NEW WAVE OF BRITISH HEAVY METAL (I)
NOVÁ VLNA SE STARÝM OBSAHEM?
AMAZONSKÝ MOTÝL?
Ne, nebojte se, do našich řad opravdu nepronikl fiktivní
komunistický posluha Jan Krýzl. To jsem jen neodolal vábení vyvolat pár otázek
na úvod našeho rozsáhlého pojednání o jednom z nejvíce inspirativních
fenoménů tvrdé rockové muziky.
Termín Nová vlna britského heavy metalu byl původně dobovým (1979) novinářským označením pro mladé britské kapely, hrající na přelomu sedmé a osmé dekády tvrdý rock o dost přímočařeji a nasraněji než staří hardrockoví harcovníci. Autory a propagátory byli ruku v ruce Alan Lewis a Geoff Barton z magazínu Sounds. Časem se z NWOBHM stala zavedená „obchodní“ značka.
Iniciačním momentem se stala 8. května 1979 návštěva a následná recenze Geoffa Bartona ze společného koncertu Iron Maiden, Samson a Angel Witch v londýnské ratejně Bandwagon Heavy Metal Soundhouse. Organizátorem heavy metalových nocí byl rockový DJ Neal Kay. Je potřeba si uvědomit, že taková dlouhovlasá akce v tehdy punkovém Londýně vyžadovala velkou odvahu a jasnozřivost. Neal se okamžitě stal obrovským fandou a propagátorem IRON MAIDEN, bez něj by nástup NWOBHM vypadal jinak a odehrál by se nejspíš i později.
Do té doby po zaplivaných klubech Spojeného království
rozptýleným kapelám mladých odžínovaných vlasáčů se najednou na obzoru zjevil
Maják. Najednou měly azimut, jméno, časopis, image, lačné fanoušky. Ti
nejšikovnější tuto jedinečnou šanci přetavili v celosvětový, dodnes
přetrvávající úspěch. Spousta dalších stylotvorných skupin nestačila tempu
vývoje a postupně odpadala, ještě více bylo takových, co nepřekročily práh
svého dvorku.
Je potřeba předeslat, že NWOBHM není jednoznačně popsatelným
rockovým stylem nebo žánrem, je to víc než cokoliv jiné zastřešující termín
typu krautrock. Zejména raná tvorba kapel řazených do NWOBHM však nesla
společné znaky: zařazenou vyšší rychlost, až punkovou údernost, zdvojené
kytary, mystika & fantasy, výrazně oslabený vliv blues. Mnozí
z čtenářů si řeknou: vždyť to je ale heavy metal jako takový! A budou mít
pravdu. Britská hudební publicistika totiž za (britský) heavy metal označovala
vše v linii Led Zeppelin, Deep Purple, Black Sabbath, Uriah Heep – to byla
v jejím pojetí ona „stará vlna“. Pro nás všechny v ČSSR (a na
evropském kontinentu) platilo, že jmenované kapely hrály hardrock. Místopřísežně
mohu prohlásit, že nikdo z mého rockerského okruhu by nedával dohromady Led
Zeppelin s metalem!
NWOBHM se stala v první polovině osmdesátých let hybatelem
opětovné celosvětové obliby tvrdého rocku, nyní již pod zastřešující hlavičkou heavy
metal. Byla to doslova tsunami, která se přes Atlantik přelila do USA i dále,
během pár let vznikly tisíce a tisíce mládežnických skupin, oživil se zájem i o
již bezmála muzejní hardrockery, přidal se styl oblékání, chlapům opět dorostly
vlasy – zkrátka, z heavy metalu se stala významná subkultura se vším
všudy.
VĚROZVĚSTI A „HROBAŘI“
Zcela zásadní úlohu sehráli při vzniku NWOBHM velšští Budgie,
kteří už počátkem sedmdesátých let svůj hardrock postupně osekali až na kost. Jen
zopakuju svá slova z letitého profilu kapely: „Budgie (Andulka), další
z plejády přehlížených a přitom stylotvorných kapel. Pokud má někdo patřit
do pomyslné první vlny britského heavy metalu, tak Budgie nepochybně. Dávno
před nástupem punku dokázali do svého volnomyšlenkářského hardrocku narvat i
urputnost a určitou neomalenost, „s-ničím-se-nesranost“. Zatímco souputníci
zkrášlovali svůj styl hráčskou ekvilibristikou, vokály, duněním, Budgie (vedle
svých oblíbených reminiscencí na sixties psychedelii) jednoduše tlačili na
pilu, a že uměli říznout a klovnout! Andulka předlétla svým způsobem dobu a
ukázala metalistům cestu. Považovat Budgie za podružnou anebo dokonce obskurní
kapelu je projevem neznalosti souvislostí. Doba na ně nebyla připravená, proto
nevystoupali svou popularitou mezi božské.“
Na BUDGIE se odkazovali nejenom všichni titánští otcové zakladatelé: Saxon, Iron Maiden, Judas Priest a Motörhead, ale i mnohé další kapely z první generace: Avenger, Angel Witch, Diamond Head, Raven, Samson, Tygers Of Pan Tang, Wytchfynde, Witchfinder General.
NWOBHM se brzy rozkošatěl do mnoha odnoží, lišících se stylem i soundem. Triumvirát Maiden-Saxon-Judas si vytvořil svůj vlastní heavymetalový svět s promyšleným hudebně obchodním modelem. Def Leppard se vydali dobýt stadiony pokoveným mainstreamem, Demon byli víc a víc metalickými symfoniky, blackmetaloví Venom se stali zakladateli nového směru, Shiva se obrátila zpět k hardrocku, Rage a další přibrali pompu… Desítky dalších interpretů v závěsu za těmi nejviditelnějšími hledali své místo na slunci. Někteří zůstali věrni sami sobě, jiní se stali pouhými epigony a stíny. Osudy vícerých si připomeneme v našem „seriálu“.
S nástupem popularity nové podoby tvrdého rocku přišla logicky ruku v ruce i ztráta identity. Těžko můžete označit za NWOBHM německou kapelu, byť by hrála IRON MAIDEN na 110 %. Klasické období NWOBHM se nám tak zužuje na pouhé 3 roky (1979-1982), přestože mnohé kapely hrály i později totéž. Už se tomu ale po celé zeměkouli říkalo obecněji: heavy metal. A britská hudební publicistika se s tím zkrátka musela nějak popasovat – ne vždy zcela jednoznačně. Hudební styly jsou do značné míry tekuté písky, každá doba je vnímá jinak, zpětný pohled často nemůže vystihnout autentickou vůni doby vzniku.
Británie procházela v polovině sedmdesátých let krizí. Kdeže byl swingující Londýn a usměvaví čuprkluci Beatles. Bodem zlomu se roku 1973 stala první ropná krize, která nabourala mnohé jistoty nejenom ve Velké Británii, dotkla se dokonce hudebního průmyslu, například vinyly dostaly z důvodu úspor nový, tenký profil. Labouristická vláda Jamese Callaghana zvolila cestu radikálního snížení veřejných výdajů. Británii zachvátila na přelomu let 1978-79 velká vlna stávek. Po vítězství konzervativců v čele s Margaret Thatcherovou nastoupila Británie cestu monetarismu, tedy posílení individuální svobody, trhu a soukromého vlastnictví, na úkor státních intervencí do ekonomiky. Odbory byly smeteny, stávky musely být schvalovány nadpoloviční většinou dělníků.
Zkrátka, doba byla tvrdá a spousta ostrovních obyvatel naštvaná. Frustrace mnohých mladých se mohla vybít prostřednictvím muziky, viz nástup punku v roce 1976, přetavený o pár let do NWOBHM.
Začínající NWOBHM kapely si z punku převzaly i poznání, že k velkému rachotu není potřeba velkých produkcí, vydavatelských firem či nahrávacích studií. V podstatě ani velkých zásob vlastní muziky. Do obliby se dostaly singly se samodoma přebaly a labely jako Music For Nations, Ebony Records, Neat Records. Spousta skvělé muziky skupin, co neprorazily, byla donedávna před širší veřejností doslova zakleta v zapomenutých asfaltech se zběsilými přebaly. Internet a YouTube ale otevřely stavidla pro fandovské vystavování zapomenutých klenotů.
Aardschok, Kerrang! & Metal Hammer
V době před internetem a vševědoucím strýčkem Googlem měly hudební magazíny naprosto nezaměnitelnou úlohu. Masivní nástup NWOBHM odstartoval vícežánrový Sounds, do hloubky jej ale zachytil jediný specializovaný magazín, holandský Aardschok (konec roku 1980), zakrátko vznikly časopisecké legendy: anglický Kerrang! a německý Metal Hammer, který se stal pro československé metalisty středobodem informačního vesmíru. Musím se pochlubit tím, že jsem díky inzerátu v Musik Expressu, který jsem odebíral, patřil k prvním tuzemským předplatitelům Metal Hammeru, celý první ročník 1984 jsem dokonce dostával měsíc co měsíc zadarmo až do schránky. Byl jsem king J Památné první číslo z ledna 1984 zdobil Hallford na titulce a Iron Maiden, Judas Priest, Def Leppard, Rated X, Metallica, Venom, Ted Nugent, Van Halen, Lee Aaron, Mötley Crüe, Y&T, Viva, Scorpions, Quiet Riot, Krokus, M.S.G., Def Leppard, Ozzy Osbourne, Accept, Motörhead, Deep Purple a další uvnitř.
V Melodii byla první větší profilová zmínka o Iron Maiden / Motörhead počátkem roku 1983. Jinak ticho po pěšině, sem tam nějaká zmínka v mladosvětském ECHO Jaromíra Tůmy. Vlčkova encyklopedie Rock 2000 zachytila v první polovině osmdesátých let nejznámější jména NWOBHM.
Nášivky a ruční malůvky s logy Iron Maiden, Saxon, Judas Priest, Motörhead a dalších zdobily v osmdesátkách bezmála každou teenagerskou džínsku. A pořádná řepa se po letech stala poznávacím znamením další generace rockerských rebelů. Doba přeci jenom pokročila. Zatímco rokenrolovým pionýrům hrozilo za muziku a vlasy vězení, mé generaci bigbítových mániček ostříhání a vyhazov ze školy, metalistům 80s už jen drobná šikana ze strany soudruhů příslušníků, pokud se tedy nepřipletli do undergroundu, tam šlo o kejhák až do pádu bolševika.
Coby burzovní pamětník musím přiznat, že z prvního období NWOBHM přežili již v první polovině 80. let na výsluní zájmu jen ti nejprofláknutější. Pouze fajnšmekři ocenili nahrávky Raven, Praying Mantis, Demon, Angel With, Quartz, Tank. Zájem havířských mas se přesunul ke germánské a severské scéně, později přibyli Amíci.
Z části NWOBHM se stal zanedlouho velký byznys. AC/DC kráčeli sice za úspěchem klikatější a delší cestou, závratný prodejní úspěch alba Back In Black z roku 1980, rovnající se více než 20 milionům prodaných kusů je exhibičním příkladem, kam až se dalo dostat z garáží na předměstí. Čistý NWOBHM představovali raní Def Leppard, jejich Hysteria z roku 1987 byla sice už žánrově jinde, nicméně 15 000 000 prodaných nosičů (a 10 mega LP Pyromania z 1983) dokazuje, jak silnou pozici měl tvrdý rock, potažmo heavy metal, v osmdesátkách.
Jaromír Merhaut pro Rock+/Spark 2014
P.S. A jak to bylo s tím amazonským motýlem? Na to určitě přijdete samiJ
Komentáře
Okomentovat