THE BLUES PROJECT: PŘÍLIŠ POZDNÍ ZADOSTIUČINĚNÍ

Málokomu se podaří být současně prorokem i miláčkem davů. Hudbu nevyjímaje. Původní The Blues Project došli většího uznání až po letech, a to ještě z velké části díky hvězdné kariéře Al Koopera, posledního příchozího do klasické sestavy. Dnes velebeni, tehdy kapela na odstřel.

„To, jak s námi nakonec zametli, bylo hanebné. Byli jsme jednou z nejzajímavějších skupin oné doby, hudbou i duchem,“ shrnul frustraci do jedné věty kytarista skupiny, Danny Kalb

 

Al Kooper, muzikant, skladatel, producent, objevitel, patří nepochybně mezi Bohem vyvolené. „Nachomýtl“ se k tolika významným událostem, že to prostě nemůže být náhoda: šel kolem a přisedl, když se elektrifikoval Dylan, založil jazzrockovou úderku Blood, Sweat & Tears, spolu s Mikem Bloomfieldem a Stephenem Stillsem nahrál dějinnou Super Session, podepsal se coby producent pod nejvýznamnější alba Lynyrd Skynyrd, vtisknul nesmrtelnost debutu Tubes, zahrál si na deskách Rolling Stones, The Who, Jimiho Hendrixe, a desítkách dalších, a vždy pomáhal rozvíjet základní formuli toho, kterého interpreta, v tu chvíli parťáka.

Zhruba rok poté, co usedl ve studiu za varhany, aby okořenil Dylanovu Like A Rolling Stone – „Vytáhněte ty varhany", poručil Bob producentovi Wilsonovi. „Hele, Bobe, ten kluk není varhaník.“ „Neříkej mi, kdo je varhaník a kdo ne. Jen ty varhany vytáhni." – přichází Al Kooper k The Blues Project.

PROJEKT

Biografii prolétneme letmo: Skupinu z newyorské čtvrti Greenwich Village, založil mladý bluesový kytarista Danny Kalb, jenž se v roce 1964 představil na kompilačním albu Electra Records, nazvaném právě The Blues Project. Kalb, tak jako mnoho jiných vrstevníků, co koketovali s blues a folkem, zapojil svou akustickou kytaru do elektriky hned poté, co se k jeho uším přivalila britská invaze.

Dohromady s druhým kytaristou Artie Traumem, baskytaristou Andym Kulbergem a bubeníkem Royem Blumenfeldem vzniká Danny Kalb Quartet. Po odchodu Trauma do Evropy jej nahradil Steve Katz. Ještě v pětašedesátém sestavu rozšířil zpěvák Tommy Flanders, vznikají The Blues Project. Koncem roku se pak na doporučení již zmíněného Toma Wilsona přidává Al Kooper.

Když ze smlouvy vycouvala Columbia, The Blues Project narychlo podepisují Verve Records a v listopadu 1965 zaznamenávají v greenwichském Cafe Au Go Go svá vystoupení pro první a současně živé album, Live at The Cafe Au Go Go. Následovaly lednové dotočky v New Yorku a hledání náhrady za Flanderse, jenž mezitím odešel. Nakonec si ale do budoucna pěvecké party mezi sebe rozdělili Danny Kalb a Al Kooper. Tommymu na živáku zůstala druhá strana vinylu.

Deska je takřka celá postavena na bluesové klasice s odbočkami k jazzu, rokenrolu a folku. Muddy Waters, Willie Dixon, Howlin’ Wolf, Bo Diddley, Chuck Berry, Donovan – jména autorů mluví sama za sebe.

The Blues Project přebíraný materiál upravovali a dochucovali podobně jako kupříkladu britští Fleetwood Mac či Yardbirds. Šlo o evoluční, nikoliv revoluční úpravy. Doba ještě nedozrála k Led Zeppelin.

The Blues Project se poté vydávají na podpůrné turné, kde svými výkony ohromují nejenom publikum, ale také kolegy.

PROJEKCE

Po návratu do New Yorku kapela na podzim 1966 nahrává své druhé album, Projections, spojující blues, rhythm & blues, folk rock, psychedelii i jazz v zvláštní směsici, ukazující další vývojové možnosti stále ještě mladého rockového žánru.

Desce vévodí jedenáctiminutová „adaptace“ bluesového standardu z repertoáru Muddyho Waterse, Two Trains Running. „Byl to především Dannyho hold velkému bluesmanovi,“ skládá poklonu spoluhráči Steve Katz. „Neustálým hraním byla skladba víc a víc naše,“ přidává Al Kooper. Ve studiu panoval trochu chaos, technici se víc soustředili na práci pro Erica Burdona, docházelo k výpadkům a drobným nehodám, možná i proto se The Blues Project dostali do jakéhosi tvůrčího tranzu, kdy každý zásah shůry dokázali včlenit do úžasného výsledku, „Ve vzduchu se vznášelo kouzlo,“ vzpomíná Danny Kalb, a přidává až mystickou historku o tom, jak kdysi hrál v duu s Davem Van Ronkem, coby začínající folkař/bluesman, právě Two Trains Running, a všimnul si, když balil nástroj, že ze sálu odchází právě on, velký Muddy Waters. Neváhal, dostihnul jej a zeptal se: „Pane Watersi… co myslíte?“. „A v tom okamžiku jsem věděl, že přesně ví, na co jsem se ptal, ,Opravdu jsi mě dostal,’ pravil, a já mohl v tu chvíli blažen umřít.“

Al Kooper přispěl mimo jiné zajímavou aranží úvodní bluesové klasiky I Can't Keep From Crying – „Já ji jen trochu přeskupil.“ Kooperovy úpravy nebyly Dannymu zprvu úplně po chuti, nakonec ale uznává, že Al si ze skladby vzal to podstatné a posunul ji dál: „surová energie, psychedelické dobrodružství a silná gospelová písnička v jednom.“

Průzvučná Steve’s Song lehce evokuje ve zpívané části sound Doors. Nádherná miniatura se spoustou jemných detailů – počínaje předehrou s flétnou a (možná) spinetem. Když chtěl Steve Katz přezpívat svůj part, suše mu bylo Wilsonem oznámeno, že není čas, protože Eric Burdon už čeká před studiem. Zmatky ilustruje i historka kolem názvu skladby, „Kdosi z MGM volal našeho manažera [Jeff Chase], což byl tedy opravdu idiot: ,Máme přebal, master, nevíme ale název druhé skladby na první straně’, a Jeff na to: ’Druhá píseň, první strana? Druhá píseň, první strana? Jo, to je Steveova píseň.’ ,Díky Jeffe,’ a zavěsili. Já pak o týden později hledím na přebal a říkám si: ,Co to sakra je?’. Osobně ji proto říkám September Fifth.“

Chuck Berry ovlivnil tehdejší muzikanty, hrající bigbít, jako málokdo jiný. Jeho You Can’t Catch Me podala kapela s velkou úctou k originálu, Danny zpíval a hrál na kytaru s gustem i pokorou, však taky na rokenrolu doslova vyrůstal a hrál staré r’n’r z padesátých let už se svou prní studentskou kapelou Gay Notes.

Wake Me Shake Me znal Al Kooper z gospelového nočního klubu Sweet Chariot, kde byly servírky převlečené za anděly, u vchodu jste dostali tamburínu, abyste se mohli připojit. Golden Chords tam podle jeho slov hráli tradiční gospelovku Wake Me Shake Me naprosto dokonale, a tak ji pro The Blues Project raději překopal k obrazu svému.

„Naše verze Cheryl’s Going Home je výborná, původní autorská Boba Linda pak vynikající – to nejlepší z obou světů, rocku a folku,“ poznamenává k další skladbě Danny Kalb.

Na až barokně laděnou Kooperovu instrumentálku Flute Thing vzpomíná on sám: „Na jedné z prvních zkoušek, které jsem se zúčastnil. mi Andy povídá: ,Já hraju i na flétnu, a chtěl bych ji v rámci kapely využít, kdybys něco našel anebo napsal, bylo by to skvělé.’ A tak jsem upravil pro flétnu jednu kytarovou kadenci Barneyho Kessela, přidal něco svého, a skladba pro Andyho byla na světě. Samozřejmě jsme ji museli hrát jinak, jazzově, ne jako rokenrol. Jasně, opravdoví jazzmani by asi při poslechu zvraceli, ale vzhledem k tomu, že nám bylo něco přes dvacet a hráli jinou muziku, nebyl výsledek až tak špatný.“ Roy Bloomfield přidává zajímavý postřeh: „Flute Thing se na západním pobřeží stala muzakem mnoha tripů.“

Dalším černošským bluesmanem, jehož skladbu Caress Me Baby The Blues Project pro své druhé LP převzali a upravili, byl Jimmy Reed. „Nebyli jsme žádní imitátoři, i když jsme hráli hodně převzatých věcí. Nemusíte psát vlastní písně, abyste se vyjádřili,“ připomíná Danny Kalb.

Závěrečnou Fly Away se Al Kooper takříkajíc umělecky vypořádal se svým prvním manželstvím. Přiznává, že verše byly ovlivněny Dylanem.

Všichni společně ve vzpomínkovém interview pak nadávají na vydavatele: „Na přebalu nejsou vůbec naše jména! […] Svévolné změny názvů skladeb, chyby v samotných nahrávkách. […] Album jsme poprvé viděli až v obchodě,“ vybírám namátkově pár hromů a blesků směrem k Verve/Folkways.

–

Zásadnější ale bylo, že krátce po vydání Projections se The Blues Project začal drolit, Kooper odchází na jaře 1967, skupina ještě stihne vystoupit v Monterey a ... a vy můžete otevřít Rock History 1967 a další ročníky, kde se s Al Kooperem & spol. nejedenkrát setkáte.

Škoda, že se The Blues Project nedožil velkého třesku rockové progrese. Mohli jsme se dočkat dalšího Then Play On anebo úplně jiné podoby fúze blues, rocku, jazzu, folku, klasiky. Kdo ví…

Jaromír Merhaut pro Rock History 1966