BURZOVNÍ ASFALTOVÉ KLENOTY

Když jsem tak okem slídilem projížděl hřbety svých starých elpé, abych našel pár zapomenutých kousků do burzovních klenotů, defilovaly mi před očima příběhy těch letitých otlučených ohmataných vinylů, zase jsem stál u ostravského pivovaru a zručným prstokladem listoval v hromádkách voňavých čerstvých desek, zastavoval se u každé z nálepkou „wom – direct import“ (Amerika je Amerika), kochal se pokleslou estetikou přebalů ... Z vytříděné hromádky jsem pro dnešek vybral něco jako „letem metalovým světem“ ...

Je s podivem, kolik toho ještě z Heavy Metalu 80´s na CD nevyšlo. Z dnes prezentované muziky více jak polovina, a ty co ano, tak teprve nedávno, často u obskurních firmiček z druhého konce světa, sehnatelně jedině kusově přes net.

EDEN

Kalifornští EDEN se postupně vyvinuli ze souborů AUGUST REDMOON a TERRACUDA v květnu roku 1984. Osiřelý zpěvák Michael Henry a jeho souputník David Young si tehdy k sobě nejdříve nabrali Ricka kytaristu Croccoa z místních TURBO a basáka Davida W. Henroyda. S půjčenými bicmenem sestava nahrála v hollywoodském  Hitman studiu pod dozorem Chucka Rosy pětiskladbové demo. Ve skladbě vypomohl doprovodným vokálem Joyey Vera z ARMORED SAINT.

V osmdesátém pátém, uprostřed nahrávání, se k Henrymu vrací starý parťák baskytarista Gary Winslow, střídá Dave Henrioda. Nahrávání debutu poznamenaly personální obměny i pendlování od studia ke studiu, na dokončovací práce si museli mládenci vypůjčit od svých rodičů. Firma Enigma album vydala až v roce 1986. Končená albová sestava zahrnovala ještě kytaristu Ricka Softa a bicmena Davida Younga.

Kapela se mezitím zocelovala hraním před DOKKEN a GREAT WHITE. Bohužel nevydržela pohromadě, Michael Henry odchází a po čase  dává dohromady ARMED FORCES, v hudebním průmyslu zůstal i po skončení aktivní kariéry jako producent a novinář. Bohužel, v roce 1998 umírá na rakovinu. Nový lineup EDEN doplňuje zpěvák Mike Stone a  kytarista Mike Spickle. Kapela se otrkává v kalifornských klubech. Mike Stone se nakonec vydává vlastní cestou, krátce spolupracuje s kytaristou Craigem Goldym, s Pete Crissem pendluje skoro celá devadesátá léta, s Iaianem Ashley Herseyem nahrává album Fallen Angel (2001) a nakonec (2003+) zakotví jako kytarista a doprovoďák u QUEENSRYCHE!

V roce 2004 se na vlně zvýšeného evropského zájmu o metalová 80.léta sveze i reunion EDEN s novým zpěvákem Augie Madrigalem ze SYBIL'S CHILD. Kapelu tvoří: kytaristé Dave Van Heusen a Lenny Spickle, plus veteránská rytmika Gary Winslow - David Young. Záznam jejich vystoupení je k mání i na DVD. V prosinci roku 2006 umírá původní kytarista EDEN Rick Scott.

LP EDEN je klasickým komerčním 80´s US Heavy Metalem – trochu naondulovaným, trošku inspirovaným, skvěle zahraným a nahraným. Šlapavá, skočná, refrénová muzika, i když je znát snaha o přesah k náročnějším formám. Není to rozverná hulákárna jako QUIET RIOT, anebo raní WASP, ani rázořezačka a´la CINDERELLA, či BRITNY FOX, potažmo hairmetalík pro děvčata, viz MOTLEY CRUE, POISON. Zhruba v tomhle okruhu se EDEN s Michaelem Henrym pohybovali. Dumal jsem, koho mi jeho hlas připomíná, a asi nejblíž je Chris Boltendahl z GRAVE DIGGER – oba mají mocné kovové tremolo, Michael je ale lehčí váha a muzika obou kapel je samozřejmě docela jinde. Ani Blackie, či DuBrow nejsou tak úplně daleko :-)

WARRIORS

Jugoslávská, později jugoslávsko-kanadská heavy metalová skupina, která zamotala hlavu i specializovanému serveru AOR-FM.com. Prý Rumuni.

Původně jugoslávská (srbská) grupa RATNICI (anglicky WARRIORS), kterou založil Miroslav Milatovič – alias Vicko (ex RIBLJA ČORBA) a zpěvák Dušan Nikolić – Splića (ex - KOTA 19). Sestavu doplňovali: baskytarista Slobodan Svrdlan - Sloba (ex – GORDI), kytarista Dragan Deletić – Delta a kytarista Zoran Konjević – Zoki.

RATNICI (WARRIORS) nahráli v letech 1982-83 ve své domovině postupně demo, mini lp a řadové album (vesměs vydáno u RTB), které se stalo základem pro ono „kanadské“. Část skladeb byla v angličtině, část v srbštině. Mezitím ze skupiny odešel Vicko i Delta, mini již nahrával kanadský kytarista Douglas Platt (ABRAHAM'S CHILDREN). Po podepsání smlouvy s Attic odchází jádro WARRIORS do Kanady, kde v sestavě doplněné o bicmena Lawrence Gretscha vzniká v roce 1984 v produkci Ricka Hunta a Frasera Hilla album Warriors.

Z drážek se vyvalí bombastický melodický heavy pomp, něco jako raní CRIMSON GLORY, nakonec Dusan má velehlas jako Midnight, dokonalý ječák, ostrý, nablýskaný, velký – žádná kapesní žiletka, ale samurajský meč. Většina skladeb jsou honosné metalické hymny s ráznými riffy a bohatými nápěvy, které si nezadají se špičkami pomprocku, dávám do placu třebas FORTUNE, znalci už ví jaká vokální třída to bude. Sem tam balada („I´m Begging You“) i pádivka („Light it Up“). Vzpomínám si, že když jsem tohle album burzovně množil na kazetách, nejvíc si je pochvalovali vyznavači raných QUENSRYCHE, FIFTH ANGEL, CRIMSON GLORY.

Image hochů na rubu LP trochu klame, trefně ji popsal někdo na Amazonu: jako když se Robin Hood převleče za Mad Maxe:-)

V roce 1986 WARRIORS končí. Další osudy srbských muzikantů jsou zatím skryty. Doug Platt dodnes hraje a  funguje i jako manažér a producent.

P.S. Samotného mě teď překvapilo, že dlouhá léta vzácné album bylo v roce 2006 vydáno na CD, já už ani nedoufal. Už se těším.

TORCH

Když tak poslouchám našláplé album Warlock švédských TORCH, uvědomuju si, kolik heavymetalové kvality propadlo sítem času do hlubin zapomnění. A jaká je to škoda.

TORCH založil počátkem 80.let v Eskilstunu zpěvák s přezdívkou Dan Dark, občanským jménem Östen Bidebo, parťáky mu byli: Claus Wild (kytara), Ian Greg (basa), Steve Straker (bicí), Chris First (kytara)

TORCH debutovali v roce 1982 EP „Fire Raiser“, o rok později vydali 12 palcový (formát LP) maxáč „The Serpent“ a bezejmenný debut, v Německu vydaný pod názvem Warlock (který mám jako vzácnou burzovní relikvii) a v roce 1984 LP Elektrikiss. Zakrátko poté kapela končí.

Kytarista Claus Wild přesídluje do USA, objevuje se v sestavě MASI, jeho parťák od šesti strun Chris First a bicmen Steve Streaker (Hakan Hedlund) přecházejí do CRYSTAL PRIDE. Zpěvák Dan Dark zpívá v coverbandu BLÄÄSTERS.

V roce 2005 dochází při příležitosti německého festivalu Keep It True IV k reunionu TORCH, kteří se spolu s RAVEN stávají největší atrakcí akce. Z původní sestavy zůstal ale pouze Dan Dark. Kytarista Tomi Peltonen získal ostruhy v OZZBAND, MADIGAN a GRIFFEN, koncertní sestavu doplňuje (verze 2007) basaman Alx Jonsson (SCAAR, FATALE SMILE, EXCEPT – ACCEPT tribute band, kde zpíval DD) a bicmen Kristian Huotari (SCAAR, OZZBAND).

LP Warlock (1983) patřilo ve své době k těm tvrdším nabroušenějším kovům, dnes by se řeklo: našlápnutá heavy metalová klasika s kytarovým dvojspřežím. Skladby jako “Beauty & The Beast”, s výstavním Danovým ječákem, nebo propracovanou melodypowerovku “Watcher Of The Night” můžeme považovat za nadčasové mistrovské kusy, které stále mají působivu sílu. I dnešní řepo tlučiči (headbangeři), by ocenili šlapavou „Sinister Eyes“, maidenovské odsejpavky “Rage Age” a “Hatchet Man”, melody speedovku “Sweet Desire”, možná i bombastickou úvodní titulku “Warlock”, anebo uvolněnou cválavku „Beyond The Threshold Of Pain”. Zkrátka, každý kus obstojí sám o sobě jako sošný solitér.

Kapitolou samou pro sebe je Dan Dark, to je vskutku bravurní pěvec, nedělá mu problém rázovat jako kovářova kobyla, mesiášsky kázat, propálit pancíř, či prorazit ve stratosféře zvukovou bariéru. Fanoušci ACCEPT, JUDAS PRIEST, IRON MAIDEN a dalších podobných by měli zpozornět. Nakonec, zajděte si mlsnout na www.myspace.com/torchmetal :-)

LIAR

Britská skupina LIAR vznikla v polovině 70.let, v jejím stylu se prolíná několik rovin dospěláckého klasického rocku. Na netu se sice objevují kotrmelcové popisy a´la GRAND PRIX, PRAYING MANTIS, FOGHAT, ale až na ty poslední jmenované jim raději nevěřte :-)

První album skupiny Straight From The Hip je z roku 1977, v té době tvořili sestavu: zpěvák Dave Burton, kytarista Paul Travis (EDISON LIGHTHOUSE), basák Dave Taylor (CATAPILLA) a drummer Clive Brooks (URIEL, ARZACHEL, EGG, GROUNDHOGS). Krátce poté do LIAR nastupuje druhý kytarista Steve Mann (FAST BUCK, BANDANA) a kapela nevhodně předskakuje fotbalovým hulákačům SLADE. Odchází od Decca a podepisuje se americké firmě Bearsville Records, domova Todda Rundgren i již zmíněných FOGHAT. Přiznám, že debut jsem doposud neslyšel.

V roce 1978 začíná albem Set The World On Fire v produkci Johna Alcocka druhé dějství. Kukněme na ni, mám ji doma na asfaltu 25 let.

Suchá hybná hardrocková titulka s éterickými mezihrami s cinkátky a piánkem, něco jako BAD COMPANY pohromadě s artrockery :-) Další podobná je „I´m Calling“, pohodářský, kytarami i hlasy rozezpívaný „jižanský“ hardrock. Líbeznou, smyčci obalenou „Town Of Evil People“ by mohli zfleku zařadit do repertoáru EAGLES, a klidně by mohli přibrat i „Frustration“, „Midnight Promises“ i další. V muzice LIAR se vůbec prolínají víceré roviny, od zemitého blues, přes zvonivou kytarovou hru a´la WISHBONE ASH („Five Knuckle Shuffle“ „High Life“), až po ďábelské zásnuby symfonického orchestru s hardrockem („Who Cares“), něco jako staří GUN, někdo by řekl ELO & cosi. Tento závěrečný kus je vrcholem alba, skvěle ulitý riff i copaté kytarové vyhrávky, v cvalu hraný kashmir PHENOMENA orchestra sound.

Vynikající uklidňující deska pro každého rockového staromilce, co rád třebas WISHBONE ASH. Tedy až na ten debilní obal.

Bohužel, úsečný rok 1978 už nepřál podobným pohodovým klasickým kouskům, kapela ještě nahrává třetí, nevydané album, které dodnes někde leží a čeká. LIAR předskakují počátkem sedmdesátého devátého UFO a končí.

Jediný Steve Mann pokračuje ve významnější  hudební kariéře, objevuje se v sestavách STRATUS, TYTAN, SCORCHED EARTH, LIONHEART a M.S.G. , prošel sestavami SWEET i ELOY. Nejvýznamnější muzikant LIAR Clive Brooks po několika menších hráčských štacích obráží dnes svět s AUSTRALIAN PINK FLOYD SHOW jako technik bicí sestavy, předtím to samé dělal u PINK FLOYD (kde dokonce v 81´ zaskakoval i na pódiu), TOTO, Jeffa Waynea a dalších.

LIAR patří mezi tu spoustu neprávem zapomenutých. Objevte je aspoň pro sebe. Stačí zadat googlovi kouzelné slůvko rapidshare a název kapely plus desky a oni už LIAR na vás odněkud vykouknou.

U8

Stále jsou kapely, na které je celý internet krátký, útržkovité biografie, žádné anebo zmatečné sestavy a tracky na vyvěšených diskografiích, žádné nabídky ke stažení, žádné youtube, žádné originální ani upirátěné CD ke koupi, sem tam nabídka na prodej LP za sumy typu 100-200 Euro ...

Jednou z takových je U8, senzační hard&heavy skupina z okolí rakouského Salzburgu (Nussdorf), která svým power & melody & hardrock stylem mohla konkurovat komukoliv z evropské první ligy i kapelám z okruhu NWOBHM. Přesto mimo domovinu a částečně Německo neprorazila. Založena v roce 1980 v sestavě: Manfred Seifriedsberger – kytara, Heinz Bieringer – baskytara, zpěv, Kurt Rumpf – bicí, zpěv. V roce 1982 skupina vydává první singl „Living For A While / All Day, all Nigh“ a o rok později druhý „Long Nights / God Of The Highway“, oba stejně neúspěšné.

Název kapely není žádný kryptogram, ale následek obyčejné příhody zakládajícího kytaristy Manfreda Seifriedsbergera, který prý na dovolené v Itáliii objevil jakýsi svůj oblíbený song na hospodském jukeboxu pod značkou U8. To je tak blbé, že to bude pravda.

Debutové album Pegasus 1001 (1982) se skladbou "Fantasy for Dreamers" (která bodovala jako singl v Jugendmagazínu Okay i v Ö3-Hitparaden) je skvělou připomínku klasického heavymetalového soundu 80.let. Nahráno bylo v PPM studiu v takřka totálně obměněné sestavě: Günter Maier – gt, Erich Enzinger – vc, Peter Werhan – bs, Kurt Rumpf – dr. Veškerý materiál zkomponoval Maier.

„God of the highway“ - maidenovsko helloweenovská jízda na úvod je nejlepší rychlý kus na elpíčku. Nedočkaví zájemci si ji můžou pustit per youtube, kde ji kdosi použil jako podkres k závodnické gamesce :-) Hardrockově sytější šlapavka „The power and the majesty“ mi navuzuje UFO (v mezihře THIN LIZZY), další úžasný kus. „Sherpin man“ to je parádně vyšponovaný, lehce pokovený bluesrock, a hardrockovou dusavku „Fly away“ zdobí Erichovy exhibičně akrobatické výškařské výkruty.

Druhou stranu otevírá svižná melodická hard&heavy „Straight into the night“ s kiskeovským nátiskem Ericha, „The power and the majesty“ má na dnešní zahlušené poměry dost řídký sound, ovšem hned následující duhově vypjatá balada „Fantasy for dreamers“ jakékoliv pochybnosti zahání do kouta. Erich Enzinger se zde ve forte dostává výrazem až někam k Diovi. Nádherný kus, kdyby jen ten na desce byl, stála by za to. Spádovka „Fast driving mama“ je U8 standardem, závěrečná titulka se postupně rozjede od baladického poklidu do zeppforte, a jen stvrzuje nostalgickou sílu U8.

První strana + song „Fantasy for dreamers“ snesou nejpřísnější měřítka, U8 se mohli postavit komukoliv z HM.

Druhé album The Shaber vychází v roce 1984 a bylo nahrané ve stejné sestavě ve studiu Skyline.

Hned úvodní „´s I´m Ready“ prozrazuje přitvrzení směrem k německému HM80 soundu, řekl bych k melodikům typu Gravestone, i když některé důraznější pasáže nemají daleko k siláži a´la Accept. Od první noty opět kraluje Erich Enzinger, trošku víc drtí tóny, ale výškaře v sobě nezapře a rád se v každé skladbě ukáže nějakým tím obloukem (v powerovce „Out of Control“ rezonuje hrdelně jak Blackie). V podobném duchu se nesou i všechny další rychlejší skladby.

Vrcholy desky pro mě představují dva rozsáhlé monumenty, titulní desetiminutová „The Shaber“ a „Till the End of the World“. První „kingdiamondovský“ epos se vplíží ze tmy jak starej Sabbath, postupně mysticky nabírá na síle a ve forte je to gerojský power&melody jak má být. Druhý hymnicky pogermánsku napochoduje na scénu a drtí ji po celých osm minut. I na dvojce je první strana LP dokonalá, druhá trošku ztrácí.

U8 se i přes nespornou kvalitu obou desek neprosazují.

V opět změněné sestavě: Günter “Schwammerl“ Maier, Erich "Lemmy" Enzinger, Andreas Rescheneder – bs, Helmar Hill – klávesy, Manfred Krenn – dr, a pod názvem U8 - Touch of Fire to kapela v roce 1988 krátce zkouší s bombastickým rockem a´la EUROPE. U8 končí.

Zakrátko, ještě v roce 1988  vyhází singl "Proud And Strong" zpěváka jménem RIC DE MORIER, což byl pseudonym  Ericha, nahrávání se zúčastnil i Günter.

U8 byli předchůdci známějších BIG HEAT, které po rozpadu U8 založil kytarista  Günter Maier, jedna ze zásadních person austria rocku. Na prvním albu BIG HEAT se podílel i kolega z U8, zpěvák Erich Enzinger.

Günter Maier se poté objevuje mimo jiné u BIG HEAT (1987 -1996),  ve známé kapele STIGMATA (alias STYGMA IV) jeho nová formace se jmenuje FLOOD OF AGES.

Erich «Lem» Enzinger zpíval například na albu seskupení SCHUBERT - Devil in Fairyland (1992), což byl de facto reunion pravověrně hardrockových NO BROS, se kterými je dodnes.

Oba hlavní protagonisté U8 patří k živému inventáři rakouské hard&heavy scény, popis všech jejich aktivit by vydal na dva články.

U8 již asi napořád zůstanou nevylovenou perlou na dně moře, z mně neznámých důvodů ani jedno z obou LP nevyšlo na CD.

Jaromír Merhaut (Publikováno ve Sparku 5/2008)