LEE KERSLAKE (1947 – 2020)
"S těžkým srdcem, jež s vámi sdílím, oznamuji, že Lee Kerslake, 55 let můj kamarád a nejlepší bubeník, se kterým jsem kdy hrál, prohrál dnes ráno v 03:30 svou bitvu s rakovinou. Zemřel pokojně, chvála Pánu, ale bude nám strašně chybět.
Vím, že se mnozí z vás modlili, aby netrpěl, a já vám za to děkuji – a nyní, když je Lee v míru, by se naše myšlenky a modlitby měly obrátit na jeho ženu Sue, která bude potřebovat veškerou podporu, jakou v této těžké době může získat."
Ken Hensley, 19. září 2020
(P.S.2020: BOHUŽEL NE)
Říká se, že kdo je omylem
prohlášen za mrtvého, bude dlouho živ. Kéž by tomu tak bylo i v případě
legendárního bicmena URIAH HEEP a Ozzyh. Když se 26. ledna 2019 začala
internetem bleskem šířit zpráva: Lee Kerlake is Dead, nejednomu rockerovi se
pozastavilo úlekem srdce. Vždyť jen týden předtím se Lee blaženě usmíval
s dvěma platinovými alby v ruce a Ozzyho vlastnoručně (?) psaným
vzkazem, v němž dávnému brachovi přál ať si poctu za Blizzard a Diary užije
a je mu lépe. „Konečně jsme zakopali
válečnou sekeru mezi Osbourneovými a mnou,“ podotkl Lee dojatě.
Fanoušci sice kvitují
Ozzyho dárek a dopis, zároveň ale upozorňují na fakt, že se jednak zdaleka
nejedná o plnohodnotné uznání Leeho zásluh, to by musel přijít současně šek na
sedmimístnou částku v dolarech, a za druhé, Kerslake napsal Ozzymu před
časem dopis, kde popsal své zdravotní trápení i přání držet v ruce
platinové ocenění s jeho jménem, takže Ozzy nemohl dál hrát mrtvého
brouka. „Bezvýznamná olivová ratolest,“
píší proto někteří. Buďme k netopýrovi a jeho sani shovívavější, Lee by to
tak chtěl.
ZROD VELKÉHO BUBENÍKA
Lee Gary Keerslake se
narodil 16. dubna 1947 v přímořském jihoanglickém letovisku Bornemouthu.
Za bicí soupravu poprvé usedl ve dvanácti, o pouhé dva roky později už hrál
s kamarády v THE PHANTOMS, z nichž se po čase stali TONY SATURN
AND THE PLANETS, v sedmašedesátém bigbítoví TRACKMARKS a nakonec DAVE
ANTHONY’S MOODS. Posledně jmenovaní fungovali na poloprofesionální bázi a Lee
stále pracoval jako elektrotechnik. Až jednou v červnu roku sedmašedesát…
„Paul Newton senior mě viděl a slyšel hrát na jednom
koncertu. Zjistil kde bydlím a přišel se mě zeptat, jestli nechci práci v
kapele z Londýna s názvem THE GODS za 25 liber týdně. Šel jsem do kolen –
25 liber?! Jo! To byly tehdy velké peníze! Řekl mi, abych si vzal
věci a odjel s ním do Andoveru, kde žili a cvičili. Tak jsem se setkal
s Kenem, Paulem Newtonem juniorem a Joem Konasem. Začali jsme hned psát i
hrát, a stali se celkem oblíbenou kapelou. Vyprodali jsme například dva
dny po sobě Marquee. Mimochodem, všechny vokální harmonie, které později
proslavily URIAH HEEP, mají původ v THE GODS,“ zavzpomínal nedávno Lee v jednom rozhovoru. Já
jen dodán, že THE GODS je „ukradli“ VANILLA FUDGE, jak mi v roce 2002
přiznal Ken HensleyJ
THE GODS nahráli
v proběhu roku a půl dvě alba, „Genesis“ a „To Samuel A Son“, v jednu
chvíli s nimi hrál na basu Greg Lake. V únoru 1969 kapela končí, pro
potřeby dokončení a vydání „třetího“ alba, vzniká „anonymní“ projekt HEAD
MACHINE, což jsou de facto THE GODS, akorát ze smluvních důvodů s členy
schovanými za uměleckými jmény typu Ken Leslie či Lee Poole. LP dostalo název
„Orgasm“ a vyšlo počátkem sedmdesátého.
Mezitím, v první
polovině 1969, se Hensley a zakrátko i Kerslake připojují k TOE FAT Cliffa
Bennetta. Doba byla rychlá, a tak už v listopadu bubnuje Lee ve
folkrockových NATIONAL HEAD BANDu a později i na jejich jediném albu
„Albert 1“(1971). „Něco jako hardrockoví
LINDISFARNE,“ popisuje Lee svou epizodní štaci.
URIAH HEEP POPRVÉ
Stará láska nerezaví a tak
se 23. listopadu 1971 Kerslake stává členem URIAH HEEP, kde se těsně o pár dnu
mine s odcházejícím Paulem Newtonem a potká s nikým jiným než
Hensleyem. Paradoxní je, že k Uriášům jej nepřivedl on, jeho dřívější
nabídku dokonce Kerslake odmítnul, ale Mick Box, který po tříhodinovém
společném session ve studiu Jubilee spokojeně odfrkl: „Dáme pivo?“.
Lee se okamžitě zapojil do
prací na čtvrtém albu „Demons & Wizards“, dodnes považovaném za
nejklasičtější dílo Uriášů. „Nikdo z nás
netušil, že vzniká něco mimořádného. Je neuvěřitelné, jak rychle byly
všechny písně napsány a nahrány. Ken byl génius, přišel s motivem a my jej
rovnou ve studiu dotvořili a nahráli. Kolikrát jsme si při přehrávání
v režii pomysleli: ,Wow to je docela dobré!’ Nikdy nás nenapadlo, že
v USA dosáhneme na zlato a top dvacítku [#23]. Manažer DEEP PURPLE
řekl našemu, Gerrymu Bronovi, že by chtěli URIAH HEEP jako support na americkém turné. Já tam
nikdy nebyl, takže to byl pro mě skvělý zážitek. Začali jsme v lednu 1972,
hráli v halách pro 10-15000 fanoušků, a do dvou měsíců jsme byli v
žebříčcích a headlineři našich vlastních show! K tomu se ještě přiřadil úspěch
,Easy Livin’’, každá stanice ji hrála.“
Následovalo zlaté období,
kdy nejslavnější sestava Uriášů: Box, Byron, Hensley, Kerslake, Thain, vydávala
co půl roku skvělé album, počínaje „The Magician’s Birthday“, kde si Lee
v titulní desetiminutovce opravdu zařádil: „Chtěli jsme původně zahrát s Mickem a jeho kytarou krátkou
mezihru, pak ale z toho vzniknul démonický šavlový tanec, zahraný na jeden
zátah. Když jsme skončili, jen jsme se na sebe usmáli, bylo to tam!“
Nebudeme zabíhat do
detailů, o URIAH HEEP Spark psal a bude psát vícekrát, podstatné pro náš příběh
je to, že Lee Kerslake vydržel až do alba „Fallen Angel“ ze září 1978 a
následného turné. Mezitím stihnul přijít k přezdívce Medvěd, bubnovat na
sólovkách Hensleye i Byrona a účinkovat v reklamě na Jägermeistera. Proč
odešel?
„Měl jsem dost Gerryho Brona i Kena. Musel jsem se
odsud dostat, jinak bych se vzteky uchystal.
Začal jsem pracovat na svém vlastním projektu. Připojil se Colin
Pattenden z MANFRED MANN’S EARTH BAND a Pete Cox, krátce před GO
WEST. Dali jsme dohromady pár pěkných nápadů a zkoušeli získat nahrávací
kontrakt.“
OZZYHO NEBE A PEKLO
„Pak mi zavolal Ossie Hoppe, agent Black Sabbath v
Německu. Řekl: ,Ozzy Osbourne chce, abyste se připojil k jeho kapele.’ Chvíli
jsem o tom přemýšlel, v podstatě šlo o konkurenci, a zeptal se: ,No, a kdo
je jejich manažer?’ ,Don Arden’ a já si jen pomyslel: ,Ó můj Bože, ten
podvodník, darebák?!’ Nakonec jsem souhlasil se zkouškou. Boba Daisleyho jsem
znal, Randyho ale nikdy neslyšel. Protože jsem neznal žádnou z jejich
písní, dohodli jsme se, že se narychlo naučím,Crazy Train’. Randy začal hrát
riff a já jen: ,Whoaah! Jo!’ Bylo to ohromné. A on to samé, radostí
vyskočil snad tři metry vysoko. Do dvou týdnů jsme nahrávali první
album. Většinu materiálu měli napsaného, ale přidal jsem ve studiu pár
nápadů a riffů.“
Kerslake nahrál s Ozzym
LP „Blizzard Of Ozz“ (1980) a „Diary Of Madman“ (1981). Pak bohužel vážně
onemocněla jeho maminka a on odešel, aby se o ni mohl postarat. „Ale byly to skvělé časy a parádní nahrávky.
Přispěl jsem výrazně do ,Flyin’High Again’ a ,Over The Mountain’. Vzpomínám si,
že uprostřed studia byl velk klavír, hrál jsem na něm něco, Randy se přidal, a
byla z toho píseň. Jindy Randy zahrál sólo a já se přidal s
nápadem. Všichni jsme si pomáhali.
Ozzy byl divoký chlap, a to jsem s ním byl jen na
anglickém turné. Do Ameriky jsem už neodjel, protože nás, mě a Boba,
Sharon vyhodila. Bylo to opravdu nespravedlivé, ale stalo se. Nakonec můžu
být opravdu rád, že jsem nebyl v tom letadle s Randym. Miloval jsem
létání, takže mohlo být i po mě. Přál bych si, aby Randy nikdy do onoho
letadle nenasedl, přál bych si, aby nezůstal u Ozzyho. Protože chtěl od
něj odejít, studovat klasickou hudbu a pracovat se mnou a Bobem. A to by
bylo něco! To vše se mi doneslo až později.“
ZPÁTKY U URIÁŠŮ
Když se Mick Box rozhodl
po nějaké době obnovit značku URIAH HEEP, dostal sehranou hvězdnou rytmiku Lee
Kerslake / Bob Daisley darem shůry. Novým zpěvákem se stal Peter Goalby a
klávesákem John Sinclair. LP „Abominog“ vyšlo na jaře 1982 a představovalo
návrat kapely k tvrdému rocku, byť samozřejmě s osmdesátkovým
soundem. Lee kvitoval, že desku neprodukoval Gerry Bron. Ve stejném duchu se
neslo i „Head First“ z třiaosmdesátého. I přes slušnou kvalitu obou a
usilovné koncertování, URIAH HEEP prakticky vyklidili dříve pracně vydobyté pozice
v Americe. V Evropě téměř nehráli.
Bob Daisley se po čase
vrátil k Ozzymu, a do sestavy přichází další pamětník dřívější slávy,
Trevor Bolder. Nakonec po turné načas končí i Goalby. „A pak se zase všechno rozpadlo, nafasovali jsme na americké turné
Steffa Fontaina, ale hned se ho zbavili, byl to idiot, podvodník,“ naštvaně
vzpomíná Lee. Neuspělo „Equator“, Goalby byl pryč definitivně, všechno na
levačku. Pak ale na koncert v Marque jakýchsi STRATUS s Bernie Shawem
u mikrofonu přišel na čumendu Mick Box. Tím byl položen základ nejstabilnější
sestavy v dějinách URIAH HEEP: Box-Kerslake-Bolder-Lanzon-Shaw, jež
vydržela pohromadě tři dekády, dokud Leeovi zdraví dovolilo hrát naplno na koncertních
šňůrách.
„Ano, musel jsem odejít. Obráželi jsme autobusem
štace akustického turné v Německu a já byl strašně nevyspaný, protože ve
stísněném prostoru prostě neusnu. A najednou se stalo, že jsem si nepamatoval,
jestli jsem byl vůbec na pódiu. Uvědomil jsem si, že je čas to zabalit.“
A já si vybavuju, jak jsem
na posledním zlínském koncertu URIAH HEEP s Kerslakem v sestavě
nejdřív zdálky obdivoval jeho zpěv při odpolední zkoušce, kdy při bubnování
střihnul levou zadní celou „Easy Livin’“ a pár dalších fragmentů, a pak se
večer při pohledu ze zákulisí z pár metrů zděsil nad stavem jeho končetin,
zalitých krvavou vodou jako konve.
NEKLIDNÝ DŮCHOD
Když v roce 1998 Lee
Kerslake a Bob Daisley zažalovali Ozzyho a Sharon kvůli nevyplaceným tantiémám
a kreditům z „Blizzard Of Ozz“ a „Diary Of Madman“, vypadalo to na rutinní
proces, na jehož konci bude poctivé finanční vyrovnání.
Namísto toho se stalo
něco, co nemá v dějinách rocku obdoby. Když vyšla v roce 2002 nová CD
reedice obou alb, nestačili se pozorní fanoušci divit. Rytmika neodpovídala
originálu, na přebalu ticho po pěšině. Samozřejmě se brzy provalilo, že
Ozzy/Sharon (svádějí to na sebe navzájem jako malí haranti) nechali basu a bicí
dvojice Daisley/Kerslake přetočit Robertem Trujillem a Mikem Bordinem. Prasárna
na entou!!! Aby zaplatil právníky, musel Kerslake dokonce prodat dům a dát do
aukcí své svršky z dob slávy. Hořké a potupné.
Naštěstí se nenechal
vnitřně pohltit spáchanou křivdou a dál muzicíroval, v roce 2003 nahrál
s projektem LIVING LOAD, v němž se dala dohromady stará přeživší „Ozzyho“
parta: Daisley-Kerslake-Airey se zpěvákem
Jimmym Barnesem a kytaristou Stevem Morsem, stejnojmenné album, kde se objevily
v novém provedení staré skladby, kterým kdysi pomáhali na svět.
V posledních letech
hraje Lee už jen příležitostně, jak mu svině rakovina dovolí.
A jedno takové hraní nás,
doufám, čeká na letošním Masters Of Rock, kde se na jednom pódiu sejde po boku
dnešní sestavy URIAH HEEP i trojice Lee Kerslake, John Lawton a Paul Newton.
Každý z nich zastupuje jinou etapu Uriášů. Paul Newton stál u jejich
začátků, jeho baskytara řádí na prvních třech albech. Od čtvrtého nahoru, až do
roku 2007, byl s malou pauzou v sestavě Lee Kerslake. John Lawton pak
v šestasedmdesátém nahradil u mikrofonu Davida Byrona, zpíval na třech
albech, na všech bubnoval Kerslake. Půjde o naprosto jedinečné vystoupení,
žádné jiné v této sestavě nebude! K absolutnímu štěstí tak bude Uriah
fans chybět jenom přítomnost Kena Hensleye, posledního mohykána.
–
Lee, sedni za svou soupravu, a vykopej raka až za
horizont! Posíláme své motlitby a zatínáme pěsti. A těšíme se na tvé jedinečné vystoupení
na letošním Masters Of Rock po boku starých parťáků z URIAH HEEP.
S LÁSKOU, TVÍ SPARKAŘI
Jaromír Merhaut pro Spark 5-2019
P.S.2020
Před hodinou jsem se dověděl smutnou zprávu ...
Komentáře
Okomentovat