Priest na Heavy Metal Day 29. května 1983 před čtvrtmilionem diváků, a Ozzym, Van Halen, Triumph a Scorpions po boku. Heavy metal převzal na nějaký čas rockové žezlo.

–

„Co nám pomohlo udržet se nohama na zemi byl fakt, že jsme nikdy nedošli až tam, kde bychom nejraději byli: na pozici největší metalovou kapelou světa. Na vrcholu bylo hodně těsno. Rozhodně jsem ale udělal spoustu věcí, o kterých bych neřekl své mámě." K. K. Downing

Rob Halford: „Úplně jiná doba, kdy jsme dělali Screaming for Vengeance . V 80. letech pro nás existovaly jen peníze. Poprvé jsme okusili bohatství, to nás pobláznilo, ničila se auta, motorky a tak všelijak. Šlo o odměnu za deset let u země, spaní v levných hotelech v kabátech, vyplácení roadies z našich osobních honorářů, apod. Vždy jsme však dokázali ve studiu odvést dobrou práci.“

Jaromír Merhaut pro Rock History 1982