COZY POWELL: PROKLA(E)TĚ RYCHLÝ GIGANT

Rychle a naplno žil i bubnoval, v rychlosti bohužel také zemřel. I oněch patnáct let bez něj uteklo rychle. Jakoby to bylo včera, kdy se na rozhlasových vlnách začala bleskově šířit šokující zpráva o jeho tragické havárii. Cozy Powell hrál s tolika muzikanty, že by bylo jednodušší vyjmenovat ty, se kterými neJ I proto je jeho muzikantský „náhrdelník“ pestrý jako u málokoho z jeho kolegů…

KORÁL BARVY MLADÉ KRVE

Narodil se jako Colin Flooks 29.12.1947 v Cirencesteru, malém městečku na jihozápadě Anglie, ne moc daleko Birminghamu, sto padesát kilometrů západně od Londýna. Jako všichni kolegové, i on hrál ve školním orchestru a studentském bandu (THE CORALS). Svou (polo)profesionální kariéru zahájil v šestnácti stylově rebelsky – odchodem ze školy. Začal používat namísto Colina přezdívku Cozy, kterou si vypůjčil od jazzového bubeníka Cozyho Colea (1909-1981), jenž inspiroval mnohé mladé rockery svým gigantickým kopákem (a razantní hrou na něj, samozřejmě). V polovině šedesátek se Cozy Powell přidal k THE SORCERER, s nimiž opakovaně vycestovával na zkušenou do Západního Německa. Odtud také pochází první Cozyho nahrávka: předělávka skladby YOUNG RASCALS „Love Is A Beautiful Thing“ (1966, b-strana „Amen“). Mimoto THE SORCERER nahráli obskurní skladbu v němčině „Baby Lass Uns Tanzen Gehn“. Po návratu si kapela mění jméno na YOUNG BLOOD. Koncertuje hlavně v okolí Birminghamu, podepisuje smlouvu s Pye Records, nahrává „Green Light“, skladbu Eddyho Granta, i další krotké předělávky a nevýrazné vlastní pokusy. Cozy Powell začal být bubblegumovým směrováním YOUNG BLOOD rozladěn, zvlášť když viděl, kam pevně mezitím kráčejí jeho kamarádi Robert Plant, John Bonham, Noddy Holder a Tony Iommi. Koncem roku 1968 odchází k ACE KEFFORD STAND, což byl truc band odpadlíků z MOVE, ze kterých se později stali ELECTRIC LIGHT ORCHESTRA, kde je mu parťákem v rytmice Denny Ball. Spolupráce s vykolejeným zpěvákem Acem Keffordem neměla dlouhého trvání, s bratry Bellovými to ještě zkusil v creamovské nápodobě BIG BERTHA (a později v BEDLAM), které si je možno připomenout koncertní nahrávkou (3.12.1970, Hamburk), vydanou v roce 1999 na 2CD pod názvem „Cozy Powell’s Big Bertha“.

KOVOVÁ SPONA JEFFA BECKA

Události nabrali spád, když manažer Peter Grant, lovil bubeníky pro NEW YARDBIRDS i Jeffa Becka. Doporučení Phila Myatta z birminghamského Mothers Clubu bylo jasné: John Bonham a Cozy Powell, to je to, co hledáš! Tak se psala historie. Vnikli LED ZEPPELIN, a Cozy se po nějakém čase ocitnul na konkursu, který vyhrál. Prvním nahráváním po boku Jeffa Becka byly covery starých pecek Motownu. Podle Cozyho vzpomínek bylo dokončeno plus minus sedm skladeb, které ale oficiálně nikdy nevyšly. Cozy se také v létě 1970 objevil na Isle Of Wight, kde ovšem dělal víceméně jen křoví Joe Whiteovi. Daleko důležitější bylo jeho bubnování na dvou slavných albech Jeffa Becka: „Rough And Ready“ (1971) a „Jeff Beck Group“ (1972). Po odchodu v červenci 1972 se Cozy na přelomu září a října mihnul u SPIRIT. Koncem roku byl již členem BEDLAM (původně BEAST), což bylo třetím pokračováním spolupráce Cozyho s bratry Bellovými. Sestavu doplnil zpěvák Francesco Aiello. Jediné studiové album „Bedlam“ z roku 1973 produkoval Felix Pappalardi. Zkušení rockeři vědí, odkud vál vítrJ

CRAZY MOTANINY MICKIEHO MOSTA

Zatímco s BEDLAM navazoval Cozy na odkaz CREAM i aktuální úspěchy DEEP PURPLE, jeho tři hitové singly z dvouletky 1973-74 byly teenagerské glam-dusárny zamířené na neochmýřené fanoušky SWEET, GARYHO GLITTERA, či SUZI QUATRO. Cozy vzpomíná, že Mickie za ním přišel s nápadem na bubenickej singl, když zrovna pracoval na desce CCS. Zahrál podle jeho pokynů asi tak dvacet minut různých figur, brejků i riffů, a celé to pustil z hlavy. A najednou o pár týdnů později: bum! Třetí místo v britské hitparádě. Další instrumentálka, další úspěch. „Na Na Na“ byla už zpívaná, křoví dělal Cozymu Frank Aiello z BEDLAMJ

Hitmakerový producent Mickie Most použil Cozyho bubnování nejenom na pár skladbách Donovanova alba „Cosmic Wheels“ (1973), či „You And Me“ skupiny CHICK CHURCHIL, ale i mnoha dalších interpretů. Přesné údaje z Powellova častého hostování se nedochovaly, některá jména rockery hodně překvapí, třebas HOT CHOCOLATE. My starší ovšem víme, kolem čeho všeho se Mickie Most v sedmdesátých létech motalJ Ze stejné doby je zásadní setkání Cozy Powella s Bernie Marsdenem, jenž tehdy hrál s WILD TURKEY Glena Cornicka z JETHRO TULL. Cozy bubnoval u BEDLAM, a obě kapely se občas spolu setkaly na jednom pódiu, slovo dalo slovo, a když Cozy hledal parťáky pro doprovod na již zmíněných glamových singlech „Dance With The Devil“, „The Man In Black“ a „Na Na Na“, Bernie byl u toho, tako při formování COZY POWELL’S HAMMER.

Škoda, že to v roce 1975 nevyšlo s projektem STRANGE BREW, tria, ve kterém se měli sejít kytarista Clem Clempson (BAKERLOO, COLOSSEUM), basák Greg Ridley (SPOOKY TOOTH, HUMBLE PIE) a Cozy. Ten dlouho nemohl přijít na jméno Jonovi Hisemanovi (COLOSSEUM), který mu Clema odloudil zpět k sobě. Tohle zklamání prý bylo i příčinou toho, že Cozy načas opustil muziku, a naplno se věnoval automobilovému závodění (kočíroval Mazdu v kategorii RX3 za tým Racing Hitachi).

RITCHIEHO DUHOVKY

Éru RAINBOW s Cozy Powellem za bicími není třeba nějak extra rozebírat, alba jako „Rising“ a živák „On Stage“ jsou významnou součástí rockových dějin. Sám Cozy si zejména dvoju RAINBOW považoval: „Zpětně viděno, myslím, že je to pravděpodobně jedno z nejlepších alb, co jsem kdy udělal. Album vzniklo v době, kdy se v hard rocku začaly prosazovat prvky heavy rocku, což se projevilo i ve způsobu hry na bicí. Jsem hrdý na to, že spousta z mých tehdejších vychytávek a postupů se dodnes kopíruje. Málo se ví, že třebas ’Light In The Black’ se nahrávala na jeden zátah.“

Přitom ovšem nebyla Cozyho cesta na post bicmena RAINBOW nijak jednoduchá. Ritchie byl už zoufalý, vyzkoušel bezmála stovku adeptů, některé nechal bicí jen rozbalit a zase zabalit, a vyhodil je, aniž by stihli zahrát notu. Cozy obstál napoprvé, přiletěl do LA, sedl za baterii, kterou nikdy neviděl, Ritchie se prý jen zeptal: „Can you play a shuffle?“ a pod dvaceti minutách společného hraní suše pravil: „You've got the job“.

Pozvolné rozmělňování původního hardrockového fundamentu RAINBOW na úkor amerického pojetí pomprocku nakonec po pěti letech dovedlo Cozyho k rozhodnutí odejít. Sám k tomu říkal: „Blackmore chtěl za každou cenu dokázat, že prorazí i bez Párplů, že je překoná. Zpočátku měl obrovské odhodlání, postupem let ale jakoby chládnul a ztrácel tu prvotní hnací sílu.“

Poslední Cozyho vystoupení s RAINBOW v Donningtonu v roce 1980 vstoupilo do dějin. Zajímavé je, že zakrátko po odchodu se potkal s mezitím vyhozeným zpěvákem RAINBOW, Grahamem Bonnetem, a přijal nabídku bubnovat v jeho projektu GRAHAM BONNET THE HOOLIGANS. Hrál i na jeho albu „Line Up“ (1981), které chvílemi pozdní RAINBOW docela připomínalo.

COZYHO OVER THE TOP? NE TAK ÚPLNĚ

Na otázku, co jej vedlo k nahrání první sólovky „Over The Top“ (1979), odpovídal Cozy lakonicky: „Peníze.“ Pak ale dodal: „ Ne, v té době jsem již byl rozhodnut skončit u RAINBOW, a přemýšlel jsem, co dál. Můj manažer měl spoustu kontaktů v Japonsku, a jednou přišel s tím, že by tam mezi mladými byl určitě zájem o hvězdné bubenické album. Ukecal mě. Dal jsem dohromady partu svých kamarádů muzikantů, a celkem brzy bylo hotovo. Za výdělek jsem si koupil FerarriJ“ Co se týče hudby samotné, tak vždycky zdůrazňoval, že nechtěl hrát jen heavy rock. Proto jsou na „Over The Top“ citace z klasiky (Čajkovského 1812), něco jazzu, a trochu více blues. Skladba „The Loner“ byla věnována Jeffovi Beckovi, původně na ní měl i hrát, byl ale zaneprázdněn na turné, atak jej zastoupil Gary Moore. Na desce se vůbec sešla zajímavá sestava: Jack Bruce, Don Airey, Clem Clempson, Max Middleton. Kritikovo ucho vnímá nesourodost a nekoncepčnost výběru materiálu, je znát, že se šilo takříkajíc horkou jehlou. Muzikantským výkonům ale nelze vytknout ani to nejmenší. Nejen o zpívané dvojce z roku 1981 („Tilt“) by se dalo napsat to samé: hvězdní hosté, jejich brilantní výkony, roztříštěnost, nevyrovnaná kvalita skladeb. V podstatě všechna jeho sólová alba: „Octopus“ (1983), „The Drums Are Back“ (1992) byla podobnými skládačkami. Rozhodně bych je neoznačil za „Bollocks, a load of boring old farts“ (něco jako: hovno, poháněné starými nudnými prdy“), jak si dovolil kdosi v anglickém tisku (máme ve Sparku rezervy!:-)).

 

TŘPYTNÉ OZDOBY Z OSMDESÁTEK A DEVADESÁTEK

Raná osmdesátá léta prožil Cozy coby člen all-stars sestav MICHAEL SCHENKER GROUP a WHITESNAKE. Schenkera opusti kvůli drogám, jimiž byla tehdy kapela doslova prolezlá, a hrozilo, že se mezi sebou všichni pozabíjejí. U Coverdalea to prý byly smluvní problémy.

V pětaosmdesátém se přidal k hvězdnému projektu PHENOMENA, nakrátko to zkusil i jako člen EL&PJ (EMERSON, LAKE & POWELL), což tedy byl docela výbuch, nadvakrát pak během let s BLACK SABBATH. Mezitím spolupracoval s Ray Fenwickem, Janem Akkermanem, Donem Aireym, Berniem Marsdenem a dalšími muzikanty na všech čtyřech albech etapového projektu FORCEFIELD (zpěv mj. Tony Martin, Graham Bonnet), hostoval kde se jen dalo, vyzdvihnul bych nebeské klenby dotýkající se „K2“ Dona Aireyho (1988), a čas od času koncertně obnovil COZY POWELL HAMMER (1992-1993) – s kytaristou Mariem Pargem, Tonym Martinem u mikrofonu a Neilem Murrayem u basy. Sakra zářezů na pažbě, což?

TĚŽKÝ KŘÍŽ BLACK SABBATH

K BLACK SABBATH přišel Cozy poprvé na jaře 1989, a sestavu vedle něj tvořili: Tony Iommi, Tony Martin a jazzman Laurence Cottle. Podílel se na albech „Headless Cross“ (1989) a „TYR“ (1990). Nečekaný návrat Dia a Buttlera do hry byl výsledkem managerských dohod. Cozy vzpomínal: „Z nějakého důvodu mezi námi nebyla ta správná chemie.“ Dio přidal: „Opět se vyskytly problémy v komunikaci. V podstatě jsme spolu nemluvili, takže, když vznikl nějaký problém, lidé o sobě mluvili za zády, napříč kapelou běhaly klepy o tom, co všechno je špatně, a tak. Z očí do očí jsme si nic neřekli, k tomu jsme se nedostali.“ Cozy pokračuje: „Vrátil jsem se do Anglie, a blízko místa kde bydlím navštívil výstavu koní. Jeden na mě spadnul a zlomil mi pánev, a to byl můj konec v BLACK SABBATH.“

Pravou příčinou byla zřejmě Diova letitá nesnášenlivost, kdo ví, co mu kdysi Ritchie při jeho odchodu z RAINBOW nakukalJ Cozyho nahradil Vinnie Appice, čímž došlo k restaurování line-upu MK2 z let 1981-83. Nicméně, už v roce 1994 to Cozy s BLACK SABBATH zkouší znovu, vzniká „Fobidden“, pak ale Iommi příliš rozevláté a neukotvené BLACK SABBATH rozpouští.

ZKROCENÍ „ZLÉHO“ CHLAPCE: FACING THE ANIMAL

Malmsteena považuju ve všech ohledech za Blackmorea na druhou. Stylem i soundem průhledně navazoval na RAINBOW. I obdiv a vykrádačské sklony k tzv. vážné hudbě měl s Ritchiem společné, oba geniální samožerové se mimo jiné považují za Paganiniho kytary. Jak jednali s muzikanty je taky známo. „Facing The Animal“ nahrané zhruba rok před Cozyho smrtí je klasická Yngwieho jízda po hmatníku hore dole, jakkoliv se například v „Braveheart“ i „Like An Angel“ stylizoval do Garyho Moorea, že by je jeden až zaměnil. Cozy celý tenhle tak trochu předváděčkový cirkus drží v rockových mantinelech, jeho úderná a podstatou přímočará hra mi dává šanci se nadechnout. Zejména v říznějších skladbách jako „Poison In Your Veins“ předvádí poctivou kovařinu. S „Air On A Theme“ ale nenadělá nic ani on:-)

POSLEDNÍ HRST PEREL

Jako člen doprodné kapely Briana Maye se Cozy podílel na albech „Back To The Light“(1993), živáku „Live At The Brixton Academy“ (1994), „Another World“(1998) a „Red Special“ (1998). V polovině devadesátých let se dal do holportu s Peterem Greenem. Jakoby chtěl stihnout splatit nějaký bluesový dluh. Nemohl si k návratu ke kořenům vybrat lepšího parťáka, než byl legendární kytarista FLEETWOOD MAC. Vidět ty dva – Powella a Greena – pospolu na jednom pódiu aspoň na youtube je pro mne zážitkem… V jeho SPLINTER GROUP se mimoto sešli: kytarista a zpěvák Nigel Watson, basák Nel Murray a klávesák Spike Edney. Album z roku 1997 patří ke klenotům bluesrocku. I když se na dalších nahrávkách kapely nepodílel, Peter Green mu věnoval live dvojalbum „Soho Session“. Nahrávalo se ve stejný den, kdy Cozy zemřel….

SPIRÁLA SMRTI („I DRIVE LIKE I DRUM – MADLY“)

Život Cozyho Powella byla jedna velká jízda. Na motorce se vymlátil několikrát, pod koněm zůstal sice jen jednou, stálo ho to ale post u BLACK SABBATH, svá Ferrari proháněl často nadoraz, osudným se mu ale na dálnici M4 u Bristolu stal Saab 9000, ruku v ruce s rychlostí, počasím, prasklým kolem, nepřipoutáním, alkoholem a mobilem v ruce … vpravdě ďábelské osudové sevření.

Sharon Reeve vypověděla, že onoho osudného dne kolem půl deváté večer se svému příteli dovolala po několika pokusech na mobil, Cozy ji ještě stačil říct, že jede něco přes sto mil za hodinu, a že má potíže s převodovkou… pak jenom slyšela zakletí „Oh, shit“ a ránu. Snažila se dovolat zpět, ale slyšela jen záznamník. Zavolala policii. Jak se objevilo v protokolu, Cozy neměl šanci, jeho Saab po defektu levé zadní pneumatiky narazil na svodidla, několikrát se převrátil, a vypadnuvšího Cozyho nakonec přimáčknul pod sebe. Cozy Powell utrpěl mnohočetná zranění, do nemocnice Frenchay v Bristolu byl přivezen již mrtvý. Jen pro úplnost dodám, že Cozy Powell byl rozvedený, a jeho manželství bylo bezdětné. Prý říkával: „I drive like i drum – madly“ („řídím, jako bubnuju – šíleně“).

 

Co napsat závěrem o muži, který údajně bubnoval na 162 albech, a kterého má nepochybně každý z nás na nejedné placce ve své sbírce. Můžeme se jen dohadovat, jak by se odvíjela jeho další kariéra, který z hvězdných projektů by se chlubil jeho účastí. Můžeme se donekonečna oddávat představám, jak by zněli LED ZEPPELIN, kdyby pokračovali po smrti Bonza právě s ním. Můžeme…

Pro mne osobně je nejvíc neuvěřitelné, jak Cozy dokázal být užitečný kytaristům, kteří neměli zbla společného. Například Peter Green je se svým úsporným, niterně krásným mahagonovým tónem úplným opakem narcise Yngwieho – a přesto byl Cozy Powell jeden čas velkou rytmickou oporou oběma, a takřka současně.

Věčný kluk, co dokázal proměnit Yamahu ve Ferrari.

 

Jaromír Merhaut pro Spark 2013

 

P.S.

HRAČIČKY: AUTA A KITY

Co jsem vygooglil a byl schopen pochopit, tak Cozy nejdříve používal soupravu od firmy Ludwig, která zejména v šedesátých létech patřila k nejvyhlášenějším (na Ludwigy hrál i Ringo Starr). Sestavě vévodili dva 24 (60 cm) palcoví mamuti (CS-1224-10). Cozy používal pedály Premier 250S. Později přešel na sestavu Yamaha, kde měl dokonce 26 palcové kotle. Je známo, že Cozy v nich nepoužíval žádné tlumení, i proto má jeho hra nebývalý objem. Cozyho původní sestavu Yamaha používal, možná ještě používá, Bob Richards ze skupiny MAN.

V garáži měl prý na desítky aut. Nevím, většina fotek jej zachycuje, jak pózuje u některého z modelů Ferrari, svých i cizích, nebo, jak se zálibně prochází fabrikou v Mondeně. Jeden autentický kousek, rudě červený Ferrari Dino 246GT Coupe, model 1973 se objevil v roce 2004 na aukci za 50000 anglických liber.

SHOWMAN

TV vystoupení, kdy se za šedesát sekund probubnoval hadem 400 bicích nástrojů je k vidění na youtube. Ne, že bych nějak podobné atrakce vyhledával, je to ale celůkem zajímavá podívaná. Nevěřil bych, že to jde stihnout. Nebyl žádný suchopár. Klidně šel, spolu s Robertem Plantem, vyvádět do dětského dopolední pořadu Tiswas, a nechal se oplácat šlehačkovým dortem, až se málem zadusil:-)

 

SNY I NÁDENIČINA

V rozhovorech Cozy poukazoval na to, že jediným štěstím pro mladé anglické bubeníky z počátku šedesátých let bylo to, že američtí jazzmani byli sakra daleko:-) Hodně uznával Buddyho Riche i Louie Bellsona, ti ale byli nedostižní. Z anglických kolegů pak Briana Bennetta z SHADOWS a Bobbyho Elliota z HOLLIES. Dával k dobru, že v době, kdy se živil jako námezdní bubeník, patřil do okruhu zhruba deseti vyhledávaných londýnských hráčů, jeho hru používali především ti, kteří akcentovali důrazné vyznění písničky. Byly dny, kdy Cozy hrál na třech čtyřech různých nahrávkách! Přiznával, že se nikdy nenaučil číst noty, jako handicap to ale nevnímal, umožňovalo mu to prý hrát intuivně, přímo od srdc: „V Africe lidé mezi sebou pomocí bubnů komunikují, a taky bez not“. Ve studiu mu stačilo, aby někdo zahrál kus na klavír, nebo pustil demo, případně přidal svou představu – a šlo se na věc.