MALÝ VELKÝ HARMONIZÉR: ZESILOVAČ LEBEN CS300
Špičková audiotechnika se mi libí i sama o sobě, jako někomu mašinky anebo letadýlka. Nevyznávám jeden zvukový Svatý grál, umím si užít několik zvukových typů, podle nálady a možností.
Před rokem jsem téměř měsíc strávil s.japonským elektronkáčem Leben CS300, který získal několil světových ocenění. Přehrál pár set cédé, pozval na poslech na dvě desítky kamarádů. Den ode dne jsem byl víc a víc unešen a zharmonizován...
Mé dosavadní letmé zkušenosti z flaškama byly rozporuplné, v nezažitém prostředí a na všelijaké muzice. Pocitově k nim tíhnu, vždyť na nich zvučili všichni mí oblíbení muzikanti bigbíti, technicky uznávám, že je to uzavřená kapitola.
Z poslechového studia Recal mám naposlouchanou kombinaci Leben CS300 s.Tannoy Glenair 10. Do vyšší střední hlasitosti boží poslouchání. V řevfullforte se přeci jenom na basech projevuje 10 wattíkové omezení. Basy objemově jsou, nemají ale napruženost a pevnost jako se stowattovým Marantzem anebo 400W Harmanem.
Doma mám žravá prdítka Dynaudio Contour 1.1. Leben CS300 je ale k mému velkému překvapení zkrotil levou zadní, většinou jsem hrál mezi 9-10 přepínací hodinou, víc výjimečně. Večer jsem si pokaždé přidal +3dB na basech a bylo vymalováno...
Mně osobně Leben CS300 pocitově zvýraznil a zkrásněl vokály, kytary, hammondy, prostě základní středové pásmo způsobem, který dokonale ladí se starým bigbítem. Obé – jak Leben, tak starý rock - je rozevláté, svobodomyslné, postavené spíš na intuici, než na okázalé technice.
Zvukovými akcenty mi zkrátka Leben navodil staré dobré „analogové“ pocity. Sjížděl jsem takřka denně od rána do noci jednu starou pecku za druhou, většinou zdvojeně, ztrojeně, paráda. Samozřejmě, že z hovna bič neuplete ani Leben, ale to je mi u mojí muziky šumafuk. Na můj starej rock je zkrátka dokonalý, je tak nějak přirozeně milosrdný k méně povedeným nahrávkám, třebas sykavky zvládá bravurně, odebere jim ty otravné třepotavé vlaječky, nic ale nemaskuje vypouštěním mlhy, ani nezapatlává medovinou. Elektronkáč jak má být.
Než dotekově porovnám Leben CS300 s.tím, co mám uloženo v paměti z dávnějšího víkendu s technicky precizním silákem BV A-300 SE, tak předešlu, že se mi moc a.moc líbilo obojí. Podle momentální chuti, muziky a podmínek bych si doma užil dosyta to i to (plus pár párů zcela odlišných beden.) Co se týče zvukových typů, nejsem fundamentalista.
BV dokázal ukočírovat Dynaudia 1.1 i při hodně hlasitém fff bez sebemenšího pocitu uřvanosti, či tísně. Sound bicích byl pro mne při všech hlasitostech až neuvěřitelný, samozřejmě vzhledem k velikosti 1.1. Nahrávky nechal takové jaké jsou, což je samozřejmě správné. na druhou stranu, většina z nás ráda občas cukruje, koření. Mohl jsem se při poslechu soustředit v nahrávce na cokoliv, a všechno znělo skvěle. Za ty peníze je podle mne BV A300 SE stále bez konkurence.
Leben strhává od první sekundy pozornost podprahově k střednímu pásmu, hlasům, drobným chuťovčičkám v druhém a třetím sledu. U všech, i notoricky naposlouchaných titulů, jsem si všimnul něčeho nového, co dřív unikalo pozornosti a bylo to jakoby schováno v křovinách.
Ani jeden ze zesilovačů neunavuje při dlouhodobém poslechu, toho jsem se obával u elektronek, u méně povedených lampáčů jsem po pár desítkách minut registroval pocit tlaku, únavy, stejnosti. Leben CS300 se naopak dlouhodobým poslechem stává pro mne víc a víc návykový.
Líbila se mi, vedle podmanivě podaných hlasů, zejména decentní změna akcentů v.barvách nástrojů a schopnost Lebena rozplétat letité změti desítek studiových zvukových stop, zašmodrchaných do sterea. U mých extra oblíbených hlušinových titulů, jakými jsou Imagine, Sheer Heart Attack, Tubes I, Led Zeppelin IV to bylo nejmarkantnější. Například tak jasně a.s.rozmachem rozetnutý queenovský zámotek jsem ještě neslyšel. Anebo drnčivá Pageova kytara v druhé skladbě trojky, obklopená ruchy ze studia, či u Tubes různá vrnění a hrátky v pozadí, v druhém i třetím sledu, to vše bylo najednou jakoby lépe, s.citem a stylově nasvícené. Mohl bych básnit do rána, desku po desce.
Ilustrativní příhodička. Když byl u mě na návštěvě Martin S. a pouštěl si něco podobného, šel jsem vedle do kuchyně vařit kafe. Žena začala chystat na podnos tři hrnky.
U všech nahrávek Leben pocitově malinko zvětší objem, moje 1.1 přifouknul směrem k.1.3, nejen díky možnosti zvednout basy o 3 dB (nabízených +5 dB jsem už nepoužíval).
Omezení kombinace Lebena CS300 + Dynaudio Contour 1.1 jsou hlasitost a nejnižší dvě oktávy. Obojí jde mimo mě. Nejsem břichomluvec, nejnižší basy považuji za (nutné?) drahé zlo. Hlasitost na krev už dávno nepěstuju.
Když se CS300 propojí s citlivkama typu Tannoy Glenair 10, dokáže ve střední místnosti i pěkně hlasitě zabouřit.
Není to přístroj zdaleka pro každého, doporučuji jej zařadit do užšího výběru spíše gurmánům, kteří mají o svém směrování a.preferencích jasno a špičkový elektronkáč s.rodokmenem je jejich cílem.
Estéti naleznou u Lebena tradici, nadčasovost, řemeslo, múzy.
Muzikanti, co i rádi poslouchají nejenom sebe, se při poslechu jen olizovali. Rockeři, jazzmani, bluesmani i filharmonici...
I pro technicky založené typy, jdoucí trnitou cestou minimalizace jakýchkoliv zkreslení, může být Leben CS300 zajímavým střípkem v mozaiky poznávání, jakkoliv triviální letité zapojení s loučema a starobylá drátařina nejsou nic pro ně.
Jaromír Merhaut pro Rock+ 2009
Komentáře
Okomentovat