rock+

Nevím jaký úžas či zděšení by vyvolala u dnešních teenagerů návštěva tuzemských prodejen elektro poloviny šedesátých let. Třebas by se lačně vrhli po malých tranďáčcích Dana/Zuzana/Iris, hledali dotykáč, ťukali na krabičku a volali: haló, haló, haló, a nakonec rozplakali. Anebo zezadu čuchali k baňkám televizorů a frňákem vytáhli plazmový oblouk. Šestašedesátý byl posledním rokem před československým hifi třeskem, vyvolaným vznikem magazínu Hudba a zvuk v roce 1967, a akcelerovaným masovým rozšířením hi-fi klubů o rok později.   Výlohy a regály tomu v roce 1966 odpovídaly. Monopolní výrobce bílé i černé elektroniky, národní podnik Tesla, rozesetý v desítkách komunisty zabavených a pár nových fabrik po celé republice, neměl důvod ani podmínky pro nějaký šturm. Světové novinky prosakovaly mimo brněnské veletrhy k širším vrstvám obyvatelstva jen sporadicky, podle hesla „co oči nevidí, to srdce nebolí“, takže v běžném tisku informační vakuum, a v populárně naučném, například Technickém ma

Byla to krásná i hrozná doba. S čerstvě uloveným Sweet Freedom , ledabyle a co nejvíc viditelně umístěném pod paží, si nakračovat ulicí a kochat se závistivými pohledy kamarádů i neznámých vrstevníků, současně ale pokradmu hlídat perimetr, zdali se někde neobjeví kšiltovka zvídavého Venouška s Bohouškem. KATALYZÁTOR ROCKOVÉ PROGRESE LP deska se stala fenoménem hudební revoluce s nástupem Beatles. Doposud byly dlouhohrající desky především sbírkou A + B stran singlů posledních měsíců, doplněnou několika novými nebo zbylými kousky. Celistvá černá plocha dvaceti minut (oproti šelakovým třem) neotevřela mladým bigbítům stavidla jejich představivosti najednou. Museli dozrát, odhodit spoustu návyků, oprostit se od schématu verze-refrén-verze, inspirovat se kompoziční i aranžérskou stavbou u tzv. vážné hudby, začít vnímat estetiku přebalu coby nedílné součásti umělecké výpovědi, pracovat se zvukem, stereem, dynamikou, efekty a tak dále. Po prvních nesmělých pokusech do poloviny šedesátých let

Špičková audiotechnika se mi libí i sama o sobě, jako někomu mašinky anebo letadýlka. Nevyznávám jeden zvukový Svatý grál, umím si užít několik zvukových typů, podle nálady a možností. Před rokem jsem téměř měsíc strávil s.japonským elektronkáčem Leben CS300, který získal několil světových ocenění. Přehrál pár set cédé, pozval na poslech na dvě desítky kamarádů. Den ode dne jsem byl víc a víc unešen a zharmonizován... Mé dosavadní letmé zkušenosti z flaškama byly rozporuplné, v nezažitém prostředí a na všelijaké muzice. Pocitově k nim tíhnu, vždyť na nich zvučili všichni mí oblíbení muzikanti bigbíti, technicky uznávám, že je to uzavřená kapitola. Z poslechového studia Recal mám naposlouchanou kombinaci Leben CS300 s.Tannoy Glenair 10. Do vyšší střední hlasitosti boží poslouchání. V řevfullforte se přeci jenom na basech projevuje 10 wattíkové omezení. Basy objemově jsou, nemají ale napruženost a pevnost jako se stowattovým Marantzem anebo 400W Harmanem. Doma mám žravá prdítka Dynaudio

Jedno ze stěžejních audio témat současnosti je tzv. Loudness War, neboli válka proti nepřetržitému řevu namísto dynamiky.  Na stránkách Sparku nemá smysl řešit tuto obsáhlou problematiku technicky do hloubky, zájemcům o hlubší poznání proto přidávám v samostatném boxu několik odkazů a doporučení. Zvuková kvalita hudebních záznamů se dá rámcově posoudit nejenom podle jejich dynamiky, ale i kmitočtového rozsahu a míry ostatních typů zkreslení. POJMY A DOJMY Dynamika Svět kolem nás je zvukově neuvěřitelně dynamický, od práhu slyšení po práh bolestivosti je rozdíl v akustickém tlaku 1:10000000 (jedna : deseti milionům),což je vyjádřeno logaritmicky 140dB. Pro chlapáckou představu, je to rozdíl mezi benčpresem bakterie (0,2 mg) a solidního sypače okresního formátu (200 kilo). I hudba umí být dynamická, nejenom hlasitá. Symfonický orchestr naživo dosahuje špičkových hladin akustického tlaku až 110dB, což – při 30dB hladině „hlukového pozadí“ ztichlé koncertní síně – znamená až 80

Ano, pro mou generaci bezesporu. Dnes se mladí kasají kdo má menší mobil, větší kecky a nižší rozkrok, já pamatuju dobu, kdy určující byla velikost reprobeden, šířka nohavic a výška platformy. Samozřejmě, že za uplynulé půlstoletí i audiotechnika pokročila, i když ne vždy správným směrem, častokrát dostal na přání davů komfort přednost před kvalitou, příkladově kazety namísto pásků, boom empétrojek… Dnes se nevyhneme faktografickému a technickému minimu, budu se snažit o srozumitelnost, byť – jak praví klasik – na každou otázku existuje jednoduchá, snadno pochopitelná, nesprávná odpověď. Snad mi kolegové technici má zjednodušovadla a příměry prominou. Cesta do pravěku Pominu třetihorní voskové válečky, šelaky a drátové magnetofony. Masový rozvoj audiotechniky se časově prolíná s nástupem rokenrolu v polovině padesátých let. Začalo to v Americe nástupem FM vysílání, LP deskami a stereem. Vše znamenalo skokový nárůst kvality, a protože se svět začal ekonomicky zbavovat břemene

Hudba a zvuk jsou spojité nádoby. Patřím do generace, která žila rockem a snila o pořádném hi-fi. Obojí mě baví dodnes, jako koníček i práce. Spark bude mít od nyní v rámci Kulturní špionáže nepravidelnou rubriku, věnovanou domácí zvukové technice a všemu okolo. Budeme dávat tipy i varovat, společně vzpomínat i sledovat nejnovější trendy. Témat je nekonečně, čeká nás osvěta i zábava. Proč to všechno? Dost starších rockerů, potažmo metalistů, tak nějak postupně rezignovalo na své mladistvé tužby, a dnes často hraje na zvukově horší sestavy, než byly jejich dávné tuzexové věže. Dnešní mladí rockeři často vyrůstali u pípajících pc kelímků, a jejich zvuková aparatura podle toho vypadá. Všichni jsou pak zahlceni množstvím informací, ve kterých se neodborník jen těžko orientuje. Spark by své čtenáře, hudební fanoušky, rád směroval k racionální audiofilii, kde mají emoce své jasně vymezené místo. Poznej sebe sama Základem dlouhodobé poslechové spokojenosti je především poznání sebe

Počátek osmdesátých let znamenal pokračující nenormální normalizaci, kdy život každého z nás ovlivňovali kádrováci všech stupňů, počínaje jako v mém případě bonzačkou (pardon, sousedkou, domovní důvěrnicí) v činžáku, přes pohůnky uličního výboru KSČ a soudruhy/soudružky z osobního oddělení v práci, až po bdělé milicionáře, pomocníky VB i samotné cajty, co vás naháněli za cokoliv, co vonělo svobodomyslností. A tak, když jste byli rockeři a toužili kvalitně poslouchat svou muziku, ocitli jste se chtě nechtě z pohledu režimu v pásmu ekonomické i ideologické diverze, protože nebyla šance vystačit si s tuzemskou podpultovou nabídkou zboží za kačky. Už jen nákup v Tuzexu znamenal pro 90 % nakupujících nutnost sehnat bony, a to prostě a jednoduše legálně nešlo, a kdykoliv mohlo býti použít proti vám. Na legální dovoz zvenku jste mohli – bez emigrantů v rodině anebo z řad dobrých známých – zapomenout. A tak jsem se i já vydal na dráhu zločinu …   CESTA ZA SNEM Sny se mají plnit, a