rock+

Spring byla krátce – v letech 1970-72 – působící skupina ze středoanglického Leicesteru. Jako jedna z prvních, byť takřka nepovšimnuta, učinila „smyčcový“ mellotron – objevený širší veřejností na Jahodových polích Beatles – kmenovou součástí svého soundu. Dá se říci, že z části po vzoru King Crimson a Moody Blues, jejichž klávesák Mike Pinder byl již počátkem šedesátých let zapáleným propagátorem tohoto (ná)stroje.   Pat Moran, básnivý zpěvák s irským rodokmenem, založil svou první školní skupinu Sissy někdy v druhé polovině šedesátých let. Od počátku v ní s ním držel basu kamarád z dětství, Adrian „Bone“ Maloney. Chlapci to zřejmě neměli jednoduché, vesměs žili v okolí Conduit Street, což byla nechvalně proslulá část města. Středobodem mládežnického leicersterského hudebního dění byl v té době klub El Rondo, kde se na koncertech i jiných akcích scházeli bigbíti, rockeři. Sissy se koncem šedesátých let proměnili v Spring a konsolidovali v sestavě: Pat Moran, Adrian „Bone“ Maloney, klá

Další zapomenutá anglická kapela z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. V jejím eklektickém stylu a soundu se prolínalo vícero vlivů: jemná pinkfloydovská sixties psychedelie, nesmělé hardrockové výhonky, artrockové postupy i inspirace jazzem.   Sám slovutný rockový historik a publicista Mark Brennan v sleeve note na reedičním vydání dvojky přiznává, že o Raw Material toho moc známo není, a dokonce vyzývá kohokoliv, kdo ví o dalších osudech členů, aby se mu ozval. Připomíná mi to bývalou bílou mapu Still Life. Co je tedy známo? Skupinu založili dva kamarádi z univerzitních studií, zpěvák, klávesák Colin Catt a basák Phil Gunn. K sobě přibrali: saxofonistu, flétnistu Mikea Fletchera, jenž působil u raných Steam, kytaristu Davea Greenea a bicmena Paula Younga. V září 1969 skupina vydala u firmičky Evolution Records singl Time And Illusion / Bobo’s Party (áčko s varhanami jak od Inglea z Iron Butterfly), do ledna 1970 následovaly: Hi There Hallelujah/Days Of The Fighting a třetí SP T

Anglické trio Quatermass sice nikdy nedosáhlo věhlasu Deep Purple nebo Emerson, Lake & Palmer, se kterými má leccos společného, přesto má ale své pevné místo v mnoha rockerských sbírkách. Já sám jsem se ke Quatermass dostal až dodatečně a oklikou, přes uhrančivý obal LP s létajícími ještěry mezi mrakodrapy a lákavou popisku ve Vlčkově encyklopedii Rock2000. První poslech propašovaného LP byl úderem rovnou na solar. Od té doby patří LP/CD Quatermass mezi mé favority. Quatermass zformoval v září 1969 zkušený bubeník Mick Underwood. Od roku 1961 prošel celou řadou ostrovních skupin:   Jet Harris and The Jet Blacks, The Outlaws, The Herd, kde potkal Petera Framptona, a Episode Six s Ianem Gillanem. Ještě daleko předtím, v lokálních The Dominators, stanul po boku Ritchieho Blackmorea. Druhý člen Quatermass, baskytarista a zpěvák John Gustafson, pamatoval liverpoolský Cavern i Star Club v Hamburku (The Big Three, The Merseybeats). Skupina se pojmenovala podle fiktivní postavy profesora

Neuschwanstein není jen uchvacujícím symbolem ušlechtilého bláznovství, tyčícím nad bavorským městečkem Füssen, ale i skupina, která stvořila jednu z nejkrásnějších artrockových desek, co znám. Je to i příběh o tom, jak je vše relativní a jak málo znamená být novým prorokem, když nejste ve správnou dobu na správném místě… V roce 1971 zjistili v německém Saarlandu dva studenti, Thomas Neuroth a Klaus Mayer, že mají společnou zálibu v symfonickém artrocku i klasické vážné hudbě. Netrvalo dlouho a založili skupinu Neuschwanstein, pojmenovanou podle pohádkově romantického zámku Ludvíka II. Thomas se ujal kláves, Klaus flétny a syntezátoru. Dalšími členy se stali baskytarista Uli Limpert, kytarista Udo Redlich, bubeník Thorsten Lafleur a houslista Theo Bush. V prvním období se instrumentální skupina zaměřila na přehrávání osvědčeného repertoáru britských ikon klávesového classical rocku, mezi jinými i Ricka Wakemana. Během krátké doby ale Thomas s Klausem začali skládat vlastní muziku. S mu

My Solid Ground je zapomenutá západoněmecká formace, vedená kytaristou a zpěvákem Bernhardem Rendelem, hrající v letech 1969-74 psychedelicky halucinogenní odrůdu hardrocku. Jediné dobové album bylo nahráno počátkem roku 1971 a je považováno za jeden z nejreprezentativnějších opusů krautrocku sedmdesátých let. CD reedice, doplněné o dobové i nové nahrávky, kompletují celou tvorbu souboru.   První muzikantské pokusy čtrnáctiletého (!) kytaristy Bernharda Rendela se datují do roku 1968, kdy spolu s Teddym (zpěv), Manfredem Fischerem (baskytara) a Willym Waidem (bicí) položil základy budoucích My Solid Ground. Kapela se brzy zredukovala a obměnila na trio Rendel, Waid, Werner Geilenkirchen. Divoká směs psychedelie a hardrocku s doprovodnou světelnou show, zaujala zejména mladé nekonformní obecenstvo. My Solid Ground postupně zvětšovali svůj akční rádius až na všechny významné kluby v širokém okolí Frankfurtu nad Mohanem.   Skupina od počátku sázela na vlastní repertoár psaný Bernhardem R

Multi-Story byla neznámá anglická neo-prog skupina, pohybující se po boku souborů jako Pallas, Pendragon, It Bites, Marillion. Výrazný smysl pro chytlavou melodiku doprovázelo okaté přejímání stylu a soundu různých vzorů.   Skupinu založil v roce 1981 zpěvák a kytarista Paul Ford a klávesák Rob Wilsher. Oba se znali z barovky Dolphin. První sestavu spolu s nimi tvořili basák Andy Fricker, saxofonista Keith Millard a bubeník Steve Byrne. Ještě před nahráváním prvního alba odchází Millard a Fricker, sestavu doplňují sólový kytarista Andy Carney a Roger Nasey. V roce 1984 skupina pořizuje v místním studiu BBC pro rozhlasovou Radio One Rock Show Tommyho Vanceho skladby. Počátkem května kapela nahrávala i v Loco studiu. Come Alive , Ahead Of Your Time , Breaking Ground , I, Marcus! , Tutenkamun , Star Traveller , Willow And The Sun byly souhrnně vydány na demo kazetě pod názvem Chimes . Následně Multi-Story podepisují kontrakt s novým labelem FM, orientovaným na melodickou hard&hea

Hardrockoví řemeslníci Mountain jsou dodnes v povědomí části rockových fanoušků uloženi coby pouzí přitvrzení napodobovatelé Cream. Předznamenávám, že podle mne neprávem, i když stylové paralely mezi oběma kapelami jsou zřejmé, a vzájemný personální propletenec na pokračování taktéž. Při popisu hudby Mountain (zčásti i Cream) se často používají pojmy jako heavy, psychedelic, blues, hard rock, hippie metal... Lze z nich dešifrovat dvě mezní polohy výrazu Mountain: buldočí úpornost vedle květnaté melodiky, drsný syrový zvuk po boku zvukomalby. V éře před Cream byl sólový kytarista takřka vždy významově až za zpěvákem, teprve Eric Clapton povýšil šestistrunaře do role možných hlavních hvězd. U Mountain to byl grizzly Leslie West, jenž dokázal svůj nástroj rozezvučet do osobité, dřevorubecky silové melodiky, kdy rázné riffy prokládal sladkými tóny. Jeho hra má v sobě génia minimalismu, žádné nadbytečné kudrlinky, ozdůbky, o to větší tah vpřed. Leslie West (vlastním jménem Weinstein, 22.10.