NEW WAVE OF BRITISH HEAVY METAL (III)
STŘÍPKY Z HISTORIE NWOBHM
Muzikantský život je plný
velkolepých příběhů i bizarních historek. V třetí části pokračování o Nové
vlně britského heavy metalu si prohlédneme hrst různobarevných
kaleidoskopických střípků, které jsem vyloupnul z několika rozhovorů. Jsou
nedílnou součástí NWOBHM story.
Pro Anglány je typický
jejich suchý humor. Kde jinde by se mohl heavy metal – a jeho nová britská vlna
– označit za hlasitější verzi komika a hráče na ukulele – George Fombyho. No, a
kde jinde by mohli uspět Spinal Tap i mezi postiženými, jinými slovy: mezi
samotnými zesměšněnými muzikanty.
UKULELE & SOUSTRUHY
Drtivá většina z NWOBHM kapel pocházela z tzv. dělnického
prostředí. Mnohé přišly ze střední a severní Anglie: Def Leppard z Sheffieldu, Diamond
Head od Stourbridge, Vardis z Wakefieldu, Demon z Leeku v hrabství
Staffordshire. A severovýchod byl přímo prominentní líhní, viz Fist,
Raven, White Spirit, Tygers Of Pan Tang…
Nejenom z badatelského pohledu je v této
souvislosti zajímavé, jak se sami hudebníci vypořádávají s termínem NWOBHM
a svým osudem.
Robb Weir (ze
stále aktivních Tygers Of Pan Tang): „Vždy
budeme spojováni s NWOBHM, přestože já osobně považuji Tygers Of Pan Tang za
klasickou britskou hardrockovou kapelu.“
Joe Elliott (Def
Leppard): „Když jsme začínali, žádná
NWOBHM nebyla. Byli jsme vlastně docela naštvaní, když jsme byli
s NWOBHM spojováni, protože většina z nových kapel stála podle nás za
hovno.“
Bruce Dickinson (Iron
Maiden): „NWOBHM byl výmysl, opravdu,
vynález Geoffa Bartona a magazínu Sounds. Jednalo se o mazaný trik pro
zvýšení oběhu nových kapel, jež byly ze strany mainstreamových médií
ignorovány. Až časem začala NWOBHM žít vlastním životem.“
DEF LEPPARD
Def Leppard se z NWOBHM vymykají, především objemem
prodaných desek. Nikdo jiný ze souputníků neprodal jednoho alba 13 000 000
kusů jako oni LP Hysteria, ani 10 000 000 (Pyromania). A přitom
začátky byly obdobné jako u všech ostatních.
Joe Elliott: „Poprvé nás Geoff Barton (zástupce
šéfredaktora Sounds) viděl hrát v Crookes Working Men’s Clubu v Sheffieldu. Vzal
jsem ho potom v mém dvoumístném autě na nádraží. A do kufru jsme přibalili
fotografa Rosse Halfina.“ Geoff Barton přikládá polínko: „Ross se při koncertu Def Leppard vymočil do
dřezu v jejich šatně, což byl pro mládence nejspíš první opravdový
rock’n’rollový zážitek.J“
SAMSON
Mark Blake
(novinář): „Než se Bruce Dickinson
připojil k Iron Maiden, zpíval v Samson. Byli hrozní. Jejich bubeník nosil
masku a hrál si uvnitř klece…“
Barry „Thunderstick“
Purkis (bubeník): „Jo, nosil jsem přes
rameno leopardí kůži a děsivou flekatou masku. Pozdější verze byla pokryta ,diamanty‘,
vypadala jak zrcadlová mičuda. Byl jsem nepříčetný šílenec, často jsem zůstával
v šatně sám, ostatní šli po zvukové zkoušce někam na jídlo, a já tam seděl
v masce jako zvíře v opravdové kleci. Bohužel jsme se stali jedněmi z
poražených. Dnes se dívám na Thundersticka jako na ,cizího‘
člověka. V civilu jsem ve srovnání s ním docela nudný a všední.
Kdysi jsem to byl já, teď je to jen alter ego, které vyndávám ze skříně tu a
tam pro festivaly apod.“
Geoff Barton: Thunderstick
byl trochu jak Mickey Mouse. Jeho klec nepůsobila nijak přesvědčivě – kymácela
se, jak byla chatrná. Jednou jsem se Samson dělal rozhovor, a Thunderstick strávil
celou dobu vrčením. Nepůsobilo to nijak hrozivě, spíš legračně. Myslel
jsem tehdy, že má vadu řeči.J“
SAXON
Saxon jsou označováni za jediné pravověrné představitele
NWOBHM mezi světově úspěšnými.
Biff Byford: „Pracoval jsem původně jako tesař. Pak jsem
fáral v uhelném dolu, kde jsem chvíli pracoval na čelbě, byl jsem však pro
takovou práci příliš vysoký: 6
stop a 1
palec . Proto jsem přešel do strojovny klecových výtahů,
to byly fakt velké a hlasité mašiny – těžký heavy metal.J Když jsme začínali, všechno jsme si dělali
sami. Naše PA bylo celé samodoma – zaběhli jsme do knihovny a půjčili si knihy
o tom, jak stavět skříně reproduktorů.“
Steve „Dobby“
Dawson (basista): „V roce 1979
jsme zaplatili 5000 liber
za to, že jsme se stali součástí turné Motörhead Bomber. Součástí dohody
bylo i podělení se o autobus. Hned po usazení se rozpoutalo peklo. Lemmy
měl takový malý hnědý kufr. Otevřel jej, a uvnitř se třpytilo několik láhví
vodky… to byl jeho pohon.“
Harry Shearer (Spinal
Tap): „Účastnil jsem se části turné Saxon. Bylo
to těsně před začátkem prací na filmu. Chtěl jsem vidět v akci
kapelu, která hraje ve středně velkých arénách. Bylo to opravdu inspirující.“
Biff Byford: „Nemyslím si, že se nás fórky Spinal Tap přímo
týkají. Mám pocit, že jsme se jich zbavili dávno předtím. Není to
přeci dokument, je to komedie.“
DIAMOND HEAD
Někteří styloví průkopníci a věrozvěsti to měli těžké.
Vnímavým ukázali cestu, s masami se ale minuli. Diamond Head tak trochu
předběhli dobu. Vyznavači klasické tvrdé rockové muziky tehdy ještě příliš
lpěli na hráčské ekvilibristice, a cokoliv punkově osekaného bylo pro ně
nepřijatelné.
Brian Tatler
(kytarista): „Kdysi jsem si koupil
Sounds, kde měli redaktoři seznamy svých oblíbených titulů. Udělali jsme
kazetu, poslali ji Geoffu Bartonovi – a on ji zařadil mezi své vyvolené! To
byla událost: někdo, kdo žil v Londýně, věděl a znal, dal veřejně najevo,
že se mu naše muzika líbí!“
Brian Tatler: „Geoff Barton s námi za nějakou dobu udělal
velký celostránkový rozhovor. O Diamond Head doslova blouznil. Měli
jsme najednou pocit, že můžeme dobýt svět! Očekávání slávy bylo opravdu
vzrušující.“
Jenže Diamond Head nebylo přáno. Originální master pás
prvního alba kamsi zašantročil oslovený německý label. A po podepsání smlouvy
s MCA se zjistilo, že prvních 20 000 výlisků LP je vadných. Zadostiučinění
přišlo až o mnoho let později.
Lars Ulrich (Metallica): „V roce 1998 jsme udělali Garage Inc., což byla kompilace předělávek našich oblíbených pecek z mládí,
kterým Metallica vděčí za mnoho.“
Brian Tatler: „Jsou na něm čtyři písně Diamond Head. Alba se
prodalo pět milionů kopií. Jenom pro ilustraci, když jsme v roce 1982
hráli na Reading festivalu, inkasoval jsem na turné 25 liber týdně. Do
třiatřiceti jsem žil s rodiči. Jedině díky Metallice a prodejům Garage Inc. jsem si mohl dovolit vlastní dům!“
ANGEL WITCH
Debutové album Angel Witch patří mezi legendy žánru,
současně bylo ale labutí písní klasické sestavy kapely.
Kevin Riddles
(baskytarista): „Všichni jsme nosili
na hrudi velké kříže, stejně jako dnes. Jednou, těsně předtím než jsme šli
na pódium, přišel do šatny starší pořadatel a řekl: ,Pokud nejste oddaní našemu
Pánu, neměli byste kříže nosit!‘ To bylo jak červený hadr na býka. Vzal
jsem před ním ten svůj a pověsil si jej vzhůru nohama. Měl jsem rád takové
provokativní škádlení, připadalo mi zábavné. Tehdy.“
IRON MAIDEN
Mark Blake: „Viděl jsem Iron Maiden hrát na londýnské Brunelově
universitě v listopadu 1980, ještě předtím, než masově prorazili. Publikum
bylo přesně takové, jak si představujete heavymetalové klišé: chlapi v
rozevlátých džínách s pruhy. To byl tedy pohled. Byl tam jeden
obrovský chlap, co měl na sobě džínovou bundu bez rukávů, s nápisem na zadní
straně ,Jezte hovna‘. Opravdu nihilistický manifest. Přitom se tam
neodehrávaly žádné davové excesy. Pamatuju si, že jsem byl překvapen spoustou
žen. Samozřejmě, že nejvíc jich bylo tehdy na Def Leppard.“
TYGERS OF PAN TANG
TYGERS OF PAN TANG jsou kultovní představitelé klasického
NWOBHM, přitom se nikdy nedočkali masivnějšího úspěchu.
Řada rozpadnuvších se skupin se dala znovu dohromady i po
desítkách let, impulsem byl především neutuchající zájem fanoušků, přetavený například
do telefonátů promotérů: „V roce 1999 mi volal Jess Cox: ,Byli jsme požádáni, abychom zahráli na
festivalu ve Wackenu,‘ řekl,“ vzpomíná Robb
Weir.
Tíživá ekonomická situace se samozřejmě promítá i do
návštěvnosti koncertů obnovených kapel NWOBHM. Opět dáme slovo Robbovi z Tygers
Of Pan Tang: „Všichni máme problém
zaplnit sály, prodat dost vstupenek. I proto na turné spojujeme svoje síly
s několika dalšími kapelami. Šetříme i jinak, koupili jsme si starý
tourbus namísto najímání, omezili jsme doprovod, a tak náš řidič prodává
merchandise. Jsou ale stále místa tvrdému rocku zaslíbená, například Švédsko,
kde je publikum i zázemí jednoduše fantastické. Potěšující je i to, že
zaznamenáváme nárůst mladého obecenstva, objevují se dokonce i dívky, které se
proderou do prvních řad, zpívají naše texty, pohupují a vlní se… velmi příjemný
pohled…J“
Do třetice Robb
Weir: „Poslední album jsme museli stihnout
nahrát za čtyři dny, což znamená tři skladby denně! Studiový čas je drahý,
proto se vše důkladně plánuje a připravuje předem. Před třiceti roky všechno
platila MCA, na všechno byla spousta času, kam taky spěchat, když i kuřivo bylo
zadarmo.J“
DEMON
Demon jsou mezi NWOBHM kapelami ojedinělí ve vícero
ohledech. Například nikdy nepřerušili kariéru. Začínali jako úsečná, ale
podstatou melodická hardrocková kapela s trochu nevhodně zvoleným názvem a
image svých přebalů. Trojkou Plague definitivně nastoupili cestu
bombastického soundu s důležitou rolí kláves. Každé jejich album má
svojský sound, zpěvák a leader Dave Hill
se v rozhovorech rád pochlubí tím, že Demon se nikdy neopakují: „Vždycky jsem obdivoval Beatles, jak
neustále hledali nové a nové postupy, a přitom zůstávali úspěšní. Je ale fakt,
že například na British Standard jsme se dostali až někam
k pinkfloydovskému ,soundtracku‘. Ostatně, vždycky jsem si představoval,
jak by naše hudba fungovala jako doprovod k obrazu.“
Dave Hill pokračuje:
„Je paradoxní, že od poloviny osmdesátých
let jsme se museli soustředit na kontinentální Evropu. Británie přitom dala
světu Black Sabbath, Deep Purple, Led Zeppelin – na jejichž odkaz jsme
s NWOBHM navázali. A najednou zjišťujeme, že není v domovině kde a
pro koho hrát, všichni se tehdy zhlédli v americkém soundu, kapely,
publikum, promotéři, tisk. Své nové teritorium jsme našli především
v Německu, kde Demon získali velké renomé. Zemí zaslíbenou se pro klasický
rock stalo i Švédsko, stačí se podívat na plakáty k poslednímu The Swedish
Rock Festival: Jethro Tull, Yes, Whitesnake, Motörhead, Budgie… samá klasika.
Zkuste si takový fesťák představit ve Velké Británii. Nemožné…“
GIRLSCHOOL
NWOBHM byla muzikantky ryze mužskou záležitostí,
s jedinou výjimkou: Girlschool, což byly čtyři mladé ženy z jižního
Londýna. Kim McAuliffe po třiceti letech s nadsázkou vzpomíná na
spolupráci s Motörhead: „U nich se
všechno točilo okolo války a píchání. Když tématem nebyly prsa a popáleniny,
tak to byly prsa a bombardéry. V Girlschool jsme psaly hlavně o chlastu.J“ Pokračuje: „Punk byl pro nás důležitý, už jen proto, že najednou nezáleželo na
tom, jak moc umíte hrát, což se nám hodilo.J“
–
Jaromír Merhaut pro Rock+/Spark 2014
Komentáře
Okomentovat