ANTHRAX 1984: ZABIJÁCKÝ ZROD THRASH METALU

„Vychováni v ulicích nejtvrdších oblastí New Yorku City sešli se členové skupiny Anthrax, aby stvořili nejlépe znějící metal, jaký kdy New York může vidět či slyšet,“ lákalo promo z počátků Anthrax, zakládají formace velké thrashmetalové čtyřky: Anthrax, Megadeth, Metallica, Slayer. Termín thrash metal se poprvé objevil v čísle 62 magazínu Kerrang!, vydaném 23. února 1984, tedy měsíc po Fistful Of Metal. Autorem je hudební publicista Malcolm Dome, odkazující ovšem na skladbu Anthrax: Metal Thrashing Mad. Tudíž si Anthrax de facto sami pro sebe vymysleli i název svého styluJ Konkurenční Metallica do té doby tvrdila, že hraje power metal, obratem přepřáhla na ostnatý thrash.

 

Anthrax, jinak známý též jako „černý mor“, zněl Scottovi Ianovi dostatečně zabijácky, tak jak si představoval zvuk své kapely, kterou na podzim jedenaosmdesátého založil se spolužákem Dannym Lilkerem. Zhruba po roce dvojici doplnil zpěvák ječák Neil Turbin, za nějaký čas poté kytarista Dan Spitz a bubeník Charlie Benante. Když Ianovu vstupní představu o hudbě Anthrax převedeme do člověčiny, přál si tehdy podle vlastních slov, aby zněli jako kombinace Iron Maiden s Motörhead. Kapela získávala ostruhy a první pozitivní ohlasy usilovným koncertováním na východním pobřeží. Kluci byli divocí jako málokdo jiný, kytary i oni sami ve zvířecích kůžích, na doraz hřímající aparatura, všudypřítomná agrese.

NA PRACH ROZEMELEM STUDIOVÉ PÁSY!

Když počátkem roku 1983 Anthrax poprvé vstoupili do studia, úkol zněl jasně: narvat všechnu svou energii do zasraných magnetofonových pásů! Dopomoci jim k tomu měl Ross The Boss z Manowar. Poté, co pětiskladbové demo uslyšel Johnny Z (Zazula), okamžitě s Anthrax podepsal smlouvu pro svůj nový label Megaforce, u nějž se právě chystala k vydání Metallica s prvotinou Kill ’Em All. Zajímavostí je, že některé skladby odbubnoval Greg D’Angelo, později člen zdobných melodiků White Lion. A tak si na prvním singlu Anthrax, Soldiers Of Metal / Howling Furies, zabušil na straně A Charlie a na B Greg. Bleskově prodaný celý náklad 3000 kusů signalizoval, že Anthrax jsou na správné cestě.

Pětici už nemohlo nic zastavit. Ani problém s producentem debutového alba, kdy zaneprázdněný Ross The Boss musel uvolnit místo. Čas neměl ani Paul Curcio, stojící za Kill ’Em All. Na desce se nakonec objevilo jméno Carl Canedy. „Carl byl bubeník The Rods,“ vysvětluje Scott Ian. „Ale upřímně si vůbec nevzpomínám, proč produkoval náš debut. Vím, že to ale nebyla naše volba. The Rods jsem miloval, nicméně jsem nikdy nepomyslel na Carla coby producenta. Carl podle mě navrhl Johnnymu Z, že by chtěl produkovat pár kapel, a on s tím souhlasil.“ Chvíli trvalo, než Anthrax našli správné studio. Ze čtyř nabídnutých a obhlídnutých si vybrali nejdražší a nejlepší: Pyramid v Ithace. „Alex Perialas, majitel, byl skvělý chlap. Myslím, že polovina alb, která vydalo Megaforce byla nahrána právě tam,“ pokračuje Scott. Kapela, Canedy a zvukař Chris Bubacz strávili nahráváním a mixováním desky pouhé tři týdny na konci roku 1983. Anthrax své skladby měli dokonale zažité, takže práce odsýpala.

„Nemůžu si vzpomenout, kdo vlastně přišel s nápadem udělat předělávku I'm Eighteen Alice Cooper. Předpokládám, že buď Johnny Z anebo Carl. Domnívám se, že se tak stalo pod dojmem úspěchu Quiet Riot s Cum On Feel The Noize od Slade. Zkoušeli jsme i nějaké jiné věci, nakonec ale volba padla na I'm Eighteen. Já jsem nakonec odmítl ve skladbě hrát. Když už cover, tak takový, co je v souladu s naší hudbou a postojem k ní. Rytmickou kytaru proto hraje Dan Spitz. Šlo o můj způsob jak dát najevo nesouhlas,“ objasňuje záhadu Scott Ian.

 

KDE JSOU KYTARY? CHCEŠ JEDNU SKRZ DRŽKU?!

Daleko fatálnějším zážitkem byl pro Iana zvuk alba z vinylu. „Neměli jsme ponětí o studiové práci, a veškerý mix jsme nechali na Carlovi. První výsledky ve studiu zněly dobře. Album tedy šlo do výroby. Poté jsem však poprvé slyšel zkušební výlisek, a zůstal v šoku. Nejen já, vzpomínám si na Johnnyho ostré: ,Kde jsou kytary? Co se s nimi stalo?’ Carl v sobě zkrátka nezapřel bubeníka. Byl jsem opravdu nešťastný a chtěl, aby se deska znovu přemíchala. Nezbyly peníze,“ rozčiluje se i po letech Ian. „Jednoho dne ji ale překopu! Já to opravdu nemůžu poslouchat.“

Fistful Of Metal vychází ve velké Británii na značce Music For Nation a stává se malou metalovou senzací. I v ČSSR. Na burzách, samozřejmě. Deska poutala pozornost už svým přebalem. Ten se stal zvráceným kultem, byť srdce estéta křičí a pláče, i sám Scott: „Je skutečně hrozný, šlo o nápad Neila Turbina, realizovaný Kentem Joshpem. Když se podíváte pozorně, zjistíte, že obě ruce – ta držící hlavu za vlasy, i ta okovaná co ji proráží zezadu skrz hubu – jsou pravé. Co se však výsostně povedlo, je logo. Kent přišel s několika návrhy, a společně vybraný používáme dodnes.“ U hudební kritiky debut docela zabodoval, jednotliví recenzenti si tu všímali stokilometrové rychlosti, tam operního antithrash vokálu Turbina, mám-li parafrázovat. V každém případě Fistful Of Metal vrátil New York na metalovou mapu. Související americké turné absolvovali Anthrax jako otevírák pro Raven.

Pro mnohé je Fistful Of Metal, tak jak jej znají, poslouchají a zbožňují, etalonem zrodu thrash metalu, byť krátce po vydání museli odejít Lilker i Turbin (jehož byla opravdu škoda), a Anhrax se výrazně proměnili. Nakonec rovněž sám Scott Ian uznává jeho důležitost: „Fistful Of Metal nám nastartovalo kariéru. Kapela si získala pozornost na celém světě, a už jen z tohoto důvodu musím být vděčný všem, co se na něm podíleli. Možná jsem k nahrávce až příliš kritický, ale nikdy bych se neodvážil tvrdit nic jiného, než že za všechno, co následovalo, vděčíme mimo jiné i naší první desce. Pokud by neexistovala, možná byste o Anthrax nikdy neslyšeli.“

–

My ale o Anthrax na stránkách Rock History určitě ještě nejedenkrát „uslyšíme“. A mezi námi, ty kytary tam jsou. A parádně nabroušený!

Jaromír Merhaut pro Rock History 1984