Ladwig: Here We Stand (2009)


Peter Ladwig je mi sympatický od první noty. Má podobný dospělácky zklidnělý přístup k melodice, stavbě skladeb i instrumentaci jako dnešní Ken Hensley (Wake Up Call) anebo Chris Rea (Woman Of My Heart.) Přirozeně stárnoucí rockeři jsou zvláštní kategorií. Alba, kterými završují své kariéry, nemají ambice ovládnout vesmír, ani nahánět nové posluchače. Jsou to většinou bilanční deníky, zpovědi, doprovázené zklidnělou muzikou na bluesovém půdorysu. Ladwig z naznačeného nevybočuje, jako správný mistr gurmánských chutí přidává jen špetky koření, například funky rytmus v (I Can´t Live Without Your Loving), případně trochu soulového pnutí (Here I Stand.)

Rockerská melancholie je vždycky trochu balancování na hraně kýče a nudy. Ladwig do lepkavé pasti nepadají, i když pár lehkých zakolísání na Here We Stand je.
Petera si možná někteří se sloní pamětí vybaví v sestavě hannoverské kapely Fargo, kde začínal i Matthias Jabs ze Scorpions. Na trio jej v Ladwig doplňují rytmičtí bratři Rudi a Matze Kaedingové.
Hudba pro večerní rozjímání pro ty rockery, kteří mají na co vzpomínat. Nic pro mladé a překrvené.

Jaromír Merhaut pro Rock+ 2009



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vernon Joynson: The Tapestry Of Delights (A-Am)

LEE KERSLAKE (1947 – 2020)

AC/DC: Power Up (2020)

CUBY & BLIZZARDS

NAZARETH/DAN MC CAFFERTY: VYPNUTÍ NEJVĚTŠÍ CIRKULÁRKY SVĚTA

Gotthard: Need To Believe (2009)

BLACKWATER PARK

1981: SPLNĚNÉ I MARNÉ HI-FI TUŽBY

Vernon Joynson: The Tapestry Of Delights (An-Ar)