LEE KERSLAKE: Eleventeen (2021)
Tři uriášovské smuténky,
vydané v pouhých pár týdnech, rozezněly vzpomínky na dobu, kdy alba kapely
mého mládí otřásala den co den baťovským půldomkem.
Čas je neúprosný. Lee Kerslake, bubeník zlaté sestavy URIAH HEEP, bojoval s rakem a zároveň pracoval na svém hudebním epitafu kdykoliv mu nemoc dovolila, dlouhé tři roky.
Čas je neúprosný. Lee Kerslake, bubeník zlaté sestavy URIAH HEEP, bojoval s rakem a zároveň pracoval na svém hudebním epitafu kdykoliv mu nemoc dovolila, dlouhé tři roky.
Po boku s kytaristou Jakeem
Librettem postupně nahrál, víceméně bez pomoci firem a dalších muzikantů, osm
písní. Za každou z nich je ukryt konkrétní příběh či poselství. Jsou o
lásce k ženě, mámě, dcerám, vzpomínají na prokecané a propité hotelové noci
s parťákem Mickem Boxem, i všechny přátele, jež v životě potkal.
Zamýšlí se nad tím, kam vlastně všichni kráčíme…
Hudebně jde bohužel spíše o samodoma směsku demo nahrávek, než o klasické rockové album. Lee zvládá/nezvládá zpívat, bubnovat, hrát na klávesy. Pár rockáren („Take Nothing For Granted“, „Home Is Where The Heart Is“) je bohužel obklopeno vatou, většinou v podobě plytkých balad („Where Do We Go From Here“, „You May Be By Yourself (But You’re Never Alone)“) anebo hospodské halekačky („Port And A Brandy“). Od Carol King převzatá „You’ve Got A Friend“ tak kompozičně ční jako drahokam.
Hudebně jde bohužel spíše o samodoma směsku demo nahrávek, než o klasické rockové album. Lee zvládá/nezvládá zpívat, bubnovat, hrát na klávesy. Pár rockáren („Take Nothing For Granted“, „Home Is Where The Heart Is“) je bohužel obklopeno vatou, většinou v podobě plytkých balad („Where Do We Go From Here“, „You May Be By Yourself (But You’re Never Alone)“) anebo hospodské halekačky („Port And A Brandy“). Od Carol King převzatá „You’ve Got A Friend“ tak kompozičně ční jako drahokam.
Smutné loučení muzikanta, který toho tolik dokázal, a nakonec zůstal
na všechno sám.
Jaromír Merhaut pro Spark 2021
Komentáře
Okomentovat