BLACK SABBATH - LIVE (2016/2013): THE END & NEBESKY PEKELNÉ RIFFY
THE END
30.6.2016, Praha, O2 Arena
Kdyby se hlasovalo o nejzásadnější metalovou kapelu všech dob, museli by u soudných zvítězit BLACK SABBATH. Drtivé riffy tandemu Iommi/Butler zadupou pod zem jakéhokoliv pochybovače, a kdo by se odvážil z prachu vystrčit protestující palici, tomu by ji Ozzy ukousnul.
Rozlučkové turné The End je vystavěno na úvodní trojici syrových alb (1970-71). Z debutu a „Master Of Reality“ zaznělo po třech skladbách, „Paranoid“ přehráli Sabbati s výjimkou „Planet Caravan“ a „Electric Funeral“ celý, z „Vol. 4“ a „Technical Ecstasy“ vybrali po jedné mňamce. Hardrock raných BLACK SABBATH má sám o sobě drtivou sílu rozpohybovaných tektonických desek. Když do hry navíc vstoupí moderní audio technologie a zručný zvukař, plus „ukrytý klávesák“ Adam Wakeman (Yes, syn), prožijete temnou stranu rockové síly naplno, až do třesoucího se morku kostí. Stav pudové blaženosti prostupoval celou arénou, mocná energie pospolitosti se přelévala všemi směry, zvuk se doslova zhmotnil v každém z nás.
Čistoskvoucímu brutálnímu soundu dominovala dvojice Tony Iommi & Geezer Butler (s občasnou neviditelnou výpomocí Adamových klávesových samplů, viz kupříkladu zdvojená kytara v „Snowblind“). Obří zobrazovací panel dal nahlédnout do klokotavě rozpálené kuchyně pevných i hbitých prstů obou „důchodců“. Čtyřruké bas/kytarové orgie. Ozzy odvedl své se ctí, žádný z řiti Říp se nekonal. Jen na počátku jej zvukař nechal trochu schovaného za instrumentální hradbou. Technicky zručný námezdní bicmen Tommy Clufetos vypadal démonicky jak mladý Ward. Mlátil do své gigantické soupravy noc vydržela, ba i více, starým skladbám dodal turbo-pel, čili současnou agresivitu, aniž by přitom narušil déjà vu. Také jeho sólové halasné představení koncepčně bezešvě zapadlo.
Hodina a půl stačila na 14 skladeb. Zlé jazyky tvrdily, že víc by si Ozzy nezapamatovalJ Samozřejmě, nejen já si umím představit sabbatí tříhodinovku, k údernému hardrocku ale přirozeně sedí sevřenější časový rámec.
7.12.2013, Praha, O2 Arena
Ozzyho jsem před třemi lety pod Řípem odepsal, na koncert jsem jel víceméně z piety, rozloučit se s jednou z nejzásadnějších kapel mého mládí. O to větší omluvu musím Velkému Mekotovi za jeho soustředěný a bezchybný výkon složit, po obřím pódiu bezmála jaggerovsky odběhal maratón a hlavně odzpíval naživo všechno způsobem, jenž chvílemi vháněl slzy do očí.
Ozzymu věříte všechno, ať pranýřuje pokryteckou církev, po svém vzývá ženskou krásu, anebo mezi skladbami organizuje a diriguje patnáctitisícový chór nadšených fanoušků tří generací. Mimochodem, ještě nikdy jsem po koncertě neslyšel koldokol tolik spontánní chvály – na ploše i tribunách, v útrobách haly i před ní, v metru, vlaku…
Leccos o rozpoložení současných BLACK SABBATH napoví i setlist, pěti nej kusy – počínaje otvírákem „War Pigs“, přes „Iron Mana“ a až po „Fairies Wear Boots“ – dominovalo druhé LP „Paranoid“ (1970) jen „Electric Funeral“ chyběl. Z debutu a novinky zazněly tři kousky, z trojky a čtyřky po dvou. Překvapením bylo zařazení „Dirty Woman“ z „Technical Ectasy“ a – až na úryvek titulní klády v předehře přídavkového „Paranoidu“ – vynechání „Sabbath Bloody Sabbath“. Zkrátka, BLACK SABBATH 2013 chtějí být především syroví a úderní.
Hardrocková mše, oslava vzkříšení BLACK SABBATH. Amen.
P.S. Jen by mě zajímalo, kdo
byl pachatelem vtipného popiskování mezi skladbami. Brusinka na svíčkové.
----------- set list---------------------
War Pigs (Paranoid, 1970)
Into the Void (Master Of Reality 1971)
Under the Sun/Every Day Comes and Goes (Vol. 4, 1972)
Snowblind (Vol. 4, 1972)
Age of Reason (13, 2013)
Black Sabbath (Black Sabbath, 1970)
Behind the Wall of Sleep (Black Sabbath, 1970)
N.I.B. (Black Sabbath, 1970)
End of the Beginning (13, 2013)
Fairies Wear Boots (Paranoid, 1970)
Rat Salad (Paranoid, 1970) (s vloženým bubenickým sólem Tommyho Clufetose)
Iron Man (Paranoid, 1970 )
God Is Dead? (13, 2013)
Dirty Women (Technical Ectasy, 1976)
Children of the Grave (Master Of Reality, 1971)
--
Paranoid (Paranoid, 1970)(intro: Sabbath Bloody Sabbath)
Kdyby se hlasovalo o nejzásadnější metalovou kapelu všech dob, museli by u soudných zvítězit BLACK SABBATH. Drtivé riffy tandemu Iommi/Butler zadupou pod zem jakéhokoliv pochybovače, a kdo by se odvážil z prachu vystrčit protestující palici, tomu by ji Ozzy ukousnul.
Rozlučkové turné The End je vystavěno na úvodní trojici syrových alb (1970-71). Z debutu a „Master Of Reality“ zaznělo po třech skladbách, „Paranoid“ přehráli Sabbati s výjimkou „Planet Caravan“ a „Electric Funeral“ celý, z „Vol. 4“ a „Technical Ecstasy“ vybrali po jedné mňamce. Hardrock raných BLACK SABBATH má sám o sobě drtivou sílu rozpohybovaných tektonických desek. Když do hry navíc vstoupí moderní audio technologie a zručný zvukař, plus „ukrytý klávesák“ Adam Wakeman (Yes, syn), prožijete temnou stranu rockové síly naplno, až do třesoucího se morku kostí. Stav pudové blaženosti prostupoval celou arénou, mocná energie pospolitosti se přelévala všemi směry, zvuk se doslova zhmotnil v každém z nás.
Čistoskvoucímu brutálnímu soundu dominovala dvojice Tony Iommi & Geezer Butler (s občasnou neviditelnou výpomocí Adamových klávesových samplů, viz kupříkladu zdvojená kytara v „Snowblind“). Obří zobrazovací panel dal nahlédnout do klokotavě rozpálené kuchyně pevných i hbitých prstů obou „důchodců“. Čtyřruké bas/kytarové orgie. Ozzy odvedl své se ctí, žádný z řiti Říp se nekonal. Jen na počátku jej zvukař nechal trochu schovaného za instrumentální hradbou. Technicky zručný námezdní bicmen Tommy Clufetos vypadal démonicky jak mladý Ward. Mlátil do své gigantické soupravy noc vydržela, ba i více, starým skladbám dodal turbo-pel, čili současnou agresivitu, aniž by přitom narušil déjà vu. Také jeho sólové halasné představení koncepčně bezešvě zapadlo.
Hodina a půl stačila na 14 skladeb. Zlé jazyky tvrdily, že víc by si Ozzy nezapamatovalJ Samozřejmě, nejen já si umím představit sabbatí tříhodinovku, k údernému hardrocku ale přirozeně sedí sevřenější časový rámec.
7.12.2013, Praha, O2 Arena
Ozzyho jsem před třemi lety pod Řípem odepsal, na koncert jsem jel víceméně z piety, rozloučit se s jednou z nejzásadnějších kapel mého mládí. O to větší omluvu musím Velkému Mekotovi za jeho soustředěný a bezchybný výkon složit, po obřím pódiu bezmála jaggerovsky odběhal maratón a hlavně odzpíval naživo všechno způsobem, jenž chvílemi vháněl slzy do očí.
Ozzymu věříte všechno, ať pranýřuje pokryteckou církev, po svém vzývá ženskou krásu, anebo mezi skladbami organizuje a diriguje patnáctitisícový chór nadšených fanoušků tří generací. Mimochodem, ještě nikdy jsem po koncertě neslyšel koldokol tolik spontánní chvály – na ploše i tribunách, v útrobách haly i před ní, v metru, vlaku…
Leccos o rozpoložení současných BLACK SABBATH napoví i setlist, pěti nej kusy – počínaje otvírákem „War Pigs“, přes „Iron Mana“ a až po „Fairies Wear Boots“ – dominovalo druhé LP „Paranoid“ (1970) jen „Electric Funeral“ chyběl. Z debutu a novinky zazněly tři kousky, z trojky a čtyřky po dvou. Překvapením bylo zařazení „Dirty Woman“ z „Technical Ectasy“ a – až na úryvek titulní klády v předehře přídavkového „Paranoidu“ – vynechání „Sabbath Bloody Sabbath“. Zkrátka, BLACK SABBATH 2013 chtějí být především syroví a úderní.
Hardrocková mše, oslava vzkříšení BLACK SABBATH. Amen.
War Pigs (Paranoid, 1970)
Into the Void (Master Of Reality 1971)
Under the Sun/Every Day Comes and Goes (Vol. 4, 1972)
Snowblind (Vol. 4, 1972)
Age of Reason (13, 2013)
Black Sabbath (Black Sabbath, 1970)
Behind the Wall of Sleep (Black Sabbath, 1970)
N.I.B. (Black Sabbath, 1970)
End of the Beginning (13, 2013)
Fairies Wear Boots (Paranoid, 1970)
Rat Salad (Paranoid, 1970) (s vloženým bubenickým sólem Tommyho Clufetose)
Iron Man (Paranoid, 1970 )
God Is Dead? (13, 2013)
Dirty Women (Technical Ectasy, 1976)
Children of the Grave (Master Of Reality, 1971)
--
Paranoid (Paranoid, 1970)(intro: Sabbath Bloody Sabbath)
Jaromír Merhaut pro Spark 2013/2016
Komentáře
Okomentovat