SPARKS: A Steady Drip, Drip, Drip (2020)
Je jaro 1974, devatenáct i
matura za rohem, a z pozaoponových rádií se vedle „Sugar Baby Love“ nonstop
řine bláznivá „This Town Ain't Big Enough for Both of Us“ z třetího alba
SPARKS – „Kimono My House“.
Pro bratry Rona a Russella Maelovy, aka SPARKS, mám prostě slabost už dlouho, Byli a dodnes jsou naprosto nevyzpytatelní. Střídali a později prolínali rockovou a popovou polohu s eskamotérskou lehkostí, to je ale na delší vyprávění.
Novinka „A Steady Drip, Drip, Drip“ víceméně navazuje na tři roky starý „Hippotamus“. Základem je naprosto nezaměnitelný sound, postavený na Russelově neškoleném unikátním falzetu, Ronových klávesách a zvláštních melodických linkách. Je neuvěřitelné, jakých elegantních levouzadních vokálních výkrutů je Rusell schopen i po sedmdesátce.
Skladby čtyřiadvacátého studiového SPARKS se opět vznáší v oparu doprovodných vokálu a zvládnutého symfonična. Současně ale nemají daleko ke kabaretu a elektronice. Vše do sebe zapadá jako dobře promazané hodinářské soukolí. Uvidíme, jak si v rádiích a streamech povede průzkumnický singl s lehkonohou dovádivkou „Self-Effacing“. Retro pocit dokonalý, radost v každém tónu, úsměv se dostaví sám od sebe. Osobně bych do boje na zteč hitparád vyslal úvodní roztleskávačku „All That“, možná si ji SPARKS jen nechávají v záloze. Super.
Pouze se ale obávám, že to vůbec není muzika pro 99 % současných Sparkařů.
Jaromír Merhaut pro Spark 2020
Pro bratry Rona a Russella Maelovy, aka SPARKS, mám prostě slabost už dlouho, Byli a dodnes jsou naprosto nevyzpytatelní. Střídali a později prolínali rockovou a popovou polohu s eskamotérskou lehkostí, to je ale na delší vyprávění.
Novinka „A Steady Drip, Drip, Drip“ víceméně navazuje na tři roky starý „Hippotamus“. Základem je naprosto nezaměnitelný sound, postavený na Russelově neškoleném unikátním falzetu, Ronových klávesách a zvláštních melodických linkách. Je neuvěřitelné, jakých elegantních levouzadních vokálních výkrutů je Rusell schopen i po sedmdesátce.
Skladby čtyřiadvacátého studiového SPARKS se opět vznáší v oparu doprovodných vokálu a zvládnutého symfonična. Současně ale nemají daleko ke kabaretu a elektronice. Vše do sebe zapadá jako dobře promazané hodinářské soukolí. Uvidíme, jak si v rádiích a streamech povede průzkumnický singl s lehkonohou dovádivkou „Self-Effacing“. Retro pocit dokonalý, radost v každém tónu, úsměv se dostaví sám od sebe. Osobně bych do boje na zteč hitparád vyslal úvodní roztleskávačku „All That“, možná si ji SPARKS jen nechávají v záloze. Super.
Pouze se ale obávám, že to vůbec není muzika pro 99 % současných Sparkařů.
Jaromír Merhaut pro Spark 2020
Komentáře
Okomentovat