Vernon Joynson: The Tapestry Of Delights (B-Bar)
BABYLON
Personnel incl:
CAROL GRIMES vcls
LEWIS RICH keyb‘ds
Personnel incl:
CAROL GRIMES vcls
LEWIS RICH keyb‘ds
45:
5 Into The Promised Land/Nobody‘s Fault But Mine (Polydor BM 56356) 1969
Krátkodobě existující skupina je zajímavá účastí Carola Grimese, jenž později hrál mimo jiné i v Uncle Dog. Lewis Rich před Babylon působil v The Herd a hrál i s Cliffem Bennettem.
BABY SUNSHINE
ALBUM:
1 BABY SUNSHINE (Deroy DER 1301) 1976 R2
ALBUM:
1 BABY SUNSHINE (Deroy DER 1301) 1976 R2
Ústřední postavou skupiny byl folkový zpěvák IAN SCOTT MASSIE. LP se nahrávalo v roce 1976 na universitě Durhamu, v sestavě: Ian Scott Massie, Roger McKone a Viv Ellis. Dvanáct písní zahrnuje vlastní i převzaté skladby.
V počtu pouhých 150 kusů soukromě lisované lp bylo zkompletováno ve studiích Deroy Sound. Baby Sunshine hráli akustický folk s výraznou flétnou. Za magnum opus tvorby je považována skladba Ity‘s Is Lost. Dvě písničky z této desky se objeví i na albu spřízněných Fairy‘s Moke.
V počtu pouhých 150 kusů soukromě lisované lp bylo zkompletováno ve studiích Deroy Sound. Baby Sunshine hráli akustický folk s výraznou flétnou. Za magnum opus tvorby je považována skladba Ity‘s Is Lost. Dvě písničky z této desky se objeví i na albu spřízněných Fairy‘s Moke.
BACK ALLEY CHOIR
ALBUM:
1 BACK ALLEY CHOIR (York FYK 406) 1972 R3
45:
1 Smile Born Of Courtesy/Why Are You Here (York SYK 517) 1972
Studiová skupina, jejíž folkové album údajně spojovalo dobré cover verze a silný vlastní materiál. Bylo vylisováno jen 500 kopií. Těžce sehnatelná rarita, za níž se inkasuje i 700 GBP. (Existují i CD bootlegy, například Made In Korea, Big Pink Music, BIGPINK095, 2010).
BACK DOOR
Personnel incl:
RON ASPERY sax, flute A B C
TO NY HICKS drms A B
COLIN HODGKINSON bs, gtr, vcls A B C
PETER THORUP vcls gtr B
ADRIAN TILBROOK drms C
ALBUMS:
1(A) BACK DOOR (Blakey BLP 5989) 1972 R1 Tidal/MQA
2(A) BACK DOOR (Warner Bros K 46231) 1973
3(A) EIGHT STREET BLUES (Warner Bros K 46265) 1973 Tidal/MQA
4(B) ANOT HER FINE MESS (Warner Bros K 56098) 1975
5(C) ACTIVAT E (Warner Bros K 56243) 1976
45:
1 The Dashing White Sargeant/The Spoiler (Warner Bros K 16490) 1975
Jazzrockové trio z Blakey v Yorkském hrabství vzniklo v roce 1971. Jádro skupiny tvořili dva členové doprovodné skupiny Erica Delaneye, Colin Hodginson a Ron Aspery. Instrumentální debut byl původně vydán na malém místním labelu Blakey, značný rozruch v hudebním tisku, zejména recenze Charlese Shaara Murraye si však vynutil rychlé dolisování – již u Warnerů. Oceňována byla zejména invenční a technicky brilantní hra baskytaristy Colina Hodgkinsona, jenž jako jeden z prvních povýšil baskytaru na hlavní nástroj. Autory všech skladeb na prvotině byli Aspery a Hodgkinson. Back Door si zahráli v klubu Ronnieho Scotta po boku Return To Forever. Následující LP Eight Street Blues, nahrávané v USA v produkci Felixe Pappalardiho, již nedosáhla úrovně Back Door. Pro třetí album Another Fine Mess rozšiřuje sestavu klávesák Dave MacRae a zpěvák Peter Thorup. V závěru existence Back Door vystřídal bubeník Adrian Tilbrook kolegu Tonyho Hickse. Poslední album Activate produkoval Carl Palmer z Emerson, Lake and Palmer.
Později (2002) vyšly pod názvem Human Bed i záznamy z BBC (1973-74). Acery posléze spolupracoval s Mezzoforte. Hodgkinson se objevuje po boku Alexise Kornera, Jana Hammera, či Briana Augera. Tony Hicks hrál ve vícero souborech, po čase se odstěhoval do Austrálie. První koncertní reunion Back Door se odehrál v roce 1986, dokonce prý ve studiu nahrála několik skladeb. V roce 2003 se skupina dala dohromady v původní sestavě a vydala album Askin The Way. Po odehrání pár koncertů odchází ze zdravotních důvodů Ron Aspery, zakrátko nato umírá. Kapela pak v roce 2005 odehrála pár koncertů s novým saxofonistou Rodem Masonem. 13. srpna 2006 umírá v Sydney Tony Hicks. V nové sestavě: Colin Hodginson, Rod Mason, Paul Robinson nahrává kapela – titulovaná jako Colin Hodkinson Group – album Back Door Too! – tvořené předělávkami starých kusů Back Door i novými kompozicemi.
Perlička: Beastie Boys použili sampl skladby Slivadiv ve svém songu The Blue Nun z alba Check Your Head.
BACKSTREET BAND
Personnel:
NORMAN BELL
RUSS HARNESS vcls
Personnel:
NORMAN BELL
RUSS HARNESS vcls
JOHN PHILIPS
ALAN STEVENSON drms A
ALAN STEVENSON drms A
45s:
1 This Ain‘t The Road/Daybreak (Ember EMBS 277) 1969
2 This Ain‘t The Road/She‘s Clean (Ember EMBS 286) 1970
Krátkodobě fungující skupina. This Ain‘t The Road byla předělávka původní kompozice Mikea Berryho. Objevila se i na kompilaci New Faces For The 70s.
BACK STREET CRAWLER
Personnel:
TO NY BRAUNAGEL drms A B
PA UL KOSSOFF gtr A MICHAEL MONTGOMERY keyb‘ds A B
TERRY WILSON bs A B
TERRY WILSON-SLESSOR vcls A B
TO NY BRAUNAGEL drms A B
PA UL KOSSOFF gtr A MICHAEL MONTGOMERY keyb‘ds A B
TERRY WILSON bs A B
TERRY WILSON-SLESSOR vcls A B
ALBUMS:
1(A) THE BAND PLAY S ON (Atlantic K 50173) 1975 Tidal/MQA
2(A) SECOND STREET (Atlantic K 50267) 1976 Tidal/MQA
Tuto skupinu – hrající směs syrového rocku s prvky hardrocku a rhythm & blues – dal dohromady – po několikaleté muzikantské absenci, která byla důsledkem jeho drogové závislosti a následků srdečního kolapsu – bývalý člen Free: Paul Kossoff,. Pojmenoval ji po svém sólovém albu z roku 1973. Zakrátko po vydání debutu The Band Plays On utrpěl další vážný infarkt, a téměř zemřel. Plánované propagační UK turné bylo odloženo, kapela po čase pokračovala na přípravě dalšího alba. 19. března 1976 však Kossoff umírá v letadle při cestě do New Yorku.
Rozpracované album Second Street je dokončeno – i s přispěním člena Free Johna Bundricka. Do sestavy přichází exčlen If a doprovodné skupiny Maggie Bellové, kytarista Geoff Whitehorn. Současně odchází hostující dechová sekce.
Rozpracované album Second Street je dokončeno – i s přispěním člena Free Johna Bundricka. Do sestavy přichází exčlen If a doprovodné skupiny Maggie Bellové, kytarista Geoff Whitehorn. Současně odchází hostující dechová sekce.
Kapela pokračuje v nové sestavě pod názvem Crawler. Vydává čtyři singly a dvě méně úspěšná alba. Terry Wilson-Slessor působil dříve v Beckett, Terry Wilson a Tony Braunagel v Bloontz.
THE BAD BOYS
Personnel:
RONNIE HANSON gtr A B C
TO NY JORDAN bs A B C
ROGER MARSH drms A
WALLY SCOTT gtr, vcls A B
Personnel:
RONNIE HANSON gtr A B C
TO NY JORDAN bs A B C
ROGER MARSH drms A
WALLY SCOTT gtr, vcls A B
BERNIE MARTI N drms B C
ROGER DEAN ld gtr C
ROGER DEAN ld gtr C
ALBUM:
1(B) BEST OF THE BAD BOYS (Style STLP 8061) 1966 R4 Tidal
1(B) BEST OF THE BAD BOYS (Style STLP 8061) 1966 R4 Tidal
45s: (UK)
1 Owl And The Pussycat/That‘s What I‘ll Do (Piccadilly 7N 35208) 1964
2 Satisfaction/Mr. Tambourine Man (Pye NP 5078) 1965
1 Owl And The Pussycat/That‘s What I‘ll Do (Piccadilly 7N 35208) 1964
2 Satisfaction/Mr. Tambourine Man (Pye NP 5078) 1965
45s: (Italian)
1 Gol/She‘s A Breakaway (Style STMS 633) 1966
2 Balliamo il Jerk/Finch t‘incontrer (Style STMS634)1966
3 Kicks/She‘s A Breakaway (Style STMS 635) 1966
4 Summertime Blues/Wishin‘ and Hopin‘ (Style STMS 641) 1966
5 Il Mio Amore E‘ Un Capellone/Runnin‘ And Hidin‘ (Style STMS 643) 1967
6 Shaly n.1/Quel Ragazzo Triste Sono Io (Style STMS 648) 1967
7(C) Cerco La Verit/Che Vita La Mia (Style STMS 658) 1967
8 Da Da Da/Nasco Da Oggi (City C 6215) 1968
1 Gol/She‘s A Breakaway (Style STMS 633) 1966
2 Balliamo il Jerk/Finch t‘incontrer (Style STMS634)1966
3 Kicks/She‘s A Breakaway (Style STMS 635) 1966
4 Summertime Blues/Wishin‘ and Hopin‘ (Style STMS 641) 1966
5 Il Mio Amore E‘ Un Capellone/Runnin‘ And Hidin‘ (Style STMS 643) 1967
6 Shaly n.1/Quel Ragazzo Triste Sono Io (Style STMS 648) 1967
7(C) Cerco La Verit/Che Vita La Mia (Style STMS 658) 1967
8 Da Da Da/Nasco Da Oggi (City C 6215) 1968
Kombo, jehož pouze v Itálii vydané album obsahuje divokou rhythm & blues jízdu v duchu Pretty Things, s občasným příklonem k pop-artu. Kapela vznikla v roce 1964 na gymnáziu Elliotts Green School, v sestavě: Wally Scott (Greenford), Ron Hanson (Eton), Tom Jordan (Northolt) a Roger Marsh. Po druhém singlu jejich manažer Leo Wachter zařídil výjezd do Itálie. Zde, s podporou italské beatové skupiny New Dada, vzniklo LP se třemi skladbami v italštině, několika předělávkami i původním autorským materiálem. Brzy po vydání se však skupina rozpadá.
Hanson, Jordan a Martin se v Itálii zúčastnili nahrávání raných prací Francesca Gucciniho, významného italského skladatele. Bernie Martin a Roger Dean dříve hráli v The Nu Notes.
Hanson, Jordan a Martin se v Itálii zúčastnili nahrávání raných prací Francesca Gucciniho, významného italského skladatele. Bernie Martin a Roger Dean dříve hráli v The Nu Notes.
Personnel:
TOM EVANS bs, vcls A B
MIKE GIBBINS drms A B
RON GRIFFITHS bs, vcls A
PETE HAM vcls, gtr A B
JOEY MOLLAND gtr, vcls B
BOB JACKSON keyb‘ds C
ALBUMS:
(do roku 1976)
1(A) MAGIC CHRISTIAN MUSIC (Apple SAPCOR 12)1970 R1 Tidal
2(B) NO DICE (Apple SAPCOR 16) 1970 R1 Tidal/MQA
3(B) STRAIGHT UP (Apple SAPCOR 19) 1972 R1 Tidal/MQA
4(B) BADFINGER (Warner Brothers K 56023) 1973 Tidal/MQA
5(B) ASS (Apple SAPCOR 27) 1974 R1 Tidal
6(B) WISH YO U WERE HERE (Warner Brothers K 56076) 1975 R1 Tidal/MQA
(do roku 1976)
1(A) MAGIC CHRISTIAN MUSIC (Apple SAPCOR 12)1970 R1 Tidal
2(B) NO DICE (Apple SAPCOR 16) 1970 R1 Tidal/MQA
3(B) STRAIGHT UP (Apple SAPCOR 19) 1972 R1 Tidal/MQA
4(B) BADFINGER (Warner Brothers K 56023) 1973 Tidal/MQA
5(B) ASS (Apple SAPCOR 27) 1974 R1 Tidal
6(B) WISH YO U WERE HERE (Warner Brothers K 56076) 1975 R1 Tidal/MQA
45s:
(do roku 1974)
1 Come And Get It/Rock Of All Ages (PS) (Apple 20) 1969 4
2 No Matter What/Better Days (PS) (Apple 31) 1970 5
3 Day After Day/Sweet Tuesday Morning (PS)(Apple 40) 1972 10
4 Love Is Easy/My Heart Goes Out (Warner Brothers K16323)1973 -
5 Apple Of My Eye/Blind Owl (Apple 49) 1974 -
(do roku 1974)
1 Come And Get It/Rock Of All Ages (PS) (Apple 20) 1969 4
2 No Matter What/Better Days (PS) (Apple 31) 1970 5
3 Day After Day/Sweet Tuesday Morning (PS)(Apple 40) 1972 10
4 Love Is Easy/My Heart Goes Out (Warner Brothers K16323)1973 -
5 Apple Of My Eye/Blind Owl (Apple 49) 1974 -
Badfinger, byli vedle Beatles nejúspěšnějším obchodním artiklem Apple. Kořeny kapely lze vysledovat do raných šedesátých let, kdy pod názvem The Iveys působili mimo jiné i liverpoolském Cavern Clubu. Zde se samozřejmě seznámili s Fab Four. Ti je oslovili v roce 1969, aby se - již pod novým názvem - účastnili nahrávání tří skladeb k filmu natáčeného podle novely Terryho Southerna The Magic Christian. Tyto písničky - Come And Get It, Rock Of All Ages a Carry On Till Tomorrow se objevily i na jejich prvním albu. První z nich pocházela přímo od McCartneyho a stala se na přelomu let 69-70 prvním hitem Badfinger (UK No 4, USA No 7). Zhruba ve stejné době odchází Ron Griffiths a nahrazuje jej kytarista Joey Molland, který předtím prošel soubory The Masterminds, The Merseys a Gary Walker and The Rain. Evans se přeškoluje na basu.
Nejhezčím momentem prvního alba je Maybe Tomorrow, ale Pete Ham napsal i další pěkné, náladové melodie (jako například Crimson Ship). Dear Angie ještě od Rona Griffithse je pěkným příkladem sixties popu. Celkově však album znělo - na to, že byl rok 1970 - příliš „staře“ a moc se neprodávalo, pouze v USA se dobelhalo na pozici číslo 55.
Singl No Matter What byl již podstatně hutnější a umístil se v US Top 10. I album No Dice se prodávalo lépe ve Státech. Obsahovalo některé pěkné rockové songy - například Better Days a Love Me Do (nejedná se o stejnojmenný song Beatles) a hlavně skvostnou baladu dvojice Ham/Evans Without You, ze které později udělal světový evergreen Harry Nillson a v devadesátých letech i Mariah Carey.
Další album produkoval George Harrison , jenž ze členů Badfinger dokonce sestavil doprovodný band, při příležitosti památného koncertu pro Bangladéš v Madison Square Garden. Apple odmítla část rozpracovaných kompozic, album proto dodělával Todd Rundgren, který mu vtiskl soft rockový ráz. Straight Up se umístilo v USA na 31 místě v žebříčku. Jedna z Harrisonem produkovaných skladeb - Day After Day (s jeho kytarovým intrem) vyšla jako singl a umístila se v obou Top 10. Další singl Baby Blue vyšel pouze v USA.
Po neshodách ohledně podoby dalšího alba Ass se Badfinger přesunují pod křídla Warner Brothers. Pro tuto firmu nahrané album Badfinger bylo poměrně rockovější než ta dřívější a vyšlo až v polovině roku 1974, tedy více než rok poté, co firma Apple dala na trh truc-album Ass. Ani jedno z nich však již nebodovalo. V období, kdy Apple blokovala uvedení alba Badfinger, připravila skupina další kousek Wish You Were Here. Přestože se evidentně jednalo o jejich nejpropracovanější nahrávku, bylo doslova pohřbeno špatnou propagací. Nic nepomohly vynikající kompozice Pete Hama Know One Knows, Dennis a Just A Chance, stejně jako silná čísla Some Other Time a In The Meantime. Chris Thomas, jenž produkoval pro skupinu předchozí warnerovské album, odvedl tentokráte lepší práci. Navzdory nevydání žádného promo singlu stoupalo album na pozici 60, když je firma Warner Brothers stáhla z prodeje, údajně kvůli finančním machinacím se zálohovými platbami, do kterých měli být zapleteni členové skupiny. Vyšetřování členy kapely očistilo, postup alba byl však nenávratně pryč, frustrovaný Joey Molland opouští skupinu koncem roku 1974. Zbytek kapely začíná v prvních měsících roku 1975 nahrávat album s názvem Head First, ovšem po sebevraždě největšího talentu v řadách skupiny - Pete Hama (v dubnu téhož roku) byly veškeré práce zastaveny a skupina na čas končí. Joey Molland, jenž v mezidobí spolupracoval s Blue Goose a Natural Gas, reformoval skupinu s novou sestavou hráčů v roce 1978 a nahrává s ní novou verzi Come And Get It pro kompilaci Hits Reunion (Era BU 5904).
V roce 1979 vychází album Airwaves. Dochází k dalším mohutným personálním přesunům a v březnu roku 1981 se objevilo další LP Say No More (kde se v roli klávesisty objevuje Tony Kaye z Flash a Yes). Problémové americké turné v roce 1983 končí návratem Toma Evanse zpět do Anglie, kde zakrátko spáchal sebevraždu, prý z finančních důvodů. Molland nahrává v témže roce sólové album After The Pearl, a pokouší se dokonce vyjet pod hlavičkou Badfinger na další 60‘ revivalové turné. Doba je ale již definitivně jinde. Nastává další dlouhá pauza. V roce 1988 dochází k dalšímu pokusu o restaurování Badfinger. Nová sestava, ve které vedle Mollanda působil ze starých Badfinger i Gibbins, nahrála poslední album Timeless, vydané pouze v USA.
Nedávná CD verze Straight Up obsahuje i pět skladeb, které tehdy Apple odmítla (Money, Flying, Suitcase, Name Of The Game a Perfection) a US 45 verzi Baby Blue. Vinylová reedice vyhradila pro těchto šest rarit samostatnou placku.
13. července vyšlo další vzpomínkové album na ztracený rockový talent Pete Hama. Golders Green je tedy druhé album domácích nahrávek zaznamenaných zakladatelem a bývalým členem Badfinger Petem Hamem v období mezi rokem 1968 a sebevraždou v roce 1975. Jako předchozí sbírka Hamovy tvorby, která vyšla pod názvem 7 Park Avenue se i tato skládá z nádherných skladeb, které byly dodatečně s citem dokončeny jeho spoluhráčem Bobem Jacksonem a americkým umělcem Chrisem von Sneidernem. Ve skladbě Goodbye John Frost (1970) zazní příspěvek Paula Mc Cartneye na bicí a piáno. Perličkou je Makes Me Feel Good v duchu raných Monkees. Hamův smysl pro chytlavou melodii a jeho poutavý hlas však dokáží upoutat v každé ze skladeb. Experimentálnější tvář Hamovy hudby ukazuje vícehlasá Gonna Do It, báječná je raná verze Without You.
Sólové práce hudebníků z Badfinger: Joey Molland - After The Pearl (1983) The Pilgrim (1992) Basil (1998), Pete Ham - 7 Park Avenue (1997), Tom Evans - Appledaze (Tom Evans Interview), Mike Gibbins - A Place In Time (1998). Například album Basil kytaristy Badfinger , Joey Mollanda obsahuje nahrávky z jeho osobního archivu - různá session nahraná v průběhu posledních 25 let, akustické demonahrávka známých skladeb Badfinger a další špeky.
Nejhezčím momentem prvního alba je Maybe Tomorrow, ale Pete Ham napsal i další pěkné, náladové melodie (jako například Crimson Ship). Dear Angie ještě od Rona Griffithse je pěkným příkladem sixties popu. Celkově však album znělo - na to, že byl rok 1970 - příliš „staře“ a moc se neprodávalo, pouze v USA se dobelhalo na pozici číslo 55.
Singl No Matter What byl již podstatně hutnější a umístil se v US Top 10. I album No Dice se prodávalo lépe ve Státech. Obsahovalo některé pěkné rockové songy - například Better Days a Love Me Do (nejedná se o stejnojmenný song Beatles) a hlavně skvostnou baladu dvojice Ham/Evans Without You, ze které později udělal světový evergreen Harry Nillson a v devadesátých letech i Mariah Carey.
Další album produkoval George Harrison , jenž ze členů Badfinger dokonce sestavil doprovodný band, při příležitosti památného koncertu pro Bangladéš v Madison Square Garden. Apple odmítla část rozpracovaných kompozic, album proto dodělával Todd Rundgren, který mu vtiskl soft rockový ráz. Straight Up se umístilo v USA na 31 místě v žebříčku. Jedna z Harrisonem produkovaných skladeb - Day After Day (s jeho kytarovým intrem) vyšla jako singl a umístila se v obou Top 10. Další singl Baby Blue vyšel pouze v USA.
Po neshodách ohledně podoby dalšího alba Ass se Badfinger přesunují pod křídla Warner Brothers. Pro tuto firmu nahrané album Badfinger bylo poměrně rockovější než ta dřívější a vyšlo až v polovině roku 1974, tedy více než rok poté, co firma Apple dala na trh truc-album Ass. Ani jedno z nich však již nebodovalo. V období, kdy Apple blokovala uvedení alba Badfinger, připravila skupina další kousek Wish You Were Here. Přestože se evidentně jednalo o jejich nejpropracovanější nahrávku, bylo doslova pohřbeno špatnou propagací. Nic nepomohly vynikající kompozice Pete Hama Know One Knows, Dennis a Just A Chance, stejně jako silná čísla Some Other Time a In The Meantime. Chris Thomas, jenž produkoval pro skupinu předchozí warnerovské album, odvedl tentokráte lepší práci. Navzdory nevydání žádného promo singlu stoupalo album na pozici 60, když je firma Warner Brothers stáhla z prodeje, údajně kvůli finančním machinacím se zálohovými platbami, do kterých měli být zapleteni členové skupiny. Vyšetřování členy kapely očistilo, postup alba byl však nenávratně pryč, frustrovaný Joey Molland opouští skupinu koncem roku 1974. Zbytek kapely začíná v prvních měsících roku 1975 nahrávat album s názvem Head First, ovšem po sebevraždě největšího talentu v řadách skupiny - Pete Hama (v dubnu téhož roku) byly veškeré práce zastaveny a skupina na čas končí. Joey Molland, jenž v mezidobí spolupracoval s Blue Goose a Natural Gas, reformoval skupinu s novou sestavou hráčů v roce 1978 a nahrává s ní novou verzi Come And Get It pro kompilaci Hits Reunion (Era BU 5904).
V roce 1979 vychází album Airwaves. Dochází k dalším mohutným personálním přesunům a v březnu roku 1981 se objevilo další LP Say No More (kde se v roli klávesisty objevuje Tony Kaye z Flash a Yes). Problémové americké turné v roce 1983 končí návratem Toma Evanse zpět do Anglie, kde zakrátko spáchal sebevraždu, prý z finančních důvodů. Molland nahrává v témže roce sólové album After The Pearl, a pokouší se dokonce vyjet pod hlavičkou Badfinger na další 60‘ revivalové turné. Doba je ale již definitivně jinde. Nastává další dlouhá pauza. V roce 1988 dochází k dalšímu pokusu o restaurování Badfinger. Nová sestava, ve které vedle Mollanda působil ze starých Badfinger i Gibbins, nahrála poslední album Timeless, vydané pouze v USA.
Nedávná CD verze Straight Up obsahuje i pět skladeb, které tehdy Apple odmítla (Money, Flying, Suitcase, Name Of The Game a Perfection) a US 45 verzi Baby Blue. Vinylová reedice vyhradila pro těchto šest rarit samostatnou placku.
13. července vyšlo další vzpomínkové album na ztracený rockový talent Pete Hama. Golders Green je tedy druhé album domácích nahrávek zaznamenaných zakladatelem a bývalým členem Badfinger Petem Hamem v období mezi rokem 1968 a sebevraždou v roce 1975. Jako předchozí sbírka Hamovy tvorby, která vyšla pod názvem 7 Park Avenue se i tato skládá z nádherných skladeb, které byly dodatečně s citem dokončeny jeho spoluhráčem Bobem Jacksonem a americkým umělcem Chrisem von Sneidernem. Ve skladbě Goodbye John Frost (1970) zazní příspěvek Paula Mc Cartneye na bicí a piáno. Perličkou je Makes Me Feel Good v duchu raných Monkees. Hamův smysl pro chytlavou melodii a jeho poutavý hlas však dokáží upoutat v každé ze skladeb. Experimentálnější tvář Hamovy hudby ukazuje vícehlasá Gonna Do It, báječná je raná verze Without You.
Sólové práce hudebníků z Badfinger: Joey Molland - After The Pearl (1983) The Pilgrim (1992) Basil (1998), Pete Ham - 7 Park Avenue (1997), Tom Evans - Appledaze (Tom Evans Interview), Mike Gibbins - A Place In Time (1998). Například album Basil kytaristy Badfinger , Joey Mollanda obsahuje nahrávky z jeho osobního archivu - různá session nahraná v průběhu posledních 25 let, akustické demonahrávka známých skladeb Badfinger a další špeky.
BADGER
Personnel:
ROY DYKE drms A B
DAVID FOSTER bs, vcls A
TONY KAYE keyb‘ds A B
BRIAN PARRISH gtr, vcls A
KIM GARDNER bs B
JACKIE LOMAX vcls B
PA UL PILNICK gtr B
Personnel:
ROY DYKE drms A B
DAVID FOSTER bs, vcls A
TONY KAYE keyb‘ds A B
BRIAN PARRISH gtr, vcls A
KIM GARDNER bs B
JACKIE LOMAX vcls B
PA UL PILNICK gtr B
ALBUMS:
1(A) ONE LIVE BADGER (Atlantic K 40473) 1973 SC
2(B) WHITE LADY (Epic 80009) 1974 Tidal
1(A) ONE LIVE BADGER (Atlantic K 40473) 1973 SC
2(B) WHITE LADY (Epic 80009) 1974 Tidal
45:
1 White Lady/Don‘t Pull The Trigger (Epic EPC 2326) 1974
1 White Lady/Don‘t Pull The Trigger (Epic EPC 2326) 1974
Původní Angel Dust, zanedlouho přejmenované na Badger zformoval v roce 1972 Tony Kaye (ex Yes) po svém odchodu z Flash. David Foster předtím spolupracoval s Jonem Andersonem v The Warriors, a kdysi dávno spolu Tonym připravoval svou sólovku, a i když nevyšla, byli v kontaktu. Bicmen Roy Dyke byl součástí tria Ashton, Gardner and Dyke. Debutové album One Live Badger bylo nahráno v londýnském divadle Rainbow. Vzniklo v období, kdy Badger předskakovali Yes na
turné, které dalo základ pro Yessongs.
V listopadu 1973 dává Tony Kaye dohromady úplně novou sestavu: Paul Pilnick (kytara, ex-Stealer‘s Wheel), Kim Gardner (baskytara, ex-Ashton, Gardner and Dyke) a Jackie Lomax, jenž se stal ústředním autorem druhého, překvapivě měkkého, až soulového alba, na kterém zpíval Jackie Lomax a coby jeden z hostů se objevil Jeff Beck. Parrish po rozpadu Badger hrál s Ericem Burdonem; Kaye se objevil u Davida Bowieho, skupině Detective, Badfinger (1979-1983), napodruhé u Yes; Dyke působil ve Swallow a Pat Travers Bandu; Pilnick lze nalézt v sestavě Deaf School (Nov 1975 - Jun 1976).
turné, které dalo základ pro Yessongs.
V listopadu 1973 dává Tony Kaye dohromady úplně novou sestavu: Paul Pilnick (kytara, ex-Stealer‘s Wheel), Kim Gardner (baskytara, ex-Ashton, Gardner and Dyke) a Jackie Lomax, jenž se stal ústředním autorem druhého, překvapivě měkkého, až soulového alba, na kterém zpíval Jackie Lomax a coby jeden z hostů se objevil Jeff Beck. Parrish po rozpadu Badger hrál s Ericem Burdonem; Kaye se objevil u Davida Bowieho, skupině Detective, Badfinger (1979-1983), napodruhé u Yes; Dyke působil ve Swallow a Pat Travers Bandu; Pilnick lze nalézt v sestavě Deaf School (Nov 1975 - Jun 1976).
GINGER BAKER
ALBUMS:
1 GINGER BAKER‘S AIRFORCE 1 (Polydor 2662 001) 1970 SC 37
2 AIRFORCE 2 (Polydor 2383 029) 1970 -
3 STRATAVARIOUS (Polydor 2383 133) 1972 -
4 FELA RANSOME KUTI AND AFRICA BAND (Royal Zonophone SLRZ 1023) 1972 SC -
5 AT HIS BEST (Compilation) (Polydor 2659 023) 1973 -
6 ELEVEN SIDES OF BAKER (Compilation) (Mountain 5005) Jan. 1977 -
ALBUMS:
1 GINGER BAKER‘S AIRFORCE 1 (Polydor 2662 001) 1970 SC 37
2 AIRFORCE 2 (Polydor 2383 029) 1970 -
3 STRATAVARIOUS (Polydor 2383 133) 1972 -
4 FELA RANSOME KUTI AND AFRICA BAND (Royal Zonophone SLRZ 1023) 1972 SC -
5 AT HIS BEST (Compilation) (Polydor 2659 023) 1973 -
6 ELEVEN SIDES OF BAKER (Compilation) (Mountain 5005) Jan. 1977 -
45s:
1 Man Of Constant Sorrow/Doin‘ It (Polydor BM 53680) 1970
2 Atunde! (We Are Here)/Part 2 (Polydor 2058 107) 1972
3 Don Dorango/Candlestick Taker (Mountain TOP 23) Jan 1977
NB: (1) as Ginger Baker‘s Airforce. (2) As Ginger Baker Drum Choir.
1 Man Of Constant Sorrow/Doin‘ It (Polydor BM 53680) 1970
2 Atunde! (We Are Here)/Part 2 (Polydor 2058 107) 1972
3 Don Dorango/Candlestick Taker (Mountain TOP 23) Jan 1977
NB: (1) as Ginger Baker‘s Airforce. (2) As Ginger Baker Drum Choir.
Ginger Baker se narodil v Lewishamu v roce 1939. Jeho prvním instrumentem byla trubka, později ale přešel k bubnům a hrál v několik jazzových orchestrech, mj. Terry Lightfoota a Acker Bilka, v roce 1962 se připojuje k Blues Incorporated. V únoru 1963 byl ve skupinách Graham Bond Trio a později v Graham Bond Organisation , ještě před vznikem Cream v roce 1966. Po rozchodu Cream koncem roku 1968 se zapojil do krátkotrvajícího „supergroup“ projektu Blind Faith.
V lednu 1970 formuje Ginger Baker‘s Airforce, jejichž hvězdnou sestavu tvořili: Ric Grech (ex-Family a Blind Faith), Stevie Winwood (ex-Traffic a Spencer Davis Group), Graham Bond, Denny Laine, Chris Wood (ex- Traffic) a Remi Kabaka. Airforce vydávají dvě alba (první strana druhého je živá nahrávka) a když skupina končí Bakerodchází do Afriky. V roce 1971 si v městě Akeja (Nigérie) začal stavět nahrávací studio, které bylo dokončeno v lednu roku 1973. Nahrál alba Stratavarious a Fela Ransome, zatímco v Nigérii hrál v převážně nigérijské skupině volající se Salt. Nakonec se vrací do Anglie a dává dohromady Baker-Gurvitz Army.
Po jejich rozchodu na čas opuští hudební scénu, vrací se až v roce 1980 s epizodní kapelou Energy, dále formuje Ginger Baker‘s Nutters, spolupracuje s Hawkwind a Atomic Rooster Vincenta Cranea. V roce 1987 nahrává albumIn Concert, pohostinsky hraje s Public Image Ltd. v jejich hitu Rise, a v devadesátých letech se zjevuje v „creamovské“ napodobenině B.B.M. (album Around The Next Dream z roku 1994 - s Jackem Brucem a Gary Moorem) a sestavě americké „neo hippiepsychadelic“ bandy Masters Of Reality (album Sunrise On The Reality z roku 1993). Mezitím spousta problémů s drogami a chlastem, ale i poklidná období pěstitelství oliv v Itálii.
Ginger Baker‘s Airforce se objevují na kompilaci Polydoru z roku 1971 - Bombers se skladbou Sweet Wine; naRock Party hrají Man Of Constant Sorrow a na Supergroups, Vol. 2 jsou zastoupeni skladbou Doin‘ It.
V lednu 1970 formuje Ginger Baker‘s Airforce, jejichž hvězdnou sestavu tvořili: Ric Grech (ex-Family a Blind Faith), Stevie Winwood (ex-Traffic a Spencer Davis Group), Graham Bond, Denny Laine, Chris Wood (ex- Traffic) a Remi Kabaka. Airforce vydávají dvě alba (první strana druhého je živá nahrávka) a když skupina končí Bakerodchází do Afriky. V roce 1971 si v městě Akeja (Nigérie) začal stavět nahrávací studio, které bylo dokončeno v lednu roku 1973. Nahrál alba Stratavarious a Fela Ransome, zatímco v Nigérii hrál v převážně nigérijské skupině volající se Salt. Nakonec se vrací do Anglie a dává dohromady Baker-Gurvitz Army.
Po jejich rozchodu na čas opuští hudební scénu, vrací se až v roce 1980 s epizodní kapelou Energy, dále formuje Ginger Baker‘s Nutters, spolupracuje s Hawkwind a Atomic Rooster Vincenta Cranea. V roce 1987 nahrává albumIn Concert, pohostinsky hraje s Public Image Ltd. v jejich hitu Rise, a v devadesátých letech se zjevuje v „creamovské“ napodobenině B.B.M. (album Around The Next Dream z roku 1994 - s Jackem Brucem a Gary Moorem) a sestavě americké „neo hippiepsychadelic“ bandy Masters Of Reality (album Sunrise On The Reality z roku 1993). Mezitím spousta problémů s drogami a chlastem, ale i poklidná období pěstitelství oliv v Itálii.
Ginger Baker‘s Airforce se objevují na kompilaci Polydoru z roku 1971 - Bombers se skladbou Sweet Wine; naRock Party hrají Man Of Constant Sorrow a na Supergroups, Vol. 2 jsou zastoupeni skladbou Doin‘ It.
BAKER-GURVITZ ARMY
Personnel:
GINGER BAKER drms A B C
ADRIAN GURVITZ gtr A B C
PA UL GURVITZ bs A B C
MR. SNIPS vcls B C
PETER LEMER keyb‘ds B
Personnel:
GINGER BAKER drms A B C
ADRIAN GURVITZ gtr A B C
PA UL GURVITZ bs A B C
MR. SNIPS vcls B C
PETER LEMER keyb‘ds B
ALBUMS:
1(A) BAKER-GURVITZ ARMY (Vertigo 9103.201) 1974 22
2(B) ELY SIAN ENCOUNTER (Mountain TOP S 101) 1975 - Tidal/MQA
3(C) HEART S ON FIRE (Mountain TOP S 111) 1976 - Tidal/MQA
1(A) BAKER-GURVITZ ARMY (Vertigo 9103.201) 1974 22
2(B) ELY SIAN ENCOUNTER (Mountain TOP S 101) 1975 - Tidal/MQA
3(C) HEART S ON FIRE (Mountain TOP S 111) 1976 - Tidal/MQA
45s:
1 Help Me/I Wanna Live Again (Vertigo 6078211) Mar. 1975
2 Space Machine/The Dreamer (Mountain TOP 2) Sept. 1975
3 The Gambler/Time (Mountain TOP 4) Nov. 1975
4 Tracks Of My Life/Artist (Mountain TOP 10) Apr. 1976
5 Dancing The Night Away/Night People (Mountain TOP 15) Jun 1976
1 Help Me/I Wanna Live Again (Vertigo 6078211) Mar. 1975
2 Space Machine/The Dreamer (Mountain TOP 2) Sept. 1975
3 The Gambler/Time (Mountain TOP 4) Nov. 1975
4 Tracks Of My Life/Artist (Mountain TOP 10) Apr. 1976
5 Dancing The Night Away/Night People (Mountain TOP 15) Jun 1976
Baker se připojuje k bratrům Gurvitzům koncem roku 1974. Ti hráli v Three Man Army a předtím, koncem šedesátých let v Gun. Nová skupina vystupuje pod názvem Baker-Gurvitz Army a hrála pěkně tvrdý hardrock, ovšem brilantně dochucený prvky jazzu a rhythm&blues.
Na albu Elysian Encounter se objevuje poprvé zpěvák Mr. Snips (s barvou hlasu něco mezi Wayem z Ufo a Rodgersem z Bad Company), rekrutovaný ze Sharks (kteří hrávali pro Chrise Speddinga) a Peter Lemer, jenž přišel z Seventh Wave, ten však ještě před nahráním třetího LP Hearts On Fire odchází.
Druhé album Elysian Encounter těží z výtečného vokálu nového člena Mr. SniA a muzikantské nápaditosti všech členů souboru. Vedle přímočarých, těžce hutných čísel se tak objevují instrumentálně bohaté pamlsky a různá žánrová odbočení. Na své si přijdou tedy především posluchači s otevřenou myslí, než ortodoxní vyznavači tvrdosti.
I třetí album Hearts On Fire je svou podstatou bluesově hardrockové (evokuje rané Ufo) a přitom aranžérsky košaté, to zejména díky hostujícím posilám na syntíky a hammondy (Ann O‘Dell, Ken Freeman, Brian Chatton), které svou barevností vytvářejí kontrastní plochy k strohému údernému stylu Baker-Curvitz Army, a houslím v podání The Martyn Ford Orchestra, plus doprovodným ženským sborům (Madeline Bell, Irene Chanter, Kay Garner) - obé v cookerovsky vypjaté baladě Tracks Of My Life.
Mr. Snips později nahrává sólová alba v takřka novovlnném stylu Video King (1976) a La Rocca (1981) a singl Valid Or Void. Bratři Curvitzové se objevují na prvních dvou sólovkách bývalého člena Moody Blues - Graema Edgea. Adrian Curvitz potom pokračuje pod svým jménem a nahrává tři alba: Sweet Vendetta (1979) Il Assassino (1980) a Classic (1982). Lehce skóruje v UK Top svými singly Classic (No 8 v lednu 1982) a Your Dream (No 61 v červnu 1982). V poslední době se pohybuje v L.A. coby vyhledávaný komponista - pro rockery bude šokující, že psal i pro Whitney Houston! Ginger Baker - viz. samostatné heslo.
Na albu Elysian Encounter se objevuje poprvé zpěvák Mr. Snips (s barvou hlasu něco mezi Wayem z Ufo a Rodgersem z Bad Company), rekrutovaný ze Sharks (kteří hrávali pro Chrise Speddinga) a Peter Lemer, jenž přišel z Seventh Wave, ten však ještě před nahráním třetího LP Hearts On Fire odchází.
Druhé album Elysian Encounter těží z výtečného vokálu nového člena Mr. SniA a muzikantské nápaditosti všech členů souboru. Vedle přímočarých, těžce hutných čísel se tak objevují instrumentálně bohaté pamlsky a různá žánrová odbočení. Na své si přijdou tedy především posluchači s otevřenou myslí, než ortodoxní vyznavači tvrdosti.
I třetí album Hearts On Fire je svou podstatou bluesově hardrockové (evokuje rané Ufo) a přitom aranžérsky košaté, to zejména díky hostujícím posilám na syntíky a hammondy (Ann O‘Dell, Ken Freeman, Brian Chatton), které svou barevností vytvářejí kontrastní plochy k strohému údernému stylu Baker-Curvitz Army, a houslím v podání The Martyn Ford Orchestra, plus doprovodným ženským sborům (Madeline Bell, Irene Chanter, Kay Garner) - obé v cookerovsky vypjaté baladě Tracks Of My Life.
Mr. Snips později nahrává sólová alba v takřka novovlnném stylu Video King (1976) a La Rocca (1981) a singl Valid Or Void. Bratři Curvitzové se objevují na prvních dvou sólovkách bývalého člena Moody Blues - Graema Edgea. Adrian Curvitz potom pokračuje pod svým jménem a nahrává tři alba: Sweet Vendetta (1979) Il Assassino (1980) a Classic (1982). Lehce skóruje v UK Top svými singly Classic (No 8 v lednu 1982) a Your Dream (No 61 v červnu 1982). V poslední době se pohybuje v L.A. coby vyhledávaný komponista - pro rockery bude šokující, že psal i pro Whitney Houston! Ginger Baker - viz. samostatné heslo.
BAKERLOO
Personnel:
KEITH BAKER drms A
DAVE CLEM CLEMPSON gtr, keyb‘ds, hrmnca A
TERRY POOLE bs A
JERRY SALISBURY trumpet A
Personnel:
KEITH BAKER drms A
DAVE CLEM CLEMPSON gtr, keyb‘ds, hrmnca A
TERRY POOLE bs A
JERRY SALISBURY trumpet A
ALBUM:
1(A) BAKERLOO (Harvest SHVL 762) 1969 R2 Tidal
1(A) BAKERLOO (Harvest SHVL 762) 1969 R2 Tidal
45:
1 Driving Backwards/Once Upon A Time (Harvest HAR 5004) 1969
1 Driving Backwards/Once Upon A Time (Harvest HAR 5004) 1969
Britské jazz-blues-rockové trio, založené kolem roku 1965. Kapela creamovského typu, tvrdší, kovovější, ovšem bez výrazných komerčních ambicí. Skupina měla domovskou adresu Tamworth, Staffordshire, UK. Zprvu se jmenovala The Bakerloo Blues Line a tvořilo ji trio: Dave „Clem“ Clempson, Terry Poole, John Hinch. Bakerloo vystoupili počátkem roku 1969 v Marquee před Led Zeppelin, v téže době Hinche vystřídal u bicích Keith Baker. Bakerloo měli společného producenta (Jim Simpson) s Earth alias Black Sabbath. To také ledasco napovídá, proč a jak. Po boku Earth (Black Sabbath), Locomotiv a Tea & The Symphony absolvuje trio malé letní turné. Vychází singl „Driving Backwards“ / „Once Upon a Time“.
Jediné LP vyšlo v prosinci 1969 a původní vinyl je dnes velmi ceněnou (cca 70 angl. liber) sběratelskou raritou. Přes svou určitou koncepční nedotaženost je album skvělou ukázkou progresivního kvasu oné doby.
Jediné LP vyšlo v prosinci 1969 a původní vinyl je dnes velmi ceněnou (cca 70 angl. liber) sběratelskou raritou. Přes svou určitou koncepční nedotaženost je album skvělou ukázkou progresivního kvasu oné doby.
EMI-Harvest později lavydala BBC Session 1969. Hned úvodní skladba evokuje kytarové srovnání Clema s ultrarychlým Alvinem Leeem (T.Y.A.), následně si lze Bakerloo takřka splést s Cream a v jedné z nejlepších věcí: „This Worried Feeling“ zní Clempson k nerozeznání od Petera Greena z raných Fleetwood Mac (+ John Mayall Bandu). Zpestřením je song „Drivin‘ Bachwards“, což není nic jiného než zajímavá úprava Bachova „Bourée“, které známe i v podání Jethro Tull. V této jediné skladbě hostuje trumpetista Jerry Salisbury.
Bohužel, krátce před vydáním desky akceptoval Clempson nabídku od jazzrockové legendy Colosseum, kde nahrazuje Jamese Litherlanda a prožívá zde své vrcholné tvůrčí období, kdy se během dvou let účastnil na třech albech. Později nahradil Petera Framptona u hardrockových Humble Pie. Dlouhé roky pak působil jako vyhledávaný studiový kytarista, až do Colosseum reunionu v roce 1994. Přestože Dave „Clem“
Clempson nedosáhl slávy Alvina Leea nebo Erika Claptona, právem jej můžeme považovat za britskou kytarovou extratřídu. Počátkem roku 1970 se Jim Simpson ještě pokusil Bakerloo resuscitovat v sestavě Baker, Simpson, George Northall (sax), Adrian Ingram (kytara), Kirk St.James (zpěv). Uskupení Bakerloo 2 dokonce vyjelo do Němec, hrálo v Marquee, pak se přejmenovalo na Hannibal, něco nahrálo a zaniklo. Jak vzpomíná Northall, Bakerloo 2 alias Hannibal hrálo hodně jazzově, prý víc než Colosseum.
Baker a Poole se po rozpadu Bakerloo stávají nakrátko členy May Blitz, jejichž styl a sound je přirovnáván k Cream. Baker se jako člen Uriah Heep účastní nahrávání jejich druhého alba „Salisbury“. Oba se později zjevují v sestavě Graham Bond Bandu.
Bohužel, krátce před vydáním desky akceptoval Clempson nabídku od jazzrockové legendy Colosseum, kde nahrazuje Jamese Litherlanda a prožívá zde své vrcholné tvůrčí období, kdy se během dvou let účastnil na třech albech. Později nahradil Petera Framptona u hardrockových Humble Pie. Dlouhé roky pak působil jako vyhledávaný studiový kytarista, až do Colosseum reunionu v roce 1994. Přestože Dave „Clem“
Clempson nedosáhl slávy Alvina Leea nebo Erika Claptona, právem jej můžeme považovat za britskou kytarovou extratřídu. Počátkem roku 1970 se Jim Simpson ještě pokusil Bakerloo resuscitovat v sestavě Baker, Simpson, George Northall (sax), Adrian Ingram (kytara), Kirk St.James (zpěv). Uskupení Bakerloo 2 dokonce vyjelo do Němec, hrálo v Marquee, pak se přejmenovalo na Hannibal, něco nahrálo a zaniklo. Jak vzpomíná Northall, Bakerloo 2 alias Hannibal hrálo hodně jazzově, prý víc než Colosseum.
Baker a Poole se po rozpadu Bakerloo stávají nakrátko členy May Blitz, jejichž styl a sound je přirovnáván k Cream. Baker se jako člen Uriah Heep účastní nahrávání jejich druhého alba „Salisbury“. Oba se později zjevují v sestavě Graham Bond Bandu.
BALANCE
Personnel:
IAN BRIGHTO N gtr A B
RADU MALFATTI trombone, recorder, khene A B
FRANK PERRY drms, perc A B
PHIL WACHSMANN violin A
(COLIN WOOD cello A B)
Personnel:
IAN BRIGHTO N gtr A B
RADU MALFATTI trombone, recorder, khene A B
FRANK PERRY drms, perc A B
PHIL WACHSMANN violin A
(COLIN WOOD cello A B)
ALBUMS:
1(A) BALANCE (Incus INCUS 11) 1973 R1
2( ) IN FOR THE COUNT (Private Pressing) 1973 SC
Jazz-fusion ozvláštněný účastí rakouského trombonisty Radua Malfattiho, který byl znám jako člen Brotherhood Of Breath and Elton Dean‘s Ninesense. Později hrál s Louis Moholo‘s Spirits Rejoice, po roce 1980 působí více v kontinentální Evropě než Británii. Phil Wachsmann dříve hrál s Chamberpot, String Thing a Barry Guy London Jazz Composers Orchestra. Ian Brighton pokračoval v String Thing a Lol Coxhill. Frank Perry také hrál si s experimentální kapelou Keitha Tippeta: Ovary Lodge. Colin Wood se později objevil v Spontaneous Music Ensemblea Lol Coxhill. Incus byl malý nezávislý label, jenž vstoupil do povědomí vydáním vícera alb Dereka Baileyho.
1(A) BALANCE (Incus INCUS 11) 1973 R1
2( ) IN FOR THE COUNT (Private Pressing) 1973 SC
Jazz-fusion ozvláštněný účastí rakouského trombonisty Radua Malfattiho, který byl znám jako člen Brotherhood Of Breath and Elton Dean‘s Ninesense. Později hrál s Louis Moholo‘s Spirits Rejoice, po roce 1980 působí více v kontinentální Evropě než Británii. Phil Wachsmann dříve hrál s Chamberpot, String Thing a Barry Guy London Jazz Composers Orchestra. Ian Brighton pokračoval v String Thing a Lol Coxhill. Frank Perry také hrál si s experimentální kapelou Keitha Tippeta: Ovary Lodge. Colin Wood se později objevil v Spontaneous Music Ensemblea Lol Coxhill. Incus byl malý nezávislý label, jenž vstoupil do povědomí vydáním vícera alb Dereka Baileyho.
LONG JOHN BALDRY
ALBUMS:
(do roku 1976)
1 LO NG JOHN‘S BLUES (United Artists ULP 1081) 1964 R1
2 LOO KING AT LO NG JOHN (United Artists SULP 1146) 1966 SC
3 LET THE HEARTACHES BEGIN (Pye NSPL 18208) 1968
4 LET THERE BE LONG JOHN (Pye NSLP 18228) 1968
5 WAIT FOR ME (Pye NPSL 18306) 1969
6 IT AIN‘T EASY (Warner Brothers K 46008) 1971
7 EVERYT HING STOP S FOR TEA (Warner Brothers K 46160) 1972 Tidal/MQA
8 HEARTACHES (GOLDEN HOUR) (Pye GH 572) 1974
ALBUMS:
(do roku 1976)
1 LO NG JOHN‘S BLUES (United Artists ULP 1081) 1964 R1
2 LOO KING AT LO NG JOHN (United Artists SULP 1146) 1966 SC
3 LET THE HEARTACHES BEGIN (Pye NSPL 18208) 1968
4 LET THERE BE LONG JOHN (Pye NSLP 18228) 1968
5 WAIT FOR ME (Pye NPSL 18306) 1969
6 IT AIN‘T EASY (Warner Brothers K 46008) 1971
7 EVERYT HING STOP S FOR TEA (Warner Brothers K 46160) 1972 Tidal/MQA
8 HEARTACHES (GOLDEN HOUR) (Pye GH 572) 1974
EP:
9 LO NG JOHN‘S BLUES (United Artists UEP 1013) 1964 SC
45s:
(do roku 1976)
1 Up Above My Head/You‘ll Be Mine (United Artists UP 1056) 1964 -
2 I‘m On To You Baby/Good Bye Baby (U. Artists UP 1078) 1965 -
3 House Next Door/How Long Will It Last? (U. A. UP 1107) 1965 -
4 Unseen Hands/ Turn On Your Lovelight (U. Artists UP 1124) 1966 -
5 The Drifter/Only A Fool Breaks His Own Heart (U.A.UP 1136)196?
6 Cuckoo/Bring My Baby Back To Me (United Artists UP 1158) 1967 -
7 Only A Fool Breaks His Own Heart/Let Him Go (United Artists UP 1204) 1967 -
8 Let The Heartaches Begin/Annabella (Who Flies To Me When She‘s Lonely) (Pye 7N 17385) 1967 1
9 Hold Back The Daybreak/Since I Lost You Baby (Pye 7N 17455)1968 -
10 Mexico/We‘re Together (Pye 7N 17563) 1968 15
11 When The Sun Comes Shinin‘ Thru/ Wise To The Ways Of The World (Pye 7N 17593) 1968 29
12 It‘s Too Late Now/Long And Lonely Nights (Pye 7N 17664) 1969 21
13 Wait For Me/Don‘t Pity Me (Pye 7N 17815) 1969 -
14 Well I Did It/Setting The Tail Of A Fox On Fire (Pye 7N 17921)1970
15 When The World Is Over/Where Are My Eyes?(Pye 7N 45007)1970
16 Rock Me When He‘s Gone/Flying (Warner Brothers K 16105) 1971
17 Iko Iko/Mother Ain‘t Dead (Warner Brothers K 16175) 1972 -
18 Everything Stops For Tea/Hambone (Warner Brothers K 16217)1972
19 Let Me Pass/Let‘s Go (GM GMS 15) 1974 -
20 Crazy Lady/End Of Another Day (ABC ABC 4016) 1974 -
21 The Boy‘s In Love Again/Song For Martin Luther King (GM GMS 9043) 1976 -
9 LO NG JOHN‘S BLUES (United Artists UEP 1013) 1964 SC
45s:
(do roku 1976)
1 Up Above My Head/You‘ll Be Mine (United Artists UP 1056) 1964 -
2 I‘m On To You Baby/Good Bye Baby (U. Artists UP 1078) 1965 -
3 House Next Door/How Long Will It Last? (U. A. UP 1107) 1965 -
4 Unseen Hands/ Turn On Your Lovelight (U. Artists UP 1124) 1966 -
5 The Drifter/Only A Fool Breaks His Own Heart (U.A.UP 1136)196?
6 Cuckoo/Bring My Baby Back To Me (United Artists UP 1158) 1967 -
7 Only A Fool Breaks His Own Heart/Let Him Go (United Artists UP 1204) 1967 -
8 Let The Heartaches Begin/Annabella (Who Flies To Me When She‘s Lonely) (Pye 7N 17385) 1967 1
9 Hold Back The Daybreak/Since I Lost You Baby (Pye 7N 17455)1968 -
10 Mexico/We‘re Together (Pye 7N 17563) 1968 15
11 When The Sun Comes Shinin‘ Thru/ Wise To The Ways Of The World (Pye 7N 17593) 1968 29
12 It‘s Too Late Now/Long And Lonely Nights (Pye 7N 17664) 1969 21
13 Wait For Me/Don‘t Pity Me (Pye 7N 17815) 1969 -
14 Well I Did It/Setting The Tail Of A Fox On Fire (Pye 7N 17921)1970
15 When The World Is Over/Where Are My Eyes?(Pye 7N 45007)1970
16 Rock Me When He‘s Gone/Flying (Warner Brothers K 16105) 1971
17 Iko Iko/Mother Ain‘t Dead (Warner Brothers K 16175) 1972 -
18 Everything Stops For Tea/Hambone (Warner Brothers K 16217)1972
19 Let Me Pass/Let‘s Go (GM GMS 15) 1974 -
20 Crazy Lady/End Of Another Day (ABC ABC 4016) 1974 -
21 The Boy‘s In Love Again/Song For Martin Luther King (GM GMS 9043) 1976 -
Reissue 45s:
1 Let The Heartaches Begin/Mexico (Pye 7N 46098) 1978 -
2 Mexico/Let The Heartaches Begin (PRT 7P 356) 1986 -
NB: (1) s Rodem Stewartem.
1 Let The Heartaches Begin/Mexico (Pye 7N 46098) 1978 -
2 Mexico/Let The Heartaches Begin (PRT 7P 356) 1986 -
NB: (1) s Rodem Stewartem.
John William „Long John“ Baldry se narodil v Londýně počátkem roku 1940.Se svou výškou šesti stop a sedmi palců byl jakoby předurčen k vedoucí roli, kterou sehrál při rozvoji britského rhythm & blues.
Koncem padesátých let začínal zpívat ve folkových klubech a kavárnách, v roce 1961 již byl členem Alexis Korner‘s Blues Incorporated. Následujícího rok se objevil na Kornerově R&B The Marquee albu. Nějaký čas žil v Evropě, po návratu do UK se v 1963 stal členem Cyril Davies‘ All Stars. Po smrti Daviese v roce 1964 se Baldry stává šéfem kapely, a přejmenuje ji na The Hoochie Coochie Men. Druhým zpěvákem se stává mladičký Rod Stewart. Skladby z této éry jsou shromážděny na sampleru Long John‘s Blues.
Baldryho další štací se stali v roce 1965 Steampacket. Ačkoli v této době nahrává především rhythm&blues, singl pro United Artists - Cuckoo - zní jako další Tom Jones. Zakrátko poté, co opouští Steampacket, formuje další skupinu - Bluesology, kde mimo jiné hrál jistý Reg Dwight (Elton John).
V 1967 přešel k firmě Pye a zároveň mění styl. R&B zaměnil za easylistening balady. Tento tah mu sice nejdříve přinesl úspěch - viz. No 1 s Let The Heartaches Begin, poté ovšem následoval sešup z výsluní popularity a Baldry končí jako kabaretní umělec. Kompilace Let The Heartaches Begin (1988) obsahuje jeho popové nahrávky z let 1967-68. V 1972 se Baldry vrací skladbou Seventh Son, vydanou firmou Warner Brothers‘ na komilaci Fruity.
P.S. Koncem sedmdesátých let Baldry přesídlil do Kanady, stal se vyhledávaným dabérem, vedle hudby se věnoval i divadelnímu herectví. Zemřel 21. Července 2005 ve Vancouveru.
Koncem padesátých let začínal zpívat ve folkových klubech a kavárnách, v roce 1961 již byl členem Alexis Korner‘s Blues Incorporated. Následujícího rok se objevil na Kornerově R&B The Marquee albu. Nějaký čas žil v Evropě, po návratu do UK se v 1963 stal členem Cyril Davies‘ All Stars. Po smrti Daviese v roce 1964 se Baldry stává šéfem kapely, a přejmenuje ji na The Hoochie Coochie Men. Druhým zpěvákem se stává mladičký Rod Stewart. Skladby z této éry jsou shromážděny na sampleru Long John‘s Blues.
Baldryho další štací se stali v roce 1965 Steampacket. Ačkoli v této době nahrává především rhythm&blues, singl pro United Artists - Cuckoo - zní jako další Tom Jones. Zakrátko poté, co opouští Steampacket, formuje další skupinu - Bluesology, kde mimo jiné hrál jistý Reg Dwight (Elton John).
V 1967 přešel k firmě Pye a zároveň mění styl. R&B zaměnil za easylistening balady. Tento tah mu sice nejdříve přinesl úspěch - viz. No 1 s Let The Heartaches Begin, poté ovšem následoval sešup z výsluní popularity a Baldry končí jako kabaretní umělec. Kompilace Let The Heartaches Begin (1988) obsahuje jeho popové nahrávky z let 1967-68. V 1972 se Baldry vrací skladbou Seventh Son, vydanou firmou Warner Brothers‘ na komilaci Fruity.
P.S. Koncem sedmdesátých let Baldry přesídlil do Kanady, stal se vyhledávaným dabérem, vedle hudby se věnoval i divadelnímu herectví. Zemřel 21. Července 2005 ve Vancouveru.
BALLS
Personnel:
TREVOR BURTON bs, vcls A B C
STEVE GIBBONS vcls A C
DENNY LAINE gtr, vcls A B C
DAVE MORGAN bs A
Personnel:
TREVOR BURTON bs, vcls A B C
STEVE GIBBONS vcls A C
DENNY LAINE gtr, vcls A B C
DAVE MORGAN bs A
KEITH SMART drms A
RICHARD TANDY keyb‘ds A
ALAN WHITE drms C
MIKE KELLIE drms B
MIKE KELLIE drms B
45:
1 Fight For My Country/Janie Slow Down (Wizard WIZ 101) 1971
1 Fight For My Country/Janie Slow Down (Wizard WIZ 101) 1971
Nezdařený birminghamský pokus o supergroup. Když Trevor Burton počátkem roku opustil The Move, nejdříve prý plánoval vytvořit skupinu s Noelem Reddingem, po někokolika londýnských schůzkách však ze spolupráce sešlo. Poté oslovil Steva Gibbonse a nahradil Willie Hammonda v jeho The Uglys, kteří následně v únoru 1969 změnili jméno na Balls. Manažerem skupiny se stal Tony Secunda (Moody Blues/Move), jehož představou bylo vytvořit alternativu k Traffic Steva Winwooda. Zájem promotérů o novou kapelu nebyl velký, přestože jejími členy byli renomovaní muzikanti jako Denny Laine (ex-Moody Blues), Steve Gibbons, Trevor Burton, Richard Tandy, a později i Mike Kellie a Alan White. Z dnešního pohledu se opravdu jednalo o supergroup.
V předvečer vánočních koncertů roku1969 se Balls na čas rozcházejí, Laine a Burton nakonec vystupují jako duo, koncem léta 1970 se ale Balls dávají dohromady (zřejmě sestava B, i když ani na ní se někteří encyklopedici neshodnou). V pauze (leden-červen) Denny Laine působí v Airforce, Trevor Burton rovněž, a Steve Gibbons nahrává sólové album. Singl nahraný kompletními Balls (sestava C) pro firmu Wizard, nakonec později vychází pod Burtonovým jménem. Janie Slov Down zkomponoval Alan White a Denny Laine. Mezitím Melody Maker v srpnu 1970 píše, že Balls nahráli dvanáct skladeb pro připravované album. Na několika skladbách měl hrát i Ric Grech. Poté, co se Balls o pár měsíců později definitivně rozcházejí, Burton hraje s Pink Fairies, Steve Gibbons s Idle Race, nakonec však zakotví ve znovuspojených The Steve Gibbons Band. Denny Laine působí ve Wings, Alan White se objevuje v sestavě Yes.
V předvečer vánočních koncertů roku1969 se Balls na čas rozcházejí, Laine a Burton nakonec vystupují jako duo, koncem léta 1970 se ale Balls dávají dohromady (zřejmě sestava B, i když ani na ní se někteří encyklopedici neshodnou). V pauze (leden-červen) Denny Laine působí v Airforce, Trevor Burton rovněž, a Steve Gibbons nahrává sólové album. Singl nahraný kompletními Balls (sestava C) pro firmu Wizard, nakonec později vychází pod Burtonovým jménem. Janie Slov Down zkomponoval Alan White a Denny Laine. Mezitím Melody Maker v srpnu 1970 píše, že Balls nahráli dvanáct skladeb pro připravované album. Na několika skladbách měl hrát i Ric Grech. Poté, co se Balls o pár měsíců později definitivně rozcházejí, Burton hraje s Pink Fairies, Steve Gibbons s Idle Race, nakonec však zakotví ve znovuspojených The Steve Gibbons Band. Denny Laine působí ve Wings, Alan White se objevuje v sestavě Yes.
A BAND OF ANGELS
Personnel:
MIKE D‘ABO vcls, piano A B
ERIC FORD bs A
Personnel:
MIKE D‘ABO vcls, piano A B
ERIC FORD bs A
CHRISTIAN (JOHN) GAYDON gtr, vcls A B
BOBBY GRAHAM drms A
BOBBY GRAHAM drms A
BIG JIM SULLIVAN gtr A
JOHN BAKER gtr B
JAMES RUGGE-PRICE drms B
DAVE WILKINSON bs B
JAMES RUGGE-PRICE drms B
DAVE WILKINSON bs B
45s:
1(A) Not True As Yet/Me (United Artists UP 1049) 1964
2(A) Gonna Make A Woman Of You/She‘ll Never Be You (United Artists UP 1066) 1965
3(B) Leave It To Me/Too Late My Love (Piccadilly 7N 35279) 1966
4(B) Invitation/Cheat And Lie (Piccadilly 7N 35292) 1966 Tidal/MQA
1(A) Not True As Yet/Me (United Artists UP 1049) 1964
2(A) Gonna Make A Woman Of You/She‘ll Never Be You (United Artists UP 1066) 1965
3(B) Leave It To Me/Too Late My Love (Piccadilly 7N 35279) 1966
4(B) Invitation/Cheat And Lie (Piccadilly 7N 35292) 1966 Tidal/MQA
Soul popová kapela z Harrow, která se nepodařilo proniknout do velkého byznysu. Po vydání několika singlů se skupina rozpadla poté, cov roce 1966 Mike D‘Abo nahradil Paula Jonese u Manfreda Manna. Gaydon se později spojil s manažerem kapely Davidem Enthovenem, a založili EG Management, jejímiž klienty byli mimo jiné i King Crimson a T. Rex.
Skladba Invation byla v roce 1970 zařazena na kompilaci Hitmakers. Obě strany jejich posledního singlu byly celkem populární na Severu Anglie.
Skladba Invation byla v roce 1970 zařazena na kompilaci Hitmakers. Obě strany jejich posledního singlu byly celkem populární na Severu Anglie.
BAND OF JOY
Personnel:
JOHN BONHAM drms A
CHRIS BROWN keyb‘ds
KEVIN GAMMOND gtr A
PA UL LO CKEY bs A
ROBERT PLANT vcls
Personnel:
JOHN BONHAM drms A
CHRIS BROWN keyb‘ds
KEVIN GAMMOND gtr A
PA UL LO CKEY bs A
ROBERT PLANT vcls
Samozřejmě, že The Band Of Joy na sebe poutají pozornost především díky své personální vazbě na Led Zeppelin. Jejími členy byli, jak známo, Jon Bonham a Robert Plant. Zřejmě první sestava s Plantem fungovala krátce v roce 1966, druhá podoba The Band Of Joy také rychle končí, vzniká třetí hráčská sestava, uvedená nahoře jako základní line-up.
Někdy jsou jako členové The Band Of Joy omylem zmiňováni Roger Beamer (bs) a John Crutchley (gtr), ti však spolu s Plantem účinkovali pod názvem Listen.
Počátkem roku 1968 nahrává kapela v Regent Sound Studios čtyři skladby. Memory Lane měla vyjít na singlu, k tomu však nikdy nedošlo. Dalšími skladbami byly: útočná verze Hey Joe, z repertoáru Buffalo Springfield převzatá For What It‘s Worth a skvělá těžká bluesovka Adriatic Sea View, v níž již Plant odrývá naplno svůj neuvěřitelný hlasový potenciál. Tato skladba je někdy uváděna pod názvem I Got To Find My Baby a lze ji nalézt na US kompilaci Turds On A Bum Ride, Vol. 5 (CD), přičemž Vol. 6 téže série obsahuje i Hey Joe a For What It‘s Worth.
V roce 1976 dochází k reunionu The Band Of Joy v sestavě: Kevin Gammond (guitar, vocals); Paul Lockey (guitar, vocals); John Pasternak (bass, vocals); Michael Chetwood (keyboards) a Francesco Nizza (drums).V roce 1978 tato sestava vydala stejnojmené album (Polydor 2310 588). Plant a Bonham plánovali účast na tomto projektu, smrt Plantova syna však plán zhatila. Reformovaní Band Of Joy ještě nahráli druhé LP v roce 1983 pod názvem 24K (Thunderbolt THBL 003).
Jeden z Bonhamových předchůdců – Peter Robinson, se později připojil ke Gammond a Pasternak a hrál i ve 70‘ skupině Bronco. Bubnoval na většině skladeb debutu Band Of Joy z roku 1978.
Jedna z nepotvrzených legend praví, že část doprovodného bandu Alexise Kornera doprovázela Roberta Planta na jeho raritním singlu z roku 1966.
Někdy jsou jako členové The Band Of Joy omylem zmiňováni Roger Beamer (bs) a John Crutchley (gtr), ti však spolu s Plantem účinkovali pod názvem Listen.
Počátkem roku 1968 nahrává kapela v Regent Sound Studios čtyři skladby. Memory Lane měla vyjít na singlu, k tomu však nikdy nedošlo. Dalšími skladbami byly: útočná verze Hey Joe, z repertoáru Buffalo Springfield převzatá For What It‘s Worth a skvělá těžká bluesovka Adriatic Sea View, v níž již Plant odrývá naplno svůj neuvěřitelný hlasový potenciál. Tato skladba je někdy uváděna pod názvem I Got To Find My Baby a lze ji nalézt na US kompilaci Turds On A Bum Ride, Vol. 5 (CD), přičemž Vol. 6 téže série obsahuje i Hey Joe a For What It‘s Worth.
V roce 1976 dochází k reunionu The Band Of Joy v sestavě: Kevin Gammond (guitar, vocals); Paul Lockey (guitar, vocals); John Pasternak (bass, vocals); Michael Chetwood (keyboards) a Francesco Nizza (drums).V roce 1978 tato sestava vydala stejnojmené album (Polydor 2310 588). Plant a Bonham plánovali účast na tomto projektu, smrt Plantova syna však plán zhatila. Reformovaní Band Of Joy ještě nahráli druhé LP v roce 1983 pod názvem 24K (Thunderbolt THBL 003).
Jeden z Bonhamových předchůdců – Peter Robinson, se později připojil ke Gammond a Pasternak a hrál i ve 70‘ skupině Bronco. Bubnoval na většině skladeb debutu Band Of Joy z roku 1978.
Jedna z nepotvrzených legend praví, že část doprovodného bandu Alexise Kornera doprovázela Roberta Planta na jeho raritním singlu z roku 1966.
THE BANSHEES
Personnel:
MEL AUSTIN vcls A B C
WESLEY BLACK gtr, keyb‘ds A B C
PETER DOUGLAS gtr A B C
FRED HULL gtr A B
DES McALEA sax A B C
GERRY McAULEY drums A B C
DINKY O‘DAY vcls A B C
DAVE ‚TIGER‘ TAYLOR bs, gtr A B C
PA UL STEVENS B
TOM McGRAT H bs C
Personnel:
MEL AUSTIN vcls A B C
WESLEY BLACK gtr, keyb‘ds A B C
PETER DOUGLAS gtr A B C
FRED HULL gtr A B
DES McALEA sax A B C
GERRY McAULEY drums A B C
DINKY O‘DAY vcls A B C
DAVE ‚TIGER‘ TAYLOR bs, gtr A B C
PA UL STEVENS B
TOM McGRAT H bs C
45s:
1 Don‘t Say Goodnight And Mean Goodbye/I Got A Woman (Columbia DB 7361) 1964
2 Big Buildin‘/Mockingbird (Columbia DB 7530) 1965
3 I‘m Gonna Keep On Loving You/Yes Indeed (Columbia DB 7752)1965
1 Don‘t Say Goodnight And Mean Goodbye/I Got A Woman (Columbia DB 7361) 1964
2 Big Buildin‘/Mockingbird (Columbia DB 7530) 1965
3 I‘m Gonna Keep On Loving You/Yes Indeed (Columbia DB 7752)1965
Celkem bezvýznamná irská skupina. I Got A Woman byla píseň Raye Charlese. Paul Stevens byl později v Gibsons, a pak odešel na sólovou dráhu. Nezaměňovat s Newcastle Banshee, se kterými hrál Bryan Ferry.
Skladbu Big Buildin’ lze nalézt na Sixties Lost And Found, Vol. 1 (LP).
Skladbu Big Buildin’ lze nalézt na Sixties Lost And Found, Vol. 1 (LP).
PETER BARDENS
ALBUMS:
1 THE ANSWER (Transatlantic TRA 222) 1970 SC Tidal
2 PETER BARDENS (Transatlantic TRA 243) 1971 SC
3 VINTA GE ‚69 (comp) (Transatlantic TRANSAM 36) 1976
ALBUMS:
1 THE ANSWER (Transatlantic TRA 222) 1970 SC Tidal
2 PETER BARDENS (Transatlantic TRA 243) 1971 SC
3 VINTA GE ‚69 (comp) (Transatlantic TRANSAM 36) 1976
Bardens se poprvé objevil v Marquee s Hamilton King’s Blues Messengers a zakrátko ve svých The Peter Bardens Trio. Nějakou dobu fungoval coby manažer r&b skupiny The Cheynes, v červenci 1963 se stal jejich členem. V dubnu 1965 odchází k Them. V únoru 1966 zakládá Peter B‘s, již v květnu ale spolu s Rodem Stewartem a Berylem Marsdenem dává dohromady Shotgun Express. V roce 1969 formuje Village a nahrává dvě sólová alba, ještě předtím, než v roce 1972 zakládá známé Camel.
Obě první sólovky obsahují především dlouhé, jakoby improvizované, instrumentální pasáže, v nichž samozřejmě dominují Bardensovy působivé klávesy. U kompilační Vintage ‚69 je zmiňována účast bluesového kytaristy Petera Greena., ovšem bez upřesnění ve kterých skladbách. Druhé LP vyšlo v USA pod názvem Write My Name In The Dust. Alan Marshall, jenž hrál na raných albech Pete Bardense, se objevuje v souboru Zzebra. Bardens později nahrál několik alb ve stylu ‚new age‘.
Obě první sólovky obsahují především dlouhé, jakoby improvizované, instrumentální pasáže, v nichž samozřejmě dominují Bardensovy působivé klávesy. U kompilační Vintage ‚69 je zmiňována účast bluesového kytaristy Petera Greena., ovšem bez upřesnění ve kterých skladbách. Druhé LP vyšlo v USA pod názvem Write My Name In The Dust. Alan Marshall, jenž hrál na raných albech Pete Bardense, se objevuje v souboru Zzebra. Bardens později nahrál několik alb ve stylu ‚new age‘.
Peter Bardens zemřel 22. ledna 2002 v Kalifornii.
BARNEY J. BARNES AND THE INTRO
Personnel:
BARNEY J. BARNES vcls A
GLEN CURRAN bs A
PETER DAVIES tenor sax A
FRANK HODGES drms A
DON HUNTER baritone sax A
BRIAN SHEPHERD gtr A
PETER WOOD organ A
Personnel:
BARNEY J. BARNES vcls A
GLEN CURRAN bs A
PETER DAVIES tenor sax A
FRANK HODGES drms A
DON HUNTER baritone sax A
BRIAN SHEPHERD gtr A
PETER WOOD organ A
45:
1 It Must Be Love/Can‘t Stand The Pain (Decca F 12 662 1967 Tidal
1 It Must Be Love/Can‘t Stand The Pain (Decca F 12 662 1967 Tidal
Rhythm & bluesová skupina ze západního Londýna se objevila v roce 1966 v časopisu Valentine. Původně se jmenovala Trenbender Band, poté The Short Stop Band, a působila mimo jiné ve felthamském rhythm & blues klubu Feltham, badatelé našli dva podzimní termíny roku 1966.
V původníá sestavě došlo před natočením jediného singlu ke dvěma změnám: Brian Shepherd nahradil Barryho Breweryho a Frank Hodges vystřídal Michaela Clarka.
Může se zatím pouze spekulovat,zda-li je Frank Hodges stejný chlapík, který později hrál s Magna Carta. Stejně tak by Peter Wood mohl být stejný P. Wood, jenž byl členem Vigrass a Osbourne.
První zmínkao zpěvákovi Barney J Barnesovi (ročník 1964) se objevil hounslowské edici Middlesex Chronicle v říjnu 1964. Barney začínal ve skifflové skupině The Alleykats, brzy se objevil v první sestavě The Valkeries, spolu se sólovým kytaristou Alanem Wakenellem, rytmickým kytaristou Davem Caralambousem (ex The Smoke-stacks), basákem Dennisem Golingem (aka Golding) a bicmenem Kenem Fisherem.
Další osudy Barneye J Barnese nejsou důkladně zmapovány. V polovině osmdesátých let údajně zpíval ve skupině Midnight. Zemřel v prosinci 1999.
V původníá sestavě došlo před natočením jediného singlu ke dvěma změnám: Brian Shepherd nahradil Barryho Breweryho a Frank Hodges vystřídal Michaela Clarka.
Může se zatím pouze spekulovat,zda-li je Frank Hodges stejný chlapík, který později hrál s Magna Carta. Stejně tak by Peter Wood mohl být stejný P. Wood, jenž byl členem Vigrass a Osbourne.
První zmínkao zpěvákovi Barney J Barnesovi (ročník 1964) se objevil hounslowské edici Middlesex Chronicle v říjnu 1964. Barney začínal ve skifflové skupině The Alleykats, brzy se objevil v první sestavě The Valkeries, spolu se sólovým kytaristou Alanem Wakenellem, rytmickým kytaristou Davem Caralambousem (ex The Smoke-stacks), basákem Dennisem Golingem (aka Golding) a bicmenem Kenem Fisherem.
Další osudy Barneye J Barnese nejsou důkladně zmapovány. V polovině osmdesátých let údajně zpíval ve skupině Midnight. Zemřel v prosinci 1999.
THE BARRIER
Personnel incl:
ALAN BROOKS drms A
DEL DWYER ld gtr A
ALAN FRANCIS bs A
ERIC FRANCIS vcls, organ
Personnel incl:
ALAN BROOKS drms A
DEL DWYER ld gtr A
ALAN FRANCIS bs A
ERIC FRANCIS vcls, organ
45s:
1 Georgie Brown/Dawn Breaks Through (Some PS) (Eyemark EMS 1013) 1968
2 The Tide Is Turning/Place In Your Heart (Philips BF 1692) 1968
3 Spot The Lights/Uh (Philips BF 1731) 1968 Tidal
1 Georgie Brown/Dawn Breaks Through (Some PS) (Eyemark EMS 1013) 1968
2 The Tide Is Turning/Place In Your Heart (Philips BF 1692) 1968
3 Spot The Lights/Uh (Philips BF 1731) 1968 Tidal
The Barrier pocházejí ze čtvrti Fulham v jižním Londýně. Jejich SP debut byl vydán na malém bluesovém labelu. Další singl nahrála pod názvem The Purple Barrier. Vesměs se jedná o dobrý psychadelický pop a lze jej slyšet například na samplerech Psychedelia, Vol. Three a Incredible Sound Show Stories, Vol.1.
U firmy Philips jim pak vycházejí dva singly, produkované duem Howard a Blaikley. Spot The Lights lze najít na English Freakbeat, Vol. 3 a A Trip In A Painted World. Ta zaujme skvělým disharmonickým intrem, přecházejícím v roztomilý popbeat. Jejímu soundu dominuje „fuzzy“ kytara a silný vokál.
Incredible Sound Show Stories, Vol. 1 obsahuje acetát Shapes And Sounds s dominujícím cembalem. Sleevenote k této kompilaci uvádí, že skupina v roce 1967 nahrála ještě 4 skladby pro rozhlasovou show Stuarta Henryho na Radio One. Alan Brooks se později objevuje v Punchin‘ Judy.
U firmy Philips jim pak vycházejí dva singly, produkované duem Howard a Blaikley. Spot The Lights lze najít na English Freakbeat, Vol. 3 a A Trip In A Painted World. Ta zaujme skvělým disharmonickým intrem, přecházejícím v roztomilý popbeat. Jejímu soundu dominuje „fuzzy“ kytara a silný vokál.
Incredible Sound Show Stories, Vol. 1 obsahuje acetát Shapes And Sounds s dominujícím cembalem. Sleevenote k této kompilaci uvádí, že skupina v roce 1967 nahrála ještě 4 skladby pro rozhlasovou show Stuarta Henryho na Radio One. Alan Brooks se později objevuje v Punchin‘ Judy.
Komentáře
Okomentovat